kavoniho žrádlo

Pamětníci jistě pamatují recenzi na slaninový burger z Bob’s Beef Burger z Frýdku-Místku z roku 2019. No a pokud ne, tak vám to shrnu. Super burgery ze stánku u hypermarketu. Dneska už jsou i v Ostravě a dokonce dvakrát. Občas se na ceduli objeví nějaký nový akční burger a protože cedule je veliká a vyfocený burger je v opravdu nadživotní velikosti, prostě ho musím ochutnat. Hned vedle je mimochodem obří maketa zmrzliny a na mladší publikum to taky funguje. Halt chcete-li něčím zaujmout, sežeňte si obří maketu, velkou fotku a nebo se zvětšete rovnou vy. Na fotce u stánku v Pavilonu má Bob’s Burger jejich nový Smash burger. Nabízí ho ve verzi single, double nebo dokonce tripple. Já si vybral single jako lehčí svačinu k pivu.

Houska celkem slušná, jen už byla vytažená delší dobu, takže ztrácela měkkost a chvílema byla spíš tužší. Maso aby člověk pohledal. Chuťově moc nevím. Bylo zalitý omáčkama, který byly moc fajn. Burger byl hodně šťavnatej a to mám rád. Česneková majonéza se spojila se sýrovou omáčkou a i se slaninovým jamem a tvořilo to takovou pěkně šťavnatou a nezdravou chuť, která snad neurazí nikoho. Vyladěný to teda moc nebylo, ale pokud to zalijete pivem, bude vám to stejně jedno. Polníček pěkně klouže a burger do vás zajede jak vlak do tunelu. Za zhruba i stejnou dobu.

Burger je to spíš menší, cena za něj spíš vyšší, ale chuťově ani zpracováním vás rozhodně neurazí. Čekací doba je někdy větší, někdy menší, jak vyjde směna a počasí. S tím problém nemám a není moc co zlepšovat. Celkově teda Smash single můžu pochválit, jen bych si za tuhle cenu dokázal představit i verzi double tak, jak to dostanete v Hood Bistru. Za momentální cenu a příplatky za extra masa je to ale na můj vkus moc drahá sranda a já osobně zůstanu u smažených jalapenos plněných sýrem, který tam taky mají a poskytnou lepší poměr cena/snack/výkon.

Druhá moje návštěva Popeyes v životě je tady! Minule jsem sice moc odvařenej nebyl, ale kdyby všichni všechno hodnotili po prvním pokusu, tak tu za chvíli nebude nikdo, kdo by co hodnotil. Takže jedeme dál. Když sem zjistil, že mě čeká pár hodin okolo pražskýho hlavního nádraží a zrovna se mi nechtělo fetovat na místní lavičce, tak jsem hned vyrazil směr Václavák. V hlavě si procvičil všechny anglický počty do stovky, abych se vůbec dostal k jídlu a šlo se na to. Tentokrát na mě nečekal test z angličtiny, ale nádherná ukázka fungujícího multikulturalismu za pultem. Úplně jako z Netflixu. Tolik barev lidí, tolik různých pokrývek hlavy, tolik různých náboženství… všichni se spojili, jen aby mi připravili křupavý kuře. Tleskám a posílám krásnou písničku. Multikulturalismus zjevně může fungovat, jen jsou třeba dobrý procesy a vůně friťáku.

Minule jsem se zaměřil hlavně na kuřecí kousky a omáčky, tentokrát jsem se trochu víc odvázal. Vybral jsem si Spicy Red Hot Honey Sandwich v menu s Cajun hranolkama, k tomu tři Voodoo Wings, Blackened Ranch omáčku, Mardi Gras omáčku a jako dezert jsem měl zálusk na New Orleans Beignets, ale ty bohužel neměli. Nu což, život jde dál.

Hned na začátku jsem uvítal pořádnej čtyřdecovej kelímek na bezednej nápoj. Zamáčkl jsem nostalgickou slzu v oku, protože takovej kdysi dávali i v KFC a Burger Kingovi. Schválně, jak dlouho to vydrží Popeyes, jakmile dokončí svůj tah Českou republikou. Druhá slza, tentokrát štěstí, ze mě vylezla při pohledu na dvojposchoďovou sv*ňu, která se mi válela na tácku. Možná ani ne tak široká, ale vysoká věž v papíru budila respekt a moje panty už tušily, že bude zle.

Po rozbalení jsem se zaradoval znova. Od pohledu na vás čeká šťavnatej zážitek. To já rád. Po odklopení deklu další příjemnej pohled. Maso je tlustý jak půlprd*láč a hlavně množství nakládané červené cibulky mě opravdu ohromilo. V KFC s touhle cibulkou taky pracujou, ale množství bylo vždycky, při nejlepším, podprůměrný. V Popeyes to vzali za správnej konec. Posuďte sami.

Kromě masa a nakládané červené cibule tam ještě byl salát, pálivá Red Hot omáčka, med a pálivá majonéza. To všechno v máslové briošce. Mimochodem pokud někomu k tomu všemu už přijde pálivá majonéza moc, může si dát klasický Red Hot Honey Sandwich. Rozdíl mezí ním a Spicy verzí je právě v druhu majonézy.

