Měsíc: Únor 2022

Minule jsem si díky Vosíme zajel do Londýna, tentokrát jsem zajel do Emy Smetany. Smetanový základ, mozzarella, šunka, anglická slanina, sýr camembertového typu, niva, cibule, česnek. Tolik z webu. Smetanový základy já rád. Co mě trochu děsilo bylo spojení slov sýr camembertového typu. Jako mám rád Hermelín, mám rád Camembert, mám rád i originální Brie. Ale abych šel do obchodu a koupil si něco, na čem je napsaný sýr camembertového typu? Myslím, že ne, Time. Ale tak na pizze se to ztratí.

A ztratilo. Ema Smetana je taková… přeplácaná. Alespoň na můj vkus. Hodně šunky, hodně slaniny a bohužel takové té levnější. Já osobně bych radši míň, ale kvalitnějšího. Samotná niva a „camembert“ byl celkem v pohodě. Co mi ale absolutně nesedlo byl spodek pizzy. A tím nemyslím těsto, ale to, co se skrývalo pod uzeninovou střechou. Tohle.

Tlustá vrstva asi mozzarelly se smetanou a cibulí. Cibule podle mě patří nahoru pizzy a sýru by na pizze nemělo být víc než šest gigagramů. Prostě jste jedli jen gumovou směs sýra s levnou šunkou. Občas člověk ucítil červenou cibuli. Hodně taky převládala chuť nivy. Nevím no. Znám pizzerky, který umí udělat i samotnou sýrovou pizzu tak, aby byla relativně lehká a stravitelná. Ema Smetana od Vosíme je taková ta klasická dovozová žlučníková bomba. Spousta lidí to nepochybně rádo. Mě víc sedí přístup pizzerky Cartel.

Samotný těsto od Vosíme špatný nebylo. Takový to klasický kynutý dovozový těsto. Celkově mě pizza neoslovila. Druhej den sem si ji ohřál v troubě, zakydal sladkokyselou omáčkou a šla dojíst. Ale jestli si ji objednám znova? Na to si odpovězte sami. Indicií máte dost. Cena je 189 korun. Jediný opravdový plus téhle pizzy bylo použití oregana…

Cheesy Mix jsou tři druhy sýrových nugetek, porce hranolek a dva malý kečupy. Podobný věci jsou nejlepší začerstva po usmažení, takže jsem samozřejmě nečekal žádnej výstřel do ionosféry. Nakonec jsem si na nich pochutnal asi nejvíc ze všech třech degustačních pokrmů. Všechny druhy obsahovaly takovej ten průmyslovej natavenej sýr. Černý nugetky byly čedarový s jalapeno, chuťově naprosto srovnatelný s těma, co dostanete v BK nebo koupíte v Kauflandu. Ty trojúhelníkový byly hodně paprikový, lehounce pikantní. Plochý jsou smažáčky z goudy. Jako jediný nepikantní. Od těchhle sýrových nugetek dostanete přesně to, co od nich čekáte. Pokud budete mít štěstí na rychlej dovoz, tak budou celkem fajn a pěkně se potáhnou. 

Hranolky byly společně s nugetkama v obyčejné papírové krabičce. Tím pádem hranolky změkly a byla z nich z větší části taková ta klasická gumová bramborová hrouda, kterou si nevychutná asi nikdo. Pár jich tam bylo v pořádku. Díky rychlýmu dovozu. No upřímně bych ale čekal, že firma zaměřená na rozvoz zvolí lepší obaly. I dovezený hranolky můžou křupat, když si s tím dá někdo trochu extra práci. Kečup byl fajn. Jeden z těch kvalitnějších z rajčat. Cena Cheesy Mixu je 179 korun. Pokud jste šílenej vegetarián toužící po sýru a patlavých bramborách, Cheesy Mix je přesně pro vás. Zbytek lidí asi najde lepší využití peněz. Přece jen pár prefabrikovaných nugetek s hranolkama si zvládne doma udělat každej a líp.

