Rok: 2021

California Twister, KFC

California Summer

Jak kvalitní může být recenze na něco, co jsem zbaštil 25 dní zpátky? Posuďte sami. Stalo se to takhle. Dal jsem si California Twister (kterej byl už nějakej ten pátek v nabídce) a nestihnul na něj napsat recenzi před dovolenou a obdobně zábavnýma činnostma. Pak sem se na to logicky úplně vyprd, protože kdo by psal recenzi na něco, co kdysi jedl a co už stejně nebude v nabídce. No a protože California Twister je pořád v nabídce a protože novinky ve fast foodech začínají být vzácnější než dobrý dietní jídlo, chtě nechtě sem tu recenzi hodit musím. Ať se to tu trochu hýbe. Berte to jako dárek za prvních 100 sledujících na Instagramu! Dobře vám tak.

California akce jako taková už v KFC kdysi byla. A taky měla svůj zvláštní Twister. Psal se rok 2017 a byl to Twister Guacamole. Z něho si vzpomínám hlavně na perfektní nakládanou červenou cibulku a zvláštní kombinaci omáček. Tentokráte se trochu šetřilo. Červenou cibulku máme normální, omáčku jen jednu a to ještě dost fádní Sriracha majonézu. Takže vlastně trochu pikantnější majonézu. Zůstaly stripsy, salát, rajčata, paprikový nachos a guacamole.

Po rozbalení na mě vykoukl macatej macek. Úplně, ale úplně macatej. Tím děkuju pobočce ve Futuru (odkud je focený macek), zmíním i perfektní pobočku v ostravským centru na náměstí a hodím trochu špíny na pobočku v Nové Karolině. Futurum a centrum má vždycky perfektní nabitost sendvičů a čerstvost kuřete. Naopak v Nové Karolině jsou vždycky nějaký problémy. Buď je tortilla nabitá jen z poloviny nebo máte suchý a starý kuře nebo nemají půlku nabídky včetně šejků. To jen tak bokem, kdyby to četl někdo ze zainteresovaných manažerů. Ale jdeme dál na California Twister.

Jak jsem psal, měl jsem ho pár týdnů zpátky, takže si perfektně vybavím jen pár střípků. Prvním je slovo nuda. Pálivý kuře v kombinaci s pálivou omáčkou mělo tendenci smazat ostatní chutě a třeba guacamole člověk cítil míň než by chtěl. Kombinace pikantního kuřete se stejně pikantní omáčkou asi nebyla ta nejšťastnější volba, ač samotná omáčka chuťově špatná nebyla.

Střípek dva. Paprikový nachos. Raz za čas na vás vyskočila chuť značně nečekaná až vetřelecká. To byly nachos. Halt na kukuřičně paprikovou chuť v sendvičích ještě zvyklej nejsem, takže to pro mně bylo příjemný osvěžení. Nachos by ale mohlo být víc.
Střípek tři, červená cibulka. Kéž by tam byla ta nakládaná z let minulých… Tahle obyčejná byla, no obyčejná.
Toť všechny střípky. Na zbytek surovin nemám nikterak divoký vzpomínky. Twister jsem si užil, ale devadesát procent veškerých chutí tvořila pikantní chuť kuřete a omáčky. Jen okrajově se občas ozvalo nachos, guacamole nebo zelenina. Nebyla to žádná pecka, abych se přetrhl s recenzí předtím a není to žádná pecka, abych se přetrhl s recenzí teď. A už vůbec to není taková pecka, abych si ji dával znova během těch 25ti dní nebo někdy v budoucnu. Ale za ty peníze stál. Pokud nemáte do čeho kousnout, za zkoušku určitě stojí. Tuplem, když to vypadá, že na pořádnou novinku si počkáme do příští pětiletky… Cena 109 samostatně. Za bezednej kelímek a cca sedmnáct hranolek si přihoďte padesátikorunu.

Bulharskej junk food

Znudění lidi bez života a náctiletý influencerky díky Instagramu už dávno vědí, že jsem se toulal po Bulharsku a baštil všechno, co jsem zahlídnul na obrázku nebo za okýnkem. Jakožto člověk, co se neštítí teplé tatarky ležící od rána (v lepším případě) na slunku, jsem byla ta pravá osoba na tuhle svatou misii. Misie byla úspěšná a abych neprudil jen na Instagramu, tak budu prudit i tady. Protože pokud máte rádi mletý maso, stánkový jídlo a žaludek z oceli, je pro vás Bulharsko tou pravou zemí! Za předpokladu, že nemáte nic proti kyselým okurkám a čubrici… Pohodlně se usaďte, namíchejte si oblíbenou směs mletých mas a jdeme na to.

Zbytečná recezne první, obyčejnej bulharskej burger ze stánku. Houska kupovaná nuda jako u nás, omáčka něco jako burger sauce z Lidlu (Lidl tu mají taky, takže možná to nude i ona), salát, výborná kyselá okurka (který strkají všude), plátek obyčejnýho sýra, pár tlustých vypečených kousků slaniny a perfektní domácí hovězí placka, ve které nesmí chybět čubrica. Celkově těžkej průměr, ale ochucený hovězí byla příjemná změna. Cena v přepočtu asi 40 korun. K tomu hrancle s balkánským sýrem za příplatek.