Po prvním zakousnutí, který mi zabralo nějakej čas štelováním pusy kvůli výšce sendviče, mě zasáhl dynamit chutí. Hlavně z omáček. V sendviči jako takovým se stírají rozdíly mezi pikantní majonézou, Red Hot omáčkou a medem. Všechno se to slije do jedné tekuté, hodně lepivé, sladko-ocasní a opravdu pikantní rajdy, která vám bude lechtat pohárky na jazyku a dělat dobře v puse. Ta omáčka na papíře byla o něco míň pikantní, ale pořád silně lepivá a krásně sladká. Z toho usuzuju, že klasický Red Hot Honey Sandwich bude sice o něco míň pikantní, ale pořád to nebude nic pro nepikantnojedlíky.

Maso bylo fajn. Opravdu pořádný a extrémně tlustý kuřecí prso. Tady jsem zase musel zatlačovat slzy nostalgie, protože v KFC už na podobný nenarazíte. Dokonce se poslední dobou všude snaží cpát stehenní maso. Kuře od Popeyes je taky obalovaný, ale v případě obalu o chlup vítězí KFC. Obal od Popeyes je sice vzhledově a křupově hodně podobnej, ale KFC ho má o chlup líp dochucený. U Popeyes ucítíte spíš sůl, mouku a olej, u KFC pak i pikantní směs koření. Na druhou stranu, pokud bych si měl vybrat mezi o chlup líp dochuceným stehenním masem a pořádnou porcí méně dochucenýho prsního masa, beru to prsní. Takže Popeyes vítězí, co se kuřete týče. A v mých očích je to dost důležitý vítězství. Kuře od McDonald’s do tohodle souboje ani tahat nebudu. To by se krčilo někde v nejbližší popelnici.

Popeyes vítězí i v sekci zelenina. List salátu byl vcelku (!) a díky tomu se dokonce prosadil v tom obřím a pikantním festivalu chutí. Zní to až neuvěřitelně, ale opravdu jsem jeho zelenou, zeleninovou a čerstvou chuť během jedení zaznamenal. A toto, dámy a pánové, toto se mi v pikantním fast foodovým sendviči nestalo ani nepamatuju. Možná to může být i tím, že tady je asi hlávkový salát a ostatní fast foody sekají ledový salát, ale i tak. Prostě Popeyes ví, jak na to. Odborník na zeleninu nejsem, ale pokud salát nehoním po papíru, ale najdu ho v sendviči, tak rozhodně dávám palec nahoru.

Nakládaná červená cibulka je geniální. Spíš kyselá než sladká, parádně kyselá. Krásně křupala a množstevně je ji víc než dost. Chuťově kontrastovala se sladkou omáčkou a bylo poznat, že tuhle kombinaci někdo opravdu ladil s citem a dávkou zkušeností. Spicy Red Hot Honey Sandwich je tak hlavně o pikantní omáčce s medem a kyselé cibulce. K tomu kuřátko a salát. Tenhle sendvič má ale prostě všechno. Má sladkost, má slanost, má pálivost, má křupnutí, má šťavnatost… má všechno. Takhle má vypadat sezónní nabídka. Na desítku z desíti mu snad jen chybí to o chlup lepší dochucení kuřete. Ale i tak, Spicy Red Hot Honey Sandwich můžu doporučit všema deseti. Je to přesně to, co si chcete ve fast foodu zabořit do pusy a užít si těch pár minut života, který budou něčím extra.

Mimochodem tichým a velkým favoritem téhle recenze je nepochybně i houska. Představte si, kolik tekutin do sebe asi musela natáhnout, než sem to všechno nafotil a přesto statečně vydržela až do konce. Bez rozpadnutí, krásně hutná, chuťově trochu do másla. Královna fast foodových housek. Budu se opakovat, ale Popeyes zase poráží konkurenci.

Cenově je Popeyes někde mezi KFCčkem a Burger Kingem. Lístek mi nevyjel, jak někde na východním Rumunsku, takže sem hodím ceny z Foodory pro představu. Spicy Red Hot Honey Sandwich samostatně vyjde na 159 korun. V menu ho tam nevidím, ale Cajun hranolky byly za příplatek nějakých deset nebo dvacet korun a celkově to bylo okolo dvoustovky. Rozhodně vynikající cena za to, co dostanete a můžu jedině doporučit.

Cajun hranolky mě nadchly. A tak moc, jak minule ne. Minule jsem dostal dávku koření dovezenou někde od Aztéků v raným novověku, hranolek bylo pár a zklamání veliký. Tentokrát jsem dostal plnej pytlík krásně usmažených, tenkých a křupavých hranolků. Koření tentokrát bylo alespoň z tohodle století, takže fajn. Pořád to nebyla nějaká chuťová velebomba, ale díky perfektní vysmaženosti tohle byly rozhodně hranolky, který si chcete dát. Na kterých si pochutnáte a který dělají čest slovu hranolky. KFC a BK strčí do kapsy a zadupou do země a McDonald’s se taky nechytá. Ten je má možná zlatavější a víc bramborový, no v Popeyes k nim dostanete i něco extra a to se počítá. Tyhle hranolky byly ze všech fast foodů prostě nejlepší.

