kavoniho žrádlo

Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu baštit langoš, aniž by vás zezadu bodnul migrant nožem? Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu natankovat ruskou naftu, u toho si zanadávat na Unii, ukusovat langoš a pak si dojet na nejnovější americkej trhák? Chcete se vydat do země, která jako jedna z mála v Unii dokázala porazit Česko v soutěži o největší inflaci, takže váš langoš už není tak levnej jako kdysi? Máte rádi langoše? Maďarsko je tady pro vás! A než se tam vydáte, tak si můžete přečíst pár mých gastro postřehů.

Začněme tím hlavním a jediným, proč by vůbec někdo do Maďarska vyrazil, langoše! První setkání s pravým maďarským langošem proběhlo na pláži Balatonu, když jsem u sebe neměl foťák. Takže vám bude muset stačit slovní popis. Šlo o sice velký, ale plandavý, asi nedosmažený, těstokolo napatlaný zakysanou smetanou a strouhaným sýrem neznámého původu, kterej by se dal se vší neúctou přirovnat k našemu eidamu. Samotný těsto bylo chuťově fajn. Jako u nás. Kombinace zákysky a sýra tam frčí asi nejvíc, najdete ji pod libozvučným slovním spojením Sajtos-tejfölös. Chutná přesně tak, jak vypadá. Jako zákyska a sýr.

Po prvním celkem nudným langošu jsem se vydal do stánku specializujícím se jen na langoše, abych měl záruku pořádnýho maďarskýho zážitku. Tam jsem pár minut znalecky koukal na menu, tvářil se důležitě jako pán na Eros Piste a zkušeně objednal Töltött Lángosok – Kolbászos-Sajttal. Prohodil pár náhodných a vtipně znějících vět s paní za pultem, zamával kartou a čekal, co dostanu. Dostal jsem plněnej langoš se salámem, sýrem a česnekem nahoře. Takže pro pořádek. Töltött znamená plněný. Sajttal je sýr. Kolbászos měli německy přeložený jako Wurst, no ve výsledku to znamená salám. Nečekejte klobásu. A těch pár náhodně znějících slov po objednání byl zjevně dotaz na česnek.

Těsto bylo křupavý. Mohlo by být nadýchanější. Sýr byl zase nějaký místní random podobnej našemu eidamu. Salám byl hodně vytuněnej paprikáš. Celkovou chuť téhleté macaté placky si každej z vás asi dokáže představit. Útok na žlučník zleva i zprava a složenou židlí pěkně z vrchu. Pokud tohle sníte, ocitnete se v ráji. Nebo v pekle. To už nechám na každým z vás. Ale žlučník vás nepochválí. Je to jako oběd pro hodně obézní dřevorubce. Cena 2500 forintů, takže asi 158 korun. Za ty prachy celkem hodně muziky, ale na mě hodně těžké muziky. 

A takhle vypadal další kousek ze stejnýho stánku. Tentokrát jsem se dokázal vyhnout plněnýmu langošu a objednal si klasiku, čiže Lángos Sajtos-tejfölös-Pirítotthagymás. Sajtos-tejfölös už znáte. Zákyska se sýrem. K tomu Pirítotthagymás, to je smažená cibulka. Krásný jazyk. V oleji si langoš buď poležel chvilku dýl, nebo olej pamatoval stovku předchůdců z předchozích dní. Langoš byl tmavší, ale krásně křupavej, uvnitř vláčnej a těsto bylo fajn.

Kombinace sýra a zákysky neurazí, no upřímně ani extra nenadchne a smažená cibulka z IKEA tomu nepřidá nic až tak výjimečnýho. Cena 1800 forintů, cca 114 korun. Po všech těch zdlábnutých maďarských langoších můžu s klidným svědomím říct, že český mi sedí víc. Těsto je v podstatě stejný jako u nás. Někde lepší, někde horší. Ale ta tatarka, ta mi tam chyběla. Tatarka s kečupem, sýrem a česnekem prostě neporažena.

A nejsou to jen langoše, čím jsou živi kníratí maďarští mocipáni. Jedno z jejich tradičních jídel jsou třeba Dödölle. Bramborový šišky, třeba se zákyskou, slaninou a cibulkou. Teď už vám asi došlo, že Maďaři rádi zákysku. Já taky, tak proč ne. Slanina byla krásně vypečená. Šišky nadýchaný, měkoučký, žádný puky. Trochu mi to připomínalo knödel k Schäuferla z Německé Frankonie. Zákyska se k bamborům hodí, slanina taky. Celkem fajn jednoduchý jídlo za pár kaček.

Jak chutná v Maďarsku gyros? Kdesi za náměstím, kam z větší části zavítá jenom místní mládež? Chutná úplně stejně jako u nás. Stejně ochucený maso, stejná náplň, dobrá placka. Cenu si nepamatuju, ale i s plechovkou piva to bylo vyloženě to nejlevnější, co jsem tam měl možnost ochutnat. Halt mimo turistický trasy. Mimochodem tenhle gyros chutnal mnohem líp, než jakej jsem měl tu možnost ochutnat v řeckým Heraklionu. Tam strategie najití autentickýho hladovýho okna tím, že sejdete mimo turistický trasy a vrhnete se do zaplivaných ulic města, nevyšla. A tak jsem ten nejhorší gyros v mým životě baštil v Řecku. Asi jako když v Praze zalezete za Smíchovský nádraží. Brrr. No v Maďarsku jsem měl větší štěstí a na jejich gyros budu naopak vzpomínat s láskou.

Jak jsou na tom Maďaři s burgerama? Jako my před deseti lety. Minimálně teda okolo Balatonu. Na burgery jsem koukal kudma jsem chodil a všude stejná pohádka. Obyčejný tenký maso opečený tak, jak se zrovna zadaří. k tomu random houska a kečup se zeleninou. Jako u nás v moravských vesnicích roku 2013. Na čistě burgerovou restauraci jsem nenarazil, na tu bych asi musel do Budapeště. No pokud dostanete chuť na burger u Balatonu, bát se nemusíte.

Dostanete celkem obstojnýho kámoše. V tomhle případě mohlo být maso trochu víc medium. Co ale musím ocenit je kombinace kečupu a hořčice. Starý, dobrý a tvrdý nádražácký kombo á la český hladový okna z přelomu tisíciletí mě zahřálo u srdce. Správný retro, který nikdy neodmítnu. Čedar ok. Houska byla celkem slušná. Kopec zeleniny, což jsem během nejteplejšího týdne za poslední dekády u vody ocenil. No a hrancle ze starýho dobrýho Makra nebo nějaké jejich maďarské mutace. Není to sice nejvyšší gastronomie, ale milovník burgerů zůstane neuražen a dobře se nají. Cenově o něco levnější jak u nás.