Fried Chicken Wings. Tady si na začátek postěžuju. Podle webu máte dostat ke křidýlkům omáčku Tisíce ostrovů, já dostal příslovečný prd. Což mě nepotěšilo. Omáčky typu tisíce ostrovů já moc rád. Dva body dolů! Samotný křidýlka taky nebyly nic extra. Obal jsou v podstatě rozdrcený cornflakes nebo něco podobnýho a hlavní chuť tvořila chuť oleje z friťáku, kterou tahle „strouhanka“ nasákla. Malinko byla cítit ještě jakási pikantní linka, ale olej ji přebil. Samotný maso taky nebyla žádná hitparáda. Kuře bylo hodně tučný s tlustou kůží, která kvůli hutné strouhance nebyla vypečená. Takže kuře mělo takovou tu nepříjemnou pachuť a nemohl jsem se zbavit dojmu, že jde o jedno z těch levnějších kuřat. To bude možná i moje chyba, protože domů kupuju kuřata, který za živa i něco zažily, ale třeba KFC dokáže dobře pracovat i s těma levnějšíma kusama. Vosíme to moc nezvládlo. Navíc byl stupeň propečení o jednu desetinu menší než mám u kuřete rád. Nebylo vyloženě růžový, ale úplně samo od kosti taky ještě nešlo. Cena je 159 korun za asi šest kousků. Za kuřata u mě v Ostravě s přehledem vede Don Corleone…

Tahle objednávka od Vosíme se moc nepovedla. Pizza podprůměrná, hranolky změklý, kuře nasáklý olejem téměř bez chuti, chybějící omáčka… Celkově s dovozem a dýškem jsem u Vosíme nechal 575 korun a jsem rád, že jsem ochutnal, ale plusový body si u mě Vosíme tentokrát neudělalo. Upřímně další recenzi na tenhle podnik asi letos nečekejte. Na pizzu mám větší favority, na kuřata taky a sýrový nugety si doma dělám sám celkem pravidelně. Každopádně pokud máte rádi těžkou pizzu, z které se nají tři lidi a ještě se rádi dorazíte lehce nedodělaným kuřetem, běžte do toho. Ostatním doporučuju minimálně jinej výběr pizzy a na kuřata úplně jinej podnik. O nic nepřijdete.

TATABAZAR 

A je tu další skvělej recept do rubriky Tatabazar! Rubriky tak úžasné, že profi kuchaří a jejich hogo fogo recepty na telecí hřebínky se krčí kdesi v rohu strachem, že přijdou na buben. Rubriky tak úžasné, že kvalita a kreativita receptů z ní se prostě nedá ani změřit. A dnes si dáme recept od avantgardního umělce české gastronomie, Jirky Babici. Nedávno se mi podařilo zkompletovat sbírku jeho uměleckých děl plných receptů a při té příležitosti jsem nechal hlasovat instagramový fanoušky o tom, co mám zkusit jako první. Dvoukolový hlasování vyhrály Zaklínačovy pirohy z knížky Ich bin ein Gamer. Měl jsem to tušit. Měl jsem tušit, že jakožto banda nevděčných čtenářů se smyslem pro ten nejčernější humor vyberete recept z předposlední kapitoly, během kterýho se budu muset patlat s těstem a zadělám si při něm celou kuchyň. Nuže, tady ho máte.

těsto: 2 hrnky hladké mouky

          1 vejce

Problém receptu je poměr surovin, z kterýho mi teda vzniklo řídký těsto a určitě nešlo vyválet. Těžko říct, jestli jsem něco přehlídl, ale klel jsem solidně. A v tu chvíli mi docvakla genialita mistra Jirky. Budete klít, proto Zaklínačovy pirohy! Určitě to nebude mít nic společnýho s původem tvůrce Zaklínače a faktem, že v Polsku mají pirohy jako skoronárodní jídlo.

Takže během klení jsem si sám přišel na poměr surovin, a pak mi docvakla další genialita téhle knížky. Je to vlastně kuchařka, která vás naučí vařit (sami si přijdete na poměr surovin) a ještě k tomu díky právě probíhajícím emocím si postup i zapamatujete. Je dokázaný, že při silných emocích si mozek zapamatuje víc vjemů. Opravdu smekám nad genialitou mistra Jirky.

