Rok: 2020

Od pohledu je změna jasná. Místo krevet v těstíčku v McWrapu nově najdeme krevety bez obalu, rozříznutý a přejetý parním válcem (druhej vtip o Halině hned na úvod už by byl moc). Tyhlety krevety jsme mohli ochutnat v Kreveta-shi loni. To byla ta asi nejvíc ujetá sezónní akce let minulých a na chvilku se zdálo, že se blýská na lepší časy. No zrovna Kreveta-shi byl ale dost hroznej a nejen díky odporné housce. Studený, gumový, rozpláclý a chuťově slabší krevety taky nepotěšily. No a jaký jsou v novým McWrapu?

Jsou studený, gumový, rozpláclý a chuťově pořád slabší. Pokud ji ochutnáte samostatně, tak krevetu ucítíte. Takovou tu jemnou krevetí rybí chuť. Tu mám rád a krevety si dávám celkem běžně všude, kde je nabízí. Ale z jejich zpracování u McDonald’s je mi trochu smutno. Kdyby je nechali v obalu a usmažili, udělali by líp. Tam se sice kreveta musí prát s chutí těsta, ale alespoň si zachová uvnitř i svoji chuť a hlavně je udělaná přesně tak, jak má být. U McWrapu v její nahé formě mi přišla dost přepečená (gumovější) a nedochucená. A hlavně studená. Já bych rád svoje jídlo teplý. Aspoň vlažný. Ne studený.

Krevety byly podél celýho McWrapu, ale stejně to okem byla bída. Zeleniny tam nebylo o moc víc než v Big Macu a kousky cibule, o kterých se zmiňuje web, jsem nezaznamenal vůbec. Tortilla byla prázdná, studená a lepivá. Chutnala jak pytel bílé mouky s trochou dešťově vody. Takže za mě dobrá. Neuškodilo by McWrap po zabalení trochu propíct. Ale to by jim pak mohl propadnout grilem… Snad jediný velký plus tohodle sendviče byla omáčka. Sezamová omáčka je super. Svěží, opravdu hodně sezamová a s parádní konzistencí. Množství více než OK. Bohužel omáčka, jakkoliv boží, tenhle McWrap zachránit nedokázala. Břicho se najedlo, oči plakaly a mozek byl v šoku. Proč má McDonald’s pořád tendenci pošlapávat svoje nejlepší počiny? Hanobení a hereze povídám! Příště prosím krevetový McWrap se smaženou klasikou. Děkuju.

Cena 99,- samostatně a 145,- v McMenu se skleničkou. S tou skleničkou to za ten peníz snad i stojí. Pokud máte rádi krevety, stojí tenhle McWrap za vyzkoušení. Třeba vás chytne. Pokud jste ale měli moc rádi tu předchozí verzi, tak z téhle „novinky“ vám spíš pukne srdce. Příště radši zkusím tu pipinu.

Los Capolitos je po Angel Grill další podnik vzniknutvší ve městě zvaném Frýdek-Místek. Dnes mají i pobočky v Ostravě, Olomouci a Opavě. Další města se chystají plus shánějí frančízanty. Kdo má plnou prkenici nebo je mu banka ochotna půjčit nemalý peníz, mrkněte sem. Prostě burgery jsou už zjevně ohraný, dneska frčí Mexiko. A proč ne. Ochutnat se musí všechno. No a pokud máte zákaz vycházek od hygieny, všude musíte tahat pišišvora, co vás nenechá v klidu najíst nebo máte jen línou zadnici, tak si můžete nechat jídlo i dovízt. To jsem udělal já.

A takhle vypadá velký zabalený půl kilový burrito. Ten talíř je obyčejnej talíř na druhý. Takovej ten, co vám dá tchýně, když se nastěhujete do novýho bytu. Takovej ten docela velkej talíř.

Po rozbalení burrito ještě nabude na impozantnosti. Nevím proč, ale hned mi hlavou projela myšlenka na Hvězdnou pěchotu. Asi nic moc do soutěže krásy. Každopádně jak už o sobě tlustý věci rády tvrdí, krásu je třeba hledat uvnitř. A ono fakt.

Nádhera. Pro pořádek vyjmenuju suroviny. Spoutu z nich si můžete vybírat, odebírat, přidávat a až na guacamole vám to nehne s cenou. Za mě super počin. Takže já si dal Burrito Grande s hovězím masem, Pico de gallo, ostrou zauzenou Chipotle salsou, zakysanou smetanou, nakládanou cibulkou, salátem a sýrem. K tomu tam ještě najdete fazolky pinto, fazolový krém a limetkovou rýži. Začnu masem. Maso bylo perfektní. Šťavnatý trhaný hovězí, exoticky okořeněný, chuťově jemný, přesto ostrý po zauzené chipotle salse. Ta zauzená ostrá chuť byla šíleně osvěžující a všudypřítomná. Pálivostí tak na sedmičce z deseti pro lidi, co si pikantní občas dají. Pokud máte rádi jen maličko ostrý jídla nebo absolutně neostrý, rozhodně si nevybírejte ostrou salsu, ale jděte do jemné. Já si rád občas vypálím buňky v těle, takže ostrou zauzenou chipotle salsu můžu jedině doporučit. A k hovězímu se hodí dokonale. Množství masa bylo naprosto v pořádku. Váhově si troufnu tvrdit, že tvoří většinu sendviče.