Zbytečná recenze číslo dvě, KNOTH. Perfektní mletý vepřový, dochucený zase čubricou a ostatním kořením k dokonalosti. Dokonalá byla taky konzistence a šťavnatost, díky které se vám smáčel chleba pod jídlem a mohli jste si dát nakonec repete všech chutí. Maso bylo měkký a hrozně dobře drželo tvar. Docela by mně zajímalo kouzlo, jakým to provedli. Pamatujete na Astorku v centru Ostravy? To je ta restaurace, na kterou všichni pluli špínu, přitom to byla poslední restaurace s šatnářkou a pivo točili na vyžádání do tupláků. Vlastnili to nějací Srbové nebo tak a uměli tam perfektní kebabčety (masový koule na špejli) a chutnaly úplně stejně, jako maso na obrázku. I konzistence byla stejně perfektní. Mimochodem i hranolky s balkánský sýrem vám v Astorce připravili… Pravda, českou kuchyni tam neuměli a pizza byla taky dost hrozná. Ale balkánskou kuchyni měla Astorka na jedničku. Zpátky do Bulharska. Tenhle KNOTH nebo co to bylo (azbuku neumím), stál v přepočtu asi dvě stovky se vším okolo. Pro místní dost peněz, ale dostanete rádoby noviny zdarma. Mimochodem úplně ty samý už jsem párkrát viděl i v ČR. 🙂

Zbytečná recenze číslo tři, bulharská pizza do ruky. Tahle je se šunkou, sýrem, kukuřicí a… kyselýma okurkama! Čekal jsem všude čubricu, ale nakonec jsou to kyselý okurky, který nesmí v bulharských fast foodech nikde chybět. A na pizze fungovaly kupodivu výborně. Přidaly pizze další chuťovej rozměr a nebyla to taková nuda, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Těsto spíš buchtový, ale dobrý. Mimochodem při koupi pizzy do ruky vám nabídnou extra omáčky. Já si nechal jednu pokydat česnekovou omáčkou. Pěkně teplou a na sluníčku uleželou. A zatím žiju! Ty extra omáčky vám dají asi ke všem jídlům do ruky ze stánku. Cena kousku pizzy po přepočtu 33 korun. Místní na ni stojí fronty.

Zbytečná recenze číslo čtyři, bulharský grilovaný kuře. Žádný elektrický solárko jako u nás, ale poctivej plyn a kuřata na ohni. Ugrilovaný k dokonalosti. Snad jen prsíčka by mohly být o chlup šťavnatější, ale zase oheň je oheň. Kůžička byla křupavá a celkově kuře nebylo ani nikterak přesolený, což byl malej zázrak, protože solí Bulhaři většinou nešetří. Marináda byla lehce do kysela, což jsem nečekal a byl to nezvyk. Pomalu mi začalo docházet, že Bulhaři na kyselý okurky a kyselý chutě obecně nedají dopustit. Cena za půlku byla v přepočtu asi 78 korun. Fajná večeře, ale upřímně u mně vede mošnovský Křup křup (fotka kdesi dole na mým vymakaným profilu). Halt jsem moc konzervativní na to, abych vyměnil papriku a česnek za trochu octa…

Zbytečná recenze číslo pět, bulharskej kebab. Asi nejpříjemnější bulharský junk food překvapení. Žádná mražená šiška z Polska, ale poctivý, okořeněnený, podomácku napíchaný a pomalu grilovaný maso. Tentokrát žádná čubrica, zato člověk uvnitř našel (nečekaně) kyselý okurky, zelí v kyselkavé zálivce, hranolky, nějaký to rajče a na výběr byla jediná omáčka, takova kyselejší jogurtová majonéza. Celý to bylo v nadýchané, lehce ohřáté pitě. A upřímně tohle byl nejlepší kebab, jakej jsem kdy jedl. Všechny chutě se doplňovaly, všeho bylo akorát a tentokrát mi ty kyselý chutě sedly. Tenhle kebab bylo asi nejprodávanější jídlo u místních. Ve frontě si ho dávali tři lidi ze čtyř a ví proč. Nabízeli tři velikosti. Tenhle byl velkej a v přepočtu asi za 65 korun. Perfektní večeře! Tohle mi bude chybět…

Zbytečná multirecenze číslo šest, bulharský mořský potvory. Chobotnice byla super. Chapadla byly měkký, nasekaná hlava (nebo co to bylo) se moc nepovedla a byla tužší. Chuťově to připomínalo krabí tyčinky. Lehká chuť rybiny a nic víc. Nejvíc mě zaujala „greek sauce“ k rybě. Tekutější, hořčicová, bylinková a lehce nakyslá omáčka k rybě sedla jak prd*l na hrnec a musím to doma zkusit nasimulovat. V životě by mě nenapadlo dát hořčičnou omáčku k rybě a přitom je to taková pecka. Flan (ten dezert) byl taky fajn a dost mě překvapilo, že tenhle původem španělskej dezert najdu v bulharské restauraci. Krevety byly božský. Snad jako vždycky u moře, kde je mají čerstvý a většinou je umí dobře udělat. Cenově tam podobný jídla už vyjdou o dost hůř než junk food. Třeba krevety stály v přepočtu cca 240 korun. Mořský plody tam stojí zhruba dvojnásobek oproti klasickýmu vepřovýmu. Samozřejmě se bavíme o restauracích v letoviscích, kam místní moc nechodí. Ono i točený pivo tam stává okolo 40ti korun, což je pro místní dost. Navíc ty piva nejsou nic moc…

