kavoniho žrádlo

V České republice jsou dva největší řetězce bageterií. Jeden ryze český, Bageterie Boulevard, a jeden ryze americký, Subway. A dva různý přístupy k vynikajícím recenzentům a odborníkům na zdravou výživu a nutričně vyváženou dietu, jako jsem já. Jeden ryze český. Chtěli mě pomalu zažalovat, že používám jejich trademark super vymakaný obrázky baget z jejich webu na svým blogu a jeden ryze americký přístup, kdy mi poslali kupóny na dvě bagety, že je ty moje plky baví číst a ať ochutnám třeba jejich novej sendvič. Kterej přístup je lepší nechám na vás a během přemýšlení si můžete přečíst neplacenou recenzi na zaplacenou bagetu. Na vajíčkový sendvič ze Subway!

U starších recenzí na bagety ze Subway jsem se snažil, co se složení týče, držet promo obrázku. Pak jsem to vzdal a upustil uzdu fantazii. Přecejen to vymýšlení kombinací je skoro tak zábavný jako to pak baštit. Ale v případě vajíčka jsem měl trochu obavy o jeho místo na žebříčku výsledných chutí. Přecejen vajco není zrovna karneval indických chutí a rozhodně se neprosadí všude. A tak jsem si tentokrát zase po dlouhé době nechal poradit obrázkem od mistra šéfbagetáře a držel se při zemi.

No výsledek moc přízemně nevypadá, ale je to dle obrázku. Světlý pečivo, šunka, vajíčko, plátkovej sýr, salát, rajče, paprika, červená cibule a mimo obrázek už jen bylinkový ranch dressing a maličko soli a pepře. Když si dáváte hodně zeleniny, trocha soli a pepře ji pozvedne na úplně jinou úroveň a ranch dressing mi přišel jako dobrá a nenásilná volba jak k vajíčku, tak k zelenině.

A začneme tím hlavním. Vajíčkem. Subway dává svoje vajca na trh a nebojí se hodnocení, tak jedem. Na začátek ještě podotknu, že jsem žloutkysta a nevolený vůdce fiktivní ligy „Žloutky v ČR nechceme!“. KFCčku jsem jejich vajca strhal jak starý tapety a McDonald’s ze strachu radši jejich vajíčka nabízí míchaný. A co Subway? Za mě dobrý. Přišli s prazvláštním kompromisem. Jejich vajíčka mají ve vaničce předpřipravený společně s ostatníma surovinama. Od pohledu jsou trochu oslizlý a vypadají dost vtipně. Jakmile se ale naloží do bagety se zbytkem surovin, tak vypadají celkem normálně. A hlavně nejsou vůbec vysušený. Žloutek je udělanej, ale pořád je spíš mazlavej než drobivej. Nejspíš ho pošírujou ve vodě (vaření těsně pod bodem varu) ve formičce a pak zchladí tak, aby vydrželo. Nebo něco podobnýho. Ale rozhodně konzistence splnila moje očekávání dobrýho vajíčka. Chuťově taky není co vytknout. Chutná jako vajíčko. Okořenění buď mojí solí s pepřem od zeleniny nebo už od výroby, ale okořeněný bylo taky akorát. A ještě ke všemu se Subway halasí volným chovem, takže ve vajíčku máte i nějakej ten pořádnej slepičí zážitek šťastné slepice.

Co už nebylo úplně podle mýho gusta byla teplota vajec. A vlastně všech surovin. Vajíčko bylo uprostřed vyloženě studený a zelenina skoro ledová. Zelenina mi studená nevadí. Alespoň působí svěžím dojmem. Ale plátek vajíčka bych uvítal teplejší. Alespoň o pokojové teplotě. Teď je otázkou, jestli si sendvič pohověl v zapíkací troubě míň než měl, jestli nebyla lednička na suroviny nastavená na moc nízkou teplotu, jestli vajíčka do pultu zrovna nedali z mrazáku… Netuším. Ale teplotu vajec by to chtělo doladit. Samozřejmě co mě se týče. Každej má rád svoje vajca jinak. Já radši teplejší.

Kromě vajíčka bych ze surovin ještě vypíchnul šunku. Ač dostanete dva plátky šunky, tak jsou dost velký a dost tlustý na to, aby se dokázaly prosadit v přehršli ostatních surovin a nemusím snad ani podotýkat, že kombinace chutí vajec s chutí šunky je naprosto královská. Dál se můžeme mrknout
na plátkovej sýr. Ten silnou chutí zrovna dvakrát neoplýval a spíš byl vidět než cítit. Samozřejmě vzhledem k ostatním surovinám to až tak špatná věc nebyla. Víc prostoru pro vajíčka a šunku. Ale pokud chcete ve svým sendviči cítit plnou chuť tučnýho sýra, doporučuju spíš jejich strouhanou variantu. Ta je chuťově výraznější. Zeleninu asi nemusím popisovat. Všechna byla krásně čerstvá, lehce podchlazená a bylinkovej ranch dressing k ní perfektně padnul.

Vajíčkovej sendvič od Subway mě příjemně překvapil. Od vařených vajec jsem moc nečekal, ale dostal jsem chutný vajca, uvařený akorát, v dobré kombinaci se šunkou, se spoustou čerstvé zeleniny a dobrou omáčkou. Až na sýr byly všechny suroviny cítit a i to vajíčko jste si mohli vychutnat. Jen to na můj vkus bylo všechno moc studený. Hlavně to vajíčko bylo víc chlazený než teplý. To bylo jediný mínus. Chuťově tomu ale nebylo co vytknout a vajíčkovej sendvič můžu s klidným svědomím doporučit. Rozhodně pak milovníkům vajec, baštičům proteinů, paleo dietářům a podobně. Cena je 65 korun českých. Za ty peníze stojí. A pokud jsem to dobře pochopil, tak vajíčko si za příplatek můžete přidat do jakýhokoliv sendviče. Tím se kombinace možností u Subway zase rozšířila o dalších pár stovek možných variací.

Sýrové Menu

Když konkurence ustrne v jakési inovační křeči, tak není těžký vyčnívat s kdejakou blbostí. KFC o tom ví svoje. Už pár let nedělá nic jinýho, než že si hraje s tortilama a přináší nám buď variace Twisterů a nebo výtvory, nad kterýma zůstane občas rozum stát. A vychází jim to, protože vždycky se najde pár bláznů, kteří to ochutnají. Do kategorie bláznivých tortilových výtvorů by mohly spadnout třeba Duetos nebo nechvalně vyhlášená Chizza, která to mimochodem dotáhla až do Blesku. Tentokrát tu máme další pokus v podání Cheezitos. Stojí za pozornost? Bude taky v Blesku?