V Maďarsku taky hodě frčí český pivo. A není divu. Jejich ležáky se nedají pít. Mají takovou tu hodně sladkou ocasovitou hnusnou polskou pachuť. Čest výjimkám v podobě pivovarů Soproni a Dreher. A občas můžete narazit na poklad jako broskvový Dreher Peach Light Beer Barack. Ač jsem ovocných piv ochutnal nepochybně přes stovku, tak tohle bylo rozhodně to nejlepší. Nejde o žádnej Radler. Ale pěkně čtyřprocentní plnohodnotný broskvový pivo, který je chuťově vyladěný k dokonalosti. Pokud nejste pivní nacisti a nepohrdnete ovocným pivem, tak Dreher Barack prostě musíte ochutnat. Ucítíte pivo a broskev. Stejnou měrou. Neskutečný kombo. Jako dospěláckej kompot.

Co mě u nich ještě zarazilo je způsob přípravy kuřecího prsa. Kdykoliv jsem tam narazil na kuřecí prso, dostal jsem ho v podobě naprosto natenko naklepané obří masové placky. Buď to tam mlátí půl hodiny před otvíračkou nebo na to mají nějakej lis jak na těstoviny, mandl nebo tak. V tomhle případě byla na mase omáčka z modrýho sýra a slanina. Vypadá to jako scheisse, ale chuťově to byla pecka. Stará dobrá obloha a zase ty nejobyčejnější hranolky nesmí samozřejmě chybět. Milovníkům retro gastronomie zaplesá srdéčko.

A když už nevíte co, dejte si fejkovej Big Mac. Tenký maso, kupovaný secret sauce á la tisíc ostrovů, zelenina, obyčejná houska… Ano, i takhle může vypadat burger u Balatonu. Chuťově v pohodě, ale přesně tohle si uděláte doma k televizi během reklam. Pokud ještě máte televizi. A v ní reklamy.

K tomu všemu jsem měl i tu možnost ochutnat asi 12 různých lahví maďarskýho vína. Všechny stály za vyližpytel. Snad jen jedno nebo dvě šumivý vína se daly vypít. V bublinkách se ztratí kdeco. Samozřejmě tu nechci hanit všechny maďarský vína. Pořádnej tokaj je jistě geniální, ale ten jsem v ruce neměl. Větší štěstí na dobrý maďarský víno jsem měl při koupi u nás v ČR, takže aspoň na tom exportu si dávají záležet.

Ledovou tříšť mají krásně zelenou. A to je asi tak všechno. Nic převratnýho v Maďarsku neochutnáte a stejně dobrej langoš s lepším pivem najdete i u nás. Na druhou stranu pokud máte Maďarsko kousek a dovolená u vody s langošem v ruce je pro vás letní terno, není nad čím váhat. Služby tam mají super. Lidi jsou tam příjemní. Okolo Balatonu se točí velký peníze, vrací se do turismu a jde to tam vidět. Ceny všeho jsou nižší jak u nás. Oproti dovolené na Mácháči ušetříte polovinu, dálniční známku koupíte online za pár šupů a nejhorší dálnice, která na vás po cestě čeká, bude ta česká…

PS: Bacha na papriky. I ta nejobyčejnější paprika vás může překvapit ze zálohy a pokusit se vás upálit zevnitř.

Stačí sednout na vlak do Prahy, přes Sherwood zamířit na Václavský náměstí a zavítat do Popeyes. Na klikacím panelu si objednat jídlo a pak se rozjíždí test. Na papírku vám vyjede určitý číslo a vy musíte vědět, jak se řekne anglicky. Jakmile ho paní anglicky zavolá, vezmete si oběd. Geniální tah, jak člověka donutit si zopakovat základní číslovky až do stovky. Umíte jenom česky a nebo jste si nezopakovali všechny čísílka? Tak žádný oběd. Já se osobně už těším na další lekci, kdy místo čísel budou vyjíždět zvířátka. Na svoji první lekci jsem si objednal NOLA Box, abych ochutnal všechny hlavní kousky kuřat.

Dostal jsem bedýnku plnou kuřat, hranolky a k tomu jsem si přikoupil trio omáček. Že budu srovnávat s KFC je snad všem jasný. Tak jdeme na to.

V NOLA Boxu najdete tři kuřecí křídla, tři nugety a jeden strips. K tomu kořeněný hranolky. Máte jistou variabilitu, co se příchutě kuřat týče. Zvolit můžete mezi klasickou příchutí a pikantní. Já si zvolil klasické stripsy, klasické křidýlka a pikantní strips, čiže Spicy Chicken Tender, bohužel paní u pultu byla jen o jednu lekci angličtiny přede mnou, takže jsem dostal všechny kousky kuřete nepikantní…

Ještě než se pustím do jídla, tak pochválím barvy a balení. Celý Popeyes je laděný do fialovo oranžova a působí to extrémně kýčovitě. A to je super. Takhle má vypadat fast food! Pořádnej cirkus, žádná hnědo zelená hipsterská kavárna. Oranžová krabička v sobě měla spoustu děr, takže vám kuře nezgumovatí vlastním teplem a zůstane pěkně křupavý. Samotná pobočka na Václaváku má dvě patra, takže se tam vejdete. Jen dole na záchodech nenajdete žádný mýdlo a ani žádnej držák na něj. Těžko soudit, jestli tam kdy nějakej byl. Tož dezinfekci sebou a víra v to, že mýdlo mají alespoň v kuchyni, se vám bude taky hodit.

Začnu netradičně od omáček. Omáček mají v Popeyes spoustu a většina z nich patří mezi, na naše poměry, netradiční. Já zkusil NOLA, Bayou Buffalo a Blackened Ranch. NOLA, mimochodem zkratka pro New Orleans, Louisiana, odkud je Popeyes, je trochu hořčicová omáčka, kyselkavá a dobrá. Lehce líznutá bylinkama. Jednoduchá a přímočará. Rozhodně u konkurence podobnou nenajdete.

Blackened Ranch je tmavá ranch omáčka. Hodně kyselá, lehce pikantní, asi trochu rasistická. Jde v ní cítit spoustu bylinek a rozhodně strčí do kapsy všechny ostatní ranch omáčky, který jsem měl to štěstí ochutnat u nás v Česku. Za mě nejlepší ze všech třech testovacích kousků.

Bayou Buffalo mně jako jediná moc nezaujala. Bayou podle všeho znamená stojatá voda, skoro bažina. Asi o chlup stylovější jako slovíčko Blackened, ale k omáčce moc nesedí. Bayou Buffalo je hodně pikantní, lehce octová a v popředí i v pozadí má v sobě hrozně plastovej ocas. Ta se moc nepovedla. Pokud čekáte klasickou Buffalo omáčku a’la RedHot Wings, tak budete zklamaní. Je to taková plastově pikantní nuda.

Cajun hranolky byly zvláštní. Tenký, křupavý, ale koření bylo spíš vidět než cítit. Bylo vyčpělý jak humor o Halině. Kvůli touhle Columbus určitě výpravy nedělal. Kromě koření byly posypaný ještě kukuřičnou moukou, asi aby po usmažení víc křupaly nebo něco. Jako určitě byly lepší než v KFC, ale na McDonald’s určitě neměly. Nic, kvůli čemu by člověk vážil extra cestu do jinýho fast foodu.