A co samotná chuť? Tady dám veškerou ironii stranou a musím uznale pokývat. Samotnýho by mně nenapadlo smíchat naložený jalapenos a syrový hovězí maso a ono to kupodivu funguje. A funguje to výborně. Náplň pirohů byla krásně masitá a akorát tak pikantní (tady poměr surovin sedl hezky). Samotný těsto na pirohy se mi nakonec taky povedlo, ale byl to boj. Boj plnej moučných fleků, nadávek, prkýnek, válečků, hrnců, mís a já nevím čeho ještě. Samotný Zaklínačovy pirohy ale musím pochválit. Od Jirky Babici jsem uvařil spoustu receptů a tenhle patří rozhodně mezi ty nejlepší. A vaření podle Ich bin ein Gamer? To je ta pravá zážitková gastronomie. To se prostě musí zažít…

Celou knížku provázejí komiksový malůvky, na který jsem asi už starej. Třeba tady tahle. Zaklínače jsem nehrál, nečetl a ani neviděl, takže jsem si musel pomoct na internetu. První hláška, že budu pálit Igni jak nic. Z toho jsem usoudil, že mě bude hořet zadek. Nehořel. Nakládaných jalapenos zase tolik nebylo. A po snědení jsem měl dostat chuť na Triss. To je nějaká malovaná paní. No nevím. Já dostal chuť na pivo.

Celkově je ale s knížkou srandy kopec a nepochybně se dočkáte ještě nějakýho povedenýho receptu z ní. A pokud jste úplní fajnšmekři kvalitních českých receptů, kde se kreativitě a kombinatorice surovin meze nekladou, tak občas hoďte oko na můj Instagram, protože určitě ještě udělám nějaký to hlasování. Mám teď přístup k tolika receptům od mistra Jirky, že si sám nevyberu… A taky bych konečně rád zadarmo ty pánve od Zepteru, co mají instagramový modelky… 

Byli jste o víkendu na Buger weekendu u Floriana? Já tam byl. A jedl. Burger snědl. Sice už si ho dát nemůžete, ale tak třeba někoho recenzí naladím na další ročník. Letošní Burger weekend prý padlo 693 burgerů, což je neskutečný číslo. Tak třeba to bude příští rok ještě víc!

Nabídka byla široká. Široká a i na můj vkus dostatečně ujetá. Po asi třetím pročtením jsem si vybral Surf & turf burger.

Mleté hovězí maso, smažené krevety, iberijský špek, mangovo-ananasová salsa s chilli, béarnaise majonéza, listový salát a rajče. Správně ujetý kombo. Surf & turf aneb hovězí s mořskýma potvorama je starý dobrý kombo, který ve světě frčí. To až tak ujetý není. Ale k tomu mangovo-ananasová chilli salsa s béarnaise majonézou, to už mi přijde jako správná exotická divočina. Takže jdeme na to.

Už od pohledu mě byla jasná jedna věc. Příboru se nevyhnu. Samozřejmě bez boje se nevzdávám, tak jsem burger vzal do ruky a zkusil to. Po prvním kousnutí přišel velkolepý sesuv a bylo doslova vymalováno. Poprvé po několika letech jsem musel zbaběle sáhnout po příboru… Takhle vysokej burger jsem dlouho neviděl. Normálně bych si možná postěžoval, ale když za to můžou obří krevety, tak se můžu tak maximálně smát na otočným koženým křesle a zlomyslně hladit kočku.

Takže první kousnutí moc nevyšlo. První rozříznutí už vyšlo dokonale a ukázalo stupeň propečení masa. Krásný a šťavnatý medium. 693 burgerů jsem nejspíš neudělal za celej život. Tihle borci jich tolik udělali za víkend. A pokud všechny byly takhle medium, tak je to na olympijský zlato. Chuť masa byla taky peckovní. Jen kráva a sůl. Výborná kráva. Mňam. Samotný krevety byly veliký, obalovaný a osmažený přesně tak, aby nebyly přepečeně gumový a ani syrový. Možná mohly být o chlup víc osolený, ale jinak byly na jedničku.