Podle webu KFC jsou Cheezitos křupavé tortilly s kuřecími Bites, Nacho Cheese omáčkou a toskánským kořením zapečené s tím nejlepším sýrem čedar. Pominu-li dost krkolomnou formu věty „zapečené s tím nejlepším sýrem čedar“, tak mě celkem pobavilo spojení dvou slov „nejlepší“ a „čedar“ v podání KFC. KFC nikdy neoplývalo tím nejlepším sýrem ve světě fast foodů. Spíš naopak. Ty jejich směsi strouhaných sýrů mě nikdy nechutnaly. Třeba v Qurritu mi vyloženě nesedly. Ale každá záminka pro cestu do KFC se hodí, takže jsem se jal ověřit tvrzení o nejlepším čedaru.

A ne. Není to nejlepší sýr čedar. Ale pěkně od začátku. Cheezitos vypadají jako takový mastnější a chutnější růžičky. Během prvotního ohledání jsem v nose bezpečně rozpoznal toskánský koření a’la KFC. To samý koření KFC použilo i na jejich slovutnou Chizzu. Tehdy jsem ho popsal takto: „Bude to nějaká italská směs typu sušený rajčata, oregano a tak. Od pohledu. Po chuti prázdno jak na severokorejské dálnici. Jako když vytáhnete tu nejstarší pixlu koření z té nejstarší skříně v té nejstarší putyce ve Starým městě.“ A na tom se nezměnilo vůbec nic. Snad jen to, že ta piksla je o další rok starší. Takže koření postřehnete očima, nosem, ale chuti nepřidá ani zrnko.

Navrchu vaší mastné růžičky je zapečenej čedar. Tentokrát se naštěstí opravdu nejedná o jejich směs strouhaných sýrů, ale jen o samotnej čedar. To je sice ten nejlepší sýr z těch jejich směsí sýrů, ale pořád mě nijak neuchvátil. Hlavně jsem ho teda dostal dost tvrdej. Fest zapečenej. Stejně jako koření odváděl svoji práci víc v nose než v puse. Trochu šel cítit i na jazyku, ale dost snadno se nechal zválcovat zbytkem. Takže „nejlepší sýr čedar“ je za mě tak na šest set padesát osm bodů z tisíce sto dvaceti možných. Těsně nad průměrem.

To nejlepší a to, kvůli čemu jsou Cheezitos opravdu cheesy, se ale skrývá až pod čedarovou krustou. A to jsou Bites (bite) utopený v Nacho Cheese omáčce. A kombinace těchhle dvou surovin stojí za to. Nacho Cheese omáčka je nejspíš totálně umělá a pravej sýr viděla tak z vlaku v tunelu, ale nemá žádnou umělou pachuť a dokonale splňuje to, co splňovat má. Přináší silnou sýrovou chuť. Nic víc, nic míň. A to se cení. A když v téhle sýrové chuti utopíte vynikající pikantní kousek smaženýho kuřete, dostanete přesně to, kvůli čemu váš mozek začne vibrovat při pomyšlení na fast food. Kombinace tuku a soli v té nejvyšší formě. Mňam. Nutno podotknout, že omáčky jsem měl v Cheezitos požehnaně a Bites se opravdu koupaly.

Za zmínku stojí taky samotná tortilla. KFC si nechalo na Cheezitos vyrobit zvláštní prťavý tortilky. Zvláštní jsou opravdu ale jen svoji velikostí. Chuťově je to naprostá moučná klasika, která neurazí nikoho, koho neurazí slovo tortilla. Opečený byly akorát. Alespoň u mě. Tady KFC trochu naráží na jejich standardy/nestandardy. Na webu můžete vidět spoustu fotek, kdy zákaznici dostali Cheezitos s připálenou tortilou, nedostatkem omáčky nebo kouskem kuřete, kterej by neuspěl ani v muzeu miniatur. Takže je to i o štěstí na provozovnu.

Závěr? Cheezitos u mě zabodovaly. Dostal jsem tři krásně nabitý růžičky. Krásně propečený. Se spoustou omáčky. Bites jak mají být. Pořád je to v podstatě jen kuře se sýrovou omáčkou v malé tortille, ale Cheezitos si na víc nehrajou, moc nestojí a já byl spokojenej. Snad jen to koření by mohlo něco trochu i okořenit, ale vem to čert. Za 85 korun jsem dostal výbornou svačinu (3 Cheezitos), která dobře posloužila jako menší oběd a přes moje totální překvapení jsem si Cheezitos i vychutnal. Po Chizze a podobných experimentech jsem opravdu moc nečekal a o to příjemněji jsem byl překvapenej. Vyzkoušení Cheezitos můžu jedině doporučit. Pokud máte rádi sýrový omáčky a pikantní kuře, tak je to produkt přesně pro vás. Jen vám ho nesmí zmrvit v kuchyni.

BIG NOW

McDonald’s to umí roztočit. Úplně se utrhl ze řetězu. Jako fakt. Jak jinak si vysvětlit tu naprostou bombu, kterou nám připravil na velkolepý padesátiletý výročí nejslavnějšího sendviče Big Mac! Tak slavnýho, že se podle něj dá porovnávat kupní síla jednotlivých světových ekonomik. Sendviče, kterej na světě zná víc lidí než jméno jakýhokoliv Čecha. Prostě legenda. A McDonald’s tuhle legendu oslavil opravdu výsostně. A teď nemyslím tu naprosto fantastickou kolekci oblečení! Ale fakt, že do něj přidali slaninu! Slaninu! Je to tak! Po padesáti letech si můžete dát Big Mac se slaninou! Pecka!

A teď bez ironie. McDonald’s nám připravil na výročí Big Maca naprosto otřesnou a zbytečnou sadu hader (hipsteři prominou, nemám vkus na hadry) a korunku tomu všemu nasadí velkolepou variací, kdy přidají slaninu. Chápu, že na Big Mac se prostě nesahá a už ta extra slanina musela stát půl zdraví nějakýho manažera, ale tohle je opravdu dost bída. Zvlášť jako vrchol kulatýho výročí. Grand Big Mac, leč povedenej, to nezachrání. Navíc to není žádná novinka (recenze z roku 2016). No ale nejsme v tom sami. UK má taky podobně velkolepou akci. Asi aby nezastínili Brexit. No tak teď jen doufat, že tohle není všechno a že nás letos nečeká už jen bambilion variací Maestra… Možná zním dost nespokojeně, ale tak to je. Dřív McDonald’s udával směr akčníma nabídkama, novinkama a podobně. Teď řeší kraviny okolo, ale na samotný jídlo se nějak zapomíná…

No a teď k jádru věci. Je Big Mac se slaninou lepší než obyčejnej Big Mac? Neřeknu (nenapíšu) to hned. Budu vás trápit spoustou písmenek a slov, než se dostanete k závěru. Aby nebyla nuda. A nebo ne. Není.

