Rok: 2021

Už to zabalte! ZABAAALTE KOONEČNĚ!!! Tak takhle jsem řval na nejmenovanou obsluhu jednoho nejmenovanýho KFCčka v ostravským Futuru na nejmenované Novinářské ulici. A proto byli ve stresu a zapomněli na okurku. Jinak si to nedokážu vysvětlit…

Je to tak. Po opravdu dlouhé době jsem šel ochutnat novinku do jednoho z Nejsvětější Trojice Fast Foodů. Šel jsem do KFCčka na novej Harissa Wrapper. A ne, neřval jsem na nikoho a ano, zapomněli na okurku. Takže jsem ve Wrapperu našel „jen“ kuřecí stripsy, čedar, smaženou cibulku, hranolky, harissa omáčku a bylinkovou jogurtovou omáčku. Mimochodem o bylinkové omáčce web KFC poctivě mlčí, přestože celku dodávala zvláštní chuť. Ale o tom později.

Prve bych rozebral velikost wrapperu. Byl velkej. Dost velkej.

A plnej. Hodně plnej.

Jakože fakt. Kuře jsem měl od shora až do samotnýho konce. K tomu kopec hranolek uvnitř. Harissa Wrapper je plnohodnotný jídlo i bez menu, protože přílohu najdete už uvnitř. V mých očích dokonale udržitelnej produkt. Nemusíte plýtvat zbytečnýma obalama na hranolky, kelímkama na limonádu, kterou si sebou stejně neodnesete a za současných best in covid výherních čísel to brzo ani jinak nepůjde. Ještě informace, že zabitý kuře zbytečně nezabíralo moc místa v kleci, nemělo zbytečný světlo a nějak zbytečně moc kyslíku k dýchání a bude to ideální jídlo pro všechny udržitelně zelený fanatiky. Jen tak dál!

Ale teď vážně a k chuti. Harissa Wrapper chutnal po dvou věcech. Po omáčce první a po omáčce druhé. První omáčka, harissa, je taková vytuněná arabská chilli omáčka. Se silnou chutí římskýho kmínu a mletýho koriandru. V podání KFC je pálivá jen o chlup víc než jejich obal na kuřata. Takže takovej průměr pro široký publikum. O dost víc mě ale zaujala hlavní chuť číslo dva, bylinková omáčka. Hodně dlouho jsem v puse identifikoval, co že se to tam děje. Tak nějak jsem to nečekal, protože podle popisku jsem čekal jen pikantní jízdu. Ale najednou v puse kopr! A ten poznám i kdyby mě jen lehce polechtal uprostřed kýblu čili, protože ten poznám všude a vždycky. No a ono jo.

Jogurtová bylinková omáčka je vlastně klasickej bylinkovej dresink, kterej koupíte v každým krámě na rohu ulice. Nějakej ten kopr, nějaká ta petrželka, bazalka a podobně. Žádná extra věda. Ale v kombinaci s harissou a pikantním kuřetem funguje nebývale dobře. Úplně by k tomu sedla i ta salátová okurka, kterou mi tam ale zapomněli dát. Takhle jsem měl wrapper plnej kuřete se sýrem, se zajímavýma omáčkama a hranolkama jako výplň, ale chyběl tomu ten šmrnc. Bylo to takový leč chuťově zajímavý, tak táhlý a nezáživný jídlo. Každý sousto chutnalo stejně, v každým soustu jsem měl ty samý suroviny. Nic, co by člověka vytrhlo z dlouhé kuřecí rutiny. Kdyby tam občas byla ta okurka…

I tak ale do mě Harissa Wrapper zahučel jak kyblík tučnýho jogurtu do Haliny (držím palce Halině, ať se vylíže z Covidu). Kdybych byl lulin na Youtube a hodnotil bodama, byla by to taková sedmička z deseti. Nadprůměr, konečně nějaká změna, ale bez okurky? Chtělo by to nějaký náborový video… Tak jako tak za 139 korun dostanete našlapanou tortillu plnou dobrot. Pokud máte rádi pikantní a orientální jídlo, Harissa Wrapper vás nemůže zklamat!

Už jste doufali v nějakou novinku v českým McDonald’s? Ha! Naivky. Pokud chcete ochutnat něco novýho, musíte zavítat za hranice naši malé, roztomilé a čím dál tím víc východní republiky. Ač bydlím kousek od hranic, nikdy sem nepropadl nákupnímu šílenství za hranicema tak, jako snad většina okolohranic bydlících. Vždycky radši podpořím místní. Ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Takže stačilo málo (přesně jeden komentář tady vpravo v okýnku) a už sem lezl do auta s vidinou nějakých novinek. Nakonec sem spojil příjemný s ještě příjemnějším a udělal si výlet až do Těšína. A co se lokací týče, tak že bylo z čeho vybírat. Když se internetový turista mrkne na Mapy za hranice na počet McDonald’s, tak zůstane v úžasu. Na severní Moravě McDonald’s spočítáte na vlastních prstech, v jižním Polsku k tomu budete potřebovat plnej autobus lidí bez vážnějších handicapů horních končetin. Teď je mi jasný, proč má provozovatel KFC a Burger Kingů AmRest sídlo v Polsku… No McDonald’s si to pytlíkuje sám, což je dvojsečná zbraň. Kdysi jsme byli novinková špička, teďkom nás strčí do kapsy i Maďarsko. Nu což. Jak je na tom Polsko?

Vzhledem k příznivé rodinné situaci (spící děcko vzadu auta) se polská junk food hostina musela konat v autě. Trocha nepohodlí, ale klid je klid. Objednávku jako takovou jsem ale dělal uvnitř. Vzhledově nepoznáte rozdíl mezi českým a polským McDonald’s. Až na počet dvojitých w všude okolo. Samotný objednávání funguje stejně jako u nás, přes klikací panely. Takže objednávat můžete podle obrázků a s nikým neprocvičovat lámanou polštinu, což je pecka. Výběr samotnýho jazyka na panelu je schovanej dole v pravo a chvilku mi trvalo ho najít. Ale pokud máte oči a kus mozku, neměl by to být problém. Na výběr je asi šest jazyků, ale češtinu tam nenajdete. Asi odplata za Túrow. Ceny samozřejmě uvidíte ve zlotých. Pokud máte nějakou normální banku, zaplatíte pohodlně vaši kartou a nemusíte nic řešit. Já neřešil ani přepočet na zlotý, výsledná stržená suma mně ale příjemně překvapila. O tom ke konci článku. Objednal jsem čtyři sendviče, zmrzlinu, hranolky a Sprite. U hranolek a Spritu jsem žádnej rozdíl nezaznamenal, takže jdeme rovnou na to hlavní.