Další chuťová bomba byla mangovo-ananasová chilli salsa. Hrozně sladká, hodně svěží a lehce pikantní. Přesně tak, jak si podobnou salsu představujete. A přesně tak, jak si představujete, se i hodila ke krevetám a k zelenině. Fantasticky. Tahle salsa byla dole. Nahoře byla majonéza béarnaise. To je taková vytuněná, kyselkavá a hodně bylinková majonéza s estragonem. Tahle omáčka mě zaujala. S béarnaise jsem ještě tu čest nikdy předtím asi neměl (možná snad tady), ale pokud pokaždé chutná takhle, tak jsem asi našel jednu z mých nejoblíbenějších omáček. K hovězímu masu se hodí snad ještě o chlup víc než třeba barbecue omáčka. A to je co říct…

Rajče i salát byly čerstvý a dobrý. Houska byla domácí, výborná, briošková a hodně máslová. Lepší snad ani být nemohla. Jediná věc, kterou jsem moc nepochopil a která u mě moc nezabodovala, byl iberisjký špek. Samotný plátky špeku byly v pohodě. Rozplývaly se na jazyku a k takovýmu vínu na prkýnku by to byla nebetyčná pecka. Ale takhle položený na mase mezi krávou a estragonovou majonézou? Ke krevetám se silně ovocnou salsou? Až moc zvláštní kombinace. Tak nějak navíc. Samozřejmě čím víc zvířat, tím víc Adidas, ale špek tam být za mě ani nemusel.

To je ale jen malý a ještě k tomu úsměvný minus tohodle vysokýho a ujetýho krasavce. Burger jsem dojedl s radostí. Sice příborem, ale pochutnal jsem si jako dlouho ne. Prvotřídní suroviny, všechny udělaný akorát. Nemám co vytknout. Cena společně s hranolkama byla 315 korun. To je dost, ale jen ta porce krevet musela stát pár desetikorun. Plus práce okolo tady toho macka musela být enormní. Domácí omáčky, domácí houska… Surf & turf burger si dokázal obhájit každou korunu a příští rok nemám důvod Burger weekend u Floriana vynechat. Mimochodem hranolky byly taky domácí a ty byly geniální jakbysmet. Troufnu si tvrdit, že kluci a holky z Faency Fries by se mohli od Floriana něco přiučit.

Burger weekend u Floriana musel zabrat tři kvanta času na přípravách a všechno se vydařilo dokonale. Můžu jen zatleskat, poděkovat a těšit se na příště…

Možná vám neuniklo, že KFC má jedno z nejpodivnějších prom posledních měsíců, možná i let. Nabízí menu se speciálníma Lay’s chipsama. Ty se tváří, že jsou ochucený speciální směsí jedenácti bylin od Plukovníka Sanderse. V chipsech jsem celkem konzervativní. Buď slaný, paprikový nebo le fromáž (smetana s cibulí). Slaninový, pizza, gril a podobně mě netankujou a s opovržením je obcházím v obchodech obloukem. Ale chipsy a’la KFC? To kdyby mi uteklo, tak by mě to asi mrzelo.

Čekal jsem nějakej malej degustační pytlíček. Nakonec z toho byl klasickej pytel se 140-ti gramy chipsů. To je jeden z těch větších a v době další vlny zmenšování výrobků kvůli uhlazení inflace je to příjemný překvapení. Míň příjemný překvapení byla samotná chuť a kvalita. Nejsem nějakej obří fanoušek chipsů, ale když už je kupuju, Lay’s to většinou nejsou. Jejich kvalita zdaleka neodpovídá ceně. To samý platí i pro KFC verzi. Samotný chipsy jsou malý, většinou dost přepálený a chuťově hrozně neurčitý. Samotný složení komentovat nebudu, chemku u podobných věcí asi čekáte.

Chuť je zvláštní. Předpokládám, že chuť má připomínat Kentucky kuře. Takový to nepikantní smažený kuře, kde jde cítit hlavně sůl a bylinky. Lay’s KFC chutná trochu jako odlehčený slaninový chipsy s obří příměsí pepře a nějakou neurčitou chemickou směsí, která měla asi připomínat bylinky. V pozadí pak cítíte samotnou bramboru. Samotný kuře Kentucky mi nepřipomínají. Možná kdybych to baštil vedle sebe, tak bych si to spojil víc. Ale kdybych poslepu ochutnal tyhlety Lay’s, tak s KFC bych si je určitě nespojil. Prohlásil bych je za nějaký rádobymasový s pepřem.