Další asi nejpočetnější složkou je limetková rýže. Nějakou extra limetkovou chuť jsem ve spojení se zbytkem nerozpoznal, ale možná tam byla a jen jsem si ji přiřadil k Pico de gallo. Každopádně rýže to byla taková ta klasická nelepivá sypká. Já osobně dávám přednost jasmínové a pořádně slepené rýži. Ta ale do burrita a mexické kuchyně nepatři, takže sypkou beru. Rýže byla uvařená akorát a do burrita prostě patří. Ač lehce nudná, tak bez ní by to nebylo ono. Další chuťově nepřehlédnutelnou surovinou je salátek Pico de gallo. Naposled jsem o něm psal v bagetě od Pavlíny, na kterou internet zapomněl rychleji než na Čapí hnízdo. Jde o takovej rajčatovej salátek. Ideální k pikantnímu masu.

A pak jsem tam cítil spoustu koriandru. Koriandr je jedna ze surovin, kterou si můžete přidat. Já si ho schválně nebral, protože má opravdu silnou chuť a já se spíš těšil na nakládanou cibulku v kombinaci se zakysanou smetanou. Koriandru bylo v burritu opravdu dost, takže si nemyslím, že by byl všechen z Pico de gallo. Spíš se seňor kuchař nebo seňorita kuchařka spletla a šoupli mi ho tam nechtěně extra. Což o to. Mně koriandr chutná. Ale znám hodně lidí, kteří ho vyloženě nesnesou a vzhledem k jeho množství by tohle burrito museli vyhodit, protože bylinka se vytahuje z podobnýho jídla opravdu špatně. Já to samozřejmě normálně snědl, ale příště bych ho radši bez extra koriandru, abych se mohl soustředit na zajímavější chutě. Koriandr je taková chuťová šikanózní entita. Lebedí si v burritu a když najde surovinu okolo, tak ji utluče do bezvědomí. Na uzený chilli si ale naštěstí netroufl.

Z toho vyplývá, že nakládanou cibulku a zakysanou smetanu jsem v celku necítil tak moc, jak bych rád. A že bylo o co stát. Nakládaná cibulka byla krásně nakyslá a bez typické palčivosti. Asi naložená v nějakým balsamikovým octu nebo tak. Nějak takhle jsem si její chuť představoval během objednávání. Nezklamala. Množství mohlo být o chlup vyšší, ale jinak OK. Množství zakysané smetany se bude hodnotit dost těžko. Nějaká tam byla na sto procent, ale vzhledem k obsahu se do něho de facto vpila, chutě zjemnila a pak dělala že nic. Dám si ji tam znovu? Určitě! Trochu zklamáním byl sýr. Cítit nešel vůbec a až jsem našel nějaký divný nudličky, tak jsem si ho vlastně všiml. Po jeho samostatným ochutnání bych vsadil pětikorunu, že šlo o nějakej obyčejnější eidam nebo goudu. Možná to bylo něco lepšího, ale tak jako tak by si burrito zasloužilo o dvě stě procent výraznější sýr. Zbytek burrita by to povýšilo na vyšší level.

Občas zahlídnete i kukuřici. Nejen očima, ale dokonce se dokáže projevit. Samotný fazolky pinto mají klasickou fazolovou chuť. Nebyly rozvařený, což oceňuju víc, než by se mohlo zdát. Množství naprosto v pohodě. Na fazolovou pastu jsem se nějak extra nesoustředil, ale nepochybně tam byla. S masem, uzeným chilli a koriandrem byla chuť fazolí všudypřítomná a příjemná. Do toho občas zelenina, rýže nebo nakyslá cibulka…

Burrito od Los Capolitos je geniální počin. Obří a surovinama naprosto přeplácaná hrouda jídla v tortille, která je ale neuvěřitelně svěží a sytá zároveň. Nejsem chodící zdravověda, ale tohle jídlo mi přišlo až překvapivě zdravý a nějakým podivným způsobem i lehký, ač si z fotek člověk udělá názor opačnej. Všechny suroviny mají samy o sobě vyladěnou chuť a dohromady celkem fungujou. Extra neobjednanej koriandr mi trochu zabil cibuli se zákyskou a sýr by to chtělo vylepšit, ale jinak jsem si pochutnal dokonale. Tak dokonale, že nemám ani nejmenších pochyb si od Los Capolitos objednat znova. Potěší i rozumný nacenění. Za tenhle obří přescelotalířovej mexickej kokon si účtujou (v Ostravě centru) 165 korun. Jedny z nejlíp utracených peněz za oběd. V případě dovozu připočtěte něco za obaly a dovoz. Máte rádi mexickou kuchyni? Nalákal vás obrázek? Tak směle do Los Capolitos. S jejich burritem chybu neuděláte.

PS: Na pobočkách si k jídlu můžete dát speciální omáčky, který pro ně dělá kdo jiný než legendární Gaston. To je obří a nekompromisní plus. Omáčky si můžete i objednat v eshopu.

Jedním z takových míst je Angel Grill v Ostravě. K dnešnímu dni v podobě food trucku u Futura. Angel Grill byli jedni z prvních, kdo začal dělat parádní burgery na dálným východě republiky, konkrétně ve Frýdku-Místku. Nějakou chvilku měli frančízu i v centru Ostravy, ale vzhledem k naprosto ujeté a nestálé otevírací době se mně tam v podstatě nepodařilo nikdy najíst (a to jsem pracoval hned vedle). Paradoxně tak víc vítám jejich food truck a snad bude postávat u Futura tak často, jak to jen půjde. Proč?

Pěkně popořadě. Protože málo klikáte na reklamy, tak jsem musel do Tesca pro plíny v akci. Normálně to mám z ruky, ale co by člověk neudělal pro ušetřenou dvoustovku. V plánu bylo pak ulovit bizona u McDonald’s a v sáčku ho hrdě přinýst domů k obědu. Do cesty se mi však postavil právě food truck Angel Grill. Cenově se McDonald’s rozhodl atakovat food trucky/klasický restaurace a jarní promo v podobě „přidej si slaninu za dvacku“ člověka spíš urazí než povzbudí. Takže rozmýšlení trvalo asi čtyři promile pikosekundy a už jsem stál u food trucku. Rozjímání nad výběrem má člověk dost ulehčený. Mají na výběr ze dvou burgerů. Já šel do BBQ Burger Speciálu, kterej jsem baštil i na jednom z burger festivalů a nemohl si ho vynachválit. Velikost si můžete vybrat mezi „malý“ s 120 gramů masa a „velký“ s 200 gramů masa. Já bral malej. To jen ať víte, na co že se to díváte na fotkách.