Asi největším lákadlem tamější nabídky pro mně byl Maestro Grilled Cheese. Hned z několika důvodů. Obrázek a maso na něm. Epesní tloušťka masa, který byste mohli v nouzi použít místo cihly při stavbě baráku. K tomu dobře vypadající sýr. V Polsku jsem měl to štěstí strávit pár měsíců života a jejich sýry jsou o třídu lepší než naše. Alespoň ty, který si tam baští sami. Vývoz bych nechal bez komentáře. A ten vrch na sýru. Takovej správně organizovanej burgerovej bordel. Obrázkem mě teda nalákali. Výsledek?

Nuda jak cyp. Plus toho grilovanýho sýra mi šoupli naspod místo navrch. To se v českých McDonald’s kdysi stávalo celkem pravidelně, ale za poslední léta zamakali na procesech nebo školeních jako takových a dlouho jsem to nepoktal. Každopádně jinak v burgeru bylo všechno, co tam mělo být. Viz popisek. Mistrzowski burger z soczystą wołowiną, chrupiącymi plastrami bekonu oraz pysznie roztopionym kotletem serowym i serem topionym cheddar. Smaku dopełniają wyraziste pikle z prażoną cebulą oraz sos musztardowy w stylu amerykańskim i keczup.

Takže hovězí maso, slanina, grilovaný sýr, čedar, nakládaný okurky, smažená cibulka a kečup s hořčicí. Hned na první pohled mě zaujala slanina. U nás dostanete zvadlou a plandající slaninu, trochu tvrdší, ač chuťově dobrou. V Polsku dostanete slaninu víc vysmaženou, křupavou, chuťově silnější a celkově o dost lepší. Klidně bych se vsadil o tři zlotý, že Poláci mají na slaninu jinýho dodavatele než my. Další velkej rozdíl jsem zaznamenal v nataveným čedaru. Zatímco čedar od McDonald’s u nás má jemnou, smetanovou, až skoro žádnou chuť, v Polsku měl čedar opravdu výraznou sýrovou a trochu navinulou chuť. Další mezistátní rozdíl. Takže slanina a čedar mi učaroval.

Zbytek už byla klasika a průměr. Snad ještě ten grilovanej sýr byl fajn. Takovej lehčí hermelín. Ale nic, co by člověka vystřelilo do střechy auta. Naše verze s Hermelínem sedí mým pohárkům víc. Další minus u mě Poláci získali u masa. Bylo snad ještě sušší než u nás. Taková suchá hovězí placka. Náš McDonald’s má taky suchý masa, ale přece jen o něco málo míň. Chuť samotné krávy je asi stejná. Žádný Angus nebo Limousine bych v tom nehledal.

Tím jsme probrali spodek a prostředek burgeru. Ještě tam ale máme vrch. Hořčice, kečup a okurky. Stará dobrá cheeseburgerová kombinace, která neurazí snad nikoho. Ledaže byste měli suchý maso a žádnou omáčku naspod. Je to tak. Kečupu a hořčice nebylo dost natolik, aby tomuhle relativně velkýmu sendviči dodaly dostatek vláhy. Abych jen nehanil, tak kyselý okurky mě hodně bavily. Možná nebyly až tak kořeněný jak u nás, ale jejich velikost a množství bylo příjemný pozitivum. Starý dobrý video „Nezapomeň na okurku“ by se s tímhle sendvičem příjemně protáhlo. V kečupu a hořčici jsem žádnej mezistátní rozdíl nezaznamenal. V housce taky ne. Smažené cibulky tam bylo dost, ač se to podle fotek nemusí zdát. Byla schovaná nad okurkama. Chuťově ale hrála druhý housle.

Celkově to nebyl špatnej burger. Dobrý sýry, dobrá slanina, spousta okurek, nějaká ta smažená cibulka. Maso bylo sušší, omáček mohlo být víc. Takže celkem dobrej, rozhodně naprůměrnej, ale trochu sušší burger. Klidně by ho mohli dělat i u nás. Ale my máme nárok jen na jedno nový Maestro za dva roky… Tím pádem bych radši nějaký víc ujetý. Cena samostatně je v přepočtu 102 korun českých, v malým menu 135 korun. Jen pro zajímavost, jídlo se podle lístku daní 8 procenty a (sladký) pití 23 procenty. U nás je daň 10 procent, pokud si jídlo sníte v restauraci a 15 procent, pokud si jídlo berete s sebou. Extra daň na sladký limonády u nás snad zůstane u ledu díky pár náplním do propisek u voleb. 🙂

Další tamější novinka je Red Chikker. Přímý útok na kuřecí konkurenci a jejich Longer. Kuřecí strips, pikantní rajčatovo cibulová omáčka a salát v podlouhlé housce.

Tenhle sendvič by se dal zhodnotit jedním krátkým skoro souvětím. Málo masa, hodně omáčky. Strips byl z mleté kuřecí směsi. Rozhodně to nebylo stoprocentní maso a pokud jo, nechtěl bych vidět tu slepici. Stejný stripsy má McDonald’s i u nás. Ke konkurenčním stripsům má samozřejmě daleko. Nehledě na to, kolikrát vám týpek s všesměrovou přehazovačkou bude tvrdit opak. Navíc je ten strips tak na čtyřiceti procentech sendviče a to jsem ještě hodně štědrej. I když v tomhle by si zrovna mohly oba řetězce podat ruku.