K chipsům ve speciálním menu dostanete (kromě kuřete a hranolek) ještě půl litr citronovýho Schweppese. Voní jako tonic, chutná jako citronová limča, dost sladká, hořkej tonic je až v daleké dochuti. Celkem v pohodě. S chipsama to není žádný super kombo, takže těžko říct, proč to takhle promujou. Je to jedna firma, ale existujou i zajímavější limonády. Ale proč ne. Ochutnal jsem něco, kolem čeho bych v obchodě asi prošel bez povšimnutí. Takhle si dost možná samotnej Schweppes Citrus koupím. Celkem dobře si ho dokážu představit smíchanej s levnou blended whiskey, které se doma chcete zbavit, ale samotná se pít nedá…

Cena Lay’s KFC, 0,5 litru Schweppes Tonicu, 5 Hot Wings a velkých hranolek je 179 korun. Byl jsem v centru Ostravy a dostal 5 obřích křidýlek, takže jsem byl totálně spokojenej. Pokud bych dostal klasickou porci, tak bych možná pozdvihl obočí. Každopádně připlatit pár kaček za velkej pytlík speciální limitované verze chipsů mi přijde jako super nápad a jsem rád, že jsem to zkusil. I přesto, že se jejich chuť netrefila do mých chuťových preferencí… Palec nahoru pro KFC, že je podobná věc vůbec napadla.

Spousta z vás nebo jen jeden, ale opravdu intenzivní jedinec, mně tlačíte do ochutnání King’s Chimichurri od Burger Kinga. King’s Whiskey BBQ ze stejné řady mi celkem chutnal, takže to byla otázka času. Ale. Spoustu ale. Nebo alespoň dvě ale. První ale. Jediná pobočka, ve které nemám problém v Ostravě utratit půl druhýho miliónu za oběd v Burger Kingu, je až na Porubě. Co na Porubě. Snad až za Porubou za Globusem. To už jsem dřív v Polsku než tam. Ale tohle ale zas až tak těžký překonat nebylo. Prostě jsem se obrnil a vyrazil. Druhý ale je větší ale. 

Ale číslo dva. Chimichurri uznávám jen v jedné jediné verzi. V té jediné pravověrné verzi mistra Jirky a pana Sapíka, která se jmenuje Čimimury. Správný Čimimury se skládá ze spousty zeleniny pochybnýho původu a hlavně se flambuje za pomocí meruňkové Sapíkovice. Tohle mi Burger King opravdu nenabídne. Proto jsem si nechtěl kazit iluzi o Chimichurri. Ale tak když jinak nedáte…

Kromě Chimichurri omáčky tenhle burger obsahuje ještě 150 gramů prémiovýho masa, dva plátky goudy, tři plátky slaniny, rajčata, cibuli a rukolu. To všechno je ve zlatavé brioškové housce. Složení v pohodě. Burger King začal kopírovat ceny klasických burgráren a nepochybně začíná kopírovat i složení. Lepší náhrada salátu, briošková houska, zajímavá omáčka… prostě pokus o vyšší třídu. Jak dopadl?

Tak nějak všelijak. Ale jedeme od začátku. Omáčka. Chimichurri v podání Burger Kinga je lehce česneková majonéza s obřím bylinkovým nášupem. Chuťově opravdu netradiční a celkem zírám, že Burger King dal něco podobnýho do oběhu. Na omáčky tu byl vždycky mistr McDonald’s, ale jejich promo ve stylu o něco málo tmavší housky a trojitýho Cheese je natolik impotentní, že Burger Kingu vlastně stačí přijít s novou, trochu netradiční omáčkou a hned je králem inovací. Takže omáčka je fajn. Nevím nakolik je to originální Chimichurri, ale proti česneku a bylinkám nic nemám, takže za mně palec nahoru. Česnek a bylinky se obecně hodí k zelenině a té je tam celkem dost. K masu se omáčka taky hodí.