Burger jsem si nechal zabalit. Pršelo plus doma čekala hladová rodina, takže tam nebylo nad čím přemýšlet. Doma po rozbalení jsem čekal menší katastrofu, ale čekalo na mě velepřijemný překvapení. Cesta burgeru neubrala vůbec, ale vůbec nic. Možná dokonce naopak. Maso si stačilo krásně odpočinout a uchovalo si v sobě veškerou šťávu. Burger byl jednoduše zabalenej do alobalu, ale fígl v podobě kousku tlustýho ubrousku přesně pod houskou zajistil, že houska se cestou nerozmočila a zůstala krásně opečená a křupavá. K tomu nemám slov. Kdo umí, umí.

Po zakousnutí mně došly slova úplně. Už v prvním soustu se mi do pusy dostalo kombo masa, omáčky, slaniny a cibule. Maso bylo opravdu parádní, chuťově silný, hodně opepřený, šťavnatý a bylo udělaný na stoprocentní medium. Angel Grill používá část krávy zvanou chuck roll, což je kousek mezi krkem a roštěncem, takže prorostlý tak akorát. Lepší už maso být nemohlo. Možná by někomu mohlo vadit množství pepře, ale burger měl alespoň pořádný koule.

Slanina byla klasická anglická slanina. Akorátně ugrilovaná, dobře vyuzená, k BBQ omáčce a zbytku sendviče prostě dokonalá. Sluší se napsat něco i o jejich domácí BBQ omáčce. Tu si mimochodem můžete koupit za dost vysoký peníz na jejich eshopu. Nehledě na cenu je ta omáčka ale opravdu boží. Spíš než klasickou BBQ omáčku připomíná konzistencí spíš chutney. Chuť je pak vyladěná kombinace ovocných rajčat, sladkokyselosti a kouře. Prostě má v sobě všechno, co má mít. Sama o sobě je dobrá, ale svoje trumfy vytáhne až v kombinaci s masem, ke kterýmu se hodí dokonale. BBQ Burger Speciál se podle téhle omáčky jmenuje a naprosto oprávněně. Omáčku ucítíte od začátku do konce. Je nahoře i dole burgeru a tam taky pěkně zůstane. Díky housce. Houska je opečená, takže do sebe moc omáčky nenasaje a všechna tak zůstane k dispozici masu.

A nejen omáčkou, masem a slaninou vás tenhle burger ohromí. Volba ostatních surovin není o nic míň dokonalá. Červená cibule i polníček dodá svěžest. Co se trochu ztrácí je sýr. Ač moc kvalitní čedar, tak v plné puse ho od masa a omáčky nerozeznáte. K tomu nálož pepře. To by dal málokterej sýr. V čem je ale sýr perfektní jsou ty části housky, kde zrovna nemáte maso. S polníčkem a omáčkou tvoří čedar pěkný trio a vlastně vám ani nedojde a nebude vadit, že jste právě kousli do bezmasé části sendviče.

Dlouho se mi nestalo, abych na burgeru nenašel vůbec nic negativního. A dlouho se mi nestalo, abych ho vzal do ruky a zpucoval během pěti minut. Po dekádě burgerovýho obžérství a tisícovce snědených krav už mě nadchne opravdu máloco. BBQ Burger Speciálu se to ale podařilo. Maso na jedničku, omáčka taky a vůbec všechny suroviny. Poskládaný tak, že vám nikde nic nejezdí a všechno si užijete. Chuťově jde o totální gastroorgasmus.

Cena je 159 korun za malou verzi se 120-ti gramovým masem a 249 korun za velkou verzi s 200 gramovým masem. Cena to není nikterak nízká. Na druhou stranu podobný peníze dneska stojí i polotovary z fast foodů a ty jsou bez debat o tři řády horší. Malé verze se najíte na lehčí oběd. Velkou jsem nezkoušel a osobně ani nemám důvod. Dávám přednost menším porcím. Pak toho člověk stihne ochutnat víc. Burger si můžete dát i v menu s křidýlkama a salátem. Hranolek se bohužel nedočkáte.

Pokud bydlíte ve Frýdku nebo potkáte food truck od Angel Grill, neváhejte. Neváhejte ani sekundu, protože dostanete burger vyladěnej k dokonalosti. Burger, po kterým vám dojde, proč se vlastně burgery začaly jíst po celé planetě. McDonald’s to možná začal, ale jsou to tyhle burgery, s kterýma budete chtít trávit věčnost v nebi. O Angel Grillu tady na blogu určitě nečtete naposledy…

„3. SUPER SUPREME, pokud má tato kousky papriky, pokud máte rádi papriku, můžete si ji objednat.“ Takto zrecenzovala Chicken Super Supreme paní C Thoeng z Jakarty v roce 2017. Dnes můžeme tuhle pizzu ochutnat i my u nás v Pizza Hut. Samozřejmě se paní C Thoeng dala i do recenze samotné Pizza Hut. „Není pochyb o této pizze, cítí se dobře na oběd, svačinu nebo večeři, porce si mohou vybrat mezi osobním až velkým pro asi 4 osoby.“ Já se rád cítím dobře na oběd, a papriku mám rád, takže nebylo nač čekat. Další recenze na Pizza Hut je tu!