Omáčky byl naštěstí kotel a jen díky tomu se sendvič dal sníst s chutí. Omáčka byla celkem pikantní a dost svěží po rajčatech. Nejspíš tu samou používají u nás v Crispy Chicken McWrapu. Salát a houska samozřejmě nuda. Cena v přepočtu 31 korun. Za ty prachy dobrá svačina, ale znova bych si ho nedával. Určitě se v nabídce najdou zábavnější věci.

A jedna taková věc je třeba tenhle Jalapeno Burger. Hovězí maso, čerstvá cibule, majonéza, pikantní omáčka a jalapenos. Celkem slušná kombinace a teď se podržte, v přepočtu za 25 korun. Nechci rýpat, ale u nás stojí Cheeseburger 35 korun a v Polsku si můžete dát Jalapeno burger za 25 korun… Máme o něco vyšší průměrný mzdy, ale tenhle rozdíl je i tak celkem markantní.

Zpátky k burgeru. Chutná přesně tak, jak vypadá. Hlavní chuť tvoří jalapeno papričky, občas cibule, občas maso a k tomu spousta omáček. Ta vtipně zelená pikantní u nás byla v roce 2018 v McRoyal Hot. Je jen lehounce pikantní a prim tak hrajou samotný papričky. Zelené omáčky tam bylo dost a stejně tak i majonézy. Jalapeno Burger se celkem povedl a když přihlídnu k ceně, tak je to celkem slušnej sendvič v poměru cena/výkon. Samozřejmě se pořád jedná jen o jakousi jednohubku a ani bych to nenazýval svačinou. Houska byla taková tmavší a tvrdší. Přišla mi jiná, než na jakou jsem zvyklej u nás. Takže buď tam mají housky trochu jiný nebo je to ta nová máslovější houska, která by se měla brzo začít používat i u nás. Nebo se podle komentářů tady na blogu dokonce už používá. Upřímně mi osobně víc chutnala ta nadýchanější houska. Tak jako tak tyhle malý burgery moc nejím, takže je mi to celkem buřt.

Asi největší peckou celé objednávky byla paradoxně zmrzlina. Zatímco u nás si můžete dát jen nudnou smetanovo-vanilkovou a volit nudný polevy, v Polsku mají v nabídce zmrzlinu slaný karamel. S posypkou Twix, pokud jsem to dobře pochopil. A tahle zmrzlina byla božská! Akorát sladká, akorát slaná, s křupkama. Prostě super. V přepočtu za 40 korun. Perfektní sladká tečka. Tuhle bych u nás uvítal všema deseti.

Čtvrtým objednaným sendvičem byl obyčejnej Hamburger pro syna. Normálně půlku dojídám, teďkom nezbylo. Takže asi taky chutnal. Ale malý maso, housky, kečup a hořčici mají stejnou jako u nás, takže tam bych rozdíly nečekal. Společně s malýma hranolkama vyšel na 38 korun. Zase o dost míň než naše 2forU. 

Abych to shrnul. V Polsku mají o něco nižší ceny, lepší slaninu, lepší čedar, sušší velký hovězí maso, větší výběr zmrzlin, větší výběr finger foodu… a to jsou tak všechny rozdíly. Asi největší výhoda je v tom, že mají často a pořádný novinky. Na to se u nás rezignovalo. Nižší cena taky potěší, ale při současných cenách benzinu se tahle výhoda asi vynuluje. Halt asi bydlím u nesprávných hranic. Taková německá nabídka, to je teprv masakr…

Patříte mezi šedej průměr? Mezi takovou tu nudnou střední třídu, co od rána do večera pracuje, zaplatí kopec na daních, raz za čas si zanadává na politiku a jedinej světlej bod všedního dne je ta hoďka večer, kdy vám zrovna neskáčou děcka po hlavě a máte čas na ten jedinej chlazenej lahváč, kterej jste z ledničky vytáhli? Ano? Pak jste si určitě při baštění pytlíku chipsů všimli pořadu MasterChef na Nově. To je ten pořad, podle kterýho to vypadá, že všichni baštíme jen lanýže a Foie gras, který jsme si koupili po cestě z práce v Bille. A stejně jako minulý rok a rok před tím minulým i letos měli soutěžící za úkol uklohnit nějakou bagetu, kterou pak bude prodávat Bageterie Boulevard. A stejně jako minulý rok a rok před tím minulým i letos jsem se při pití posledního chlazenýho lahváče a baštění pytlíku chipsů rozhodl, že na vítěznou bagetu napíšu recenzi. Tož tady ji máte.

Letos vyhrál jakýsi pan gangster Givi Kross. Do svoji bagety nacpal telecí maso s estragonovou omáčkou, portobello houby, sýr Comté a marinovanou šalotku. Luxusní kombinace. Jen ještě k samotné soutěži. Jen tak mimochodem, jak udělat bagetu jim tam šel ukázat jistý pan Kalina. V tu chvíli mě zamrazilo. A pak se jal nakládat plátky kolena a sýr Munster do bagety. V tu chvíli jsem měl jasno. To je ten pán, kterej stojí za latrínovou bagetou Koleno Munster z roku 2016, což byla snad ta nejhorší věc, kterou jsem kdy jedl a díky které jsem na BB dost dlouho zanevřel. Tfuj. A tenhle milovník latrín šel ostatním radit. No nic. Naštěstí se Givi neinspiroval a udělal bagetu podle sebe.

A takhle jsem ji dostal poskládanou. Za mě lepší jak na obrázku, luxus, perfekt, deset z deseti. Prostě cajk. Bylo tam všechno a třeba masa bylo v bagetě tolik, že bych si z toho v klidu mohl spíchnout steak. A na masíčko budu pět další chválu. Bylo krásně měkký, akorát nahřátý, perfektně okořeněný. Bylo cítit telecí maso a přesto bylo cítit i jemný koření. Maso bylo po celé délce bagety a rozhodně se nešetřilo. Jednička s hvězdičkou. To samý dresink. Bylo ho tam hafo. Měl perfektní konzistenci. Tak, aby to nebyla majonéza, aby to nebyla jen tekutina a přesně takovou, aby většina neskončila v bagetě. A ta chuť! Jemná, ale přesto výrazná chuť sympatickýho estragonu, která padla k telecímu jako… jako já nemám slov. Ani pr*el na hrnec tak dobře nepadne.

