Rok: 2020

Stejně jako Double Bacon Cheddar Pocket Wrap, tak i Kentucky Gold Wrapper je ta správná fast foodová prasárna. Uzřete sami z popisku na webu: „V čerstvě zapečené tortillové kapse je kromě smaženého stehenního řízku zakápnutého limetkou i slanina a cheddar, okurky, smažená cibulka, navrch ještě hranolky, majonéza a lahodná Kentucky Gold omáčka.“. Nádhera.

A ten jsem dostal! První kousnutí bylo v podstatě shodný s West Coast Bacon. Dokonce i ta omáčka byla na první tři až čtyři pikosekundy shodná. Ale pak to přišlo. Po tomatové chuti se na vás vyřítí pikantní chuť chilli jako lokomotiva a i kdyby jste chtěli uhnout, už nemůžete. Pálivá chuť tabasca se vám začne vtírat mezi chuťový pohárky na jazyku a už není cesty zpět. Jen vpřed. Další kousnutí a další. Pokud máte rádi pikantní jídla, tahle omáčka pro vás bude jako droga.

Tomato Tabasco omáčka pálí. Ale nepálí tak moc, abyste nepostřehli ostatní chutě. Teda samozřejmě záleží na vaši výdrži a v tomhle případě spíš tréningu. Pokud si pikantní jídlo dáte sem tam a máte raději, pokud to přecejen pálí míň, pak vás tenhle sendvič semele a neucítíte nic jen omáčku. Pokud už chilli baštíte nějakej ten pátek, tak pro vás bude omáčka taková osmička z deseti. Pálí dost, ale pořád ještě cítíte chuť masa a zeleniny. Pokud baštíte chilli každej den a kuřecí vývar bez rudé posypky si neumíte vychutnat, pak vám Southern Chilli Beef bude zaručeně chutnat, ale nad slovem pikantní se spíš jen tak pousmějete. Každopádně pro všechny skupiny platí, že slovo Chilli v názvu nemá tenhle sendvič jen tak pro nic za nic. A pokud pikantní jídla nejíte vůbec, tak si tenhle burger rozhodně nedávejte. Nechutnal by vám.

Já pikantní jídla mám rád a i když si nestrkám chilli všude kam to jde, tak si poslední dobou dokážu pochutnat i na dost pikantních jídlech. Samozřejmě ale ještě pořád v rozumné míře. Z takovýho Vindaloo mě zabolí žaludek, jen si na něj vzpomenu. McDonald’s samozřejmě neměl v úmyslu lidi trápit a testovat jejich hranice, takže jejich omáčka pálí. Pálí, ale ne dost na to, aby zabila celej sendvič. A v tom je hrozná krása Southern Chilli Beef. Je parádně vyladěnej. Z pikantní tomatové omáčky občas vystoupí chuť masa, občas se do ní zařízne ostrá chuť cibule (chválím výběr bílé cibule místo červené) a dokonce ucítíte trochu i to rajče a housku. Salát ne, ale toho škoda není. Sýr pak dodává trochu té smetanové chutě hlavně masu, který oblepí.

Samozřejmě jsem vkládal naděje do opravdu silné, mocné a chutné omáčky, ale maso dokázalo dokonale unudit i tu. Omáčka byla pořád pikantní, ale maso ji dokázalo nějak vcucnout do svýho nekonečnýho, hrbatýho a strouhankovýho povrchu. Což je dobrá zpráva, pokud vám vyhovujou míň pikantní jídla a pokud máte úchylku pro kuřata v tvrdším a křupavým těstě.

Taky to může být rozdílnou a o dost sladší houskou. No tak jako tak, Southern Chilli Chicken není až tak pálivej a už vůbec není tak parádně vyladěnej, jako jeho kravskej brácha. Placka není vyloženě špatná. Je dobrá. Sýr se k ní taky hodí. Ale omáčka už se k tomu všemu už tak moc nehodí. Ani k hodně sladké housce. Je to takovej kočkopes. Jo a už jsem zmínil, že jsem měl v burgeru oba druhy cibule?