Složení Big Maca by z hlavy dala do kupy asi většina z vás. Houska s prostředním patrem, dva plátky masa, dva plátky okurky, plátek sýra, salát, rehydrovaná cibule a parádní Big Mac omáčka (special sauce). V případě naší „variace“ ještě slanina navíc. Ač promo obrázek mluví o dvou plátcích, správnej počet jsou plátky tři. Na množství ale v tomhle případě až tak nesejde. Slanina dokáže vylepšit cokoliv byť plátkem jedním. Každý veganský jídlo, do kterýho přidáte slaninu, se hnedka stane poživatelným. Každej salát, do kterýho přidáte slaninu, se dá konečně s chutí sníst a vychutnat. A když si dáte plátek vypečené slaniny na další plátek vypečené slaniny, tak máte pocit, že jste právě podvedli samotnou matku přírodu. A já mám rád slaninu. Miluju slaninu. Moje nejkrásnější vzpomínka? Svatba? Narození syna? Asi. Ale objevení obchůdku s výbornou domácí uzenou slaninou k nim rozhodně nemá daleko. A přesto musím potupně uznat, že v Big Macu mi prostě neseděla.

Nejspíš za to mohla krásně vyladěná a kyselkavá chuť omáčky. Uzená chuť slaniny se s kyselkavou chutí omáčky ne a ne spojit. Možná byl blok v mojí hlavě, protože chuť Big Maca mám uloženou hodně hluboko, ale prostě ne. Kyselý okurky z Big Maca mi k jejich slanině taky dvakrát neseděly. Co sedlo ke slanině perfektně byl sýr. Bohužel slanina měla k sýru fyzicky hodně daleko a v puse dalo celkem práci suroviny zpřeházet a pocítit dohromady. Taky množství omáčky celkem solidně drželo chuť slaniny při zdi. Special sauce je hodně výrazná omáčka a cokoli se ji neplánovaně postaví do cesty, to je smeteno do hlubin zapomnění. Slaniny bylo dost, takže cítit šla, ale rozhodně si nezahrála první housle. Zbytek je klasika. Dvě tenký placky suchý kravky, nějakej ten salát, sladká houska a prostě Big Mac. Prostě Big Mac se slaninou.

Big Mac Bacon je dobrej sendvič. Určitě stojí za tu zkušenost. Už jen kvůli tomu, že takhle inovativně impotentní novinku (snad) dlouho neuvidíme. Ale až si příště zajdu na Big Mac, tak si ho dám bez slaniny. Big Mac není totiž ani tak o samotných surovinách (samotný maso z Big Maca stojí za starou Arabelu), ale o jejich vzájemné vyladěnosti k dokonalosti, kdy se všechny suroviny spojí a doplňují. Kyselost, sladkost, tučnost, slanost. A slanina tuhle rovnováhu narušila dost na to, aby to prostě bylo lepší bez ni. A to bude asi ta výjimka, která potvrzuje pravidlo, že se slaninou je všechno lepší. Cena v ostravské Nové Karolině je 95 samostatně a 135 ve velkým menu. V případě Big Mac Bacon platíte spíš za značku než za množství surovin, ale i tak se mi cena zdá celkem přiměřená. Na promo sendvič. Ve stálé nabídce by to žádný terno nebylo.

Merry Cheesemas

Veselé Sránoce! Veselé Sýronoce? Vánosrosce? Sýroce? … Veselé Sýroce! Vánoce jsou za náma a určitě jste všichni dostali obrovskou haldu oblečení s potiskem hamburgerů, vtipných ponožek a luxusních paštik. To jsou fajn věci, ale my věrohodní fastfoodoholici máme naše vlastní Vánoce pokaždé, když vyjde ve fast foodu nějaká novinka. A jedny z těchto malých Vánoc nám letos nadělil i Burger King s jejich Veselýma Sýrocema. A nejsou to jejich první Veselý Sýroce. Už tu byly třeba v roce 2015. Tehdy jsem ochutnal Clause. A další sýrovej pokus byl třeba Cheesy Angus XT v sezóně 2016/2017. Letos tu máme ale něco extra. Ani ne tak extra sendviče, ty jsou celkem obyčejný. Ale ke každýmu XXL menu (velkej bezednej kelímek + kyblík hranolek) dostanete skleničku! Malá blbost, ale vždycky potěší. Zvlášť, když už vám všechny tyhlety malý skleničky doma dávno došly, protože máte olšový ruce a poslední skleničky rozdával McDonald’s tak před šesti roky. Jó kam nemůže McDonald’s, tam nastrčí Burger Kinga. Po bramborových finger foodech Burger King přebral otěže i v rozdávání skleniček. Jen tak dál!

Letos Burger King přišel s Double Cheese Angusem a Angusem BBQ Supreme. Ten BBQ vypadá dost nudně. Smažená cibulka, slanina a barbecue omáčka… Nuda. Ale Double Cheese Angus? Dva druhy sýra, hovězí Angus maso, kyselý okurky, červení cibulka, salát, jogurtovo-pepřová omáčka a jejich nová houska. To už zní exotičtěji. Jdeme na to.

Po rozbalení z gigantické krabičky na mě vykoukl macek s pořádným masem. Angus placka od Burger Kinga je dost velkej kus masa. Většinou neurazí, ale tentokrát mi přišel hrozně suchej. Nevím proč co a jak, ale prostě to maso bylo hrozně suchý a až moc žvýkavý. Sníst se to dalo, celkem dobře, ale že by to byl gurmánskej zážitek, to asi ani ne. Dva druhy sýra byly čedar a Pepper Jack. Pepper Jack byl nedávno v Supreme Angusu. Jedná se o lehce smetanovej sýr s papričkama uvnitř. Měl jsem tu čest ochutnat velkou část sýra jen tak bokem a musím říct, že i celkem pálivýma papričkama. Na stupnici by to byla taková dvojka z deseti, ale šlo poznat, že sýr má být pikantní. Chutě obou sýrů se spolu nespojily a v celkové chuti sendviče šlo rozeznat každej sýr jednotlivě. Zajímavej fakt.