A jdeme na to hlavní, na kuře. Jako první jsem ochutnal nugety, neboli Fillet Nuggets. Velikostně byly dost nesouměrný. Od „to ujde“ po „to si snad děláte srandu“. Dvě střední a jedna pidi. Na rozdíl od konkurence jsou nugety z normálního nakrájenýho kuřecího prsního masa. Žádný namletý kdosicosisčímsihalópanímátepoštu, prostě maso. Něco jako KFC Bites, ale větší. Takže po zakousnutí ucítíte chuť kuřete. A strouhanku. S olejem. 

Strouhanka chutná malilinko po nějakým koření a zbytek profilu je strouhanka s olejem. Nebudu lhát. Čekal jsem víc. Koření je o dost jiný než u konkurence, slabší, možná jsem tam poznal trochu římskýho kmínu, ale jinak je to taková blíže nespecifikovatelná směska. Ale slabá. Buď to tam míchají ručně v kuchyni a někdy dají víc a někdy míň a nebo si nedovedu představit, jak se s tímhle nějakej řetězec dostane za hranice svýho města. Taková lehčí nuda. Což zase znamená, že se kousky perfektně hodí k omáčkám, protože se chutě nebudou přebíjet. A omáčky má Popeyes boží, takže proč ne.

Nejvíc jsem se těšil na křidýlka. U KFC miluju Hot Wings a na poli fast foodů zatím nemají konkurenci. Společně s Don Corleone a jejich Hot Buffalo Wings jsou to jediný křidýlka, který si i po letech objednávám furt a furt dokola. No křidýlka od Popeyes se k téhle svaté kuřecí dvojici nepřidají. Zase devadesát procent chutě nudná strouhanka s olejem a deset procent nevýrazný, nezajímavý a nezáživný koření. Samotný kuře jinak špatný nebylo. Usmažený akorát, křupalo, bylo šťavnatý, velikost v pohodě. Neurazí vás, ale chybí tomu ten šmrnc. To, kvůli čemu zvednete zadek a jdete se projít do centra. Nebo alespoň ke dveřím pro balíček. Nejspíš si zvolíte jinej podnik.

V NOLA Boxu najdete ještě jeden Chicken Tender, v KFC tomu říkají Strips. Prostě větší kus kuřecího prsa v obalu. Obal jsem si tentokrát objednal pikantní, ať mám nějakou změnu, no dostal jsem zase tu stejnou nudu, kterou už jsem baštil na nugetách a křidýlkách. Lehká směska vyčpělýho koření z dob občanské války na kuřecím mase. Samotný prso bylo trochu sušší, ale to prsa bývaj. Velikost měl Chicken Tender úctihodnou a troufnu si tvrdit, že takhle velkej a hlavně těžkej/tlustej strips jsem v KFC nedostal. Bohužel pro Popeyes, nejen u jídla to kolikrát nebývá o velikosti, ale o zážitku a ten se tady nedostavil. Zase taková trochu nuda. Zrovna takhle si představuju všechny ty pokusy o domácí KFC.

Celkově Popeyes hodnotím kladně. Dobrej koncept, kterej si na nic nehraje. Prostě fast food s kuřetem. Samotný kuře lehce zaostává za konkurencí a zrovna s tím, co jsem ochutnal, díru do republiky nejspíš neudělají. Ale i tak držím palce, protože na fungující konkurenci můžou zákazníci jen a jen vydělat. Navíc jsem neochutnal ani půlku z nabídky, takže nemůžu fundovaně soudit. Třeba ten jejich pikantní obal je přesně to, co by mi extrémně sedlo. Plus v čem Popeyes s přehledem konkurenci smázne, jsou omáčky. Blackened Ranch ani Nola není podobný ničemu, co si můžete dát u McDonald’s, KFC nebo Burger Kingu. Tím pádem můj další pokus už bude nejspíš sendvič s kuřetem s omáčkou a něco v pikantním obalu. Snad se do té doby paní za pultem naučí dát do krabičky správnej produkt… No a pokud tady Popeyes ještě budou… A nebo překvapí a budou v Ostravě dřív než já v Praze…

Cenově jsou Popeyes taky konkurenceschopní. Upřímně jsem čekal nějaký finanční pálky, protože novej fast food a protože Václavák, ale NOLA Box vyjde na 189 korun a jedna omáčka na 23 korun. Omáčka je možná dražší, ale stojí za to a 189 za box opravdu plnej kuřete mi taky přijde relativně v pohodě. S tím už by uspět mohli, protože KFC je v porovnání o chlup dražší.

PS: V ostravské Nové Karolině už je delší dobu zavřený Farmia Food (nečekaně). To jen kdyby tenhle článek náhodou někdo z vedení Popeyes četl. Nikam nikoho netlačím. Jakože vůbec. Ale Blackened Ranch by tady určitě měla úspěch!

Kalifornie, stát slunce, filmů, elektrických aut a červenýho zelí. I letos nám chce KFC tento americký stát představit a můžeme ochutnat celou novou kalifornskou řadu mňamin. Lidi s alespoň půlkou funkčního mozku si určitě pamatujou celou další řadu produktů z let minulých. V hlavní roli třeba se sriracha majonézou, nachos, ananasem nebo pomerančovou omáčkou. No a taky tam každej rok bylo avokádo. Že by se v Kalifornii pěstovalo avokádo? Ne, to je blbost. Červený zelí to přece musí být!

Vybral jsem si California Twister. Tak nějak jsem doufal, že se na tom nedá nic pokazit. Kurňa, jak já jsem se zmýlil! Ale o tom později. Tak za osm sekund čtení. Prve výčet surovin. Pikantní kuře, slanina, avokádo, červený coleslaw, majonéza a tortilla. Kombinace divoká a barevná jak kalifornský Red Hot Chilli Peppers za mlada.

Tohle jsem dostal. Na první pohled celkem standartní Twister. Na první kousnutí taky. V podstatě jen kuře a tortilla. Kuře fajn, jako vždy. Druhý kousnutí, zase jen kuře a tortilla. Třetí kousnutí, kuře a tortilla. Čtvrtý kousnutí, kuře a tortilla. Pátý kousnutí, aha! Avokádo. Studená, ledová kostka avokáda. Příjemná změna. Ale to už jsme v půlce Twisteru.

Nebudu to nijak extrémně protahovat. Nevyhlašujeme tady fotbalistu roku. California Twister jsem měl z prvních třech čtvrtin suchej jak záchod ve slovenským vodáckým kempu. Žádná omáčka, žádný coleslaw. Jen kuře, tortilla a občas avokádo. Sakra málo muziky.

Pak sem si to musel rozbalit, abych se podíval, jestli v kuchyni na něco nezapomněli. Ne, nezapomněli. Jen to měli totálně na háku a tu trochu coleslaw salátku prdli až úplně dozadu. Majonézu pak na ten konec rozprostřeli tak jemně, jako by na jejím ušetřením závisel život dvou vrhů koťat nebo co. Nebudu lhát. Nerozveselilo mě to.

K tomu všemu se stala věc, která se stane jednou za tři až čtyři milénia. Podařilo se jim pohnojit i slaninu. Normálně byla gumová, neopečená a chuťově nedobrá. Podle webu prý křupavá. Pfff. Samotnej červenej coleslaw salát z červenýho zelí a mrkve byl skoro bez chuti. Pokud se potkal s kuřetem, tak se ztrácel jak pára nad hrncem s digestoří na trojku.