S ostravskou pobočkou Pizza Hut mám ty nejlepší zkušenosti, takže na pomalý vracení zpátky do fast foodových kolejí se jevila jako to pravý ořechový. Obsahuje všechno, co můžu. Slaninu, kuřecí maso, papriku, kukuřici, žampiony, mozzarellu a to všechno na smetanovým základě, což já mám moc rád (kamenujte po recenzi). Někdo by řekl přeplácaná, já bych řekl, no taky přeplácaná. Ale tož raz za čas, proč ne.

Nakonec pizza byla přeplácaná tak nějak jen uprostřed a na krajích toho moc nebylo. Paradoxně jsem si poprvé objednal i omáčku, takže jsem si kraje užil i tak. Co trochu zamrzelo byla absence kukuřice. Tu měla manželka na svoji Vegemanii, kde naopak být neměla. Takže jsem nad tím s úsměvem mávl rukou a šlo se koštovat.

První, prostřední, po prostřední a poslední kousnutí byly všechny zhruba stejný a nemohl jsem se zbavit dojmu, že dost nudný. Kuřecí maso nemělo moc výraznou chuť a mělo divnou konzistenci. Troufnu si tvrdit, že bylo něčím napíchaný, aby dýl vydrželo čerstvý. Některý kousky byly lepší, některý horší. Sníst se dalo v pohodě, ale za celkem velký peníz bych čekal víc muziky.

Zbytek surovin byl pak naprosto v pohodě. Papriky tam bylo dost a měla všechny barvy duhy. Což z tohodle jídla, vzhledem k dnešním cenám papriky, dělá skutečnej luxus. Červené cibule bylo dost a upečená byla přesně tak, jak by měla být (stejně jako ve Vegemanii). Žampionům taky nebylo co vytknout. Slanina se chuťově moc neprosadila. Paprika a cibule ji nepustila ke slovu. Zaznamenat šla, ale prim rozhodně nehrála. Taky by slanina mohla být víc propečená. Smetanovej základ se ke zbytku celkem hodil. Určitě víc jak rajčatovej. A Pizza Hut těsto s jejich smetanovým základem funguje docela dobře. Rozhodně se nebudu bát zkusit nějakou jinou pizzu na tomhle základě.

Ale Chicken Super Supreme už si dávat nebudu. Nebyla to špatná pizza, ale kombinace surovin nevytvořila celek, kterej by mě posadil na zadek nebo čímkoliv překvapil. Pizza pro jednoho (standardní velikost) vás vyjde na 139 korun. Jak říkala C Thoeng, tahle pizza je spíš pro opravdový milovníky papriky. Té tam bylo nejvíc a byla nejvíc cítit. Zbytek dost nuda. Chicken Super Supreme tak moc nedoporučuju. Něco mí říká, že ta Pepperoni Super Supreme bude lepší kousek. Běžte spíš do něho nebo si dejte svoji oblíbenkyni ze stálé nabídky.

PS: Omáčka na okraje vás společně s bezedným kelímkem vyjde na 40 korun. Zkusil jsem BBQ omáčku a ta mi připomínala spíš nakouřený povidla než BBQ omáčku jako takovou. Příště půjdu do česnekové omáčky. Tu jsem tam myslím taky zahlídl. Kdybych měl srovnat BBQ omáčku s fast foodovou konkurencí, tak Pizza Hut zaujme krásný poslední místo.

Pavlína Lubojatzky, jméno asi nejvíc hejtované prsatice českých televizních a internetových luhů a hájů. Její osobu a dekolt ale nechme stranou a mrkněme se na její bagetu, s kterou vyhrála jedno kolo soutěže MasterChef. Loni byla bageta přeplácaná a bylo tam tolik surovin, že ji dokázal správně poskládat málokdo. Strhla se obří lavina nespokojených zákazníků a na Facebooku měla Bageterie co dělat. Letos tak soutěžící měli jasně daný maximální počet surovin. A? A vlna na Facebooku je ještě větší. Bageta má momentálně přes šest tisíc komentářů a článků o autorce je plnej internet. Takovej ohlas nemělo ani zmenšení Big Tastyho… Stojí ten humbuk za to?

Bageta se jmenuje Kuře & salsa a obsahuje kuřecí maso, nakládanou cibuli, čedar, omáčku z paprik guajillo, salsu pico de gallo a zakysanou smetanu. V televizi byla bageta původně v tmavým pečivu, ale na promo obrázcích je bageta ve světlým pečivu. Já volil světlý. Taky na začátek musím podotknout, že bagetu jsem si bral domů. Cesta ji dala zabrat, takže fotky berte trochu s rezervou.

Takhle bageta vypadala po rozbalení a lehké zpětné redistribuci surovin. Za mě asi v pohodě. Bageta byla pěkně nacpaná a barevná jak izraelský příspěvek do Eurovize. První zakousnutí do bagety mně překvapilo. Bohužel nemile. Bylo v něm maso a to maso bylo… bylo obalený v nějaké divné šedohnědé směsi naprosto neurčité chuti. Nějaký kmín, drcený koriandr nebo nějakej kořen. Opravdu netuším, ale směs to byla nedobrá a dost pochybuju, že přesně tohle jedli porotci. Maso teda nezaujalo.

Zbytek už je ale o dva řády lepší. Nakládaná červená cibule je jemně nakyslá a parádně křupne. Pico de gallo, směs rajčat a koriandru, přidává bagetě super svěží rozměr a dobře si rozumí se zakysanou smetanou. Omáčka z paprik guajillo se bohužel celá vcucne do bagety (minimálně pokud pár minut poleží v sáčku). Cítit ve zbytku ale jde. Hlavně díky její jemné pikantnosti, která pak provází celou bagetu společně s chutí klasické papriky. Čedaru si tam všimnete spíš očima. I když je ho tam dost, tak chuť cibule se salsou ho celkem snadno přebije. Škoda, že cibule se salsou nedokázala přebít i tu chuť masa. Hlavní chuťovou linku bagety tvoří rajčata, koriandr, pikantnost, divný koření z masa a cibule se zákyskou.