Začnu západním slaninovým pobřežím, West Coast Baconem. V roce 2012 to byl Steakhouse Classic a protože můj blog je starší než půlka uživatelů Youtube, tak na něj najdete recenzi zde. Obsahuje hovězí maso, slaninu, červenou cibuli, čedar, salát lollo biondo a omáčku Chargrill. V té době mi Steakhouse Classic chutnal. Dost možná si McDonald’s bral příklad přímo odsud, protože všechny tři burgery jsem si kdysi vychvaloval. Ale těžko říct. V té době se burgery nedělaly v každé restauraci. Burgrárny jako takový neexistovaly (možná první pionýři v podobě Black Dogu v Berouně a DISHe v Praze). Člověk tak musel brát co bylo. Proto jsem v podstatě chválil skoro každej burger. Až na pár kuřecích výjimek. Dneska to McDonald’s tak lehký mít nebude.

Tím, že omáčka není žádnej indickej vypalovák, tak ucítíte i ostatní suroviny. Hlavně slaninu a maso. Slanina je vynikající. Uzená, masitá a dobře se kouše. Množství celkem v pohodě. Není co vytknout. Hovězí maso máme v podání dvou tenčích plátků o velkým poloměru. Tohle maso mi sedlo víc než předchozí tlustý verze. McDonald’s má tendenci hovězí propíkat na well done. Což prostě hovězímu moc nesedí. Je pak suchý, tuhý a drolí se. Tyhlety tenký plátky ale neduhy well done přípravy smáznou a maso nepůsobí tak moc suše. Možná gramáž je ve výsledku menší, ale stojí to za to. Takže za mě další palec nahoru.

Přesněji na kuřecí burgery s kimchi. Jeden se sladkokyselou omáčkou a jeden, pro velkou změnu, se sladkou chilli omáčkou. Cena celkem vysoká, obrázek celkem v pohodě, velikost nadprůměrná. Těšil jsem se.

Omáčka měla zvláštní konzistenci. Takovou hutnou a tučnou. Chuťově byla taky zvláštní. Trochu pikantní. Sladká vůbec. Trochu kyselá. Jedním slovem eeeehhhhbrrr. Prostě nic moc. Našel jsem tam asi tři kousky nakládané cibule. Ta měla zvláštní, ale zajímavou a celkem dobrou chuť. To mělo být asi to kimchi. Největším překvapením byly houby v burgeru. Překvapením prostě pro to, že sem je tam vůbec nečekal. Chuťově se moc nepředvedly. No a to je vlastně všechno. Za 55 korun dostanete rozplizlej kuřecí burger s pochybnou omáčkou a bez kimchi. Koupit? Myslím že ne, Time.

Verze se sladkým chilli byla o něco lepší, ale pořád dost hrůza. Omáčka byla hodně sladká a ze záhadnýho důvodu byla míň pikantní než ta sladkokyselá. Ke kuřeti se hodila o něco víc než ta sladkokyselá, takže i ten burger byl celkově o něco málo lepší. Nakládané zeleniny ale pořád objevíte asi tři kousky. Překvapivý houby tam najdete taky. Stejně jako sýr.

Halloumi už tady bylo u Burger Kinga a vzhledem k tomu, že v Evropě je to s KFC de facto jedna firma, tak jsem tak nějak tušil, co očekávat. Loňská verze Vege Double Halloumi King mě moc nenadchla, tak tentokrát volba mezi burgerem a tortillou byla celkem jasná. Navíc KFC umí o moc víc tortilly než burgery. Když tak zapátrám v hlubinách mozku, tak za spoustou zbytečností jako vzpomínky na svatbu a podobně najdu i pěkný vzpomínky. Pěkný vzpomínky na dobrý jídlo a tortil od KFC je tam překvapivě hodně. Třeba Twister Guacamole. Jakmile se KFC pustí do bláznivých variací, tak se jim většinou víc povede variace na Twister. No a burger si taky nemůžete dát do držáku na fair trade kávu na sdíleným kole…

Už před rozbalením samotné tortilly jsem si všiml až nečekanýho množství vody tam, kde voda většinou nebývá. Extěhule z mimibazaru tomu říkají pročůraná plína. Halloumi Twister žádnou plínu neměl, ale hodila by se. Odkud voda pocházela se mi zjistit nepodařilo. Ze zeleniny? Ze sýra? Z omáček? Těžko soudit. Všechno se zdálo být normální, až na tu vodu všude.

Po léčbě vodošokem jsem se zakousl a začal si užívat života. Halloumi Twister obsahuje sýr Halloumi, nakládanou cibuli, lanýžovou omáčku, ledový salát a rajčata. Prvotní chuťový vjem je hrozně zajímavá nakyslá chuť. Prve z cibulky. Ta má zvláštní sladovou kyselost. Nepochybně ji nakládaly v jablečným octu. Je naložená akorát. Zanechala si chuť cibule a přesto získala lehce octově navinulý nádech. Super surovina.