Občasný avokádo, ač ledově studený, bylo snad jedinej zajímavej prvek v tomhle bohuprázdným Twisteru. Kuře naštěstí taky nezklamalo, ale zbytek byl fail. Krásně česky, selhání. Selhání obsluhy v kuchyni, selhání procesů a selhání manažerů. Jmenovitě v ostravské Nové Karolině. Normálně bych to asi přehlídnul, ne vždycky se zadaří, a zkusil to znova. Ale za poslední měsíce je to furt to samý dokola. Viz poslední Pizza Twistery.

Poslední čtvrtina, celý dvě sousta, California Twisteru vypadaly konečně tak, jak by měl i zbytek. Ani pak to ale nebyla žádná hitparáda. Červenej coleslaw se ne a ne prosadit, majonéza se ztratí v coleslawu, kuře a avokádo už znáte, slanina hrozná (au!), prostě nuda. 143 korun samostatně, 183 v menu. Pokud budete mít štěstí na obsluhu a coleslaw je vaše druhý ujetý polský jméno, tak by vás California Twister mohl zaujmout. Ale spíš ne.

No a pokud jste si zašli do ostravské Nové Karoliny, tak se těšte na tyhle opálený krasavce. Z přepálenýho oleje a neosolený. Prostě to tam mají na háku. Tímhle jim posílám básničky hodny jejich práce. Všem doporučuju udělat pár kroků navíc a zajít si do centra na náměstí. Tam je KFC ještě v pořádku.

Ale není v Ostravě všechno černý, co černý vypadá. Zkusil jsem i novej Popcorn Shake a ten se jim naštěstí pokazit nepodařilo. Měl zajímavou máslovo-kukuřičnou chuť. Uvnitř najdete křupavý kukuřičný kousky. Nově si můžete zvolit ze třech velikostí a u téhle příležitosti KFC nezapomnělo nastřelit cenu o pár desetikorun nahoru. Že je inflační vlna za náma a cena mlíka klesá druhým rokem, to je naprosto bezpředmětný. Takže malej Popcorn Shake koupíte za krásných 52 korun, střední za 72 korun a velkej za 102 korun. Ale ruku na srdce. Velkej půllitrovej shake by s vašema střevama asi zamával víc než olíznutí madla v indickým autobuse. Každopádně chuťově se Popcorn Shake vydařil a pokud jste zrovna prodali alespoň jeden bitcoin, klidně si ho dopřejte. Alespoň ten stojí za ochutnání.

Hej Franto! Jeb*i tam rajče a máme novinku! Aneb další lingvistický útok na slovo novinka od McDonald’s je tady. McRoyal se přidal do široké řady produktů, jejichž obsah byl obohacen o rajče se salátem, název se zvětšil o jedno slovíčko a novinka je na světě. Byl tu třeba Maestro Fresh, Cheese Re-Fresh, Vepřový Bagel Fresh, jiný Maestro Fresh, Big Fresh, Smažák Fresh nebo třeba Vepřový McMuffin Fresh. Asi jich bylo víc, ale moje paměť začíná být děravá jak Halinin dietní plán. Jedna novinka se ale přece jen udála. Místo přízviska Fresh tentokrát McDonald’s použil slovo Deluxe. Tak. A víc novinek letos nečekejte. Co už. Pokud ale chcete spoustu tak nějak zvláštně ošklivých skleniček a nevíte, co za velký menu si k nim zrovna dát, může vám dnešní dvojrecenze trochu pomoct.

Jako první jsem si vybral McRoyal Deluxe. Z jednoho sprostýho důvodu. Objednali jste si někdy párek v rohlíku se vším? Jakože s hořčicí a kečupem zároveň? Ne? Že by vás to nikdy nenapadlo? Jaká osoba chorá na mysli by tohle mohla udělat? Inu, s jednou takovou žiju a dodneška se zvláštně stydím, když jí jdu objednat párek v rohlíku „se vším“. No a pak závidím, protože je super. A McRoyal Deluxe je vlastně takovej McRoyal se vším plus majonéza. To je tak blbý až se to musí zkusit.

Na stole vám přistane klasika doplněná o majonézu, salát a rajče. Vzhledem k počtu surovin byl první logický krok kontrola kvality.

Salát, rajče, kyselý okurky, cibule, sýr, hořčice, kečup, majonéza, maso, houska. Deset surovin. Jak dekadentní. No a co si budeme povídat. Jak to zní a jak to vypadá, tak to i chutná.

Jako přeplácanina, která s McRoyal nemá moc společnýho. McRoyal jako takovej je o klasické kombinaci masa, sýra, okurek a kečupu, kdy vzniká taková ta návyková Cheeseburgerová kombinace chutí, která se vám v mozku uloží a raz za čas se vynoří a chtě nechtě začíná odpočet, kdy mozku dáte to, po čem touží. Tuhle staru dobrou návykovost McRoyal Deluxe postrádá. Zabila ji majonéza navíc, která se ke zbytku tak nějak nehodí. Doma si taky málokdo nakombinuje třeba hořčici a majonézu. Mimochodem u McDonald’s tohle kombo už jednou zkoušeli. Dvanáct let zpátky u Double Beef Kick. To byl taky takovej průměr. Až mě zaráží, že i po dvanácti letech mi zůstal v hlavě…

Maso v McRoyal je stará dobrá tlustá McDonaldovská klasika. Takže udělaný donekonečna a šťavnatý tak na padesát procent. Docela žvýkavý. Zážitek z masa je slabší a vzhledem ke stále rostoucí konkurenci se McDonald’s při poměru cena/výkon dostává pod čáru průměru.

Trocha salátu a čerstvá cibule to nezachrání. Okurky jsou fajn. Rajče je fajn. Sýra je tam dost. Omáček taky. Jako celek to ale prostě moc nefunguje. Taký nějaký nijaký přeplácaný cosi. Za 129 samostatně nebo 189 ve velkým menu? Ani náhodou. Alespoň za mně ne. Vzít burger a nelogicky do něj připlácnout pár surovin není cesta k úspěchu.

A když už jsem si objednával něco, co se jmenuje Deluxe, cítil sem se jako Rothschild a rozhodl se dopřát si omáčku k hranolkům. Pommes Frites omáčka za 12 korun.

Ano. Není to příliš. Rozhodně nedoporučuju.

A protože Rothschildi dneska vlastně nějak extra bohatí nejsou, zachtělo se mi zamířit ještě výš. Né úplně nejvýš, ale tak dejme tomu na úroveň pana Gatese. Objednal jsem si i Nacho čedarové trojúhelníčky.

Ty byly fajn a jak tak koukám, už nejsou k dostání. Kdo zaváhá, nežere. Jdeme dál.