A to pořád nebylo to nejlepší. To, co mě na téhle bagetě opravdu dostalo a vystřelilo do gastronebe byly houby. Jestli to bylo nakrájený portobello nepoznám, ale houby měly přesně takovou tu jemnou hříbkovou chuť, jako mají lesní houby. Takže pokud to bylo portobello, tak rozhodně nějaký kvalitní a suprově dochucený. Pokud houby rádi nemáte, na téhle bagetě si asi nepochutnáte. Houby, stejně jako zbytek surovin, byly všude. Všude a byla to BOMBA. Bombastická houbová chuť hub. K tomu spousta masa, estragonový dresink… A třeba cibulka! Cibulka naložená přesně tak, aby trochu křupla, aby byla maliličko cibulově palčivá, ale přesto neškodná a kyselkavá. A zase ji tam bylo hodně a byla všude.

Snad jediná věc, které tam nebylo extrémně hodně, byl sýr. Sýr byl Comté, kterej chutnal jako takovej trochu výraznější parmazán. Jestli tak má správně chutnat Comté vám neřeknu. Když už se rozhodnu utratit půlku výplaty za sýry, tak sáhnu po hodně vyzrálým kozím sýru z Holandska. Ale ten by se sem nehodil, takže Comté beru jako super volbu. Tak jako tak sýr ucítíte hlavně když ho ochutnáte samostatně nebo když se budete hodně soustředit. Což není ani tak na škodu. Víc místa pro houby a maso.

Tak si to shrňme. Za 139,- samostatně (217,- v menu) dostanete bagetu opravdu natřískanou jemným telecím masem, božím bylinkovým dresinkem, perfektníma houbama, akurátně naloženou cibulkou a francouzským sýrem. Jako masa tam bylo na váhu tak dvojnásobek oproti Big Tastymu. A to se ještě bavíme o telecím. Za mě je tohle asi ta nejlepší bageta, kterou sem kdy jedl. Sladěná jak Vídeňská filharmonie při oslavách Mozarta. Opravdu stála za každou korunu. Minimálně v tom provedení a nabití, jaký jsem dostal. Znovu obří díky pobočce BB v Nové Karolině. Byl sem poděkovat i osobně (asi poprvé ve fast foodu), ale tak tady si to třeba přečte i někdo z vedoucích. Tohle byla pecka. Jen tak dál!

Po dlouhé době se můj kalendář sešel s kalendářem Burger Street Festivalu v Ostravě, takže jsem se tam prostě musel zjevit. Pokud někoho zajímá můj názor, čtěte dál. Pokud ne, položte telefon a běžte si chuchnout. Já si málem taky chuchnul na festivalu, protože nabídka burgerů mě letos absolutně nezaujala. Snad minimálně sedmdesát procent burgerů mělo v sobě Jack Daniel’s omáčku nebo stánky robily něco z Jack Daniel’s „whisky“. Jedni to tam lili přímo do ohně, nad kterým grilovali. To je nějaký skrytý sponzor nebo tak? Za mě teda palec dolů. Jakoby nebylo dost product placementu v televizi. Jacka si klidně dám, ale abych ho musel mít všude a furt, to ne. Plus existujou stokrát lepší burbony, z kterých se dá kuchtit. Spíš mi ale vadí ta skrytá, nikde nepřiznaná reklama.

Další lehký zklamání přišlo s velikostí burgerů. Později jsem se dozvěděl, že přímo festival omezuje velikost masa na maximálně 100 gramů a zakazuje podávání příloh. To abyste toho museli zkusit víc a pak si vystát tu nejdelší frontu u stánku s hranolkama. Tak nějak nechápu, proč by měl někdo kecat stánkařům do jejich práce a omezovat nápady.

Když jsem vyfiltroval burgery, ve kterých není něco z Jack Daniel’sem a za který se mi kvůli jejich velikosti 150 korun a víc dávat nechtělo, tak jich moc nezbylo. Chvilku jsem postával u nejmenovanýho Saloon stánku, kde nabídka vypadala suprově. Všude popisky typu naše omáčka, naše houska a podobně. Když už jsem se přiblížil a koukal na pixly s logem Aro, jal se hledat jinde. Už jsem to chtěl vzdát a zajít se najíst do centra města. No v tu chvíli jsem zjistil, že stojím u krásnýho obrázku.

Omáčka se slivovicí? Konečně něco originálního, co jsem v burgeru viděl poprvé! Takže volba byla jasná.

Krasavec. Velikost střední. Škoda jen toho omezení masa. Sto padesát gramů krávy by mu slušelo víc. Jako úplně první věc jsem samostatně ochutnal tu švestkovou barbecue omáčku se slivovicí. A ta byla božská! Krásně navinulá, sladkokyselkovitá ovocná chuť s krásným alkoholovým pozadím. Vyladěná na sto třicet procent. Dlouho jsem neměl v puse takhle dobře vyladěnou omáčku. Perfektní odpověď na všechny ty Jack Daniel’s kopírky. Klobouk dolů.

První pořádný kousnutí se pak neslo v duchu housky a slaninové majonézy. To bylo takový trochu rozporuplný sousto. U housky bylo poznat, že byla buď upečená den předem nebo byla dlouho vytažená. Na festivalu to nikomu za zlý nemám a mít nemůžu. Halt ve stánku pekárnu nemáte. Bohužel ale taková houska má tendenci do sebe vsakovat tekutiny včetně omáček. Další rozporuplnej detail prvního sousta byla samotná kombinace. Bílý pečivo s majonézou není něco, na co jsme tolik zvyklí. Tatarku si halt na rohlík většinou nemažeme. Tady si zase rýpnu do masovýho omezení. Předpokládám, že být maso přes celej burger, tak to mám i s masem.