Omáčky jsem si tentokrát vzal dvě. Blackened Ranch a Mardi Gras. Blackened Ranch proto, protože minule mi přišla ze všech nejlepší. Tehdy jsem ji popsal takhle: „Blackened Ranch je tmavá ranch omáčka. Hodně kyselá, lehce pikantní, asi trochu rasistická. Jde v ní cítit spoustu bylinek a rozhodně strčí do kapsy všechny ostatní ranch omáčky, který jsem měl to štěstí ochutnat u nás v Česku. Za mě nejlepší ze všech třech testovacích kousků.“ A to pořád platí. Bohužel jsem tentokrát neměl moc co namáčet kromě hranolek a tahle omáčka sedí spíš ke kuřeti, ale na jejích kvalitách to nemění zhola nic.

Od Mardi Gras jsem čekal hodně. Přece jen omáčka pojmenovaná po divokým festivalu musí být super nářez. Nakonec jsem dostal hořčicovou omáčku. Takový pěkný mix mezi bavorskou medovou, kremžskou a naši plnotučnou. Ucítíte hořčicový semínka, hodně sladkosti a k tomu pohodovou kyselost. Rozhodně vynikající hořčicová omáčka, ale k hranolkům mi zase až tak neseděla a ke kuřeti si ji taky nedokážu moc představit. Ale tohle je čistě subjektivní pocit založený na tom, že hořčici si prostě plácám zásadně k párkům a k čevabčiči.

Mimochodem omáčky pro Popeyes dělají Němci z Kühne, stejně jako pro Burger King. A tyhle omáčky jsou prostě topka. Pokud chci plus minus dvacku za malou porci omáčky, tak by za to měla stát. Ne jak ty poslední rádobyprémiový od McDonald’s…

Další pecka na menu, kterou konkurence nenabízí, jsou omáčknutý kuřecí křídla. Minule jsem měl neomáčknutý a na Hot Wings se moc nechytaly, takže jsem se tentokrát rozhodl vyzkoušet trochu odvážnější variantu. Momentálně dokonce Popeyes nabízí celý promo nových omáčknutých křídel, ale ve stálé nabídce mají taky krásnej výběr. Já si vybral tři Voodoo Wings.

Ano dámy a pánové. Tohle jsou tři (!) křidýlka. Škoda, že na fotce to až tak nevynikne, ale byly fakt obří. Jedno z nich vydalo tak za tři klasický Hot Wings a další dvě byly taky o dost větší. Co se masa a váhy týče, tak toto byly macci. Nechtěl bych v noci u garáží potkat tu slepici, z které tohle vyřezali. Ke křidýlkům dostanete pár vlhčených ubrousků, který se vám budou nepochybně hodit.

Samotný křidýlka zase nejsou nic super extra, co se chuti týče, ale jsou šťavnatý. A když se k tomu přidá omáčka, tak je to naprosto geniální prasárnička. Voodoo omáčku web popisuje jako Voodoo Sweet Chilli. Je to taková ta klasická sladkokyselá omáčka s chilli. Pálivost tak na čtyřce z desíti. Takže nic pro děcka, ale pokud máte rádi lehce až středně pikantní, tohle je level přesně pro vás.

Voodoo Wings taky můžu doporučit všema deseti. Máte chuť na kuřecí křídla a chcete ze zprasit? Pokud sedíte v Popeyes, tak nejspíš ano a tohle je přesně pro vás. Už aby to bylo i v Ostravě. A pokud vám nesedí křídla, omáčknou vám i prsní kousky. Na Foodoře tři kousky naceněný nemají, ale bylo to pod stovku. Rozhodně stály za každou korunu.

A to je tak asi všechno. Tentokrát mě Popeyes uchvátil. Snad do Ostravy přijedou zaučovat zrovna ti, co mi dělali jídlo poslední návštěvu a ne tu první, ale zjevně je to vždycky o lidech. Ostrava spíš než multikulti zaměstnance nabídne partu studentů, tak uvidíme, jak se s tím popasujou. Ale rozhodně se na Popeyes těším. V kuřecích sendvičích a omáčkách jsou zjevně bezkonkurenční a KFC se může začít třást. A McDonald’s by konečně mohlo dojít, že s těma jeho mraženýma kuřecíma plackama díru do kuřecího světa neudělá. Ale to sem moc naivní a mluví ze mně kuřecí hormony.

A ještě jeden obrázek pro fanoušky mýho instagramovýho účtu, díky kterýmu ještě furt nemám zadarmo Zepter pánve. Ač je to neuvěřitelný přes jeho nesporný kvality…

Tohle je originál obrázku, kterej jste hádali. A na druhej pokus uhodl pan perda. Bohužel první pokus nedal nikdo, takže jsem, jak jsem slíbil, musel sežrat kyblík kuřat. Omáčka je tak na vašich rukou…

Vosíme spojilo síly s Kohákem. Takovým tím fousatým a chlupatým strejdou, kterej kdysi býval v televizi častěji než Halina v cukrárně. Jestli máte Koháka rádi nebo ne, je ale celkem buřt. Otázkou je, jestli ho máte rádi na salámu a na pizze. Já sem pro každou špatnost, takže jdeme na to.