Kdo nezná Halloumi, tak je to sýr z ovčího a kozího mlíka, kterej je hodně pevnej a tím pádem vhodnej na tepelnou úpravu. Bývá hodně slanej a vrže mezi zubama. Nerozteče se vám ani na grilu. V podání KFC se jedná o sýr z ovčího, kravskýho a kozího mlíka. Od každýho cecku něco. Tahle noční můra všech laktointolerantů v podání KFC je o něco míň slaná než originál. Postrádá tak trochu ze svoji řecké krásy. Vrzavost mezi zubama zůstává. Pořád se ale jedná o dost naprůměrnej kousek co se chutí týče a co se množství týče, tak tam je to naprostej luxus. Sýr budete mít od začátku do konce a množstevně rozhodně vévodí celé tortille. Konkurence s krevetama vedle Halloumi Twister vypadá jak klaun…

THE BEST OF

 Ale zbytek? Ten byl fajn. Slanina, smažená cibulka, kroužky a sýr nemají co zkazit. Kombinace chutí těchhle surovin s chutí masa, lehkým náznakem kouře z BBQ omáčky a pikantností ze sýrové omáčky vytvořily kombinaci, kterou by si člověk i rád zopakoval. Nejsilněji se bude ozývat chuť smažené cibulky a slaniny. Colorado King tak hodně připomíná Steakhouse. K tomu ale přihodí pikantní chuť a zajímavou konzistenci v podobě cibulových kroužků. Rád bych se víc věnoval sýrové omáčce, která mi tentokrát až tak moc nesedla. V Colorado King ji byla trocha a dodala jen pikantnost, tam to ještě šlo, ale nesedla mi na Chilli Cheese Fries. Buď za ty léta změnili recepturu nebo to udělalo daný množství. Já ji měl v hlavě zafixovanou jako super-umělo-sýrovou a trochu pikantní omáčku. Tentokrát mi ale omáčka přišla hrozně kyselá a málo sýrová. Vlastně to byla hodně kyselá a celkem dost pikantní žlutá majonéza bez nějaké opravdu sýrové chuti. Bez mučení se přiznám, že jsem si tentokrát Chilli Cheese Fries nevychutnal a ani je nedojedl. Na útoky kyselinou mě neužije.

Nějak takhle by na něj vypadal promo obrázek, kdyby jim grafiku dělal kůň po operaci mozku. Krása.

Hned na úvod podotknu, že jeden plátek rajčete vás vyjde na pětikorunu, dva plátky na desetikorunu a relativně dost parmazánu taky na desetikorunu.

Uvnitř jsem našel všechno, za co jsem si zaplatil. To vždycky potěší. McChicken si raz za čas dávám normálně. Kuřecí placka chutná jak kuře a obal je akorát křupavej a pěkně opepřenej. K tomu lehká majonéza, salát a nic víc, aby to nepřebilo chuť kuřecí placky. McChicken je jednoduchej a dobře ochucenej kuřecí sendvič. Ale přece jen si člověk občas říká, jestli mu něco nechybí. Že by to něco bylo rajče?

Je to rajče! Už při prvním kousnutí se mi v puse rozlinula klasická pepřová kuřecí chuť s nakyslou majonézou, ale v pozadí se ještě krásně válela ovocná chuť rajčete. McChicken to povzneslo o úroveň výš. Vzhledem k tomu, že salát vám z většiny sendviče stejně vypadne do krabičky, tak rajče je přesně ten kus zeleniny, kterej do McChicken padne jak Halinina pěst na zelinářovo oko. Rajčata si doporučuju připlatit rovnou dvě, ať je máte všude.

Tak moc, jak mě rajčata potěšily, tak moc mě parmazán nepotěšil. Bral jsem ho spíš jako takovej pokus. A k tomu kuřeti by se snad i hodil. Spolu s rajčetem by dodal sendviči krásnej italskej nádech. Ale problém s parmazánem mám v jeho kvalitě. Nebo spíš nekvalitě. Trochu mám pochyby, jestli jsem vůbec dostal pravej parmazán. Sýr byl na plátky. Na plátky, který se moc nelámaly tak, jak to parmazán dělá. Na plátky, který po parmazánu voněly jen lehce, spíš ve vůni připomínaly uleženej eidam a to nejhorší byla chuť. Deset procent parmazánu, devadesát procent nakyslýho eidamu. Co je špatně?