Zbytečná recenze číslo sedm, bulharský dvojitý vepřový cheeseburger speciál. Po prvním bulharským burgeru (a kopě zhlídnutých vyvěšených parte lidí, kde nikdo neměl 60+) mi bylo jasný, že v jejich kuchyni je to hlavně o vepřovým. Proto jsem musel zkusit i vepřovej burger. A musím říct, že byl perfektní. Maso okořeněný na jedničku jako vždy (čubrica nesmí chybět), šťavnatý a akorát propečený. Byly ho dva tenký plátky. Do toho volský oko, kyselý okurky, opečená slanina (mohla být ale víc do křupava), spousta polotavenýho čedaru, hranolky, plátek rajčete velikosti ropné skvrny a omáčky dle výběru. Já si nechal poradit a nakydat tam tatarku a kečup. Celkově byl burger hrozně mastnej, masovej, sýrovej, všude z něho něco teklo a prostě totální junk food v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu. Za mě jednička s hvězdičkou. Ideální oběd na pláž a vstupenka na parte, který místní opravdu lepí, kde se dá (ve městě nenajdete strom bez přibitýho parte). Cena cca 80 korun i s hranolkama bokem. Po něčem podobným by se na večerní Stodolní jen zaprášilo…

Poslední zbytečná recenze číslo osm, bulharský kebabčety. Pár příspěvků zpátky jsem se rozplýval nad bývalou ostravskou Astorkou, kde dělali vynikající kebabčety, i když to podle všeho byly spíš kjofty. Pokud jsem dobře rozluštil taje a skrytý souvislosti mezi azbukou a geometrií, tak kebabčety jsou válečky a kjofty koule. Cokoli mezi tím zase kjofty. Od bulharských kebabčet jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Perfetkně vytvarovaný a tvarodržící šťavnatý váleček vepřovýho s čubricou v hlavní roli. Nic víc a nic míň. Upřímně mi tyhle kebabčety ze stánku chutnaly o něco míň než kjofty z restaurace jak v Bulharsku, tak v ostravské Astorce. Bylo znát, že maso není úplně top z bio farmy od šťastných vepříků. Nebo alespoň z lepší části smutnýho bulharskýho prasete z prasečárny. Nic překvapujícího, když jeden váleček stál 13 korun… Tak jako tak tohle bylo moje rozloučení s Bulharskem a ruku na srdce, o čubrici nechci chvilku slyšet. 🙂 Ale kyselý okurky si na pizzu asi dávat začnu. 🙂

A tyhle dvě poslední jsou bonusový. Ty na Instagramu nejsou. Z téhle parádní uličky jsem bral většinu recenzovaných pochutin. Taková ulička, to je hotovej ráj na zemi! Kam se hrabe All inclusive…

Hot Bacon, Pizza Hut

Vymyslel už někdo vtipnej úvod k recenzi na pizzu? Jde to vůbec? Asi ne. Proč se snažit…

Pizza Hut má málokdy novinky a mě to moc nevadí. Pizzu od nich beru spíš jako zpestření jídelníčku o nějakou tu zeleninu navíc než plnohodnotný fast foodový jídlo. Každopádně když jsem se dozvěděl, že mají nějaký novinky a mezi nima je i jedna pikantní slaninová pizza, nenechalo mě to chladným. Ani tři různý barvy paprik mě nedokázaly odradit…

Složení je jednoduchý jak vysoká škola života. Slanina, červená cibule, trikolóra paprik, mozzarella a pikantní rajčatový základ s chilli. Začnu tím základem, kterej byl normálně rajčatovej. Pikantnost tomu dodala až paní, která po obložení pizzy vzala s lehce satanským úsměvem kořenku plnou mletýho chilli a sypala a sypala a sypala jak Grznár steroidy. Za to ji děkuju, protože chilli koření nejspíš pamatovalo Džejára a jen díky obřímu množství pizza měla celkem slušný grády. Na krásnou šestku z desíti to bylo s přehledem.

Zbytek surovin byl naprosto v pohodě. Slanina byla krásně masitá a dobře upečená. Mohlo ji být o chlup víc, ale málo ji taky nebylo. Slaniny halt není nikdy dost. Papriky svítily všema barvama duhy a bylo jich tam tolik, že chuťově se prosazovaly snad i víc než slanina. Za normálních okolností by mě to možná i vadilo, ale v kombinaci s červenou cibulí, rajčatovým základem a chilli kořením vznikla dost dobrá kombinace chutí. Takový italsko-americko-česko-mexický pizzový lečo se slaninou. Červené cibule bylo totiž taky dost a tahle pizza byla paradoxně víc o zelenině než o samotné slanině. Hodně mi připomínala povedenou Vegemanii. Ale lepší. Se slaninou a chilli. Sýru bylo akorát. Ani málo ani moc.

Nevím, jak to Pizza Hut dělá, ale snad jako jediná pizzerie umí připravit zeleninu na pizze tak, že mě to ani nevadí jíst. Ba si i pochutnám. Asi vymakaný časy a teploty při pečení. Každopádně Hot Bacon bylo další příjemný překvapení od Pizza Hut a tuhle pizzu jsem zbaštil s radostí a blbým úsměvem na rtech. Taky tam byla trocha výčitek, že jsem si k ní nevzal pití. Zchladit jsem se musel až zmrzlinou z McDonald’s. Malá pizza (23 cm) stojí v Ostravě 129 korun. Na menší a lehčí oběd stačí v pohodě. Na větší hlad to bude chtít dezert nebo nějakej extra finger food. Každopádně pokud máte rádi papriku, slaninu, pikantní jídla a pizzu, tak je Hot Bacon přesně pro vás. Můžu ji doporučit s klidným svědomím.