S tím jsem měl naštěstí většinu dalších soust. A u masa zase musím smeknout. Kvalitní hovězí, dochucený jen solí, udělaný na medium s růžovým vnitřkem. Lepší snad ani být nemohlo. Je to krása, když někdo umí takhle dobře ugrilovat maso. Do toho pohodová, opečená slanina. Rukola. Kvalitní čedar. Trocha smažené cibulky…

Luxusní kombinace. Bohužel provedení mohlo být o něco lepší. Co mi vadilo byl nepoměr omáček. Slaninová majonéza, která měla trochu vtipnou chuť, byla všude a bylo jí dost. Byla nahoře, byla dole, byla vpitá do housky a chuťově se prosazovala v každým soustě. Normálně by to bylo asi fajn, ale tenhle burger měl být o té švestkové barbecue omáčce. O té božsky boží vyladěné omáčce, která byla jedna z nejlepších, co jsem kdy jedl. A té tam zase tolik nebylo. Vlastně ji tam bylo docela málo. A to mě mrzí. Kdyby ta slaninová majonéza byla jen dole a celej vrch by byl pořádně zalitej tou švestkovou barbecue, tak mě tenhle burger vystřelí do chuťovýho multivesmíru. Bohužel… Bohužel tak byl tenhle burger „jen“ hodně nadprůměrnej burger místo toho, aby to byl jeden z těch nejlepších kravích bochánků, co jsem kdy měl to štěstí ochutnat…

Tak jako tak byl Plum Burger od Choosy super. Maso super, omáčky super, zbytek super, houska super. Kdyby se nešetřilo na božské švestkové barbecue líznuté slivovičkou, bylo by to ještě o třídu výš. Rád jsem ochutnal a rád ochutnám i v domovským městě, pokud se tam někdy zjevím.

Bohužel o samotným Burger Street Festivalu si myslím svoje. Omezování velikostí masa, diktování nepřítomností příloh, pofidérní všudypřítomná reklama na Jack Daniel’s… Z festivalu se tak trochu stává fabrika na peníze. Naštěstí v Ostravě vzniknuvší Černý kůň podobný hlouposti neřeší a můžete si dát jídlo tak, jak to samotní tvůrci zamýšlí. Tak jako tak příště zajdu zas a uvidím, třeba budu příjemně překvapenej. Abych jen nehanil, něco se i zlepšilo. Tentokrát tam alespoň nehrála muzika na plný pecky a dalo se i popovídat s okolostojícíma lidma. To je určitě krok vpřed.

Ať žije demokracie a volby! A tím nemyslím nedávný volby do parlamentu, ale ty opravdu důležitý. Ty z Instagramu! Tuhle jsem vyfotil nezáživnou kočku, která mi vlezla na varnou desku, pak jsem na stejné varné desce vyfotil vynikající, křupavý, voňavý a domácí rohlíky a nechal vás hlasovat. Hlasovat, jestli chcete recept na Čičidort nebo domácí rohlíky. Inteligentní vtip plný kvalitního humoru, kterej ovládám jenom já, se nečekaně obrátil proti mně a záhy jsem už vymýšlel recept na Čičidort… 

Možností bylo několik. Sežrat kočku, nafotit králíka a tvrdit, že je to kočka a nebo to vzít z jinýho soudku. Kočku si vykrmuju několik let, ta musí vydržet na horší časy. Králíka mám v mrazáku, ale bez hlavy. Nuda. Takže vyhrál jinej soudek. A teď Babico raď. Nebo radši ne. O další masovej kopačák asi taky nikdo nestojí. No neptejte se mě jak, nakonec vyhrála kombinace vodky a masa. Přesněji kombinace Chi Chi koktejlu a čevabčiči. To je dost čiči na Čičidort.

Ruská vodka, kterou vám kdysi kdosi daroval

Ananasovo-kokosový džus

Čubrica

Mletý maso – 80% kráva, 20% prase

Čerstvá smetana ke šlehání z K-Jarmarku nebo SPD Jarmarku

Dva balíčky želatiny

Olej, sůl, pepř a ostatní hovadiny, co má každý doma

Nejprve si připravte Chi Chi dortovej základ. Chi Chi je vlastně taková Pina Colada pro socky, co nemají na bílej rum. Takže smíchejte 4 panáky vodky a 4 panáky smetany. Zbytek vodky vypijte nebo si schovejte. Směs nalijte do malýho hrnce. K tomu nalijte asi 3 deci džusu. Ve směsi rozmíchejte oba balíčky želatiny a pomalu zahřívejte za stálýho míchání. Do směsi si dejte teploměr, protože musíte hlídat teplotu. Jakmile bude mít směs těsně nad 60°C, tak směs odstavte od zdroje tepla. Nalijte ji do připravené formičky. Nechte zchládnout a pak dejte do ledničky. Tvrdnout to bude pár hodin.

Na tu teplotu během přípravy bacha. Nad 70°C se vám začne odpařovat alkohol a nad 80°C vám přestane fungovat želatina. Já použil tu nejlevnější želatinu z Kauflandu. Pokud máte nějakou jinou nebo nedejbože nějakou hipsterskou veganskou z kytiček, tak za výsledek neručím. Výsledkem by měl být obří želatinovej panák s pořádným vodkovým řízem a ananasovo-kokosovým pozadím.

Dekorujeme čevabčičim. To si připravíme splácáním mletých mas, čubrici a dalšího koření dle chuti. Já tam ještě dal opravdu na jemno nastrouhanou cibulku, trochu sodovky a hodně dlouho jsem si s tím masem hrál. Čím dýl to budete hňácat, tím líp vám to pak bude držet tvar. Tady je to třeba, protože z želatiny musí čevabčiči pořádně trčet. Ať to nějak vypadá. Ze směsi udělejte válečky a opečte prudce na grilu.