Kohákova pizza je na smetanovým základě. S paprikášem, červenou cibulkou, mozzarellou a sýrem Gran Moravia. Docela zajímavá a přesto jednoduchá kombinace.

Výsledek je dle očekávání přesně takový, jako od pizzy od chlupatého strejdy čekáte. Je to tučný, mastný a svým způsobem dobrý. První, druhej klínek, dokud je pizza krásně teplá, si užijete. Pak začne hodně mozzarelly chládnout a šourkovatět. A vznikne to, co já moc nemusím.

Začnete baštit studenej sýr a protože tahle pizza je hlavně o sýru, tak těch pár koleček salámu to za polostudena moc nezachrání. Kohák na salámu je fajn pizza, ale na můj vkus začne být časem až moc sýrová. A já halt na ty studený sýry moc nejsem. Na pizze spíš ocením dobrou uzeninku.

Pizza Kohák na salámu by se spíš měla jmenovat Kohákova fermentovaná a tučná smetánka. O salámu fakt není. Pokud teda není nějakým způsobem Kohák pod tím salámem…

Kombinace sýra, paprikáše a cibulky na smetanovým základě ale neurazí. A pokud vám nevadí mozzarellový šourek za studena, pizzu si užijete od začátku do konce. Já ale zůstanu u svých jiných favoritů.

K tomu všemu mají novou Jsem Caesar omáčku. Ta chutná dle očekávání jako slušná a zahuštěná Caesar zálivka a k pizza okrajům je špizza. Tam není co vytknout, tu určitě doporučuju. I když právě začala slaninová sezóna, která obsahuje i slaninovou omáčku, takže tam bude volba asi jasná…

Měla tu být recenze na něco novýho kuřecího z McDonald’s. Stál jsem u pultíku, naklikal Pesto McWrap, koukal jsem na obrázek, cenovku nad 200 korun za menu, na obrázek, na cenovku. Naah. Znova. Tentokrát jsem naklikal McCrispy Teriyaki, koukal jsem na obrázek, cenovku nad 200 korun za menu, na obrázek, na cenovku. Naah. Ani jedna z těch věcí mě nedonutila vytáhnout peněženku. Dávat dvě stovky za něco, o čem už dopředu vím, že za to prostě nestojí, to nebudu. Znuděně jsem se otočil a vydal se na procházku do města sehnat nějakou lepší večeři.

Po dlouhých kilometrech chůze, kdy jsem prošel okolo asi desítky různých hladových oken s frontama jak u pracáku na začátku měsíce, jsem zapadnul do první zahrádky podniku, kterej se tvářil alespoň trochu slušně. Byla to zahrádka restaurace 4zTANKU u Lasa v Ostravě. Ostraváci asi znají, jen se to každých pár let jmenuje jinak. Majitelé nebo provozovatelé se tam střídají celkem často. Naposledy jsem tam byl v době, kdy to byla Potrefená husa. Na pivo sem čekal hodinu a donesený bylo s klasickým otráveným ksichtem někoho, kdo se úplně netrefil při výběru své životní dráhy. Takže po dalším, očekávaným a velkolepým krachu tu máme 4zTANKU. 

Obsluha tentokrát v pohodě, takže hned po usazení sem se jal vybírat. Tataráček vypadal hezky. Bohužel ho neměli. Tož třeba Buffalo Hot Wings. Znáte to. Pořádně octový a pekelně pálivý sytě oranžový smažený kuřata vyválený v kýblu omáčky. To miluju. No na stole mi přistálo tohle:

Nejspíš pečený kuře obalený v troše tmavě hnědé omáčky. Na první pohled to má k Buffalo Wings daleko, takže jsem oživil špionážní sociální síť Instagram a udělal anketu s Kofolou v pravým horním rohu.

A výsledek je jasnej. Pro ano, jsou to Buffalo Wings, hlasovala naprostá menšina zmatených čtenářů. Čtvrtina lidí, co už Buffalo Wings zjevně někde jedla, hlasovala pro Ne. A velká většina voličů pak čula nějakou zradu, ale za Buffalo Wings by tyhle křídla taky neoznačila. A pravda?

Nejsou to Buffalo Wings. Křídla chutnaly spíš jako pečený než smažený, to bych ještě bral. Někdo Buffalo Wings místo friťáku hází do trouby. To se dá ještě překousnout, ale ta omáčka… Z téhle omáčky byla cítit hlavně sójovka, trocha medu a pikantnost tak na patnáct procent. A ocet? Nikde. Pocit klasických Buffalo Wings dodal možná tak suprově křupavej řapíkatej celer a mrkev. A k tomu dip z modrýho sýra (ač v menu mají napsaný jalapeno). Ale samotná omáčka na křídlech byla zklamáním. 