Dostal jsem snad nějakou náhražku? Dostal jsem zkaženej parmazán? Moc se mi nechce věřit, že by tohle McDonald’s odebíral jako parmazán a s klidným svědomím to ládoval do sendvičů svých zákazníků. Suroviny si McDonald’s míval ve zvyku hodně hlídat. No nevadí. Pokud jste fandové italských tvrdých sýrů, parmazán od McDonald’s raději vynechejte. Ať nejste zklamaní jako já. A je to škoda, protože k tomu kuřeti by se fakt hodil.

I tak jsem ale hrozně rád, že jsem tenhle sendvič ochutnal. I přes pochybnej parmazán jsem si na něm pochutnal a hlavně jsem objevil nádheru v podobě kombinace klasické chuti McChicken a svěžích rajčat. Až mě příště chytne chuť na McChicken, dva extra plátky rajčat budou jasná volba.

Cena McChicken bez modifikací je 85 korun. Dva plátky rajčat plus deset (přidávají se po jednom za pětikorunu). Celkem dost parmazánu, bohužel pochybné kvality, dalších deset korun. K tomu si vezměte veliký McMenu a jste na krásných 155-ti korunách. Pokud vynecháte parmazán, tak se dostanete na 145 korun a celkem slušně se najíte, pochutnáte si a ještě dostanete skleničku. Za mě proč ne. CBO to není, ale chuť na kuřecí zažene určitě.

Normálně bych asi nebyl tolik odvařenej z možnosti přidat si pár obyčejných surovin do obyčejnýho burgeru, ale ty dlouhý léta Maester, zprznění srdcovky Big Tasty Bacon, absence bramborových mřížek a spirálek a pouhý slibování rozmanité nabídky novinek člověka vyprázdní. Po těch letech ve mně zůstala díra a tu se teď McDonald’s alespoň trochu snaží zaplácnout možností tvořit svoje výtvory. Samozřejmě nelze nezmínit, že z dobroty klaunskýho srdce to nedělá, protože každá extra surovina vás vyjde na extra peníz. V mým případě byla každá za extra desetikorunu.

No co by člověk neudělal pro skleničku zadarmo. Takže jdeme na recenzi. McRoyal jako takovej je vlastně větší Cheeseburger. Chtěl jsem napsat velkej Cheeseburger, ale nemůžu. McRoyal je pořád takový střední tintítko. Pro zajímavost Cheeseburger má 119 gramů a McRoyal 204 gramů. A to není váha masa, ale váha sendviče. Pokud se snažíte žít zdravě a trhat rekordy v tuhosti stolice, tak vás negativně zaujme i obsah vlákniny. V Cheeseburgeru je jí 1,9 gramů a v McRoyal 2,2 gramy. Dost bylo nudné statistiky. Kvůli zdravýmu jídlu lidi do McDonald’s opravdu nechodí. Jdeme na chuť.

Chuť, vzhled i vůně byly perfektní. Žádná ze surovin nechyběla. Nevím teda přesně, kolik se má čeho přidávat, ale sýra jsem tam opravdu přehršel, slaniny dva plátky a jalapenos tak akorát, aby si člověk vychutnal i chuť ostatních surovin. A že bylo co vychutnávat. Kombinace sýra, masa a kečupu je natolik silná, že se nezbavíte dojmu, že opravdu baštíte větší Cheeseburger. A na tom není nic špatnýho. Cheeseburgery se baští po celým světě z dobrýho důvodu.

Trošku smutný na tom bylo to, že ta chuť masa pocházela spíš ze slaniny než z hovězího. Samotná hovězí chuť byla obalená sýrem natolik, že se ji nechtělo ven se sýrové peřiny a ozvala jen raz za čas. Slanina to naštěstí vzala na sebe. Hodně se prosadil i ten kečup. Kyselá okurka se taky nenechala zahanbit se svojí hodně koprovou chutí, jak je to u McDonald’s zvykem.

No a samozřejmě byly cítit i jalapeno papričky. Ani ne tak jejich ovocnost, jako spíš kyselost a pikantnost. Normálně si baštíte Cheeseburger se slaninou a najednou ucítíte trochu kyselosti a příjemně vás začne pálit pusa. Opravdu příjemně polehoučku. Limita trojky zleva z deseti. Zbytek surovin drží jalapeno hodně na uzdě. Čerstvá cibule je krásnej křupavej bonus, ale chuťově si ji nějak extra nevybavuju.