Kombinace surovin je docela povedená. Pavlína tuhle kombinaci měla určitě promyšlenou dopředu a jde to znát. Bohužel ji Bageterie Boulevard zabila jejím provedením masa, který se válí v čemsi, co mi opravdu nesedlo. Znova si tak tuhle bagetu dávat nebudu. Což je škoda, protože zbytek byl celkem fajn. Cena je 129 samostatně a skoro dvě stovky v menu. Být tam lepší maso, tak samostatně za ty peníze stojí. Příplatek 60 korun za ledovej čaj a pečený americký brambory za ty peníze stát nebude asi nikdy. Celkově bagetu můžu doporučit snad jen fandům fast foodu a MasterChefa. Přecejen málokdo chce dát 129 korun za bagetu s prapodivným masem.

Dámy, pánové a osoby neurčitého pohlaví. Udělal jsem vám to, co nám všem udělalo oddělení inovací u McDonald’s. Sprostě jsem se na vás vysmolil. Takže recenze na Caesar Beef bude asi tak skvělá, jako jejich nový promo aka přidej slaninu.

Byl dobrej. Konec recenze.

Chilli papričky mají jednu úžasnou vlastnost. Pominu-li spoustu vitamínů a léčivých účinků, tak tou úžasnou vlastností je cestování časem. Když sníte něco opravdu, ale opravdu pikantního, máte v blízké budoucnosti dvě jistoty. Vyjde slunce a chvíli po tom (u někoho později) budete cestovat časem do minulosti a přemítat, co že jste to snědli. Vaše útroby budou otevřeny a ucítíte je tak, jak při žádné meditaci. Tuto vlastnost má částečně už jen mák a červený víno. Ale intenzivní zážitek slibuje jen chilli. A protože bychom všichni v zájmu našeho zdraví a zdraví ostatních měli zůstat doma a číst kvalitní literaturu, tak i já otevřu své útroby blogu a připomeneme si největší vypalováky od McDonald’s.

Rok 2011
Big Chili – Dlouhou dobu rozhodně to nejpálivější z fast foodů. Velikost původního Big Tastyho, omáčka pořádně říznutá Tabascem, pikantní sýr Pepper Jack a prostě zážitek, na kterej vzpomínám dodneška. Ne až v tak dobrým. V roce 2012 jsem ještě nedokázal docenit pořádně ohnivou facku s cestou časem a dneska by mě tenhle burger asi zaujal víc. Tak jako tak se McDonald’s od téhle stupnice pálivosti dalších několik let držel v uctivé vzdálenosti a ani se ji nesnažil překonat.

Rok 2012
Steakhouse Classic – Klasika steakových domů. Omáčka Chargrill, v té době inovativní použití dvou mas bez mezihousky, červená cibule a prostě poctivá novinka. Omáčka zaujala tehdy, určitě by zaujala i dnes. Vymazlenej mix uzených rajčat a chilli papriček v omáčce zaujal natolik, že i po osmi letech si na tu chuť vzpomínám.

Rok 2014
Big Jalapeno – Na tohodle borce jsem napsal recenzi v roce 2014, ale pravdou je, že to byl jeden z prvních sezónních burgerů, do kterýho se McDonald’s odvážil dát chilli papričky, byť jen jalapeno. Po republice se začali zjevovat chilli žrouti a McDonald’s jim chtěl mít co nabídnout. Rok uvedení cca 2010. Od té doby se ukázal několikrát a vždycky stejnej. Velikost původního Big Tastyho, pikantní omáčka a Jalapenos nesměly chybět. Kombinace jednoduchá, lehce pálivá. Pikantnost pro masy.

Picante Grill – Picante Grill jsem zařadil ani ne tak kvůli jeho pikantnosti, která byla tak na dvojce z desíti, ale zařadil jsem ho spíš pro to, aby jsme si připomněli, jak to dřív McDonald’s s novinkama uměl. Chorizo, nachos, salsa, ochucená houska, nic jim nebylo v burgeru svatý. Výsledkem bylo vlastně tacos uprostřed burgeru. Vynikající nápad, vynikající novinka, lehce pikantní, prostě pecka, na kterou si člověk rád zavzpomíná.

Rok 2017
Big BBQ Bacon – Asi největší pikantní překvapení od McDonald’s. Zajdete si na BBQ Burger a dostanete něco tak pikantního, že dodneška nevím, co od McDonald’s čekat od věcí s přídomkem BBQ. Ne, že by to bylo pikantnější než Big Chili z roku 2011, ale pikantnost, která přebije i chuť slaniny? U BBQ omáčky? To jsem nečekal. Snad šlo jen o ojedinělý lapsus.

McRoyal Hot – Zase jeden z burgerů o pálivosti pro masy, ale tenhle mi utkvěl v paměti díky omáčce. Lehce nazelenalá barva byla zajímavá, ale to nejzajímavější bylo množství. Tolik omáčky, kolik v tomhle sendviči, jsem v žádným jiným burgeru od McDonald’s ještě nikdy neměl. Měl sem to všude. Na rukách, na bradě, na triku… Kdyby tenhle burger použil Mič Bjůkemen na konci tohodle videa, tak by po vás Youtube chtělo login kvůli nepřístojonstem.

Co jsem tím vším chtěl říct? Nic. Vůbec nic. Jen tak abyste se doma nenudili. No a taky jsem to psal trochu kvůli srovnání různých stupňů pálivosti. Protože tentokrát McDonald’s použil něco, co ještě nikdy nepoužil. Čerstvý a syrový chilli papričky… Tak jdeme na to.