Nechci hanit. Jídlo to nebylo vůbec špatný. Dokonce to bylo dobrý. Dobrý kuřecí křídla s fajnou přílohou a dipem. Ale to zklamání, když se těšíte na octově pikantní jízdu rozžhaveným peklem v lahvi kyseliny tam a zpět a místo toho dostanete jízdu dětským turistickým vláčkem někde na farmě kuřátek. Z toho se člověk prostě jen tak neoklepe. 

A i proto píšu tuhle recenzi. Normálně bych si zklamání nechal pro sebe a doma ho zalil slivovicí. Jako vždy. Ale stává se mi nepříjěmně často, že místo Buffalo Wings dostanu něco podobnýho. A já nechci, aby se mi to stávalo. Já nechci Buffalo Wings se sójovkou a medem, bez octa a papriček. Já chci Buffalo Wings, který mi zkřivý úsměv a upálí kus svěrače. Pokud to máte stejně, zajděte si raději o kus dál do Radegastvony nebo si objednejte dovoz z Don Corleone. Cena Hot Buffalo Wings z 4zTANKU je 279 korun. Asi nemá cenu psát nic dál. Děkuji restauraci za zážitek a já si počkám, kdo tam bude zase příště. Ale tak jako tak, pořád lepší jako jíst kuře od McDonald’s. Stokrát.

„Víkendový horoskop: Blíženci vyrazí na výlet, Raci se pustí do gruntování“, WTF? „V Karlových Varech porodila teprve dvanáctiletá dívka. Otcem má být její starší bratr.“, WTF? „Moč z oken? Žaloba by uspěla, říká právník k případu v Plzni. Problémový soused promluvil.“, WTF? „Aspoň jednou týdně hodím do záchodu čajový sáček. Můžete si o mně myslet cokoli, ale pachy zmizí rychleji než s drahými chemickými prostředky.“, WTF? „Tak tohle tě dostane! Dos Tacos v KFC za 99 Kč!“, WTF? Dneska je možný všechno.

Tuhle novinku jsem si nechtěl nechat ujít a je to asi ta novinka, která mě vytrhla z letargie a donutila zase jednou zavítat do fast foodu a nechat tam svoje těžce vydělaný penízky. A nebyl bych to já, kdybych neochutnal rovnou obě dvě. Dvě mouchy jednou ranou chutnají vždycky nejlíp.

A takhle vypadají tacos v podání KFC. Dost mě překvapila ta červená tortilla, která objímá kukuřičnou taco placku. Z promo obrázků jsem měl za to, že to bude nějakej papír nebo něco. Inu, moje blbost, jak se říká. Kdybych mrknul na konkurenční recenzenty nebo alespoň na Facebook, tak bych to viděl hned. Ale aspoň jsem si taky prožil nefalšovanej WTF moment. Jinak nejsem žádnej odborník na mexickou nebo tex-mex kuchyni, ale tacos by měly vypadat takhle. I tak ale respekt před KFC, který se ujetých novinek nebojí. 

Tacos obsahujou kuřecí bites, strouhanej sýr, salát, rajče a omáčku. V případě Spicy Cheese Taco jde o kombinaci pikantní omáčky uvnitř a majonézy mezi kukuřičnou a pšeničnou plackou. Proč je pšeničná tortilla fialová netuším, ale vypadá to stylově. Taky je tam nejspíš kvůli tomu, aby se vám obsah tacos nevysypal na tác po prvním křupacím zakousnutí. Což je mimochodem běžnej jev u tacos a jeden z důvodů, proč tacos v mexických bistrech a restauracích většinou není moje první volba.

Nemůžu si pomoct, ale po zakousnutí mi tam ta tortilla ale vadila. Křupnutí fajn, kukuřičná placka je chuťově super, ale spolu s tím se vám v puse objeví i studená placka, která mi tam prostě nesedí. A ta omáčka mezi tím. WTF? Jinak ta omáčka je obyčejná majonéza, která zvyšuje kluznost. Chuťově není špatná. Celkově je tacos nabitý masem tak, že bites padají všude okolo. Společně se zeleninou. Zeleniny jsem tam moc neměl, ale asi i tak stačilo. Placky jsou celkem úzký a moc se tam toho nevejde. Samotný bites mně nějak extrémně neučarovaly. Samotnýho masa v nich zase tolik nebylo a když už, tak to nebyl úplně košer kuřecí kousek. Minimálně dvakrát jsem z pusy vytahoval nepožvykatelný cosi. Od KFC jsem zvyknutej na lepší standard.

Druhá omáčka, pikantní, byla rajčatová, trochu papriky a pikantnost tak na trojce z desíti. Taková ta fast foodová klasika pro všechny. Ke kuřeti a zelenině sedla hezky. Samotný rajče a salát byly čerstvý, tam nemám co vytknout. Sýr ale pochválit nemůžu. Pokud ho ochutnáte samostatně, je to docela bída. Něco mezi laciným eidamem a ještě lacinější mozzarellou. Bez chuti, bez nápadu, bez vůně. Takový plnidlo do Qurrita, který si přesně kvůli tomuhle sýru neobjednávám. Za celých 12 let tam nejsou schopni dát sýr s výraznou chutí sýra. Chuťově se sýr proti kuřeti a omáčce neprosadí. Kuře a pikantní omáčka hrajou hlavní roli v celkové chuti, na druhým místě je kukuřičná placka, třetí majonéza a pak zelenina s pšeničnou plackou. Sýr se skrývá vzadu a potěší leda oko.