McRoyal s extra slaninou, čedarem a jalapenos není moc vyladěnej sendvič. Hovězí maso se trochu ztrácí i přes jeho váhovou převahu a kyselý okurky společně s jalapenos taky nejdou až tak extra dohromady. Ale jakožto celek jsem si tenhle burger užil. Užil jsem si ho tak, jako už dlouho žádnej burger od McDonald’s. Stačila k tomu jen kopa sýra a slanina. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale já jsem za to rád. Když už si nemůžu dát pořádnou novinku, tak si aspoň splácám něco, na čem se nešetří surovinama a na čem vím, že si pochutnám.

Trochu problém pak nastává u placení. Stejně jako Burger King si i McDonald’s nenechá ujít příležitost si za změny ve složení nechat pořádně zaplatit. Takže tenhle McRoyal s extra slaninou, čedarem a jalapenos vás vyjde samostatně na krásných 115,- a ve velkým menu (to je to, k čemu teď dostanete skleničku) vás vyjde na 165,-.  Poměr cena/váha je to dost tristní, ale u konkurence by vás podobný tunění vyšlo asi ještě o něco dráž.

Každopádně já si tenhle McRoyal opravdu užil. Spousta sýra, masa, nějaká ta pikantnost, dobrej kečup… Byl to druhý nejlepší McRoyal, co si pamatuju. První je pořád Royal Bacon, ten neporazí asi nic. Na třetí místo bych zařadil McRoyal Hot. A už se nemůžu dočkat, až se pustím do modifikací Fillet-O-Fishe. Toho mám rád, ale půl plátku sýra by opravdu chtělo změnu.

PS: Pokud jste přišli na nějakou opravdu ultimátní nebo jen šílenou kombinaci, dejte vědět. Rád vyzkouším. 🙂

McDonald’s se po dlouhé době odvážil lovit v kuřecích vodách konkurence. Většinou to bývá dost fiasko, ale občas trefí do černýho. Takový Kuřeci-mo jsem měl víckrát než spočítám na prstech jedné ukradené ruky na pile. Crispy Chicken Deluxe asi nebude ten případ, protože už nějak není k nalezení na oficiálním webu. V ceníku ale ještě je. Možná je vyprodanej, možná není. Možná došly suroviny, možná došli ajťáci na správu webu. Těžko říct. Recenzi se ale stejně nevyhnete.

Uvnitř Crispy Chicken Deluxe najdete obalovaný kuřecí maso, plátek čedaru, červenou cibuli, salát, omáčku ze zkaramelizované cibule a pikantní omáčku Pimento. Začneme pěkně od podlahy, od masa. Maso je novinka. Takovej kuřecí pokus tu ještě nebyl. Je to obyčejný kuřecí maso (podle mě stehenní) obalený v extra hyper křupavým obalu. Žádný mletí, žádný mělnění, žádný nastavování, napouštění, napichování a podobně. Prostě vzali maso, dost ho opepřili a šoupli do těstíčka. Za mě dobrej počin. Některý části masa byly hodně šťavnatý. Některý byly dost suchý. Jak už to u normálního nehomogenního masa bývá.

Trochu problém ale vidím v tom těstíčku. Je určitě křupavý, jak název napovídá, ale někde až moc. Takový tvrdý, spíš sušší těstíčko. Jde poznat, že se tu bavíme o zmrzlým polotovaru. Díky tomu, že je každej kousek jinej, tak muselo být docela peklo spočítat, kolik minut se to bude smažit. Já bych volil kratší čas. Placka mi někde přišla až přesušená. Chuťově to ale byla celkem pecka. Teda pokud máte rádi pepř. Prim v téhle placce hraje pepř a pak až kuře. Já rád pepř. Kuřecí placka z McChicken mi přijde lepší, ale pokud se McDonald’s snaží o nemletou kuřecí placku, jde tím správným směrem. Ještě je co dohánět, ale to je vždycky. S použitím masa vcelku se taky pojí nepravidelná velikost. Placka vám nezakryje celou housku. Stejně jako u kuřecí konkurence.