Crobliha slaný karamel, OH Deer Bakery, Praha

Tenhle blog nikdy nebyl o dietních jídlech. Naopak. Věrní čtenáři nepochybně potí omastek místo potu a kolují historky, že Cajthamlová začala znova kouřit zrovna ve stejnej den, kdy jsem založil tenhle blog. Tak jako tak tu většinou najdete recenze na slaný jídla, maximálně nějakou tu taštičku z McDonald’s. Ale bylo by mi líto nepodělit se o další pražskej zážitek, o kterým si my, východní socky, můžeme zatím nechat jen zdát. Zakusil jsem Croblihu, hybrida mezi croissantem a doughnutem. Takže pokud jste si koupili o číslo větší plavky a musíte do nich ztloustnout, pojďte si užít tuhle recenzi.

Takovýhle krasavce si můžete koupit na několika pražských pobočkách OH Deer Bakery nebo si objednat dovoz. Já si vybral podle Nutelly nahoře. Představa zamazané huby od hnědýho krému byla silnější než všechny ostatní ovocný, citrónový a podobný příchutě, který už trochu smrdí zdravou stravou. K mýmu příjemnýmu překvapení na mě uvnitř čekal ještě krém ze slanýho karamelu. Možná o něm byla zmínka v prodejně, ale zaslepen nastupující cukrovkou sem to přehlídl.

A to je dobře. Není nic lepšího než se zakousnout do křupavýho máslovýho těsta a’la croissant s lehkým náznakem toho tučnějšího doughnutovýho. Do toho na vás z vrchu útočí oříškovo-čokoládová Nutella a všude na jazyku se už povaluje i poctivej slanokaramelovej krém, kterej jste zprvu nečekali. V puse se vám odehrává zločin proti zelenině a mozek do vás pumpuje tolik endorfinů, že vám z toho málem rupne pumpa. Představte si, jak se zakousnete do vašeho úplně nejoblíbenějšího burgeru a jak si to užíváte. A teď si představte jeho sladkou verzi. Nepochybně by vypadala nějak podobně. Teda pokud máte rádi Nutellu a slanej karamel. Je to návyková kombinace, díky které tuhle Croblihu ztrestáte asi za dvě minuty. Slabší povahy dostanou výčitky ze stravovacích návyků, silnější povahy se začnou těšit na repete. Nakonec se pak stejně všichni sejdou u pultu, protože to prostě nejde jinak.

Cena téhle Croblihy byla 99 korun. To se může zdát dost, na druhou stranu jen o něco málo míň dáte za kdejakou osminku šizenýho cheesecaku v cukrárně. Takže raz za čas si dopřát tenhle sladkej plněnej tunel sebelásky neuškodí. Mně mrzí jen jediná věc a sice, že jsem propásnul ten se slaninou nahoře, kterej sem zahlídl na webu. To mohla být ultimátní prasárna. Tak třeba příště…

Bacon Cheeseslider, Mr.HotDog, Praha

Lidi bez života, bez cíle, kteří se nudí a nemají nic lepšího na práci než sledovat můj Instagram, tak vědí, že jsem se pár dní pohyboval po Praze a širokým okolí. Tady jsem to samozřejmě nepsal, protože nemám rád, když mě na každým rohu zastavujou fanoušci, fanynky a fanynko třetího pohlaví a chcou autogramy a selfíčka. Na to nejsem. To jsem rád přenechal Ryanu Goslingovi a potají jsem se vydal ochutnat nějakej ten dobrej burger. A protože pravidelně sleduju snad jedinýho savce žijícího v ČR, kterej baští burgery dýl než já, Brewstu, tak vždycky vím, kam zajít. Už pár let mi leží v oku podnik Mr.HotDog. Ze třech důvodů. Dobrej název, úspěchy a dělají slidery. 
Slider je vlastně takovej menší burger, kterej zbaštíte za pár sekund a můžete se vrhnout na další pochutiny nebo další slidery. V Ostravě jejich čas ještě nenadešel, ale v Praze už nejsou nic neobvyklýho. Už v roce 2018 jsem jich tam pár zbaštil. Mr.HotDog a jejich Bacon Cheeseslider u Brewsty byly top v roce 2017, druhý místo v roce 2018 a 2019 a třetí místo v roce 2020. V žebříčku u člověka, kterej sní víc burgerů než Halina kalorií. Takže rozhodování, kam si ve svým vzácným volným čase zajít, nebylo až tak těžký. A takhle vypadá Bacon Cheeseslider od pana párka:

Menší sendvič narvanej slaninou k prasknutí. Burger vypadá líp ve skutečnosti než na fotce, což je krásnej paradox. Každopádně jdeme na popis chutí po zakousnutí, než se utopím ve vzpomínkách a vlastních slinách. Po zakousnutí se vám v puse rozline krásná a klidně tekoucí řeka plná chutí. Máslová houstička, křupavá, božská, nadlidská masitá chuť slaniny, svěží chuť nasekanýho salátu, trocha sýra, trocha cibulky, šťavnatý hovězí maso, lehce nakyslá a až orientálně okořeněná kyselá okurčička a kyselkavá omáčka na variaci tisíc ostrovů, která nezapře svoji inspiraci omáčkou z Big Maca. 
Tenhle slider v sobě zachytil tu největší výhodu sliderů. Všechy suroviny jsou na malým prostoru, takže je budete mít všechny ve všech soustech. A lidem v Mr.HotDog se podařil malej zázrak, když všechny ty suroviny vyladily tak, že je ucítíte všechny a všechny se navzájem doplňujou jak muzikanti v povedené symfonii. Prostě nádhera. Slast v puse. K tomu všemu je každý sousto šťavnatý jak jarní mrholení. Nějak takhle si představuju budoucnost burgerů. Pokud máte rádi Big Mac a bydlíte v Praze, zajděte si na Bacon Cheeseslider do Mr.HotDog. Zaručuju vám, že už nic jinýho nebudete chtít jíst. Furt odmítám nějaký nabídky práce z Prahy, protože mě to město za srdce nikdy nějak nechytlo, ale tenhle Slider je snad první věc, kvůli které bych to stěhování začal i zvažovat… Cena? Přiměřená, 109 korun. Samotnýho slideru se nenajíte, ale v menu určitě najdete spoustu dalších super věcí na ochutnání.