I přes lacinej sýr, zvláštní maso a ještě zvláštnější zpracování s ochrannou tortillou jde ale o celkem povedenou svačinu. Díky celkem dobré ceně, kdy vás jedno taco vyjde na 49 korun. Když si koupíte rovnou dvě, paradoxně zaplatíte o padesátník víc. Určitě jsou ale tacos lepší volba, než třeba Longer nebo Cheeseburger a KFC zase jednou ukázalo, jak má vypadat novinka ve fast foodu.

Classic Cheese Taco má místo dvou omáček jen jednu, nacho cheese omáčku. Má ji nahoře a i mezi plackama.

Na rozdíl od té první verze mi tahle kupodivu zase až tak extra nesedla. Spichy Cheese Taco bylo svěží  a nenásilná pikantní omáčka ke kuřeti i zelenině sedla víc a v kombinaci s majonézou si rozuměla. Nacho cheese omáčka má tendenci ubíjet zbytek surovin a s pikantním kuřetem si až tak moc nerozumí.

Tahle kombinace byla o chlup víc ujetá, ale o dost míň vyladěná. Každopádně pokud si objednáte tacos v KFC, tak asi určitou dávku ujetosti očekáváte. Pak rozhodně doporučuju ochutnat obojí a udělat si vlastní názor. Samozřejmě pokud vám chemicky sýrová omáčka vadí, ClassicCheese Taco se vyhněte, protože celých osmdesát procent celkové chutě tvoří právě omáčka. Pak trochu maso, pak kukuřičná placka, no a zbytek surovin skoro neucítíte. A to je možná škoda, protože tacos by měly být i o zelenině.

Dos Tacos v menu vás vyjdou na 159 korun, což je pozitivní poměr cena výkon a ve fast foodech momentálně asi o moc lepší nenajdete. Já si ještě přikoupil tři Hot Wings v očekávání malých porcí a velkýho hladu, ale úplně zbytečně. Dvě taco s hranolkama je celkem solidní oběd pro většinu lidí a vzhledem k množství masa celkem pěkně slehnou. Za tuhle cenu určitě doporučuju vyzkoušet, protože podobnou novinku tu nemáme každej rok. Palec nahoru pro KFC.

Stejně jako v konkurenční Foodoře nebo Woltu toho v Bolt Foodu najdete kopec. Teda co se větších měst týče. Většinou ani jednu z těchto platforem moc nepoužívám a když už, volím vlastní rozvoz daných restaurací. Zhruba od doby, kdy se Dámejídlo přejmenovalo na Foodoru a začalo si účtovat korunky za každej mokrej prd, kterej řidič během trasy udělal. Ale nikdy neříkej nikdy, tak sem si v Bolt Food našel Retro New Food a jal se vybírat z menu, který bylo konečně relativně přehledný. Sice tam chyběl trilion věcí, který najdete různě po zdech a výlohách restaruace, ale alespoň si vyberete během chvilky a i tak tam toho bylo dost. Já si vybral Smash Burger Chipotle a Hranolky se sýrem a párkem.

Co mě v Bolt Foodu dostalo byla přesná a přehledná časová osa, kdy se vám jídlo dostane do ruky. Klobouk dolů, co za těch pár let rozvozci jídla dokázali udělat s appkama do telefonu a samotným procesem objednávky a dovozu, kdy na minutu přesně víte, kdy si nachystat stůl a dojít ke dveřím. Od lidí z Boltu by se mohla učit naše vláda. Takhle se dělá digitalizace.

Ale konec chválení dovozu, jdeme na samotný jídlo.

Smash Burger Chipotle obsahuje dvě vepřový smashnutý masa, dva plátky grilované slaniny, dva plátky čedaru, rajče, chipotle omáčku a majonézu. V poznámce na webu je ještě zmínka o lehké pikantnosti. Celkem klasická kombinace, z které vyčnívá snad jen vepřový maso. Kdo kdy ale v téhle černé perle Přívozu byl, ten se překvapit nenechá. Všechny jejich burgery jsou vepřový.

Plátky rajčat byly tenčí a burger by jich snesl víc. Slanina byla naprostá klasika. Možná opravdu grilovaná, ale poznat to moc nebylo. Omáčky byl kopec, bohužel většina skončila v housce. I když byla houska opečená na řezu, tak dovoz je halt dovoz a burger lehce utrpěl. Každopádně omáčka byla taková klasická ďábelka. Mix kečupu, majonézy a nějaké lehce pikantní chipotle omáčky. Pálivost tak dva a půl. Opravdu jen lehce pikantní. Název nelhal. Za mě spokojenost. Človek dostane to, co si objedná.