Finální Čičidort aneb Čevab-Chi-Chi dort by měl vypadat nějak takto:

U čeho je vždycky ta největší fronta? U stánků na SPD Jarmarku? Těsně vedle! Je to u asijských bister v obchodních centrech. Stovky nudlichtivých lidí namačkaných na sobě slitnajíce nad hromadou jídla za dobrou cenu. A hlavně hodně sójovky! Co si budeme povídat. Raz za čas v té frontě slintám taky. Není to často, ale stane se. Viz jedna recenze na Wok Food z roku 2012 nebo novější recenze na Ngochan z roku 2019. Wok Food je katastrofa, která měla skončit už minulou dekádu a Ngochan byl pokus vedlejšího Guty o něco autentičtější asijskou kuchyni. Asi moc nevyšel, protože se Ngochan proměnil v Tuk Tuk s diametrálně odlišnou nabídkou. Kari s rýží, Pad Thai, Satay a vůbec to nejlepší, co se baští v Thajsku. Za mě dobrá nabídka a už jsem tam pár jídel prubnul. Dokonce jedno z nich dvakrát, tak si na něj střihneme recenzi.

Recenze bude na červený kari s rýží. Na výběr máte z několika druhů mas. Kuřecí tempura, krevety, křupavá kachna nebo tofu. Já si vybral kuřecí tempuru. A musím uznale pokývat, že co se bister týče, patří Tuk Tuk mezi lepší průměr. Ač to na fotce vypadá jako kydanec s masem na plastovým talířku, tak ve skutečnosti se jedná o výborně dochucenej kydanec s masem na plastovým talířku.

PS: Takhle od nich vypadá krevetový satay, když zrovna nemají frmol. Věrní kavoniho instagramový gangstas už tuhle fotku viděli. Plnohodnotné recenze se stoprocentně dočkáte v budoucnu, protože to byla ještě větší pecka než kari.

PPS: Pokud jste Ostravou neprotřelí turisté a hledáte to nejlepší asijský bistro, tak doporučuju sklepní Hanoi v centru. To jen jako takový malý šikovný gastrotip pro lidi, kteří mají Hejlíka za hipsterskýho vocasa a hledají opravdový, doslova undergroundový zážitky.

Saily Buger, poklad z Beskyd podruhé. Když se někdo z mýho dokonale utajovanýho okolí dozví dokonale utajovanou informaci, že píšu plky o burgrech na internet, tak po několikahodinovým smíchu plnýho nevěřícných pohledů, pláči a zase smíchu přijde obligátní otázka: „Kde v Ostravě seženu ten nejlepší burger?“ A já už pár měsíců hrdě odpovídám, ať si dotyčný udělá výlet do kopřivnickýho Saily Burger. Výlet to není krátkej, ale stojí za to. Ostravský podniky typu Mama’s nebo Eat Meat mají fajn burgery, ale pořád mi v nich chybí ta správná duše prvoplánově jednoduchýho jídla, kterým by burger měl být. V Saily Burger to podle mě chytli za správnější konec a jejich burgery prostě mají všechno, co by člověk od burgeru mohl chtít. Podobně jako litomyšlský Beef Burger. Tam na obligátní otázku zase posílám Pražáky. Ale zatímco Ostraváci radou výletu do Kopřivnice většinou nepohrdnou a opravdu se tam vydají, Pražáci mě s nápadem výletu do Litomyšle propichujou pohledem jakože jak jako něco nejlepšího mimo Prahu. Pravda, že Prahu nemám projedenou ani z poloviny, ale ty pohledy prostě za to vždycky stojí… 🙂 Ale teď se jdeme se mrknout na to nejlepší z Moravskoslezskýho kraje, na poklad z Beskyd.

Tentokrát jsem držel moravskou linku a vybral si z nabídky Odor Cheese. Lidi z okolí Olomouce tuší správně, budou tvargle! Odor Cheese obsahuje 140 gramů hovězího masa, nakládaný tvarůžky, rukolu, beraní rohy a hořčičnou omáčku. Tolik k menu. Ve skutečnosti tam byla ještě slanina a červená cibule. Kombinace tak ujetá, že to prostě musí být špica. Tvarůžek v burgeru samozřejmě není nějakej super moderní výmysl. Do burgerů ho strká kdekdo. Třeba v roce 2018 jsem ho měl v dnes už nejspíš trvale uzavřeným bistru Boule za ušima. Tam to byla suchá hrůza. To Saily Burger na to šel od lesa a do burgeru dává tvarůžky nakládaný. Nakládaný k dokonalosti. Takový ty naložený s cibulkou a mletou paprikou tak dlouho, že se roztíkají a dají se namazat na chleba. V jesenickým podhůří se tomu říká loštická kun*a. Kdo ucítil, ochutnal nebo byl v radiu dvě stě metrů od otevření nádoby, název nepochybně potvrdí. A dát tohle do burgeru? Tomu říkám výzva.

Že to bude mazec bylo doslova cítit už od pohledu. Po otevření horní housky na mně ale čekalo další krásný překvapení. Krásná slaninka, nakládaná červená cibulka, kozí roh krčící se nahoře. Prostě pastva pro všechny smysly. No to nejlepší přesto přišlo po zakousnutí. Maso šťavnatý medium. Na jedničku s hvězdičkou. Houska měkoučká jako obláček vezoucí vás do nebe. A pak bác a chuť loštické kun*y, která vás poslala zpátky na zem držkou přímo na beton. Prostě jízda. Jízda snů. Fúze moravské a americké kuchyně, z které by si do prádla stříknuli i Moraváci Forejt s Kašpárkem. A jak už to u každé dokonalé večeře bývá, i tady byl tak takovej ten trochu trapnej moment ticha. To ve chvíli, kdy jsem kousnul do kozího rohu. Mozek nevěděl, co si v tu chvíli myslet. To bylo vlastně poprvé, co jsem měl kozí roh v burgeru. A zase to musím pochválit jako super tah. K chuti tvarůžků, ke slanině a hovězímu padl skvěle.