Já ještě prubnul večerní limitku, Corn Dog, k tomu misku Chili, hranolky a pivko. Corn Dog měl super párek, což se podle názvu podniku dalo čekat, ale těstíčko mi přišlo až moc suchý. Naštěstí u mě přistál Corn Dog i s pikantní omáčkou, která byla super a suchost poctivě zahnala do kouta. Hranolky byla tenká klasika z mrazáku. Za mě v pohodě, ty mám rád. Chili bylo hodně cítit po klasické mexické směsi koření, kde nesmí chybět římskej kmín. K tomu taky čekejte pořádnou nálož chilli koření. Hodně masa, nějaká ta fazole. Prostě miska, která by nepochybně zabodovala někde na soutěží v Texasu. Za mě v pohodě, ale příště bych volil míň pikantní výběr z menu. Pivo měli Vinohradskou jedenáctku. Ta nezaujala. Klasickej nefiltrovanej minipivovar s chutí kvasnic. Já radši klasický filtrovaný ležáky. Každopádně na spláchnutí misky Chili se hodí jakýkoliv pivo.
Mr.HotDog můžu doporučit všema dvaceti. Bacon Cheeseslider od nich nemůže zklamat žádnýho milovníka sliderů. Zase jeden plusovej bod pro Prahu. Za tohle bych se v Ostravě nezlobil. Ale za stejnou cenu. V Praze je jídlo teďka paradoxně levnější než v Ostravě…

Babicovy smradlavý knedlíky

TATABAZAR
Jakožto nezaujatý gastrosuperexpert sleduju veškerý pořady o jídle a tak v mým hledáčku nesmí chybět jeden z největších českých kuchařů (196 cm), pan Babica. Pokud zrovna nelikviduje českou armádu nebo netančí (nejspíš po lahvi vodky) na Youtube, tak se zjevuje v televizi, kde páchá zločiny proti lidskosti pro obyčejný lidi. A protože já rád zločiny proti lidskosti, nemohl mi uniknout jeho recept na „Poklad z rakouské kuchyně: Opečený sýrový knedlík v horkém hovězím vývaru“. No nezní to báječně? Kvůli tomuhle receptu jsem dokonce koupil formu na muffiny a to muffiny nemám rád. Tak moc jsem to chtěl zkusit! A výsledek? Kupodivu celkem fajn smradlavý, neobvyklý a sytý jídlo. A co bych to byl za člověka, kdybych se o něj nepodělil s lidma, který to vůbec nezajímá… Recept jsem zařadil do rubriky Tatabazar, i když jsem ho tentokrát nemusel polovinu vyhazovat, jak už to u podobných pokusů bývá.
Suroviny:
trocha másla
3 vejce
250 gramů smradlavých sýrů (já dal jeden Romadur a asi 150g francouzskýho s modrou plísní)
trochu mouky
125 ml mlíka
trochu oleje
hladkolistá petržel
trocha strouhanky
1 cibule
2 housky na kostičky
vývar
Cibuli nasekejte najemno a opíkejte do změknutí na másle. Bokem do misky dejte kostky z housek, 3 vajíčka, 125 ml mlíka, sýry nakrájený na kostičky, sůl, trochu strouhanky, trochu mouky, hodně nasekané petrželky a dáme do mísy i cibuli z pánve i s máslem. Zamícháme do sračkoidní konzistence a nasázíme do formy, kterou jsme vytřeli olejem. Knedlíky se dají dělat ve formě na muffiny v troubě, ve formě na lívance nebo na pánvi. Jakmile jsou hotový, můžete je sežrat. Německy hovořící labužníci a pan Babica to baští ve vývaru, já to taky zkusil, ale víc mi seděly knedlíky bokem s nějakým salátem nebo tak. Taky se pak k tomu víc hodí pivo, což je kýžený výsledek každýho vaření!

Dobrou chuť a ať se vám vyhýbají střevní potíže!

Cheeseburger, Restaurace Gemer, Jeseník

 – aneb simulátor Covidu
Normálně podtitulky nepíšu, ale tady tenhle se přímo nabízí. Ale pěkně od začátku. Republika ušla kus cesty. Většina lidí na konci měsíce už nemusí baštit hlínu, parkoviště už nevypadají jako muzeum socialismu, nadprůměrnej burger dostanete na každým rohu a i v Jeseníku mají krásně spravený náměstí. Nedělám si iluze o Osoblažsku, ale jsem rád, že i můj rodnej sever dohnaly evropský peníze. Takže mise byla jasná. Oprostit se od nešťastnýho zážitku na Křížovým vrchu z roku 2017 a zkusit další burger à la Jeseník. Do oka mi padla Restaurace Gemer v Jeseníku. Podle fotek jasná volba.