Představuje se vám McRoyal BBQ Bacon. Nebudu lhát. Tahle fotka mě vzrušuje. Pokud nemáte sto chutí tohodle macka chytnout a jazykem mu polechtat slaninu, tak asi čtete špatnej blog. Ne? Jen já? A sakra. No tak znova. Absolutně vůbec jsem tomuhle burger nelochtal jazykem slaninu. Prostě jsem se do něho jen tak nudně zakousnul.

Ale pěkně od začátku. McRoyal BBQ Bacon obsahuje maso, sýr, kyselý okurky, slaninu, cibuli a BBQ omáčku. Naprosto klasická kombinace, která prostě musí být trefa do černýho. A byla.

Celej McRoyal BBQ Bacon stojí a padá na omáčce. A té je tam požehnaně. Každý kousnutí je pořádně šťavnatý, ochucený, živý, fast foodový a výborně zkombinovaný. Sýr, maso, kyselý okurky, cibule, slanina, to všechno se k BBQ omáčce prostě perfektně hodí. A k tomu všemu má McDonald’s opravdu vynikající BBQ omáčku. Krásně kouřovou, akorát nakyslou a sladkou zároveň a není pikantní. Za mně dokonalá BBQ omáčka.

No a protože tuhle omáčku miluju, omáčky je tam spousta a k ostatním surovinám ladí dokonale, tak nemůžu jinak než McRoyal BBQ Bacon pořádně pochválit. Tlustší maso tomuhle sendviči sedí a i když není a nikdy nebude tak šťavnatý jako maso čerstvý, tak velký množství omáčky dokáže schovat jeho nedostatky. Slanina nikdy neurazí, cibule bylo akorát a kyselých okurek tam najdete dostatečně. Čedar se trochu ztrácel, ale bez něj by to určitě nebylo ono.

McRoyal BBQ Bacon taky není žádná převratná novinka, ale chuťově mi tenhle burger sednul a vlastně zalepil díru v nabídce McDonald’s, protože BBQ omáčku v burgeru byste v jejich standartní nabídce hledali marně. Což je ostuda, která byla alespoň dočasně zažehnána. Pokud máte rádi BBQ burgery, tak McRoyal BBQ Bacon vám můžu s klidným srdcem doporučit. Já sám už jich snědl několik.

Cena je o deset korun vyšší než předchozí přeplácanda. Takže 139 korun samostatně a 199 korun ve velkým menu. To je hodně a určitě si za tyhle peníze dokážete sehnat čerstvý a lepší jídlo, ale pokud vám v mozku bliká fast foodová kontrolka, tak tímhle ji bezpečně zalepíte. Takovej návrat k fast foodovým kořenům, řekl bych. Doporučuju.

Dámy a pánové. Nebojte, nemusíte ode mě číst další článek. Já pokračuju v letní hibernaci (ač už se chystá vlna recenzí). Ale můj blog je světovej, plnej zcestovatelých, vzdělaných a sečtělých čtenářů, čtenářek a čtenářčat, kteří umí rozeznat ten pravej poměr bílkovin, tuků a soli na první pohled. K tomu si myslím, že mi manželka zahýbá s ostatníma food blogerama a můj blog už ani nečte. No a jak to líp otestovat, než tady nahodit recenzi od jedné takové zcestovatelé, vzdělané a sečtělé wellness královny, která se nebojí raz za čas hodit na instáč fotky z pláže. Takže se usaďte a užijte si první externí recenzi napsanou jistou kristy_lex, která se pro nás všechny obětovala, ochutnala nedietní jídlo a ještě si dala ten čas s tím to sepsat na digitální papír. Snad se vám to bude líbit a pokud máte podobný úmysly, klidně něco nafoťte, sepište a pošlete. Nepochybně to tu pak budeme mít veselejší.

Normálně okolo podobných bister chodím obloukem, ale tady to vychytali. Jsou vedle Pizza Hut přímo v příchozí uličce do food courtu, takže obloukem to vzít nejde. Leda spodem přes jezdící schody a na to jsem moc línej. No takže jsem se musel zadívat na menu a hle, něco jako chlupatej vege vetřelec za 159 i s hranclema. No neberte to.

A tohle jsem dostal. Rybí macek schovanej v zeleným roští. Přesně Corn Fish Dog. Ochucený mletý rybí maso v křupavým obalu, v rohlíku se salátem, flanckama a omáčkama. K tomu batátový hranolky. Zkusit se má všechno, tak jdeme na to!

Prvotní prozkoumávání vedlo hlavně k tomu, jak se do toho zakousnout, aby si z vás nedělal srandu celej svět dalších deset let jako z Kanyeho. Bohužel jsem nic kloudnýho nevymyslel, takže „hot dog“ chytnete, otevřete pusu na max, jako kdyby jste leželi u zubaře placenýho od každé započaté minuty, a tlačíte. 

Vjem číslo jedna. Salát (asi Batavia) vás bude lechtat u pusy a kečup vám zamaže pusu i s koutkama. Jako jízda na červenou v devadesátých letech. Blíž to popisovat nebudu, smazali by mi blog.

Vjem číslo dva. Ryba. Opravdu dobrá ryba. Pokud je tohle opravdu sladkovodní ryba tak, jak se podle webu nabízí, tak klobouk dolů. Takhle dobře dochucenou sladkovodní rybu jsem ještě nejedl. Byl cítit v podstatě jen kmín a samotná ryba. Občas očima zachytíte červenou cibulku, která rybu zjemní. Možná tam bylo ještě nějaký jiný koření, ale rybu ucítíte jako první a hlavně bez klasické pachutě, s kterou většinou dostanete sladkovodní rybu v našich luzích a hájích. Obal je taky fajn. Asi nějaký kukuřičný lupínky. Vysmažený dokřupava. K rybě se skvěle hodí. Takže rybí klacek, nebo jak to nazvat, je prostě super. To se Farmii Food povedlo a pokud se prosadí, bude to i díky tomuhle. Rozhodně nic podobnýho neochutnáte v žádným jiným (minimálně ostravským) fast foodu.

Vjem číslo tři, omáčky. Nejvíc se prosadí kečup. Je to takovej ten klasickej kyselej plastovej kečup. Ale ne ten lacinej, ale ten rádoby hogo fogo Heinz. Já osobně ho moc nemusím, protože preferuju rajčatovější a sladší kečupy, ale s Heinzem vyloženě vedle asi netrefíte. Druhá omáčka byla celkem záhada. Podle obrázku na menu to měla být majonéza, no já tam našel jakýsi pokus o tisíc ostrovů. Majonézu smíchanou s kečupem. Víc do majonézovita. Ke kečupu a smažené rybě celkem fajn volba.

Vjem číslo čtyři. Zelenina a flancky. Roští už profesionálně vytahujete a jíte dopředu, protože obličejovou lechtačku s červenýma lícama mezi lidma nechcete. Flancky vám taky budou lítat všade po puse, takže si s nima taky spíš střihnete ruční práci. Možná by to chtělo nad zeleninou ještě trochu popřemýšlet. Je mi jasný, že Farmia Food je rádoby zdravý bistro a úkol zněl jasně, hlavně ať je tam spousta salátu a ať jde vidět, ale opravdu se to jí celkem nešikovně.