Samotná houska byla geniální. Měkkoučká, máslová, čerstvá a vůbec se nerozpadala. Tam není co zlepšovat. Co by ale zlepšit šlo, bylo maso. Ani ne tak volba vepřovýho, to respektuju. Ani ne tak příprava. Smashnutý masíčko miluju. Ale raz za čas člověk z pusy vytáhnul nepožvýkatelnou křupku nebo kus chrupavky. To není nic, na co by člověk rád vzpomínal. Samotný dochucení bylo taky o chlup slabší než minule.

I přes dvě křupky v mase to byl ale peckovní burger. Geniální houska, výborná omáčka, dobrá slanina, měnší, ale čerstvý rajčata, smashnutý maso, čedar… Celkově to bylo šťavnatý a vyladěný. Oba palce nahoru a mám upřímnou radost, že i v takovéhle části města se daří něčemu jinýmu, než je zastavárna. Trochu zapracovat na mase a může se tenhle burger směle rovnat s top burgerovýma podnikama v centru.

Cena je oproti konkurenci příznivá. Tenhle burger vyjde na 160 korun, za což rozhodně stojí. A pokud vám jen burger nestačí, můžete si k němu objenat některou z nespočtu bramborových příloh. Já si vybral Hranolky se sýrem a párkem. Ty už mimochodem v nabídce momentálně nejsou, ale třeba budou. Jak jsem říkal. Menu Retro New Foodu si žije svým vlastním životem.

Burger dovoz ustál celkem se ctí, ale hranolky dostaly bídu. Na druhou stranu jsem přesně tohle čekal, takže žádný překvapení. Hranolky byly rozmočený, studený a měkký jak pecen chleba na dně jezera. Opečenej párek byl ale celkem fajn. Jednalo se o jakousi pikantnější verzi javořickýho párku. Výbornej nápad, chválím.

Chválím i snahu potěšit oko sušenýma bylinama. Co už pochválit nemůžu je sýr. Sýr byl ten nejlevnější eidam. Po roztavení a zchládnutí z toho byla jen tučná krusta žvýkacího sloního šourku na hranolkách. Jako za čerstva asi super, ale na rozvoz nic extra. Určitě nic, co by si člověk koupil znovu za stovku.

Takže si to shrňme. Bolt Food pecka, určitě vyzkouším znova. Smash Burger Chipotle byl fajn a Retro New Food má u mě plus a určitě taky ještě vyzkouším. Jenom jinej burger. Halt mám rád nový věci. No a hranolky už ne. Už nikdy, ehm. A to je vše. Díky za pozornost a přeju pěkný a příjemný večer.

Colours of Ostrava, Masters of Rock, Mighty Sounds, Obscene Extreme, Harryfest… Fesťáků je přes léto víc než počet dortů, který přes víkend spořádá Halina. Bavíme se o několika stovkách. A McDonald’s nemohl zůstat pozadu a taky nám jeden fešták dopřává. Tramtaradá! Kuřecí! Ano, jak jinak. McDonald’s nám zase vnucuje kuře. Tož si dáme kuře, no.

Na výběr máme z novýho kuřecího sendviče, wrapu nebo nuget. Kuřecí sendviče ani wrapy od McDonald’s nikdy nepatřily mezi moje favority, zato nugety mají nejlepší. Pod slovem nugeta si pořád představím oříškovou komunistickou Nutellu, ale McDonald’s se nás už léta snaží donutit přijmout myšlenku, že nugety jsou z kuřat a ne z oříšků. Roky taky tvrdí, že to dělají z prsního masa i přes všechny hejty o růžovým slizu. Už nás masíruje se svoji pravdou i Přemek, ale mi je to jedno. I kdyby nugety vyráběli z namletých, zapomentých papučí ve školních šatnách po konci školního roku, tak důležitý je dochucení. Když se to dobře dochutí, tak člověk zbaští všechno. Takže volba McNuggets byla celkem jasná. Taky mají na výběr tři nový omáčky a já sem omáčkovej. Rád omáčkuju věci.

Nový nugety se jmenujou Garlic Pepper Chicken McNuggets. A vypadají takhle. Jako by někdo míchal těsto, nechtěně tam vyklopil popelník, tuberácky zachrchlal a míchal dál. Obal jsem ochutnal samostatně a rozhodně jsem nemusel sáhodlouze uvažovat nad hlavní chutí. Pepř. Tyhle nugety jedou pepřový bomby. Takhle nějak dochucujou šedesátiletí vykouření a vypití borci vařící v motorestech, protože kýbl pepře je jediná věc, která podráždí jejich všechny tři zbývající chuťový pohárky. Česneku jsem moc nepochytal. Pokud tam nějakej byl, dostal bombu zezadu do jater od pepřový gangu. Pak ho podobali v podchodě. Takhle pepřově drsný ty nugety jsou. Kuře trochu ucítíte, ale až po náloži pepře. Česnek tak na pět procent.