Vybral jsem si Cheeseburger. Maso, sýr, rajčata, okurky, polníček, dresink a houska. Klasika nad klasiky. K tomu hranolky, coleslaw a ještě jsem si střihnul česnekovej dip. Bez dipu za krásných 180 korun. Po zakousnutí jsem ale zůstal tak nějak na vážkách. Žádná chuť. Že by zase covid? Pravda, půlroční covidový výročí mám za sebou. No ochutnal jsem česnekovej dip, točenou kofolu, trochu obsahu ze solničky a ověřil si, že covid nemám. Znova kousnu do burgeru a zase skoro žádná chuť. Rajče bylo trochu cítit, okurky byly trochu cítit, sýr byl cítit, ale maso postrádalo sůl jako… no jako sůl. Uprostřed bylo hodně syrový. Medium mi sedí víc, krvavý mi až tak nevadí, ale leckoho by to odradit mohlo. Každopádně absence chuti je pro mě celkem problém.
Houska vypadala hezky, ale taky to nebyla žádná hitparáda. Byla taková hodně nafoukaná, hodně prázdná, taky skoro bez chuti, ale hlavně na spodní straně bylo hodně syrové bílé mouky. Kdybych ji otočil a oklepal, byl bych jak u Sheena doma. Taky houska vsákla většinu omáčky.
Cheeseburger od Gemera není žádnej vyloženej propadák. Pokud si ho sami ochutíte nebo jste na šílené bezsodíkové dietě, pokud vám nevadí krvavý maso a postarší housky, tak za pár peněz dostanete průměrný jídlo. Ale na milost bych to vzal hlavně díky té ceně. Křížovej vrch měl burger o tři třídy horší a o šest tříd dražší, tam to byl úplnej propadák. Cheeseburger od Gemera si myslím, že byl spíš chvilkovej lapsus. Kuchař měl nejspíš covid nebo došla sůl. Každopádně znova si zajdu na burger radši jinam… Což mě přivádí k otázce. Kde dělají v Jeseníku luxusní burgery? Jídla jsem tam zbaštil dost, i dobrýho, ale vynikající burger nějak ne a ne najít…
PS: Svíčková a coleslaw taky postrádaly chuť. Pokud to nebyla souhra náhod a opravdu tam takhle (ne)dochucují normálně, tak můžete tenhle podnik opravdu navštívit jako simulátor covidu. Třeba to přemluví k očkování i pár fanoušků lízátkové revoluce…

Rodeo Bacon King, Burger King

Pár minut zpátky jsem dopsal recenzi na jeden z nejlepších poměrů cena/výkon, kterej sem za poslední dobu potkal. A aby byl Vesmír v rovnováze a Vesmírní lidé mohli dál šířit lásku, je potřeba přihodit i pravej opak. A tak nějak je asi všem jasný, že v něm bude mít prsty Burger King…

Nechal jsem se (schválně) zlákat tímhle krásným obrázkem. A nebudu lhát. Nebylo to moje první Rodeo. Věděl jsem, že Burger King se nikdy nijak nevyznačoval snahou dělat burger jako na promo obrázcích. No i přesto mě pohled na rozbalenej Rodeo Bacon King prostě trochu zklamal. Suďte sami.

Maso o tloušťce myšího šourku, troška sýra, tři cibulový kroužky, slaniny, co by slepej dřevorubec na prstech spočítal a to největší zklamání, omáčka. Přesněji množství BBQ omáčky.

Jako není to žádná katastrofa. Podobnej obrázek burgeru od BK asi nikoho nepřekvapí. Proč ale nemůžou vzít pixlu té omáčky a pořádně naložit? Proč se nemůžou ty kroužky topit v parádně nasládlé, lehce kyselé a hodně uzené BBQ omáčce? Po zakousnutí do burgeru ucítíte trochu masa, trochu sýra a hodně majonézy. Majonézy bylo relativně dost. Asi jako jediné suroviny. Tři kroužky jsou málo. Slaniny bylo taky málo. Že byla dobrá celkovej dojem nějak extra nespraví. Korunu všemu narazí ta nejlacinější houska, jakou se kdy ve střední a východní Evropě podařilo vyrobit.

Nechápejte mně vyloženě špatně. Měl jsem i mnohem horší burgery. Ale tenhle byl zbytečně suchej. Člověk ho snědl, aby se naplnil spíš než aby si pochutnal a nedokážu si představit nikoho, kdo by si Rodeo Bacon King v tomhle provedení objednal znova. Dejte o dva kroužky víc, dvakrát tolik slaniny, naložte BBQ omáčky, až z toho bude kapat a bude to perfektní fast foodová krmě. Do té doby je Rodeo Bacon King jen bídná a suchá nuda.

S pytlíkem bramborových mřížek (který by byly fajn, kdyby je někdo osolil) a bezedným kelímkem mě tenhle oběd vyšel na krásných 209 korun českých… Jó kéž bych bydlel v Kopřivnici… Rodeo Bacon King nemůžu doporučit nikomu, kdo si na svůj oběd musí vydělávat sám. Určitě seženete lepší muziku za lepší nebo stejný peníze. I v samotným BK najdete lepší kousky…

PS: Pokud máte v ostravské Nové Karolině podobný zkušenosti a někde v okolí Ostravy jste našli pobočku BK, kde dělají perfektní a šťavnatý sendviče, dejte prosím vědět. Díky!

StripsBurger, Coffee & Bistro Na Cestě, Borová

U nás na severu Moravy se sice navaří nejvíc perníku, ale to neznamená, že se člověk nemůže raz za čas podívat i do kraje pardubickýho. A pokud už tam budete, mám pro vás jeden super místní tip!