Vjem číslo pět, houskorohlík. Jedná se o klasický sladký brioškový máslový pečivo. Takový to hodně sladký, hodně hutný, ale pevný, chutný pečivo. Za mě super. Určitě to nebude nějakej bezlepek, ale rybí klacek podrží a nepustí. Omáčky se taky nelekne a nerozpadne se v půlce jedení. Volbu pečiva teda chválím. Chuťově ač je hodně výrazný, tak k dobře dochucené rybě a kyselejšímu kečupu sedne krásně.

A to jsou všechny hlavní vjemy. A jako celek? Naprosto dokonale fungující rybí mašina na papírovým tácku. Super ryba, opravdu dobrá. K tomu dost zeleniny, celkem slušný omáčky, v dobré housce. Co víc si přát od něčeho, co se jmenuje Corn Fish Dog? Nenapadá mě vůbec nic. Co se chutí týče. Co se praktičnosti týče, možná to roští trochu upravit. Nejsme na Rujáně. Ale jinak je pro mě Corn Fish Dog nejpříjemnější gastro překvapení letošního prvního pololetí. A cena? 109 korun samostatně a 159 korun s batátovýma hranolkama. To bude nejspíš nějaká zaváděcí cena, protože při znalosti cen čerstvých ryb a batátů je mi jasný, že s tímhle si na další pobočky jen tak nevydělají. On ten Corn Fish Dog je i váhově docela macek. Za tyhle peníze to opravdu stojí za ochutnání.

Samotný batátový hranolky jsou jako obvykle zvadlý. Ale to vám vadit nebude, protože jsou krásně dochucený a samotná chuť batátů se k rybě až výstředně hodí a hned nabydete dojmu, že opravdu tlačíte zdravej fast food. Samozřejmě u smažené ryby, sladké housky a majonézové omáčky tomu tak reálně není, ale co, jíte rybu. Mrkněte na Japonce, kolik se dožívaj. A taky baští ryby. Jasnej důkaz, že Farmia Food prostě je zdravej fast food. Takže vstaňte z gauče, utřete pot z čela a jděte do sebe natlačit aspoň jeden rybí klacek, než to zavřou. A nebo třeba ne a Farmia Food Bistro s náma ještě pár let pobude. Já bych to bral, držím palce.

Další dlouhá pauza. Venku hezky, u vody nikdo, protože všechny děcka trčí u McDonald’s na nudným kuřeti. A když už k vodě nejdete vy, tak voda přijde za váma. Prostě všude plno srandy. Natož pak v KFC, kde můžete ochutnat pět méně či více ujetých variací na Twister. Původně jsem měl v plánu přinýst recenzi na všechny, ale nejspíš bych to nestihnul. Proč co a jak se dozvíte v recenzích.

Na výběr máte pět rádoby pizzových Twisterů. Diavola, Pepperoni, Hawaii, Texas a Cheezy. Začneme pikantní jízdou, Twister Diavola. To jest kuřecí stripsy v pečené tortille s Pepperoni, rajčaty, Tabasco a omáčkami z rajčat a sýra.

Po rozbalení na mě vykouklo toto. Po zahnání vzpomínek na Eurovizi jsem vzal tenhle výtvor do ruky a zakousnul se.

První a skoro i poslední chuť, která vládne tomuto Twisteru, je pikantní kečup s Tabascem. Od začátku až do úplnýho konce. Pikantní jízda, která rozhodně není pro děcka.

Občas šel ucítit i salám Pepperoni. To je v podání KFC taková lehce pikantní osmažená vysočina. Nějaký italský gurmánský zážitek nečekejte. Ale proti osmažené vysočině nic nemám, tak proč ne. Občas v Twisteru najdete i rajče.

A občas se tam někde v boku bude trochu choulet i sýrová omáčka. Té jsem tam měl tak málo, že nebyla skoro cítit, ale když už jo, tak to příjemně ozvláštnila. Takže prim hrálo pikantní Tabasco, druhý housle kuře se salámem a třetí housle sýrová omáčka. Rajčata triangl. No a to je tak asi všechno. Nebylo to špatný. Ba to byla příjemná změna. Pikantní já rád. Ale Twister Diavola je takovej dost nevyladěnej a ve svý podstatě nudnej sendvič. Pizzu evokuje dobře, ale znova si ho asi nedáte.

Po sáhodlouhé době jsem prubnul i Coleslaw. To abych se vlezl do loňských plavek a ušetřil. A moc odvařenej sem nebyl. Hodně tvrdýho zelí a skoro žádná majonéza. V podstatě baštíte jen nadrcenej košťál. Jediný plus bylo, že to vyrábí místní podnik, takže můžete doma tvrdit, že jste si dali lokální šalátik, ale to je tak asi všechno. Kéž by se vrátila bramborová kaše.

Další Twister na holeni je Twister Hawaii. Ano, Hawaii já rád.

Tak zase potlačíme vzpomínky na Eurovizi, chytneme to do ruky, vložíme do pusy, a kousneme. A voilà, chuť kečupu a ananas. Hawaii pizza na první kousnutí!

Další prohřešek proti lidskosti nastal v kuchyni při distribuci omáček. A sice trochu kečupu nahoru, trochu sýrové omáčky nahoru, doprostřed raději nic a většinu omáčky kydnout až úplně dolů sendviče. A to už vám ani pak krásnej a veselej kousek ananasu tu suchost nespraví.

Takže můj Twister Hawaii byla dvousečná bída. Nahoře fajn jedno kousnutí. Pak suchá nuda s kuřetem a spálenou slaninou a spodek byl boží, protože tam bylo všechno. Chuť kečupu, ananasu, sýra, kuřete, ale jen tak na dvě kousnutí a konec. Takže jsem dostal spíš takovou demo verzi toho, jak to mohlo celý vypadat, kdyby v kuchyni uměli prdnout omáčky tak, jak se patří. Celkově ale teda zklamání. Stejně jako Twister Hawaii dva roky zpátky.

Po ne příliš chutným Coleslaw salátku jsem se rozhodl vyzkoušet cibulový kroužky. Ty byly černější než muzeum německých dějin. Další komentáře asi netřeba.

No a do třetice všeho dobrého, Texas!

Tož jako vždy. Potlačit vzpomínky na Eurovizi, vzít obouruč, zavřít oči a olíznout špičku se sýrovou omáčkou. Snad poprvé, co jsem ji pořádně ochutnal, protože v minulých dvou Twisterech nebyla skoro vůbec. A k tomu v Texasu najdete ještě BBQ omáčku, pikantní kuře, slaninu, kukuřici a smaženou cibuli.

Tentokrát výpis složení sliboval celkem nabitou jízdu. A zase mě zklamali. Kuře fajn, slanina tentokrát OK, kukuřice semo tamo byla, ta byla fajn. BBQ omáčka a sýrová omáčka sama o sobě taky super, ale to množství! Zase to celé ztroskotalo na obří suchosti sendviče.

Přitom ta kombinace byla perfektní. BBQ se k sýrové chuti hodí až neobvykle dobře a s kukuřicí a slaninou se jedná o opravdu fajný ozvláštnění Twistera. Ale pokud máte u jedení prostředku sendviče pocit, že se vás snaží zabít pouštní lidé, tak je prostě něco špatně. A u Twister Texas mě to mrzí hodně, protože začátek byl hodně slibnej.