Červená cibulka byla fajn. Tak akorát palčivá a křupavá. Mohlo by jí ale být víc. Naopak kyselých okurek mohlo být míň. Měl jsem tam asi šest kousků šíleně koprových, zelených a vodnatých potvor. Já mám rád kyselý okurky. Ale kopr… kopr ne. Nejraději bych se dal na VŠCHT, vynalezl speciální virus požírající sazenice kopru, dal ho do dvojlitrové PETky a všechny ty koprový sazenice tou lahví vlastnoručně umlátil. A Burger King má okurky hodně koprový. Dvě okurky jsem snědl se zbytkem surovin kvůli recenzi a kompletnímu zážitku, ale zbytek sem vypreparoval a ponechal osudu v krabičce.

Salátu tam bylo dost, byl čerstvej a nasekanej na větší kousky. Nemám co vytknout. Co by se ale dalo zlepšit bylo množství omáčky. Bylo ji tam žalostně málo. Hlavně když vezmu v potaz suchý maso a dost suchou housku. Tuhle novou housku už jsem popisoval tady. Nerozpadá se, chuťově celkem ujde, ale konzistencí je taková laciná. No prostě mohla by být lepší (ale i horší). No a omáčky bylo vzhledem k suchosti téhle housky a masa málo. Což je škoda, protože ta jogurtovo-pepřová majonéza je super. Jemná, maličko nakyslá a dost pepřová. Hrozně moc se hodí k zelenině. Tuhle kombinaci jsem si pochvaloval už u několika sendvičů. A tady nemůžu, protože té omáčky mohlo být mnohem víc. Ideálně dvojnásobek. Se zbytkem sendviče by ladila krásně.

Z Double Cheese Anguse mám smíšený pocity. Sýry byly fajn, omáčka byla fajn (až na množství), cibulka byla fajn, ale maso bylo suchý, houska sušší, celkově celej sendvič byl sušší. Okurky se mi tam nehodily vůbec. Dva různý pikantní prvky (papričky v sýru plus pepř v omáčce). Dohromady to byl takovej sušší mix docela nesourodých surovin. Mě osobně moc nezaujal a až na ochutnávku sýrů jsem si ho ani neužil, ale moji velevážené spolustolovnici, která se se mnou něco najedla burgerů, naopak zaujalo to, že je „konečně jinej než všechny ostatní“. Takže tak. Je to zajímavej burger, kterej někomu může sednout a někoho může minout. Mít tam pořádnou porci omáčky a šťavnatější maso, nejspíš bych si ho užil taky. Ale jestli si ho nedáte, tak o žádnou pecku nepřijdete. Maximálně o skleničku. Cena v XXL menu je 219 korun. Takže samostatně to bude 149 korun a v normálním menu 199 korun. To je pořád celkem dost peněz, ale je o dvacku levnější než zmiňovanej Supreme Angus, takže můžu jen souhlasně pokývnout. Ale i tak bych příště volil jinej sendvič do svýho skleničkovýho XXL menu…

Na Vánoce je třeba klid, tak sem hodím ještě jeden rest, co jsem tuhle zbaštil a o kterým jsem chtěl něco napsat. Určitě jste si všimli v Subway „novinky“ BBQ Pulled Pork. Proč ty uvozovky? Pokud jste šli okolo Subwaye poslední snad tři měsíce, tak jste tam BBQ Pulled Pork potkali. Ale jen o samotným novým mase v bagetě tahle recenze nebude. Odvážně jsem šlápnul do neznáma a zkusil jejich flatbread.

Jak už to u recenzí o Subway bývá, jsou naprosto zbytečný. Stejně si každej nechá naházet suroviny dle svýho gusta a má úplně jinej zážitek. Já se většinou snažil držet obrázku, abych byl alespoň co nejblíž zážitku, o kterej se Subway chce podělit. Ale ty jejich koprový okurky? Ty ať si strčí tam, kam ani Česká pošta nejezdí. Takže jsem volil následovně. Flatbread, BBQ Pulled Pork maso, strouhanej sýr, salát, rajčata, červená cibule, BBQ omáčka, sůl a pepř. A v menu se sušenkou s bílou čokoládou a malinama. Ta je mimochodem fantastická.

Zpátky k bagetě. No k bagetě. K flatbreadu. K sendviči. To zní nejlíp. Zpátky k sendviči. Tenhle sendvič, ve flatbreadu, se hrozně špatně jedl. Ale hrozně. Jíst to od shora dolů, jako normální bagetu, to prostě nejde. Celý by se vám to vysypalo. Začal jsem z levýho otevřenýho rohu, pak z pravýho otevřenýho rohu, pak jsem jedl odprostřed tu otevřenou stranu. A pak tak nějak kde to zrovna šlo. Celej jsem se zaprasil a omáčku jsem měl od ucha k uchu. A nejen omáčku. I blaženej úsměv! Jejich flatbread mě dostal. Má dvě chutě. Superchuť bílé megalepkové mouky a sůl. Je to taková slaná lepková mana. Celiaky by to zacpalo na deset let, ale pro milovníky bílých pečiv jasná volba. Je to takový to pečivo, do kterýho dostanete pravej Gyros v Řecku. A co si budeme povídat, někdy si to pečivo člověk vychutná víc jak obsah.

To ale neplatí u Subway! Tady si vychutnáte i obsah vašeho flatbreadu. Nejvíc bych vypíchnul to jejich barbecue trhaný vepřový. Je super. Ucítíte nejen pořádně silnou chuť masa, ale i chuť zajímavýho barbecue koření. Je to pěkně vyladěný a sendvič dělá čest svýmu jménu. A když se tohle kombo spojí s jejich dost sladkou, trochu nakyslou a malinko jemně pikantní barbecue omáčkou, symfonie chutí je na světě. A to není všechno. Každej koncert klasické hudby raz za čas ozvláštní třísknutí pochodové činely. A v naší symfonii chutí od Subway tuhle práci udělá strouhanej sýr. Chuť roztavenýho sýra v hroudě vepřovýho masa je další pecka, na kterou rád vzpomínám.

Salátu jsem měl v sendviči víc než obvykle a bylo to super. Alespoň konečně můžu tvrdit, že jedna z mých fotek vypadá celkem zdravě. Cibulka se k barbecue masové kombinaci hodí taky. Rajčata taky. Sůl a pepř pěkně dochutil zeleninu. Zkrátím to. Tenhle sendvič od Subway byl pecka. Taková pecka, že bych ho vyšoupnul v mým pomyslným žebříčku i nad pár burgerů. A nemalou zásluhu v tom mělo i výborný pečivo. Pokud ještě BBQ Pulled Pork v Subway zahlídnete, zkuste ho. Průměrný čtenář mýho blogu, čiže velmi nadprůměrný člověk jako takový, si určitě pochutná.