Třeba tenhle krasavec, StripsBurger. Z kavárny a cukrárny u hlavní cesty v malé vesničce Borová. Mají i hovězí, ale těch jsem za poslední týden snědl asi pět, takže to chtělo změnu. Složení je už od pohledu naprosto luxusní. Dva kuřecí stripsy, slanina, čedar, salát, karamelizovaná cibulka, jedna omáčka dole a BBQ omáčka nahoře. Co víc si přát? Nenapadá mě nic.

Po zakousnutí se ozve parádní křupnutí. To jste trefili jeden nebo oba opravdu perfektně křupavý stripsy. V obalu najdete pár bylinek a zbytek chuti tvoří samotný kuře. Nutno podotknout, že stripsy nejsou ani trochu mastný od oleje a ani trochu po něm nechutnají. Což značí, že smažení tam mají opravdu zmáknutý a olej čistí často. V kavárně a cukrárně… klobouk dolů. Tím příjemný překvapení ale nekončí. Třeba červená cibulka. Těžko říct, jestli je zkaramelizovaná, osmažená nebo naložená, ale je naprosto boží. Lehce nasládlá a udělaná na skus. Zase moc příjemný překvapení. Čedar je nastrouhanej nahrubo, je ho tam spousta a když ho ochutnáte, ucítíte typickou tučnou a navinulou chuť uleželýho kvalitního sýra. Zase příjemný překvapení. Salátu je akorát, neruší, je nasekanej na středně velký kousky a vnitřnosti burgeru po něm nejezdí jako kostky ve skluzu.

Slaniny dostanete dva tlustý plátky. Není moc propečená a je to spíš flák uzenýho než slanina, ale proti tomu nemám zhola nic. Naopak. Burgeru to přidalo zajímavou uzenou vložku. Byť opečená by slanina přece jen mohla být o chlup víc. Omáčky byly krásně vyladěný. Dole byla jakási domácí ďábelka (tatarka s kečupem a asi špetkou chilli) a nahoře perfektně nasládlá a vyuzená BBQ omáčka. Přesně taková, jakou mám rád. Houska držela tvar celou dobu a chuťově absolutně nerušila. Měla blíž ke klasickýmu světlýmu pečivu než k tolik moderní máslové briošce. Za mě v pohodě. Jen bylo poznat, že byla včerejší. No pořád člověk sedí na místě, kam lidi jezdí na kafé a zmrzlinu…

Celkově byl tenhle burger jako zjevení. Zjevení na hlavní cestě ve vísce uprostřed České republiky. Zjevení příjemný, chutný a dokonale připravený. Takhle chuťově vyladěnej kuřecí burger jsem ještě nikdy neměl a upřímně celej AmRest s jejich stovkama KFCček by se sem měl zajet podívat, jak by měl vypadat pořádnej burger se stripsama. Chuť masa, dobrá kombinace omáček, slanina, akorát nasekaná zelenina, nerozpadající se houska, poctivá vrstva poctivýho čedaru, vyladěná cibulka… Prostě pecka. A cena? 129 samostatně a 199 v menu, ve kterým najdete hranolky, tatarku nebo kečup, totálně božsky dochucenej salátek (něco jako coleslaw) a jakýkoliv nealko, který najdete za barem v ledničce. Asi nejlepší poměr cena/výkon, kterej sem za poslední dobu potkal.
Pokud pojedete přes Borovou, určitě se stavte. Vědí tam, co dělají. Dobře se nacpete za dobrou cenu. Zmrzlinu a kafé tam mají taky dobrý. Ale ten StripsBurger… ten mě dostal. Snad to nebude dlouho trvat, pojedu zase okolo a tentokrát prubnu hovězí!

Maestro Original, McDonald’s

Šest let! Šest let už nám McDonald’s nabízí plno strastí a slastí s Maestrem. V půlce sice prošel faceliftem a ze dvou tlustších mas přesedlal na jedno über maso, ale jinak je to pořád on, některých srdcí šampion. No mýho to nikdy nebyl. Já už šest let rýpu, že se šest let pořád a pořád dokola vrací snad ten nejnudnější sendvič, s kterým McDonald’s vyšel na světlo světa. A hle! Je tady zas. Sice je to najednou Original místo Bohemia, ale moudří vědí. Každopádně za šest let se člověku stane spousta věcí. Koupí si byt, narodí se mu děcko, změní zaměstnání, vypadne mu půlka vlasů, naroste mu břicho, zhubne břicho, zase naroste břicho, zajede s autem dvakrát, třikrát do myčky a hlavně trochu se změní i chutě. Já šest let zpátky tajně po nocích vypaloval plantáže kopru (minimálně ve snech) a dneska si dám koprovku a dokážu se tvářit, že mi chutná (a nepozvracet se dokud neodejdu od stolu). Takže možný je všechno. Otázka zní, začal mi chutnat Maestro (Bohemia) Original?

Na odpověď si počkejte do jedenácti sedmnáctin recenze. Já to vezmu pěkně od vrchu. Na rozdíl od povedených modifikací Classic a Hot Chilli si Maestro (Bohemia) Original pořád drží svoje složení. Hovězí maso, lemon omáčka, slanina, rajčata, ementál, červená cibulka, salát a houska lesklá jak Kollerova hlava. Ale zdání klame. Vsadil bych se o čtyři koruny, že těch pár let zpátky dávali kvalitnější sýr. Taky ementál, ale pořádnej. Takovej ten opravdovej sýr s ďourama. Teďkom jsem dostal klasickej polotavenej, jakej se dává do Big Tasty. Fotky z bývalýho Maestro Pepper mi dávají za pravdu. Takže se buď někdo sekl v kuchyni nebo se začalo šetřit. Což je škoda. Exkluzivně kvalitní suroviny byly jeden z poznávacích znaků Maestra. Ale jedeme dál.