Červená cibule a rukola jen dokreslovala zbytek. Hořčičná omáčka byla chuťově slabší, jakože ne až tak silná. Což vůbec nevadí, protože tenhle burger byl o totálně něčem jiným, než o omáčce. A to si troufnu říct, že neříkám často. Horko těžko bych na tomhle burgeru hledal nějaký zápory. Samozřejmě to není pro každýho. Smrad dokáže odrovnat i slabší povahy u vedlejšího stolu. Ale pokud vás tahle kombinace zaujala a máte rádi šťavnatý medium burgery, tak Odor Cheese je naprostý unikát moravské kuchyně stvořený přímo pro vás. Cena je nádherných 153 korun. K tomu si můžete přihodit třeba domácí hranolky nebo vanilkovou kolu. A já prostě nemám co víc dodat. Vždycky jsem si chtěl postavit chatu v Jeseníkách, ale tož Beskydy taky nezní špatně. Hlavně, ať je to kousek do Kopřivnice…

Svět reklam se vyvíjí. Už v roce 2010 výzkumy ukázaly, že televizní reklama ztrácí účinnost. Všem už tehdy bylo jasný, že je třeba cílit na online média a na televizi zapomenout. Souhlasím. I proto se pořád snažím sociálním sítím vyhýbat seč to jde a po večerech koukám na starou dobrou telku. A můžu potvrdit, že reklamy v televizi by dnes opravdu mohly zapůsobit tak leda na toho největšího degena… No každopádně jsem se vydal sbírat skleničky do McDonald’s a když jsem se rozmýšlel, co si objednat, tak jsem se rozhodl vyzkoušet kuře. Jen tak, pro změnu.

A protože doma chci mít tolik skleniček, abych mohl nasimulovat skleníkovej efekt, tak vás čekají recenze hned dvě. A protože McDonald’s už to s novinkama zabalil, nechal jsem si to od nich zabalit taky. A sice oba kuřecí McWrapy. První na řadě je Grilled Chicken McWrap.

Grilled Chicken McWrap obsahuje grilovaný kuřecí maso, salát, rukolu, rajče, sýr a medovo-hořčičnou omáčku. To všechno je zabalený v tortille. Prve rozeberu maso. Maso je divný. Bylo stěží vlažný, dost takový tužší a sušší. Nakrájený bylo nějak vtipně zešikma po vláknech, takže se špatně kousalo a zůstávalo mezi zubama. Buď náctiletým kuchtíkům nikdo nevysvětlil, jak se správně řeže maso nebo prostě nebyl čas. Vzhledem k tomu, že jsem si na tohle zašel na oběd první školní den, tak to bude spíš ten čas. Kombinace prvního školního dne a rozdávání skleniček udělalo z McDonald’s ultimátní promořovací centrum. Tím pádem omluvím styl řezání masa, ale kvalitu suroviny to neomlouvá. Maso bylo prostě při nejlepším průměrný a konkurence je s grilovaným kuřetem o mílovej krok vpředu.

Kromě podivnýho masa ztrácí McDonald’s body oproti konkurenci i v samotné náplní. A sice v jejím množství. První půlka McWrapu byla prázdná jak Okamurův očkovací průkaz, druhá půlka už byla o něco lepší. Kuře sice bylo nahoře i dole, ale plátek masa byl tenčí než plátek rajčete. Dalším nedostatkem pro mně bylo množství sýra. Bylo ho tam málo, žalostně málo. Přitom byl chuťově super a hodil se tam. Omáčka byla fajn a bylo ji dost. Příjemně nasládlá hořčice se hodila jak k zelenině, tak ke kuřeti. Taky by ji tam ale mohlo být víc. Salátu bylo nahoře málo, dole dost. Rukoly málo obecně. Tortilla byla studená, gumová a tak pšeničná, že u spodku jste cítili jen mouku.

Grilled Chicken McWrap mně prostě za srdce nechytl. Kombinace zeleniny s kuřetem a omáčkou byla fajn. Ale maso bylo divný, nebylo ho moc, sýra málo, zelenina to nespasí. Prostě takový to pffff ne díky. Samotný provedení se studenou tortillou je taky divný. Psal jsem to u většiny kuřecích sendvičů od McDonald’s a napíšu to i tady. Kuřecí konkurence absolutně nepřekonána a nějak nevidím důvod si Grilled Chicken McWrap dávat znova. Snad jen v takové té absurdní situaci, jako že jste sličná slečna, váš přítel vás pozval do McDonald’s a vy nechcete vypadat rozežraně, nechcete ztloustnout, držíte dietu a všechny tady ty hovadiny. Pak dává smysl si dát Grilled Chicken McWrap. Kalorií má o dost míň než burgery. Jinej důvod se takhle mučit grilovanou kuřecí volbou mě nenapadá. Cena je 95 korun samostatně a 139 korun ve velkým menu. To je mimochodem stejně jako Single Big Tasty velký menu. Volbu nechám na vás…

Dalším McWrapem na holení je Crispy Chicken McWrap. Představa pořádně obalenýho a vysmaženýho kuřete ve mně rozhodně vzbuzuje víc emocí než grilovaná nuda. A nejen díky smaženým kouskům a extra porcí kalorií navíc, ale i díky pikantní omáčce. Crispy Chicken McWrap totiž kromě smaženýho kuřete obsahuje ještě sýr, salát, rukolu, rajče a dvě omáčky. Rajčatovo-cibulovou a sandwich omáčku.

A už na první pohled se jim tenhle McWrap povedl víc než předchozí. Po zakousnutí se mi to jen potvrdilo. Prim hraje výborná omáčka. Jestli pamatujete na Brasil Chicken z roku 2014, tak chutná hodně podobně. Hodně rajčatová, lehoulince pikantní. Tentokrát jsem tam měl omáčky hodně a byla všude. Nahoře, uprostřed, vpravo, kousek pod prostředkem a i dole. Všude byla. Sandwich omáčka, což je vznešenější název pro majonézu, tam byla taky a taky jí bylo dost. Pikantní omáčku pěkně zjemňuje a zvyšuje kluznost celýho McWrapu. Volba dvou omáček byla dobrá volba. Zeleniny tam bylo celkem dost.