K masu bych toho mohl napsat víc. Burger King machruje s prémiovou stopadesátigramovou plackou. Váhově asi v pohodě, ale nakolik je to prémiový nevím. V polským BK mají stejnou řadu burgerů a tuhle se dušovali, že jde o prémiový polský hovězí. Můžou to nazývat jak chcou, ale maso z Polska pro mě nikdy prémiový nebude. Jejich bývalej Angus mi seděl víc. Každopádně co se povedlo je chuť grilu. Maso na krajích bylo lehce začerněný a když si člověk přivoněl a ochutnal, opravdu to vonělo a chutnalo jako maso z poctivé domácí grilovačky. Snad poprvé jsem ochotnej jim uvěřit přípravu na ohni, aniž bych ji viděl na vlastní oči. Bohužel pořád se bavíme o fast foodu, takže na ohni maso mučí dýl jak průměrnej katolík nadprůměrnýho astronoma. Maso bylo upečený durch.

Za zmínku stojí třeba ještě sýr. Dva poctivý a tlustý plátky goudy se na vás budou smát po celou dobu, protože jsou přes celej sendvič. Chuťově se dokážou díky množství prosadit a v puse je ucítíte. Bohužel se jedná o goudu a nejspíš taky polskou, tak nečekejte nějaký zázraky. Čedar by asi udělal lepší práci. Zelenina byla čerstvá a bylo ji na fast foodový poměry nadprůměrně. Bohužel ji pořád byla tak polovina toho, co jsem dostal minule u King’s Whiskey BBQ. Ze zeleniny nejvíc práce odvedla cibule. Slaniny byly tři plátky a byly fajn. Zbytek nestojí za větší komentář.

King’s Chimichurri je celkem fajn burger. Lepší houska, hodně masa, čerstvá zelenina, zajímavá česnekovo-bylinková omáčka. Kupodivu všeho bylo relativně dost. Na fast foodový poměry se jedná o povedenej burger, na kterým si člověk pochutná a uznale pokýve, že Burger King umí, když chce. Bohužel cena King’s Chimichurri samostatně činí 189 korun. To je o dvacku víc, než dáte za minule recenzovanej Chipotle Burger z Eatmeatu. Takže buď si za 169 korun koupíte burger s medium masem z místních chovů, domácíma omáčkama a spoustou exkluzivních surovin nebo si za 189 korun koupíte burger z mražené polské placky a goudou. Ač je King’s Chimichurri lepší kousek, za tu jeho cenu ho prostě doporučit nemůžu. Leda ze zajímavosti. Ale znova si ho dáte jen těžko. Teda pokud bydlíte ve městě, kde máte na výběr…

Spanděrá jízda ostravských burgerových rozvozů pokračuje. V plánu byla (podle mnohých) ostravská špička Mama’s, ale ti rozvoz zapíchli a soustředí se na kvalitu, bistro jako takový a nový stánky, který brzo zaplaví celou republiku. Držím palce, ale jakožto hladové mastné kouli trčící kdesi v kanceláři mi to je prd platný. Takže další logickou volbou v žebříčku byl Eatmeat. Borci, u kterých jsem zbaštil snad celou nabídku a přesto tu najdete jen jednu recenzi na burger a jednu na hot dog. Lenost v přímým přenosu. Ale tentokrát vás neochudím. Pojďte se mrknout, jakej mají Chipotle Burger.

Složení Chipotle Burgeru podle webu je hovězí z Klokočova, chipotle majonéza, nakládané Jalapeno papričky, chorizo, karamelizovaná cibulka, čedar a polníček. Když si člověk objedná od podniku, jako je Eatmeat, tak má jen ty největší očekávání. Domácí houska, domácí omáčky, perfektní maso z místních farem a hlavně očekáváte perfektně udělaný maso. Výsledek? Všechno, všechno se splnilo. Vlhkej sen každýho milovníka burgerů.