Kromě čerstvých chilli papriček obsahuje Hot Chilli ještě rukolu, čedar, nakládaný okurky, jogurtovou omáčku, hot spicy tomato omáčku a všechno je to v mexické žemli. Slovo žemle jsem neslyšel pár let, ale tak proč ho zase nezačít používat, když už to má McDonald’s i na webu. No a než se podíváme na samotný maso v žemli, tak zlehka popíšu dovoz. Dnes máte na výběr mezi McWalk, McDrive a McDelivery. Já si vybral McDelivery, protože lenost je moje druhý příjmení. A čekalo na mně překvapení…

Moc příjemný překvapení! Dvě velký menu, dva finger foody, dvě omáčky, salát místo hranolek, zálivka, dvě různý pití a hádejte co, nechybělo nic! To jsem nečekal. Všechno bylo poskládaný tak, jak mělo a jako třešnička na dortu doba rozvozu. Asi dvacet minut! Pomalu jsem si nestihl ani natáhnout tepláky. Obří palec nahoru a velká pochvala provozovně v ostravským Futuru. Cena dovozu je 39 korun. Moc dobře utracených 39 korun. Burgery teplý akorát, pití studený akorát, salát, no salát. Bohužel hranolky stihly ztratit svoji křupavou úžasnost a trochu zgumovatěly. Což je asi úděl dovozu. Nedokážu si představit, že by ten dovoz mohl být o něco rychlejší. Kromě hranolek ale dovoz můžu hodnotit jen a jen kladně a i když se těším na čerstvý burgery v restauraci, tak za dané situace je dovoz fajn alternativa.

Po vybalení Hot Chilliho z krabičky a rozbalení z papíru se na mě usmálo cosi hodně zakydanýho od omáčky a se spoustou papriček na jednom místě. To chillimísto mě trochu vyděsilo, takže jsem si je redistribuoval rovnoměrně do burgeru. Mezi tím jsem ochutnal omáčky. Jogurtová byla taková lehce nevýrazná. Pokud po něčem chutnala, tak lehce po pepři. Taková řídká, lehká, trochu pepřová majonéza.

Hot spicy tomato omáčka už měla jinačí grády a musím uznat, že byla celkem dost pikantní. Pořád to byl takovej level, aby to snesla masa lidí a nikdo s pláčem neutekl od McWalk okýnka, ale rozhodně se dá nazvat spojením slov hot a spicy. Další věc, kterou jsem začal registrovat, bylo maso. Bohužel ne v tom nejkladnějším slova smyslu. Maso bylo sice krásně tlustý a macatý jak Halinin kalendář, ale suchý jak parkety. Chuťově hodně výrazný, žádný chrupavky nebo tak, ale ta suchost ho srazila na hranici průměru. Normálně bych z toho asi mohl obvinit dovoz, ale vzhledem ke špičkovýmu času dovozu a hlavně vědomí, že takhle suchý si ho pamatuju i z minulýho Maestra, co jsem měl, tak prostě palec dolů. Milovníky pořádných burgerů krásně na medium tahle Maestro placka nikdy nenadchne (jako všechny ostatní placky z klasických fast foodů).

Na zbytek si ale nemůžu stěžovat. Spousta omáček, celkem dost dobrýho sýra, akorát chilli papriček, nějaká ta rukola, která to dovozem schytala. Ale zrovna u rukoly je to tak nějak jedno. Dost okurek. Největší devizou tohodle burgeru je ta jeho pikantnost. Tu většinu času tvoří dost ostrá hot spicy tomato omáčka, která se ale krásně zjemní tou jogurtovou. Omáčky se přirozeně spolu v burgeru zamíchají, vytvoří krásnou oranžovou barvu a budou vás provázet celým sendvičem. K téhle kombinaci omáček nejhlasitěji promluví asi čerstvý chilli papričky. Nejsou to nějaký morugy a podobně, ale klasický chilli papričky, který koupíte v supermarketu. Pálivost nemají až tak vysokou, ale ve spojení s omáčkou dokážou zatopit průměrnýmu člověku. Pokud už jste v chilli trochu zběhlejší, tak vám do sousta taky dodají krásnou ovocnost, kterou jinak kombo omáček trochu postrádá. Stupeň pálivosti bych dal na stupnici od nuly do desíti na krásnou šestku. Pro naprostý amatéry hodně pikantní, pro většinu lidí pikantní o trochu víc než akorát a pro chilli žrouty krásná letní snídaně.

Tím, že pálivost není až tak přehnaná, ucítíte i spoustu ostatních surovin. Hodně se prosadí třeba nakládaný okurky. Až překvapivě hodně. Jako by v puse měly vlastní frontu u chuťových pohárků a kolem chilli papriček jen tak procházely. Taky to může být daný tím, že chutnají hodně po kopru a na kopr mám vytříbenej jazyk. Kopr býval mým úhlavním nepřítelem a zaregistroval jsem ho i nosem tři zahrady daleko. Nedávno jsem ho vzal na milost, takže k síle okurek musím uznale pokývnout. Kdyby byly míň koprový, nejspíš by se ztratily a to by byla škoda. Další věc, co se dokázala prosadit i přes značně nehostinný okolí, byla rukola. Její hořká chuť se k chuti pikantní hodila víc než dost. Sýr se trochu ztrácel. Mexická žemle byla v podstatě obyčejná houska posypaná kukuřičnou moukou a trochu vyčpělým chilli. Povedená obyčejná houska. Chuťově, konzistencí i výdrží. Žádnej náznak po drobení, omáčku nevcucla a chuťově nerušila. Není ji co vytknout. Housky má McDonald’s vychytaný (až na tu černou z Kreveta-shi).