Jediný reálný mínus tohodle sendviče (kromě celýho obličeje od omáčky) je cena. V ostravským Futuru za něj chtěli 99 korun za 15 centimetrů. Na menší hlad/normální oběd to stačí, na větší si připravte nějakých 170 korun. Mně těch 15 centimetrů a sušenka k tomu stačila. Ale znám spoustu lidí, pro který by to byla maximálně větší svačina. Každopádně pokud máte rádi trhaný maso, Subway a dávku slanýho lepku, BBQ Pulled Pork ve flatbreadu je to pravý pro vás!

Langoš is new black! To hlásí nápisy v nové hipsterské kavárně/storu(?)/bistru. Když je něco new black, tak je to prý cool. A já langoše rád. Já je měl rád before it was cool. S kečupem, tatarkou, česnekem a kopou eidamu. Mňam. Bo Bistro se na langoše zaměřuje, ale jak už to u hipsterů bývá, tak trochu jinak. Dostanete tam langoše se zákyskou, se zeleninou a podobně. Kečup mají taky, ale tatarku, to nejlepší, byste hledali marně. Však posuďte sami z menu. Ale přecejen jsem tam našel jednu věc, která mi nedala spát a bylo jasný, že si na ni budu muset zajít. Langošburger!

Pokud sledujete, byť jen jedním okem, mastný a tučný dění za oceánem, tak jste už langošburger možná zahlídli. Třeba tady. Ugrilojou tam maso, hodí na něj suroviny z burgeru, zabalí do těsta na langoše a šoupnou do friťáku. Dostanete kouli s masem a sýrem uvnitř. Takovej maďarsko-americkej wellington. Fúze dvou různých kuchyní v tom nejlepším slova smyslu. Bo Bistro, jako každá hipsterská kavárna/(store?)/bistro, na to jde ale trochu jinak. Udělají z langoše housku a zbytek… zbytek je klasika. Inu i to zní dobře. Jdeme na to.

Langošburger z Bo Bistra obsahuje 150 gramů hovězího masa, 150 gramů langoše, rajčata, polníček, smaženou ochucenou cibulku, ďábelskou omáčku a čedar. Vezmu to od podlahy. Podlaha (i střecha) burgeru je z langošovýho těsta. Vysmaženýho dozlatova. Těsto je samozřejmě domácí, hutný a chutný. Pokud má někdo rád langoše pořádně nadýchaný, tak tady může být trochu zklamanej. Minimálně naše várka měla těsto docela hutný a pár minut kynutí navíc by mu neuškodilo. Ale pokud máte rádi svoje langoše hutnější, tak budete chrochtat blahem. Já mám rád všechno, co projde friťákem, takže za mě dobrý.

Jdeme na maso. Maso bylo akorát namletý, šťavnatý a kvalitní. Žádný šlachy a podobně. Občas růžový a tam kde ne, tak tam bylo pořád šťavnatý až až. Spousta ostravských burgráren by se tu mohla něco přiučit o přípravě masa. Jen dochucení by si k srdci brát nemuseli. V Bo Bistru byla v mase nějaká skoro neviditelná, ale dost citelná bylina a solí se šetřilo. Byla cítit lehká čistá chuť masa a občas nějaká ta silná bylina. Takže příprava masa na jedničku, dochucení na dvojku, šlo by to ještě trochu vyladit. Celkově maso ale příjemně překvapilo.

Ale nebylo to ani maso ani houska, co tvořilo chuťový gró tohodle burgeru. Byla to jejich cibulka. Cibulka nakrájená na jemno a usmažená v nějaké červené kari pastě. Podle lehkýho náznaku citrónové trávy a zázvoru bych to tipnul na thajskou kari pastu, ale ruku do friťáku bych za to nedal. Každopádně chuť to byla opravdu silná a specifická. Kdo už s kari pastou dělal, tak ví, o čem tady mluvím. Rozhodně zajímavej nápad a k hovězímu masu a langošové housce to sedlo parádně. Stejně jako k tomu všemu sedly rajčata.

Polníček a čedar se pak spíš trochu ztrácel. Ďábelská omáčka (pro Pražáky tatarka s kečupem a trochou chilli) se taky spíš ztrácela. Ono porazit cibuli na kari pastě dá holt hodně práce. Po zakousnutí ucítíte langoš, hovězí maso, občas s bylinou a chuťově silnou cibulku na kari pastě. Občas rajče. A takhle si to jedete od začátku do konce. Za mě je to dost vydařenej a nevšední kousek, kterej stojí za ochutnání. Trochu dosolit maso a bylo by to perfektní. Ale i tak je Langošburger z Bo Bistra jasná volba pro všechny jedlíky nevšedních burgerů a milovníků langošů.

Ta fúze je opravdu povedená. Už jen kvůli tomu, že šťáva z masa skončí v podstatě na langoši s ďábelkou. A to chcete. Jen pak doporučuju nějakýho Bechera na trávení, protože budete vlastně trávit dvě ne moc zrovna dietní jídla v jednom. Cena je 185 korun společně s piečokama. Piečoky jsou zjevně bramborový penízky. Uvařený/upečený na místě. Žádnej polotovar. K tomu dip ze zakysané smetany, kterej k nim padne perfektně. Takže dáte 185 korun za hovězí burger s langošem a parádníma bramborama se super dipem. Za mě dobrá cena. Jen jeden tip nakonec. Neberte si tam svoje nejlepší večerní koktejlky. Otevřená kuchyně v kombinaci s langošema dává šatům zabrat. No pokud máte tuhle kombinaci vůní rádi, tak budete nadšení. Já si radostně přičuchoval k mikině ještě další tři dny. Ale musíte si pospíšit. Prý se chystá nová vzduchotechnika.

Věděli jste, že v ostravským Futuru McDonald’s nedělá snídaně? Ne? Já taky ne. A tak tu máte recenzi na Qurrito se slaninou a vejcem! Normálně bych se od KFC snídaně držel dál, protože tuhý žloutky nemusím, ale zoufalá doba si žádá zoufalých činů. A tak proč nedat Colonelovi další šanci ukázat, že jeho vajca za něco stojí. První pokus s jejich Bagelem mě příliš nezaujal, takže Qurrito byla jasná další logická volba. Snad ještě ten snídaňový talíř vypadá fajn, ale to je tak leda místo oběda. A já rád oběd, tak proč si ho překrývat snídaní.