A teď je vám asi jasný, proč na další Twistery nebude recenze. Za mě dvakrát a dost. Dvakrát jsem dostal suchokládu, další ať si nechají. Počkám si, až se obmění studenti v pobočce, kam chodím, ať zase odcházím z KFC spokojenej. A vzhledem k tomu, že letní semestr na fakultách filozofie právě skončil, tak snad to nebude dlouho trvat…

Byl jsem zneužit. Vizuálně znásilněn. Vedou se tu debaty, jestli jsem v pořádku, že dlouho nebyla recenze. Ano, nebyla. A už znáte důvod. Normálně se to opravdu může stát každýmu. Koukáte na hokej, pijete lahváče, o přestávce přepnete telku na Eurovizi a bum! Nahé pánské pozadí. Brrr. Oklepete se ze šoku, z nevyžádanýho vizuálního sexu, otevřete si další lahváč, přepnete zpátky na hokej. Super. Komerční přestávka. Přepnete zpátky na Eurovizi a bum, pánský snad striptýz nebo co. To už vám pomalu dochází pivo v lednici, protože zvyšujete spotřebu v rámci vymazání paměti. Hokej končí, vy mrknete, kdo že teda vyhrál tu Eurovizi a bylo to nějaké Nemo. Fíha. Tak alespoň že finský pan Windows 95 vzal exhibici svého popředí a pozadí alespoň s humorem… 

Pivo došlo, vizuální zneužití mi zůstane navždy, ale alespoň mám teď perfektní výmluvu, proč se přežírat. Přežírání a traumata jdou ruku v ruce. Děkuji Eurovize! A jako první bod během léčení jsem si zvolil velkou hroudu smažených hranolků s uzeninou a roztaveným sýrem. Mňam.

Jde o Patatine s pikantním salámem Napoli a mozzarellou z ostravskýho stánku Patatine di Mamma, na kterej už tu jednou byla recenze. Minule jsem byl celkem nadšenej, takže další recenze byla otázkou času. A pikantní salám já rád, mozzarella mi taky nevadí, chilli papričky já rád, hranolky já rád, hroudy mám taky rád, prostě jdeme na to.

A takhle ta dobrota vypadá v reálu. Sýr na hranolkách vám paní rozpustí pistolí, stejně jako ve Faency Fries nebo v Eatmeatu. Salám Napoli je taky lehce osmahnutej. Papričky pěkně za čerstva. Hranolky jsou super, úplně stejně jako minule. Krásně křupou, je jich spousta, jen já osobně bych je třeba ještě o chlup dosolil. Ona mozzarella přece jen není nejvýraznější sýr a ostatní suroviny na vidličce s hranolkou nebudete mít pokaždé, ba skoro nikdy.

Samotný salám Napoli je super. Spíš je to taková klobáska s hrozně moc výraznou chutí sušenýho masa. Navinulou, uzrálou chutí. Ne každýmu tohle sedne, protože u nás se podobný uzeniny nevyrábí. Ale pro milovníky různých italských a španělských lahůdek je Napoli jako dělanej. S hrubýma kouskama pepře, aby to mělo říz. K tomu obsahuje i pálivou papriku, takže i samotná klobáska pálí na krásnou čtyřku z desíti. Palec nahoru za kvalitu. Množství je OK.

Kromě salámku a sýra najdete na hroudě ještě nasekaný chilli papričky. Já měl červenou a zelenou. Červená byla taková ta pro amatéry, trojka z desíti. Ale ta zelená, ta už jela obstojný bomby a na takovou krásnou sedmičku z devíti si sáhla dokonale. Skoro jako si na mě něco sáhlo tuhle z Eurovize. Takže chilli papričky vaši hroudu krásně rozpálí, tak jako mě tuhle… Ehm, a dost.

Tyhle Patatine v sobě skrývají celkem povedenou kombinaci a hranolky samy o sobě jsou dotažený k řemeslný dokonalosti. Bohužel, co mi vadilo, bylo samotný zpracování sýrové vrstvy. Na začátku super, ale pak mozzarella ztvrdne a hrozně špatně se z toho začnou dolovat hranolky. Pokud jste rychlojedlíci, tak do tohodle bodu asi nedojdete. No já od poloviny jídla doloval hrancle ze sýrovýho oslího šourku. A chuť studené mozzarelly není zase taková hitparáda, aby to dokázalo dotáhnout semotamo kolečko super salámu nebo kousek papričky.

Naštěstí v tom nejste sami a v Patatine di Mamma vám dají k hranolkům omáčku. Já si zvolil Chipotle majo omáčku a ta byla fajn. Pikantní celkem dost, ale ne víc jak papričky a byla jí spousta. Snad jen mohla být o fous hustší.

Cena 149 korun. Tož docela dobrá cena vzhledem k množství. Ale dám si to znova? Asi ne. Přece jen ta verze se slaninou a cheddarovým dipem mi sedla víc. Šourek z mozzarelly přenechám jiným. Ač ten salámek je opravdu exkluzivní. Taky doporučuju nějakou jinou omáčku, která vám pikantnost spíš rozrazí, ať má to jídlo ještě jeden, vyšší level. A to je tak všechno.

Hubnete do plavek? Ne? Ale měli byste. Kdo se má na ty opálený pytle sádla koukat. Hrůza. A pomoct vám k tomu může třeba novej TeriyaKing Chicken Burger V Burger Kingu, kterej je plnej zeleniny. A zelenina je zdravá. A kuřecí maso taky. A kukuřičná houska? No úplná dieta!

Po ne až tak povedených slepičích koulích jsem se odhodlal prubnout ještě kuřecí verzi TeriyaKing burgeru. Toho burgeru, kterej se objevuje jako první na všech promo obrázcích k TeriyaKing akci. Toho burgeru, z kterýho omáčka přímo stříká jako moje sliny v puse, když vidí tuhle fajn kombinaci barev a pořádné nálože junk foodu. Jdeme na to.

TeriyaKing Chicken Burger obsahuje obalovaný kuřecí maso, sýr, salátový okurky, červenou cibuli, polníček, pomerančovou teriyaki omáčku a to všechno v kukuřičné housce. Jednoduchá kombinace, která dokáže snad jen příjemně překvapit. A taky že jo. První věc, které si člověk všimne, je opravdu nahrubo nakrájená zelenina. Někdo by to nazval na prasáka, jinej zase slovem rustikální. Tak jako tak se s tím obsluha zjevně nemazlila a poslala mi tam plátky okurek tlustý jak Zlatý stránky v jejich nejlepších letech a množství cibule, který by porazilo středně vyvinutou hrošici. A hádejte co. Mně to nevadilo a kopu čerstvé zeleniny jsem si užil od začátku až do konce. I ty salátový okurky, který tady poctivě hejtím od roku 2011, protože evokujou stánkovej burger a ne prémiový žraso z fast foodu. Prostě k tomule burgeru to sedlo. I toho polníčku klidně mohlo být víc.