Už po prvním kousnutí bylo jasný, že sem konečně dostal maso udělaný na medium. To, co se Amici ani Chacharovi poslední měsíc nepodařilo, trefil Eatmeat od boku. A nejen že trefili stupeň propečení, ale trefili do černýho i dodavatele. Hovězí masíčko z Klokočova má perfektní chuť veselé kravičky pasoucí se kdesi na polích dost daleko od polských a ocelářských vzdušných smradů. K tomu perfektní poměr tučnýho a libovýho masa, super stupeň pomletí. Prostě nemám co vytknout. Možná soli bych dal o čtyři mikrogramy víc. Jinak nic.

Maso je to hlavní, ale věcí tam máme víc. Další, co vás zaujme hned nejen okem, ale i nosem, je chorizo. Chorizo je pikantní paprikovej salám, nahrubo namletej, původem kdesi ze Španělska. Dnes ho vyrábí kdekdo i u nás, včetně těch největších fabrik, ve kterých se vám bojí vůbec napsat, z čeho to vyrábí. O to víc musím zase pochválit výběr dodavatelů pro Eatmeat. Chorizo v jejích podání sedlo do Chipotle Burgeru až neskutečně dobře. Jejich chorizo má totiž jednu z nejvíc vyuzeně uzených chutí, jakou jsem kdy v puse měl. Což je bomba, protože uzenou chuť v Chipotle burgeru čekáte. Mimochodem Chipotle jsou uzený jalapeno papričky.

Samotný nakládaný jalapeno papričky byly fajn. Nebyly to Chipotle (nebyly vyuzený) a nebyly to ani takový ty klasický zelený jalapenos v lahvi, co si můžete dneska koupit v každým supermarketu. Byly to červený, jen lehounce naložený a lehounce nakyslý jalapeno papričky. Na jalapeno dost pálivý. Taková dobrá sedmička s desíti. Což nevadí. Když si objednáte Chipotle Burger, tak ostrost čekáte. Ale nutno poznamenat, že tenhle level o dost předčil moje očekávání. Pár papriček jsem musel zbaběle nechat na papíře, abych cítil i zbytek surovin. Každopádně pokud si necháte říkat plechová huba a není to kvůli poloviční mrtvici, tak tenhle burger vás rozhodně nadchne. Pálivější jsem dlouho nejedl. Jestli vůbec někdy.

Karamelizovaná cibulka, omáčka, sýr i polníček se tak trochu ztrácí v ohni. Každopádně všechno z toho bylo na jedničku. Cibulka byla přesně taková, jakou chcete a čekáte od názvu karamelizovaná cibulka. Čedar nepochybně kvalitní a hutnej. Musím vypíchnout, že snad všechny rozvozy už používají dobrej čedar. Doba eidamů v burgrech se tak naštěstí blíží ke konci. Polníček byl opravdu polníček. Což jen dokazuje, že polníčku je na Ostravsku dostatek a Amici má mezery v botanice.

Chipotle majonéza v podání Eatmeatu je za mě snad jediná věc, která nebyla naprosto famózní a dokonalá. Byla dobrá, domácí, lehounce pikantní a majonézovitá. Ale prostě taková lepší průměrná. Tady o chlup vedou Amici. Jen tady. Houska byla fajn. Držela tvar, chuťově nerušila. Přesně takovou housku čekáte a chcete.

Cena Chipotle Burgeru je 169 korun. Za 169 korun dostanete celkem velkej burger s vynikajícím farmářským hovězím udělaným na medium, perfektním vyuzeným chorizem a spoustou jalapeno papriček. Zbytek surovin je sice fajn, ale jen podkresluje tu hlavní pikantně vyuzenou masitou chuť. Za 169 korun je to nabídka, která se neodmítá. Pokud máte rádi maso, máte rádi ostrý chutě a neurazí vás uzená vlna, tak Chipotle Burger je to pravý pro vás. Co mě se týče, tak lepší burgery, než jsou ty od Eatmeatu, vám v Ostravě nikdo nedoveze. A už vůbec ne za normální peníze. Směle doporučju.

PS: Pokud máte jinej názor, tak sem s ním. Rád vyzkouším cokoliv novýho. 🙂

V ostravských kuloárech se šušká, že tu nějak protěžuju Amici. Ne, že by mě zajímalo, co se šušká v něčem, čemu se říká kuloár, ale budiž. Svěžím větrem budiž recenze na buger od Chachara.