Qurrito se slaninou a vejcem na obrázku vypadá dost dobře. Dvě krásný volský oka, luxusně vypečená slanina ležérně se povalující na vejcích, rozteklej sýr a něco zelenýho v tortille. Po objednání z oku lahodící tabule dostanete svůj zpocený pytlík a hybaj hledat místo. Tady bych si trochu rýpnul do již zmiňovanýho Futura a novýho food courtu. Ty nový místa k sezení jsou super, o tom žádná. Ale výběr nových stánků teda nic moc. Vlažný jídlo na váhu, nudle a kebab. To opravdu neexistuje žádnej originální koncept? Teda takovej, kterej není čistě veganskej/vegetariánskej a tím pádem předurčenej k velkolepímu krachu? (viz pokusy v Nové Karolině) Na nudle bude nejdelší fronta, je mi to jasný, ale i tak mě trochu mrzí ta zabitá příležitost.

Ale zpátky k jídlu. Váš pytlík bude vypadat nějak takhle. Jedna čtvrtka tortilly, druhá čtvrtka tortilly. Jo sedí to. Jdeme dál.

Na první přísnější pohled mi bylo jasný, že mě zase čekají žloutky suchý jak lesní požár. Udělat dobře vajíčka je mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Z mýho nudnýho a už celkem dlouhýho života mi dobrý vajíčka dokázala udělat tak půlka hotelů a tak slabá desetina restaurací. Jinak je to většinou vražda druhýho stupně. Halt jsem žloutkysta a pokud vznikne hnutí „Tvrdý žloutky v ČR nechceme!“, tak se rád přidám. No zkrátím to. KFC samozřejmě mělo žloutky zase durch gekocht, jak by řekli za velkým Klínovcem. I tak se to dalo sníst. Ale co mě ještě zarazilo byla naprostá absence jakékoliv jejich chuti. Asi je někdo zapomněl osolit. To už není ani vražda, to je genocida.

Slanina byla celkem fajn. Ze vší fast foodové konkurence ji má KFC asi nejslabší, ale pořád se ji nebojím označit za dobrou slaninu. Rukola byla fajn. Její výrazná chuť se hodí do spousty sendvičů, včetně tohodle. Majonéza zajišťovala kluznost a hlavně jen díky ní se daly ty suchý žloutky pozřít. Sama o sobě byla moc dobrá. Majonézu má KFC moc dobrou. Super konzistence, super kyselkavá chuť. Strouhanej sýr byl takové spíš rozporuplnější kvality. Chuťově lehkej nadprůměr. Ale hlavně byl studenej. A studenej strouhanej sýr není žádná hitparáda. Doma se jím asi taky neládujete.

Takže zbytek surovin jakž takž. Ale i kdybych přivřel oči nad špatně udělaným vajíčkem a studeným sýrem, tak nemůžu přivřít oči nad množstvím jednotlivých surovin. Jeden plátek malé slaniny a dvě snítky rukoly na každou část Qurrita opravdu není to ideální množství. Má to být Qurrito se slaninou a vejcem. Ne Qurrito s vejcem a drobkem slaniny.

Další pecka přišla v podobě spáleniny na spodku tortilly. Kdybych si nevšiml drobných černých teček všude po rukách a nezačal hledat příčinu, tak jsem se do té spáleniny zakousl a asi si moc nepochutnal. Takhle jsem ten hnus seškrábal a bylo. Ale nějaká kontrola před výdejem by mohla probíhat i ve fast foodech. Tuplem, když je člověk v danou dobu jedinej zákazník široko daleko.

Celkově člověk cítil v Qurritu hlavně chuť sýra a majonézy. Když měl v puse slaninu, tak byla cítit slanina. Vajíčka byly hrozně nevýrazný a spíš než chutí se prezentovaly svojí konzistencí. Občas člověk ucítil i tu rukolu.

Nebyla to žádná vyložená katastrofa. Prostě přesmažený vajíčko s trochou slaniny, studeným sýrem, trochou rukoly a majonézou. Pokud nemáte nic proti suchým žloutkům, tak si možná i pošmáknete (jen bacha na spodek Qurrita). Sranda ale přestává ve chvíli, kdy za podobnej výtvor zaplatíte 79 korun českých. Pokud chcete láhev vody, tak skoro stovku.

Takže je to na vás. Za cenu průměrné hodnoty stravenky v ČR dostanete dost podprůměrně připravenej výrobek z průměrných až lehce nadprůměrných surovin a pochutnáte si tak… průměrně. Za mě nedoporučuju a skočte si ke konkurenci na vepřový. KFCčku bych doporučil vyhodit formičky na vajíčka a začít je buď míchat nebo se naučit dělat správný volský oka. To je samozřejmě můj názor a je mi jasný, že spousta lidí se v suchých žloutcích vyžívá a dokud nemají plátek do mrtva převařenýho vejce na chlebíčku, tak jsou schopni zabít o svátcích vlastní babičku… 🙂

Sýriously nejlepší sezóna

Sestav si burger. Magický spojení slov. Kladný konjunkce vesmírných těles (nebo nějaký manažer z McDonald’s, těžko říct) zařídily, že i my Ostraváci letos dostaneme dáreček. Dáreček v podobě panelu, kde si můžete vytunit svůj promo burger. Celá krása spočívá v tom, že si můžete přidat nebo odebrat pár surovin, který byly kýmsi předvybrány a zobrazí se u jednotlivých burgerů. Pokud jste jako děti skládaly Lego zásadně podle návodu a veškerou představivost nechaly hluboko v krabici, tak vám McDonald’s na web vložil menší nápovědu v podobě obrázku:

Já sice návody od Lega spíš vyhazoval, ale po shlídnutí obrázku, utření stolu a trojnásobným ověřením, že ostravská Nová Karolina je opravdu na seznamu „sestav si burger“, jsem si řekl, že toto stojí za pokus. Taková správná junk food prasárna. Cíl tohodle burgeru je jasnej. Vzít Cheese King s grilovaným hermelínem a přidat si do něj vše možný po jednom kusu. Cíl výzvy samotné je taky jasnej. Netvářit se jako debil při přebíraní tohodle macka u pultu (zklamal jsem), neposlintat podlahu při cestě ke stolu (tak napůl splněno) a to hlavní, pokořit ho. To jsem zvládl na jedničku. A něco málo vám o tom napíšu, protože proč vám nepokazit pár minut života čtením, když můžu, že jo.

Co tenhle macek obsahuje? Teď to bude trochu delší. Původní Cheese King s hermelínem obsahuje to, co už tu bylo dva roky zpátky. Plátek hovězího, plátek hermelínu, salát, dva plátky slaniny, smaženou cibulku a sýrovou omáčku v housce sypané sýrem a slaninou. K tomu si při objednávání otevřete okýnko úpravy burgeru a zaškrtnete všechno, co zaškrtnout jde. Jalapenos, nakládaný okurky, extra slanina, sýr ementál, extra grilovaný hermelín a extra hovězí maso. Cenu jednotlivých položek vám hodím naspod recenze. Teď jdeme na ty zábavnější věci.