Další novinkou jsou omáčky. Obě. Jako první jsem ochutnal tu cibulovou. Jestli to byla karamelizovaná cibule nevím, ale omáčka chutnala jako lepší, uzenější a dochucenější majonéza. Nebyla špatná, ale že by to byla nějaká pamětihodnost, to asi taky ne. O dost víc mě zaujala Pimento omáčka. Pimento jsou takový lehounce pálivý španělský papričky. Pálivostí tak na dvojce z deseti. O nic víc pálivější než pepřový maso, ale rozhodně víc ovocný. Dodávají celýmu sendviči takovej lehkej, ovocnej a svěží nádech. Konzistence omáčky je něco mezi salsou a omáčkou. Díky tomu se dostane všude. Hodně mě připomíná omáčku z Maestro Fresh, což je jedno z mála Maester, na který vzpomínám v dobrým. Obě omáčky mají ode mě palec nahoru. Na omáčky je McDonald’s machr. Omáčky se vzájemně nějak nerušily. Že by k sobě pasovaly jak vytahanej svetr k filozofickým fakultám, to asi ne, ale být tam jen jedna z nich, nebude to ono.

Další důležitou surovinou je červená cibule. Ta udělala kus práce a hodila se jak k masu, tak k oběma omáčkám. Salát neudělal práci žádnou. Jen tam tak ležérně ležel a nechal se zcákat omáčkama. Sýr byl hodně fajn v místech, kde nebylo maso. Ve zbytku dodal leda trochu smetanové jemnosti. Každopádně volba čedaru byla dobrá. Čedar udělal víc práce, než by udělal třeba ementál nebo nedejbože mozzarella a měl šanci se alespoň trochu prosadit. Poslední surovinou je houska. Té nebylo absolutně co vytknout. Sladká klasika od McDonald’s, na kterou jsme díky posledním Maestrům zvyklí. Drží tvar a nerozpadá se. Co víc chtít.

Crispy Chicken Deluxe beru jako pokus McDonald’s o moderní kuřecí sendvič s pořádným obalovaným masem vcelku. Moje srdce si ale upřímně nezískal. Kuřecí konkurenci pořád nedohání. McDonald’s má určitě lepší omáčky, lepší housku a i té zeleniny dává víc. Ale to kuře prostě není tak vymazlený, jak ho dostanete o pár kroků dál u pána v bílém obleku. Už to ale není o kvalitě nebo o chuti, teď je to jen o šťavnatosti. Trochu vyladit procesy a možná budeme příště srovnávat vyrovnaný kuřecí sendviče.

Crispy Chicken Deluxe chutná hlavně po pepři, po lehounce pikantní omáčce, po vytuněné cibulové majonéze a občas ucítíte kuře a cibuli. Na oběd dobrý. Jsem rád, že jsem jej zkusil a pokud fandíte McDonald’s a chcete ochutnat jejich nejnovější kuřecí počin, směle do něj. Zklamaní asi nebudete, ale z kalhot vás tenhle sendvič asi taky nevystřelí. Kdybych byl ujetej matematik, co moc rád procenta, nebo nedejbože nějakej rádobykritik kdesi na blogu na internetu, tak bych Crispy Chicken Deluxe dal šedesát devět procent. Lepší průměr.

Cena je 129 korun samostatně a 169 korun ve velkým menu. Co mě se týče, tak je ta cena na fast food vysoká. Bavíme se tu o kuřeti z mrazáku, třech prdech omáčky a troše zeleniny. Být tam nějaká trochu exkluzivní surovina nebo tak, ale tohle je ve své podstatě celkem obyčejnej kuřecí sendvič. No za ten pokus to ještě stálo. Ale ruku na srdce, za 169 (i 129) korun dneska dostanete jídlo z čerstvých surovin z jakýhokoliv místního bistra. Třeba takový Bun Bo Nam Bo od Happy Banh Mi v Ostravě vyjde na 140 korun. Najíst se u McDonald’s se pomalu ale jistě stává luxusem, jako tomu bylo v devadesátkách. Snad ví, co dělají. Mně osobně rychlost zdražování fast foodů za posledních pár let dělá vrásky na čele. Nerad bych se dočkal doby, kdy začnou fast foody zavírat a zůstanou tu jen zdravý životní volby. Brrr.

PS: Z nových dezertů jsem měl tu možnost ochutnat Milk shake slaný karamel a borůvkový Grand McSundae. Milk shake dost nuda. Karamel cítit trochu šel, slanost jsem nepostřehl. Grand McSundae je naproti tomu úplná pecka. Spousta šlehačky, dobrá zmrzlina, křupavej prostředek ze sušenek a ta borůvková část, ta je boží. Kombinace toho všeho je pak přesně to, co si člověk představí pod pojmem dezert. Cena je skoro padesát korun, ale příště do něj bez rozmyslu půjdu znova. Grand McSundae mě hodně zaujal a je čas hodit taštičky a milk shaky přes palubu (a asi i pár kalhot, protože budu muset nakoupit větší).