Kromě zeleniny v sendviči najdete i celkem slušnou porci sýra. Podle popisku na webu se jedná o Cheddar. S pořádným čedarem tyhlety dva plátky taveňáku mají samozřejmě společnou snad jen barvu, ale do burgeru proč ne. Jenom ta chuť mi přišla relativně slabá a s přehledem ji smázla i ta salátová okurka, což je škoda.

Samotný maso bylo tentokrát povedený. Oproti koulím bylo poznat, že se jedná o nahrubo namletý prsní maso, chutnalo to jako čistý kuře a obal taky celkem ušel. Maso je obalený v kukuřičných lupíncích. Svoji křupavost, pokud nějakou mělo, ztratilo pod nánosem omáčky a všeobecné vlhkosti ostatních surovin. I tak je ale placka celkem fajn a pokud jdete na kuřecí burger, určitě nebudete zklamaní.

Omáčka je ta stejná, co byla na koulích. Lepivá, sirupovitá, sladká, nakyslá, ovocná, středně pomerančová, míň sójová a taková dost exotická. Jenomže tentokrát netvoří hlavní chuťovou linku sendviče. Spíš jen doplňuje a podporuje chuť zeleniny a kuřete. Po zakousnutí a lehkým požvýkání nejvíc ucítíte chuť zeleniny, pikantnost z cibule, k tomu chuť kuřete a někde v pozadí exotickej šmrnc z omáčky a příjemnou chuť housky. Housku vůbec musím pochválit. Tady ta kukuřičná, kterou u Burger Kinga používají přes deset let, je za mě top fast foodová houska. Měkoučká, nadýchaná, přesto se nerozpadá, poctivě drží všechny suroviny a chuťově je hrozně příjemná. Tahle houska je vlastně taky důvod, proč jsem se vůbec odhodlal TeriyaKing Chicken Burger ochutnat. Ostatní housky od Burger Kinga bývají těžkej podprůměr.

Takže si to shrňme. TeriyaKing Chicken Burger chutná hlavně po zelenině, po mase, trocha omáčky, trocha sýra, dobrá houska. V puse budete mít příjemnou pálivost z cibule. Nemám co vytknout. Jarní klasika dotáhnutá k dokonalosti díky výměně profláklé majonézy za rafinovanou exotickou omáčku. TeriyaKing Chicken Burger taky působí mnohem víc „fresh“ než všechny pokusy konkurence. Jen bacha na cibulový aroma, který se kolem vás bude ještě chvíli po obědě motat.

Cena je 159 korun samostatně. To je celkem dost, ale pokud máte chuť na fresh kuřecí hambáč, zklamaní nejspíš nebudete. Za menu si připlatíte celých 80 korun, což je naprostej úlet a to za ty nejlevnější ARO hranolky a post mix limču nemůžu doporučit nikomu. Ale samotnej burger na menší a relativně zdravej oběd v pohodě stačí. Palec nahoru pro Burger King a dost možná prubnu ještě Wrap…

TeriyaKing Chick’n Pops. Chick.. co? Pop. Co to. Moment. Mrknu do slovníku. Pop je „dát do frcu“, „estrády“, „zastavárna“, „šampaňské“, „taťka“, „vklouznout“ nebo třeba „přijít náhle“… Hm… Tak co si vybrat. Asi dát do frcu. Takže Teriyaki Kuřecí Dát Do Frcu. Jdeme na ně!

Burger King, poslední mohykán opravdových novinek ve fast food světě. Tak nějak. No rozhodně jeho akce chodí jako blesk z čistýho nebe a vzhledem k cenovým kolotočům konkurence už ani tak nevyčnívá svoji předražeností. Momentálně se tam usadila akce TeriyaKing, kde si můžete dopřát pomerančovou Teriyaki omáčku v kombinaci s čímkoliv, co tam máte rádi. Hovězí, kuřecí, kytičky, wrap… Mě zaujala ta pravá novinka, Chick’n Pops.

Takhle vypadá ta střední porce. V zátiší se Schwipp Schwappem a středníma hranolkama. Vtipná trhací krabička zaujme každou slečnu, co mívala ráda má mě rád, nemá mě rád během škubání kopretiny. Nás borce spíš zaujmou lepivý kulky uvnitř. Hned jsem jednu napíchnul a ochutnal.

A hned zkraje se dostavily dost rozporuplný pocity. Jako kuře není špatný. Burger King se dušuje, že se jedná o 100% kuřecí prsní maso. Silná to slova. Já bych to viděl tak na 99% plus koření, ale budiž. Každopádně hmota koule uvnitř chutná jako kuře. Namletý kuře. Jednou mi i cosi křuplo v puse, takže o ručně vyřezávaný bio kuřátko tady nepůjde. Spíš o nějakou velkovýrobnu kuřat, kde jim prsa seká nějakej automat, když kuře visí za nohy hlavou dolů na pásu jak ve fabrice. Jestli jsou v tom jen prsa nebo i jiný části kuřat netuším, ale ke starýmu dobrýmu kuřecímu separátu to má daleko, takže za mě fajn. Každopádně kvalitou hmoty je konkurence popředu.

Omáčka je super. Lepivá, sirupovitá, sladká, nakyslá, ovocná, středně pomerančová, míň sójová a taková dost exotická. Dost nejspíš je to ta samá, co občas dostanete v KFC. Díky sirupovité konzistenci omáčka proteče až dolů a více či méně lízne snad všechny koule. Takže maso OK, omáčka super, proč teda rozporuplný pocity?

Strouhanka! Nebo čím jsou ty koule obalený. Chuťově opravdu zvláštně neutrálně nijaká, unylá a staře odpudivá strouhanka. Nejde v tom cítit žádný koření, ba ani sůl. Jen staroba. Takřka hned to ve mě evokovalo můj zážitek s All you can eat v Asia Buffet. Samozřejmě to nebylo až tak příšerný, ale je to obrovská škoda. Maso celkem ujde, omáčka je fajn, ale celkovou chuť každé jednotlivé koule se snaží utlouct opravdu nepovedenej obal. Kde udělali soudruzi chybu?

Po letech bádání a průzkumu krabičky jsem se odhodlal odtrhnout nedbale nalepenou nálepku, kde na mně vyskočil slogan německýho Burger Kinga „Rühr mich!“, který podle všeho frčel v roce 2021. Jestli jsou z té doby i Chick’n Pops netuším, ale vůbec bych se nedivil. 

Poměr cena množství pak kupodivu celkem ujde. Za střední porci chtějí 109 korun a koulí tam bylo celkem dost. V kombinaci s dubnovým Whopper Jr. Menu za 99 korun se středníma hranolkama a bezedným kelímkem to je celkem slušnej oběd za 208 korun, což je na Burger King pohodová cena. Doporučit Teriyaki Kuřecí Estrády ale můžu jen fandům do fast foodů, protože obyčejný lid tohle zažít asi nemusí. Tak snad to bude příště se strouhankou z Chicken Fries, který se jim kdysi celkem povedly. Do té doby jsme odkázáni na lepivý koule se stařeckým šmrncem.