Na obrázku se zdá tahle sýriously největší burgerová výzva opravdu obří. Ve skutečnosti už tak velkej respekt nebudí a spíš se dá srovnat s pořádným burgrem z burgrárny než s něčím, co najdete na travel channelu. No i tak je to asi to největší a hlavně nejvyšší, co jsem u McDonald’s kdy dostal. Můj burger měl dvě tváře. V jedné bylo v podstatě jen maso, hermelín a slanina. Zbytek surovin včetně omáčky se nacházel až nějaký čtyři kousnutí opodál.

A přesto tyhlety první kousnutí byly naprosto luxusní. Silná chuť hovězího masa, silná chuť hermelínu a supersilná chuť parádní slaniny k sobě padly. Úplnej masožroutskej sýrgasmus. Pokud někdy začne válka proti veganům, tuhle chuťovou kombinaci si budou dávat masožrouti před bojem, aby věděli, za co že to vlastně bojujou. Hermelín se k masu hodí a tuhle kombinaci mám moc rád. Ale nikdy bych neřekl, že slanina tomu dodá až o tolik vyšší rozměr. Dodá. Mňam. A další zázrak. Ani bez omáčky to vlastně nebylo suchý. Dva rozteklý hermelíny se o kluznost zasadily víc než dost.

V druhé části sendviče, kde byly nasáčkovaný všechny suroviny, to byl celkem solidní mišmaš. Nečekaně, ehm… No tak třeba okurky. Kyselý okurky mi do toho všeho až tak moc nezapadaly. K hermelínu se trochu hodily, ale k sýrové omáčce už moc ne. Každopádně si dokážu představit, že si je tam objednám příště znova. Co bych příště určitě vynechal budou jalapenos papričky. Nejsou nikterak extrémně pálivý. To ne. Ale i tak pálí dost na to, aby zastínily tu perfektní kombinaci mas dvou zvířat a plesnivé kravské laktózy. Salátu tam bylo požehnaně. Dodal příjemně svěží křupnutí a díky němu burger nevypadal na prvoplánovej infarkt.

Pak tam máme pár surovin, který jakoby tam vůbec nebyly. Třeba plátek ementálu, kterej tam je extra. Z logiky věci a neúprosných fotek musí být jasný, že tady se ten jeden plátek sýra ztratí rychleji než bohatá běloška v indickým autobuse. Smažená cibulka k tomu taky nemá daleko. Při extrémním soustředění zacítit byla, ale kdyby jste o ni nevěděli, tak ji dost těžko postřehnete. Kyselkavá, tučná a sýrová omáčka ji nekompromisně smete. Tím bych si rád rýpnul do zodpovědných manažerů, kteří mají slovo při výběru povolených extra surovin. Proč tam nejde přidat extra omáčka? Třeba za pětikorunu? To by byla pecka. Zrovna tenhle sýriously macek ji nepotřebuje, protože je tam dost hermelínu, ale u Swiss Kinga by se taková možnost určitě neztratila.

Jak tak nad tím uvažuju, tak už máme probraný veškerý suroviny. Tak jdeme na celek. Jak už jsem psal, hlavní chuťovou linii drží hovězí maso, slanina a hermelín. Pak záleží na okolnostech a místu pobytu ostatní suroviny. Občas je to kyselá okurka, občas jalapeno. Jalapeno dost ruší sýrovou chuť. Občas jde cítit i ta smažená cibulka. A pokud máte zrovna plnou pusu omáčky, s masem a hermelínem se snoubí omáčka. Burger chutná tak, jak vypadá a jak byste čekali.

Jedinou opravdovou výtku k téhle sýriously největší burgerové výzvě bych viděl v kvalitě hermelínu. Ač do McDonald’s pořád vozí hermelíny výrobce toho klasickýho českýho hermelínu, tak rozdíl kvality toho z obchodu a toho z McDonald’s je velká. Chuťově se zdají být stejný (cítíte hlavně chuť plísně). Rozdíl je v té tekoucí složce. Při jedení mi spousta hermelínu vykapala ven na papír a na konci jsem se ho jal dojet. Tak, jak by to udělal každej milovník smradlavých věcí. A co se nestalo. Studenej hermelín nebyl krásně jemnej a tahací jako originál, ale hrudkovitej, sraženej a bylo vidět, že se ve fabrice při výrobě něčím nahrazovalo. A to je škoda. Tam je rozhodně prostor pro zlepšení. Plátek hermelínu od McDonald’s byste si za studena k vínu fakt neužili. Celkově je ale tenhle burger moc fajn a jde poznat, že si někdo s výběrem povolených surovin dal i záležet a že nad tím někdo přemýšlel.

Cena je dost vysoká. Klasický burger 119 a všechny ty suroviny navíc vás vyjdou na 100 korun. Celkově se tak dostáváme na krásných 219 korun českých za samostatnej burger (na účtence je ještě Sprite). Stojí vám tahle výzva za krásných 219 korun? Pokud máte rádi kombinaci masa a hermelínu, nabitou prkenici a máte to štěstí na správnou pobočku okolo, tak vám řeknu jediný. Jděte do toho! U konkurence si kolikrát dáte stejně drahej burger, kterej za to nestojí. Tenhleten sýrovej borec za ty prachy alespoň stojí. Použiju větu z úvodu článku. Taková správná junk food prasárna…

PS: Výzva je to taky dost smradlavá. Neptejte se mě proč a jak, ale po dojedení tohodle vám budou dost smrdět prsty. Různých smradů sýra je v sendviči požehnaně. Proto před objednáním obhlídněte, jestli vámi vybraná pobočka disponuje umyvadlem… 🙂

10 Years Anniversary

Burger King dál slaví a já slavil taky. Slavil jsem kombinací barbecue omáčky, majonézy, smažené cibulky, slaniny a jalapeno papriček. Že vám to nepřijde slavnostní? No… mě taky ne.

Ale i klasika může překvapit, tak jdeme na to.

Takhle vypadá. Deset let Burger Kingu v kostce (oválu).

Tuhle novou housku jsem hodnotil už u Supreme Angus ze stejné promo akce. K Angusu se mi moc nehodila. U Anguse za půlku výplaty čekáte jen to nejlepší a nejprémiovější. Tahle houska je lehce nadprůměrná, strašidelně žlutá a levný suroviny z ní čiší na metr daleko. Taky mi tentokrát přišla dost suchá. Ale i tak je o triliardu procent lepší než ty předchozí Whopper housky, který se rozpadly po špatným a malinko vulgárním pohledu. Takže pokrok. To určitě. Ale i tak je pořád co zlepšovat. Zvlášť po ochutnání fantastické housky z Nightmare King. U něho Burger King ukázal, že housky pro civilizovanější část Evropy umí. Tak proč by to nešlo natrvalo i u nás?