Ze zeleniny bych vypíchnul hlavně rukolu, které tam bylo dost natolik, aby se raz za čas ozvala a ozvláštnila celkovou chuť sousta. Hlavně k pikantní rajčatové omáčce se její chuť hrozně hodila. Sýru tam tentokrát bylo taky dost natolik, aby se občas ozval a poslal trochu té sýrové chutě do vašeho mozku. No i tak si ho tam dokážu představit ještě alespoň dvakrát tolik. Kuřecího masa bylo nepochybně víc než u grilované verze. Minimálně na váhu suroviny. Bohužel ale bylo hodně znát, že to není obyčejný naporcovaný kuřecí prso. Kuřecí hmota byla jakoby noufakaná a lehce pěnovitá. Buď je to nějaká směs nebo je to prso něčím napíchaný. I tak mi ale chutnalo o dva řády víc než to grilovaný. Obal byl dobře dochucenej a vysmaženej do křupavé dokonalosti. Tady už by se s kuřecí konkurencí dalo pomalu snad i srovnávat.

Jen ta studená, lepivá a přehnaně pšeničná tortilla lehce kazí jakž takž slušnej zážitek. V tomhle případě ji naštěstí přehluší množství chuťově silných surovin a díky dvojité náloži omáček přežijete i jindy superpšeničnej a superlepivej spodek. Celkové chuti sendviče udává takt rajčatová lehce pikantní omáčka, do které se ozývá chuť stripsu a občas překvapí svěží chuť rukoly nebo krásná a tučná chuť sýra. Rajče, salát a majonéza jsou příjemný doplňky. 

Crispy Chicken McWrap je celkem povedená tortilla, která už už může měřit síly s konkurencí. Pořád by prohrála, ale alespoň si relativně pošmáknete. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli si radši nedát Single Big Tasty, kterej ve velkým menu stojí stejných 139 korun jako Crispy Chicken McWrap. Já bych určitě volil hovězí. Pokud jste ale náruživá macanda, kterou její přítel pozval na rande do McDonald’s a nechcete vypadat vyloženě rozežraně, Crispy Chicken McWrap je pro vás ta pravá volba! 

PS: Já bych tímto McDonald’s poděkoval za kuřecí promo nepromo a potichu zalezu do kouta a budu vyčkávat na zimní sezónu se Swiss Kingem. Baštit kuře u toho asi budu, ale ještě pořád ne od McDonald’s…

TATABAZAR 

Dámy a pánové. Dlouho tu nebyl žádnej recept. A je mi jasný, že všichni toužebně a netrpělivě čekáte, kdy se tady zase objeví nějaká perla domácí české kuchyně. Ač se to čteností stránek s receptama (skoro čistá nula shlédnutí) zatím bojíte dávat najevo. Statistiku sice tak trochu kazí recept na Tyrolský špecle z roku 2013, kterej si přečetlo skoro tři tisíce lidí, ale to je jedno. Prezidentský řízky budou mít větší úspěch! Očekávám minimálně 2 853 390 shlédnutí! Prostě recept pro dolních deset miliónů…

5 kuřecích prsíček

2 cibule

200g gothaje

150g eidamu

4 vajíčka

mletá paprika

olej

sůl

láska k vlasti

Rozpalte troubu na 200°C. Trochu vymažte pekáček olejem. Prsíčka překrojte podélně, aby nebyly tak tlustý, naskládejte do pekáčku, osolte, posypte mletou paprikou. Cibuli nakrájejte na půlkolečka, nasypte na maso. Poklaďte maso s cibulí nakrájeným gothajem. Nastrouhejte eidam, smíchejte s čtyřma rozkvedlanýma vajcama a směs nalijte do pekáčku na maso. Nahoru dejte dva plátky másla. V originále je Hera, ale tu jsem v ledničce nenašel. Pečte v troubě na 200°C asi 30 minut.

Mňam!

Kdo by si kdy pomyslel, že největší novinkou na poli fast foodů bude sýrová pizza… Inu, jdeme na to.

Pizza Hut a jejich středeční 1+1 můžu směle označit za asi největší současnou pecku poměru cena/výkon. Kdysi by tomu mohly konkurovat kupóny 1+1 Big Mac, ty ale McDonald’s pohřbil už pár let zpátky. Takže pokud jste dva, čtyři, šest nebo jinej sudej počet lidí, máte malej hlad a v kapse skoro prázdno, oběd u Pizza Hut je jasná volba.

A takhle vypadá Easy Cheesy pizza. Skoro jako na obrázku. Ono totiž ani na obrázku to není žádná krasavice. Speklá sýrová kejda na těstě. Tak trochu přemýšlím, proč jsem si vlastně objednal sýrovou pizzu, když jsem nikdy neměl rád vyloženě sýrový pizzy. Asi ten název. Easy Cheesy, ou yeah!

No abych to shrnul. Nebo vůbec začal a pak to mohl shrnout. Easy Cheesy od Pizza Hut obsahuje mozzarellu, čedar, sýr Corregio a podle webu jakýsi další sýr s názvem sýr. Podle mě jsou tam ale jen ty tři sýry. Základ je smetanovej. Pizza kupodivu působí relativně lehkým dojmem. Určitě lehčím než klasický český quattro formaggi, kdy součet počtu procent všech druhů eidamů na pizze musí být roven nebo větší než 120. Easy Cheesy má celkem povedenej výběr sýrů. Ucítíte čedar, ucítíte mozzarellu, trochu divně to smrdí, asi po Corregiu (Pizza Huttí verze parmazánu) a smetanovej základ je příjemně smetanovej a k sýrům se hodí.

Já si na pizze pochutnal, ale i přes menší (standardní) velikost už jsem měl ke konci sýrů plný kecky a sýrovou pizzu nechci chvilku vidět. Tak jako tak pro fanoušky sýrových pizz je tahle povedená. Pro fanoušky Pizza Hut to může být příjemný zpestření a v rámci akce 1+1 ji můžete dostat za nějakých 60 korun, což je cena naprosto famózně fantastická. Za plnou cenu, 129 korun, už to taková perda není. To bych spíš volil něco s masem. Každopádně palec nahoru pro Pizza Hut. Alespoň někdo nespí na vavřínech a vymýšlí novinky.