Pamatujete na Pizza Records? To si takhle Chachar kdysi vyrobil sám sobě vlastní konkurenci. Po pár letech vyšuměla jak pára nad hrncem a zůstal po ni jen Facebookovej profil… a burgery! V Pizza Records dělali celkem obstojný burgery, který pod svý křídla převzal samotnej Chachar. Nabídka sice bývala bohatší, ale těch pár hlavních burgerů zůstalo. Já si vybral starej dobrej Queen burger.

Jako první věc bych vypíchnul vymazlenou krabičku. I 💓 Eidam naštěstí vystřídala hláška I 💓 Burger. Zde otevřít se sice trochu ztrácí, ale tak tenhle IQ test zvládne asi každá hladová osoba. Ale ten hlavní superbonus téhle krabičky nespočívá v designu, nýbrž ve funkčnosti. Díky druhu papíru a dvoum dírkám na krabičce vám burger přijde v naprosto famózním stavu a hranolky jakbysmet. Co se dovozu týče, vertikálně vzpřimuju Chacharovi palec.

Queen burger obsahuje 140 gramů hovězího masa, karamelizovanou cibulku, čedar, anglickou slaninu, francouzskou omáčku, rajče a ledový salát. To všechno v relativně slušivé housce. Burger po rozbalení vypadal pěkně a kdyby mi ho někdo dal před obličej a tvrdil, že je od Chachara, asi bych mu nevěřil. Ušli kus cesty. Ale co chuť?

Tam už to byl klasickej Chachar brousící hranu průměru jako nervy soudných autolakýrníků. Maso udělaný o chlup víc než by mělo být, hovězina se trochu ztrácela a bylo cítit, že maso prostě není úplnej kvalitativní top, jakej najdete třeba v Eatmeatu nebo Mama’s. Salát byl nasekanej na malý kousky, takže lítal všude. Karamelizovaná cibulka nebyla špatná, ale bylo ji málo. Zato slanina byla geniální. Nebyla to nějaká domácí, uzená, široko nařezaná slaninka ze šťastnýho čuníka, ale to, co nepobrala při vstupu, to nabrala během přípravy. Trochu to polidštím. Obyčejná slanina, ale upečená k dokonalé dokonalosti. Člověk se do ní zakousne a ocitne se v šunkovým ráji. V ráji plným šunek, slanin, uzených boků, krkoviček, prostě ráji každýho milovníka vyuzených vepříků. Taková ta slanina, kterou ať dáte kamkoliv nebo přikousnete k čemukoliv, tak prostě neuděláte chybu. Další vyerektovaný palec.

Zpátky na zem. Omáčka. Francouzská omáčka. Průměrná majda, asi z nějaké pixle. Rajčata v pohodě. Čedar zapadl. Houska nadprůměrná. A musím uznat, že už dlouho jsem neměl vyloženě špatnou housku. Nejen od Chachara, ale obecně. Svítá na lepší časy. Co svítá. Vyloženě svítí na lepší časy, co se housek týče.

Tož a to je všechno. Průměrný maso, průměrná omáčka, průměrná zelenina, vynikající slanina a výborná houska. Bohužel opravdu dobře udělaná slanina a kvalitní houska vám vynikající burger neudělá. K tomu je třeba to hlavní a to je vynikající maso. Queen burger od Chachara je fajn. Celkem dost muziky za relativně solidní cenu. Alespoň pak v porovnání třeba s Amici. Za Queen burger dáte 189 korun, vymazlená krabička je v ceně. Za ty peníze stojí. Dobře se najíte, ale konkurence je neúprosná a má burgery o třídu výš. Každopádně pokud máte spolek nesourodých obědvajících činitelů a jeden z nich chce nudle, druhej pizzu, třetí třeba špecle a vy máte chuť na burger, tak Chachar rozhodně není špatná volba. V tomhle případě snad i jediná a já to beru. Kdyby takovýhle burgery dělala každá kuchyně s takhle širokým zaměřením, tak klobouk dolů…