Zbytek surovin nikterak nepřekvapí. Maso ujde. Kouřová chuť je dost výrazná. Maso není zbytečně vysušený a na fast foodový poměry jedno z těch lepších. Je užší než u konkurence, ale je přes celou housku. Na mase jsou dva plátky čedaru. Díky většímu množství sýra jde krásně cítit a chuťově se projeví ve větší části sendviče. A kombinace kouřovýho masa a tučnýho, středně výraznýho sýra je super. O tom žádná.

Majonéza a barbecue omáčka je kombinace ohraná jak vtipy o Halininých dietách. Slanina je trochu umělá a nepřirozená. Jalapeno papričky příjemně pálí, pokud je máte zrovna v puse. Taková trojka z desíti. Salát. Salát. Trochu bych se pozastavil u rajčat.

Dostal jsem dva kousky rajčat. Spodek rajčete a vrch rajčete. Moje spolusedící spoluochutnávačka dostala dva krásný plátky. Já spodek a vršek. Asi karma. No alespoň bubáka vykrojili. To chválím. Další surovina byla smažená cibulka. Ta byla cítit všude tam, kde zrovna byla. V mým případě druhá půlka sendviče.

Zdá se vám recenze doteďka taková nějaká neutrálně nijaká? A máte pravdu. Stejně tak ten sendvič. Jde tam cítit maso se sýrem. Slanina. Jalapeno. Smažená cibulka. Barbecue omáčka. Zelenina. Ale celkově je to taková trochu nuda. Těžko říct, jestli si s vymýšlením Anniversary Whoppera dal někdo opravdu záležet nebo se prostě vzaly oblíbený suroviny a hodily do jednoho sendviče. Není špatnej. Dostanete přesně to, co si objednáte a co čekáte. Cena je 119 korun samostatně a 169 korun v menu. Cena za menu je přestřelená. Hranolky plus pití za padesát korun je prostě dost. Ale 119 korun za sendvič je na Burger King celkem normální cena. Klidně ho zkuste, pokud se vám zalíbil. A pokud vás nějak extra nezaujal, tak ho klidně nezkoušejte. Nepřijdete o žádnou pecku desetiletí…

Bella Italia!

„Co nastane, když se srazí Twister s parmezánem? Parmageddon! Bát se ale nemusíte, spíš se těšte na tuhle parádu s našimi kuřecími stripsy, originální buttermilk omáčkou, salátem, rajčaty, rukolou a hoblinami italského parmezánu!“ 

Další popisek tak blbej, že ho nemám nejmenší problém dát sem na blog. I když armageddon připomínal spíš minule recenzovaný Panini Italian. Na další italskej kousek jsem se tak musel docela dlouho přemlouvat. Nová buttermilk omáčka mě ale zaujala natolik, že jsem si ji nechtěl nechat ujít. Tak jdeme na to.

Kuře, rajčata, salát, rukola, parmazán a buttermilk omáčka v tortille. To zní fajn. Zní to tak moc fajn, že jsem se hodně bál, aby to obsluha nějakým způsobem nepokazila. Naštěstí měla tu lepší chvilku a dostal jsem přesně to, co tam má být. Malý bezvýznamný plus pro český lid dělající obstojně svoji práci má KFC doma. Teď jen jestli dostane to větší a významnější plus lid polský, kterej s podobnýma labůžo výmyslama oblažuje naši republiku.

Prve musím pochválit nabitost Twisteru. Maso bylo odshora až dolů. Maso bylo čerstvý, křupavý a pálivý jak hořící indická kuchyně. Nevím, čím to je, ale kuřecí kousky v centru Ostravy jsou pikantnější než všude jinde. Hot Wings jakbysmet. Ale to já rád. Tak to má být. Takže maso a jeho množství má za mě palec nahoru. Další asi nejvýraznější surovinou byla nová buttermilk omáčka. Buttermilk znamená podmáslí. Co má podmáslí společnýho s Itálií netuším. Sehnat dneska podmáslí v normálním obchodě je téměř nemožný. Všude samý kysaný podmáslí a’la kyška, ale klasický podmáslí nikde. Horko těžko si tak někdo vybaví jeho chuť. Pokud mě paměť nešálí, tak bývalo skoro průhledný a malinko nasládlý. Jinak to žádnou silnou chuť nemělo.

Buttermilk omáčka v podání KFC je taky trochu nasládlá. Je to taková trochu nasládlá majonéza. Pořád má kyselý tóny majonézy, ale ta sladkost se tam taky neztratí. Je perfektně vyvážená. Má parádní konzistenci  A je dobrá. Hodně dobrá. Něco mi pořád připomínala, ale za celou dobu jedení sendviče jsem si ji nedokázal zařadit. Jestli to bylo to podmáslí těžko říct. To jsem měl naposled tak dvacet let zpátky. Rozhodně si ale dobře rozumí jak s pikantním kuřetem, tak se zeleninou.

A s parmazánem. Přesně tak. V Twisteru Italian se dokonce prosadí i parmazán. Začal jsem ho vnímat až od půlky tortilly a hlavně dole jsem ho měl celkem kopec. Po jeho samostatné ochutnávce můžu potvrdit, že to byl opravdu parmazán nebo jeho nějaký sýrový siamský dvojče. Silná chuť parmazánu a kuře tvoří docela zajímavou a překvapivě lahodnou kombinaci chutí. K tomu rukola, salát a rajčata. Rukola je taky chuťově silná a pokud ji máte rádi, rozhodně její chuť v kombinaci všech surovin uvítáte. Do toho všeho zajímavá omáčka…

Twister Italian patří mezi ty lepší variace Twisteru. Je to příjemná změna a pokud se v kuchyni nešetří surovinama, tak je to celkem pecka. Twister Italian je o něco lepší jak originální Twister. Na Mega Pocket nemá, to ne. Ale pokud si chcete užít trochu zajímavé omáčky, pikantního kuřete a parmazánu, tak Twister Italian je volba přímo pro vás. Já ho rád ochutnal a docela dost možná si ho dám ještě jednou. Teda pokud mě někdo ujistí, že Mega Pocket opravdu zůstává ve stálé nabídce a za chvilu nezmizí… Cena Twister Italian je 99 korun samostatně a 139 korun v menu. Cena je to podle mýho názoru odpovídající. Parmazán něco stojí a novou omáčku taky musel někdo vymyslet. Víc takových novinek bych si nechal klidně líbit…