Hot Chilli je vynikající burger. Parádně vyladěná kombinace omáček, parádní výběr chilli papriček tak, aby burger byl jedlej i pro obyčejný lid, dobře zvolený ostatní suroviny jako okurky a rukola, dobře zvolená a kvalitní houska. Bohužel nejslabší místo je maso. Maso bylo sice dobrý, ale suchý. Žádná katastrofa se nekoná, ale pokud cenově útočím na ty lepší burgerový restaurace, tak bych měl nabídnout i podobnou kvalitu. A tam se McDonald’s moc nechytá. Omáčky, housky, kombinace, to je jejich. Ale ze zmraženýho masa se za pár minut na grilu zázrak asi nestane. Každopádně Hot Chilli je jedna z těch lepších věcí, co si u McDonald’s můžete dát a s klidným svědomím ho můžu doporučit všem milovníkům fast foodů a pikantních jídel zároveň. A když píšu pikantním, tak myslím pikantním. Pokud si na chilli nepotrpíte, tenhle burger si nedávejte. Pálí tak na šestku z deseti a chlazený nápoj dle chuti se bude při jídle hodit. Možná i nějakej ten kapesníček.

Kapesníčkem si pak můžete i otřít čelo při placení. Velký menu vás vyjde na 169 korun a burger samostatně na 129 korun. McDonald’s atakuje strop. Předpokládám, že nacenění se dělalo před budoucí krizí. Další zdražování letos už nejspíš nepřijde. Každopádně tenhle burger za ty peníze stojí. I když už mi přijde trochu absurdní za dva lidi na oběd nechat ve fast foodu částku atakující pětistovku (dvě menu, dva finger foody, dvě omáčky, dovoz, 475 korun). Kdybych zvedl zadek a naše vláda se rozhodla hodit přes palubu pár tisíc svých voličů, tak si za stejný peníze dám čerstvý burgery a k tomu nějaký fajný místní nefiltrovaný pivko.

K „novým“ Maestro burgerům si můžete dát i gouda kolečka. Kolečka goudy přijely ještě celkem teplý a rozteklý. Ale ani tak to nebyla žádná hitparáda. K sýru jako takovýmu mají celkem daleko. Je to jakási hmota se sem tam hrudkou. Chuťově OK, ale nazývat to po sýru musí být na hraně zákona. Taky jsem dostal zaručený tip od zaručenýho fandy na jejich kombinaci s DeLuxe omáčkou. Tahle omáčka se kdysi pravidelně objevovala v akcích společně s bramborovýma mřížkama a bramborovým finger foodem obecně. Je to takový Ranch dresing po česku, říznutej majonézou. Svěží, kyselkavá, bylinková, super čerstvá, omáčkovitá a smetanovitá tatarka. Omáčku DeLuxe mám rád, ale její tučná chuť mi až tak moc neseděla k tučnýmu rádobysýru. Moc tuku už na mě. Byla to rozhodně zajímavá kombinace, ale vedle jsem měl i kari omáčku a ta mi svojí ovocností ke kolečkám sedla víc. Samozřejmě co se mě týče. Každej ať si zkusí a zjistí sám co mu sedne nejvíc. Každopádně mě návrat omáčky DeLuxe potěšil, protože k hranolkám je fantastická. Vylepší i ty gouda kolečka, ale ty si za 39 korun příště dávat nebudu. Svoji kvalitou mě nepřesvědčily. Bramborový mřížky bych viděl asi raději.

PS: Pálí Hot Chilli z roku 2020 víc než Big Chilli z roku 2011? Já bych to nazval remízou. Big Chilli jsem nemohl skoro dojíst, ale dřív jsem měl prd výdrž. Dnes bych si vychutnal obojí, ale musí se nechat, že obojí pálí celkem dost. Takže to nazvu remízou. Hot Chilli je ale rozhodně to nejpálivější, co tu McDonald’s hodil mezi lid za posledních 8 let.

Již dlouhou dobu uvažuji, že je třeba tento, takříkajíc blog, posunout ve společenském žebříčku o stupínek, či dva, nahoru. Již nepoužívat vulgární a hovorová slova. Pouze výrazivo nejvytříbenějšího vkusu. K tomuto účelu se již nehodí recenzovati jídlo nevalné kvality z takzvaných rychlých občerstvení, výdejových okének nebo budky s obsluhou u nechvalně proslulých nádraží. K účelu opravdu kvalitní a společensky přínosné recenze je třeba podívati se na to nejlepší, co dnešní vyšší třídě dělá radost. Tedy výborné a kvalitní víno. S chotí jsme oslavovali kulaté jubileum a co jiného si k takovéto velké životní události otevřít než opravdu to nejlepší z českých luhů a hájů. Vybral jsem lahev Šampiona Salonu vín České republiky 2018, Ryzlink Vlašský, ročník 2016 od Nového Vinařství.

Titul Šampion naší nejvyšší vinařské soutěže tomuto vínu propůjčuje tu nejvyšší možnou míru exkluzivity. Po udělení titulu nejlepšího českého vína roku 2018 tyto lahve nejenže okamžitě zmizely z pultů a začaly se prodávat pouze v samotném Salonu vín, ale i tam mizely rychleji než kaviár na císařském dvoře. Troufnu si tvrdit, že doma tuto lahev má již jen pár vyvolených, jestli vůbec někdo. Cena se pohybovala od pěti do sedmi set padesáti korun za lahev. Vzhledem k ročníku vína již nelze déle čekat. Vychladit a započít degustaci!