Po diskuzích v chatovacím okýnku tady na blogu vás všechny určitě smrtelně zajímá, jaký že jsem měl maso. Inu, zase suchý. Lítaly tady fundovaný návody na čerstvý maso přímo z grilu. Objednat si maso bez soli a pepře, tím pádem vám udělají čerstvý a pak poprosíte o sůl a pepř bokem. Nechci znít, jakože si nevážím parádních rad od fanoušků. Naopak. Všechny rady a tipy si beru k srdci. Spoustu z nich si i zapíšu, aby z toho srdce kamsi nezapadly. Ale zrovna u téhle finty bych si připadal před obsluhou jako debil. To už radši zkousnu sušší maso. Ona tam trocha té šťávy zůstala. Ale pokud chodíte na burgery do restaurací, kde je dělají na medium, tak vás tahle placka prostě nenadchne. Pokud mě McDonald’s chce přesvědčit, že přímo z grilu je to maso perfektní, ať se klidně ozvou (jako v roce 2014), ale i tak to nemění nic na faktu, že pro obyčejný a smrtelný negastrosuperexperty je to loterie. Za mě teda placka zase suchá, ač chuťově v pohodě.

Co mě naopak potěšilo, byly dva krásný kousky šťavnatých rajčat. Pro milovníky rajčat krásnej pohled po odklopení deklu. Tady se konkurence s jejich vykrajovaným bubákovým koncem může leda stydět. Rajčata byly chuťově super, přidaly vláhu a díky ne zrovna složité kombinaci surovin byly i krásně cítit se zbytkem sendviče. Salátu bylo dost, ale cítit moc nešel. Jak už to u salátu bývá.

Do sýru už sem si rýpnul. Dřív kvalitní ementál, teďkom jsem dostal ten polotavenej. Sám o sobě má slabou chuť a ve zbytku surovin se ztratil totálně. V Big Tasty je stejnej sýr, ale tam jde cítit díky velkýmu množství. V Maestro Original najdete plátek jeden a je to skoro jako by tam nebyl. I omáčka ho převálcuje. A to je co říct, protože omáčka je, no napsal bych obyčejná majonéza, ale je to lemon omáčka. Každopádně chutná jako majonéza. Kyselší, možná trochu řidší, ale prostě je to majonézovitá omáčka chutnající… jako majonéza. Perfektně se hodí k zelenině, celkem slušně se hodí i k masu. Ale co mě se týče, tak asi není nudnější omáčky do burgeru než téhle.

 

Po lehčí kritice zase stočím k lehčímu vychválení. Slanina. Slanina byla parádně opečená (pak zmražená a rozmražená), měla takovou tu správnou uzenou, masitou a slanou chuť, kterou má mít. Bylo jí tam dost a byla ve spoustě, ne-li ve většině soust. A protože síla chutí ostatních surovin dřepěla ještě ve školní družině, tak slanina se mohla projevit naplno a troufnu si říct, že společně s krávou vedla tenhle sendvič. Při jedení tak ucítíte hlavně hovězí maso a slaninu. Pokud kousnete do červené cibule, přidá se červená cibule. Mě bohužel většina popadala bokem díky opravdu silným plátkům, takže můj Maestro Original byl hlavně o tom mase a slanině. Trochu té majonézy a rajčat ucítíte v sendviči taky. Plus ucítíte i sladkost z housky. Cibuli jsem baštil hlavně bokem

Takže si to shrňme (recenzi). Máme tady burger, kterej chutná hlavně po hovězím mase, slanině a občas po červené cibuli. Ucítíte i rajče a majonézu. Bohužel maso dostanete nejspíš suchý, pokud nevyhrajete loterii čerstvé várky. Nemůžu z mozku dostat slovo nuda. Maestro Original je recept na nudu. Pokud máte rádi nudný nebo prostě jen obyčejný burgery a chcete ho dostat hned a nikde na nic nečekat, je Maestro Original to pravý pro vás. Zklamaní nejspíš nebudete, celkem slušně si zaplácnete břicho a jdete, tentokrát pomalejším krokem, dál. Moje doporučení ale zní, jděte do Hot Chilli. Pokud vám nevadí pikantní jízda, tak s Hot Chilli dostanete burger zakypanej od omáček, kterej vás chytne na začátku a pustí až u vypité koly. Příště taky tak udělám a Maetro Original si dám za dalších šest let. Třeba k němu dospěju časem… Mimochodem cena Maestro Bohemia Nuda Original je 129 samostatně a 169 ve velkým menu.
Nejen Maestrem živ je McDonald’s. Sice zrušily perfektní Včkový hranolky a DeLuxe omáčku, ale zato si můžete dát tři sýrový roury z friťáku – a.k.a. ementálové tyčinky za 39 korun k menu. No já bych to nedělal. Chuť ementálu byla tak deset procent. Padesát procent byl olej v extra tlusté strouhance a těstíčku a zbylých čtyřicet procent byla chuť prapodivné sýrové hmoty spíš připomínající mozzarellu než pořádně navinulej ementál. Tyčinky nebyly vyloženě nedobrý, ale nebyly ani vyloženě dobrý. Příště si je nekoupím…