Po vychlazení na dvanáct stupňů Celsiových a po nalití do sklenice rozline se krásná, ovocná, lehce kořenitá a zemitá vůně. Až chce se zvolati „klasický Vlašák!“. Ovšem udržíme se, ve jménu vyšší třídy a nadšení dáme najevo znaleckým pokynutím hlavy. Samozřejmě před nalitím vína do sklenice spolusedící je třeba víno náležitě odprezentovati. Nezapomene zvýraznit, že se jedná o Ryzlink vlašský, ročník 2016, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, vinařská oblast Morava, podoblast mikulovská, obec Klentnice, viniční trať Bavorsko. Víno má 2 gramy zbytkového cukru na litr a 7,4 gramů kyselin na litr. Kvůli alkoholu samozřejmě víno nepijeme, ale je třeba zmínit jeho množství, tedy 12,5 procenta obsahu.

Po tomto zcela nezbytném seznámení se s vínem je teprve na čase nalít sklenici i lidem okolo vás. Za současné situace maximálně jedné osobě s výjimkou rodinných příslušníků. Vůni má víno svěží, ovocnou, lehce zemitou. Tělo střední, odpovídající zbytkovému cukru. V chuti je víno ovocné, živé, s lehkým náznakem rynglí, broskví a koření. Čtyři roky archivace se u vína jeví jako ideální, Po několika dalších letech by vínu došla síra a nebylo by živé tak, jak to Ryzlinku vlašskému sluší nejvíce. Víno je to opravdu exkluzivní, všem smyslům lahodící a rozhodně zasloužený Šampion roku 2018.

Dále se podíváme na párování s jídlem. K tomuto živému Ryzlinku by se nejvíce hod… hodil ko… koz… eeehhh… kozí…. sýýý.. eeeeee CIBULOVÝ KROUŽKY! Jo! Tohle žlutý, lehce kyselý a ovocný víno si nejvíc vychutnáte s cibulovýma kroužkama. Ovocno kořenitá chuť přímo vybízí ke kombinaci s BBQ omáčkou. A vzhledem ke karanténě, kdy už není in si odskočit do mekáče na hambáče, je třeba využít železných zásob z mrazáku. A obří pytel cibulových kroužků z Makra značí sakra dobrý a povedený výročí.

Co by ovšem byly cibulový kroužky bez majonézy. Takže jsem tam taky nakydal ještě Pommes Frites Sauce od Heinzu. Ano, přesně tu, kterou můžete dostat i v Burger Kingu k menu. Cibulový kroužky vínu dodají přímo animální rozměr a BBQ omáčka se snoubí s chutí snad jakýhokoliv alkoholu, ať exkluzivního či nikoliv.

V rozverné karanténní náladě si můžete vytvořit i velmi nezbedný koktejl.

Nic menšího než takto krásně ozdobená sklenice se k lahvi vína za sedm set korun snad ani nehodí. Toto víno samozřejmě už neseženete. Pokud jo, tak nechci ani vidět cenovku. Samozřejmě pro vás mám ale tip. Na webu Nového vinařství mají víno ze stejné vinice, ročník 2018, za věru dobrý dvě stovky (halt to není šampion). Víno to bude skoro stejný. S větším obsahem cukru (tentokrát je polosuché), ale určitě bude stát za to. K tomu Metro Chef Breaded Onion Rings a výborný snack k televizi zajištěn. Jen už to nebude tak exkluzivní snack s obří příměsí snobství a buržoazie…

Echt Bavorák Schmeckt Gut! Ja! Bavorák už tu jednou byl. V menší verzi, ale byl. Recenzi z roku 2016 najdete tady. V podstatě celkem dost srandy za pár korun. Velkýmu bráchovi téhle srandy jsem tak nemohl odolat. Složení je až brutálně jednoduchý. Bavorská sekaná, okurky, hořčice, bageta, tečka.

Začněme sekanou. Sekaná byla studená, málo opečená a chuťově dost otřesná. Minule tam byl solidní průměr se sýrem. Taková ta klasická bavorská sekaná. Žádnej zázrak, ale zázraky člověk nečekal. A teď? Jakási lepivá hmota, ve které je víc mouky než kuřecího separátu. Chuť dohnaná kdoví čím. Pořád mám rád junk food a pořád si rád dopřeju levnej tlustej párek. Nebo slovenskej točenej za 60 za kilo. Ale tahle sekaná, ta byla ještě o třídu níž. Od BB jsem čekal víc.

Okurky překvapily mile. Byly to takový ty naprosto klasický český nakládačky, který zná každej z nás. Na chlebíčkách, ve vlašáku, jen tak k pivu. V bagetě jich byla spousta a co se okurek týče, tak tam si není na co stěžovat. Byly akorát kyselý, akorát sladký, krásně křupaly. Klidně bych si je koupil na doma.

Hořčice byla hrozně zvláštní. Pořád jsem přemýšlel, proč a jak. Barva je jasná. Žlutá jak ranní moč po transplantaci ledvin. Ale bylo tam něco víc. Šílená sladkost a pak mi to došlo. Med. Tohle byla klasická medová hořčice. Prve mi myšlenky cestovaly v mozku zleva doprava a zprava doleva ve snaze pochopit, proč někdo cpe medovou hořčici k sekané a kyselým okurkám. Mimo jiný jsem si vzpomněl na můj krásný pokus Leberkäs-Krapfen. No a doma při pročítání starých recenzí mi došlo, že stejnou hořčici tam dali i minule. Že se tam nehodila jsem psal minule a napíšu to i teď. Ta přeslazená medová hořčice se tam nehodí.

Pečivo jako takový bylo v pohodě. Celkově tak dostanete kopu dobrých okurek, přeslazenou hořčici a sekanou pochybné chuti, původu i teploty. I kdyby tahle bageta byla ještě v prodeji, centra byly otevřený a cena byla krásných 70 korun (což byla), tak ji nedoporučím. Na téhle sekané si člověk prostě nepochutná.

Schmeckt es gut? Nein. Příště prosím pokus o restart Vídeňáku. Ten by ve velké velikosti mohl být více než epesní.