Mimochodem podle všeho měli stejný nugety v Japonsku pár let zpátky a teďka je mají v Německu v rámci cest po celým světě. Takže po dlouhé době jsme taky světový, jen se s tím McDonald’s nějak zapomněl pochlubit. Japonci mají rádi silný chutě a Němci zbaští všechno, no mě tyhle nugety nějak extra nezaujaly. Je to obměna, pepř mám rád, takže jsem si pochutnal, česnek mám taky rád, ale přišlo mi to silně nevyvážený a novinkově impotentní. Pokud se vytasím s novýma nugetama po kdovíkolika letech, tak by to nemuselo být jen obalený v kýblu pepře. Od multimiliardové korporace člověk prostě čeká víc.

Cena se liší podle množství nuget, typu menu atd. V menu ale vychází o šest korun dráž než ty klasický McNuggets. To tak přesně odpovídá ceně půl pytlíčku pepře, v kterým jsou poválený. Šest Garlic Pepper Chicken McNuggets s jednou omáčkou ve velkým menu vás vyjde na 179 korun. To není moc dobrej poměr cena/výkon. Rád jsem ochutnal, ale stýskat se mi po nich nebude. Pokud vám nevadí pepř, za ochutnání ale určitě stojí. Novinek moc nemáme, tak je třeba si užít těch pár drobků.

V úvodu téhle mistrovsky napsané recenze jsem se zmínil i o třech nových omáčkách. Habanero, Sweet Chilli a se sýrem Dorblu. První a poslední jsem se jal ochutnat, Sweet Chilli ne, ta mi přijde obyčejná až dvě hanby. A nakonec jsou dvě hanby i první a poslední jmenovaná omáčka. Tyhle nový omáčky dostanete ve větších kelímcích a skoro by člověk i jásal. Ale jakmile ochutnáte, jásání je pryč jako několik stovek dortů… vy víte kde.

Ale pěkně od začátku. Habanero omáčka je hrozně nudná. Nudná a laciná. Víc do kysela a pikantní tak na dvojku z desíti. Taková naprosto úvodní pálivost, kterou s klidem můžete rozdávat dětem ve školce. Pár se jich zašklebí a zbytek to zbaští ani neví jak. Jestli je tohle habanero, tak já sem čínskej bůh demokracie. Navíc sem se nemohl zbavit lacinýho dojmu, kdy omáčka měla hrozně lacinou a olejovitou konzistenci. Jako takový ty nejlevnější omáčky z Pepca. Hrozně mi to připomnělo bezedný omáčky z jednoho bistra, který bylo kdysi na brněnským nádraží. A možná pořád je, kdoví.

Omáčka se sýrem Dorblu byla o chlup lepší. Ale jen o chlup. Dorblu, jakási niva, z toho šla cítit a omáčka tak alespoň dosáhla svýho jména. Nebyla nějak přehnaně sýrová, ale k takovým Buffalo Wings by mohla být perfektní. K přepepřeným nugetám až tak moc neseděla. Ale zase tam bylo jedno velký ale. Ta lacinost. Ta olejovitost. Ta představa, že sedíte někde u stánku na pláži v Rumunsku… Určitě ne v McDonald’s. McDonald’s nikdy neuměl kuře, ale omáčky mu šly. Vždycky to byl při nejhorším průměr, ale většina omáček od McDonald’s byla top. Taková sýrová omáčka, to je legenda. Nebo jejich uzený omáčky. Z těch slintám čtyři noci týdně. Prostě to, čím McDonald’s zaručeně předčil konkurenci. Teď? Tohle byla bída.

Bída dámy a pánové. Začal sem zkoumat proč a hele ho. Na obalu je nový výrobce. Jakási ukrajinská firma Ascania Pak. Nic proti Ukrajincům. Nebýt nich, už mluvíme rusky. Ale snad se Ascania Pak nestane dvorním výrobcem omáček pro český McDonald’s. Protože to by byl kvalitatitvní sešup z první do sedmé ligy. Mimochodem na webu McDonald’s se pořád tváří, že omáčky berou od jakési francouzské firmy GYMA, tak snad tohle není nový standard. To by bylo smutnější než jejich kuře.

Snad jediný příjemný překvapení byl nový dubajský koblížek, který vám k menu klikací panel nabídne jako dezert, i když je koblížek z McCafé. Takže při čekání na jídlo uvidíte pobíhat zmatený baristy sem a tam, aby pomohli zkompletovat váš oběd. Koblížek je malej. Těsto je hutný, hodně kakaový a dost dobrý. Náplň je ještě lepší, krásně pistáciová a tučná. Celý to působí kvalitním dojmem.

Náplně ale mohlo být víc a koblížek mohl být o chlup větší. Na druhou stranu stojí 19 korun, což nikoho nevytrhne. Za hutnou, tučnou a dobře dochucenou dvojhubku, proč ne.

Kuřecí fesťák zatím vypadá na pořádný drama. Divný omáčky, divný nugety, koblih… Tož uvídíme, jestli posbírám odvahu ochutnat i další novinky…

Hlásím konec kreativní pauzy! Někdo by mohl říct, že jsem se na vás sprostě vyprdnul. To nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Ale alespoň jsem u toho na vás myslel. A díky tomu mám spoustu fotek. Grilovací sezóna sice pár vzpomínek lehce zamlžila, ale fotky se mi vydolovat podařilo. Plus jsem si poctivě dělal poznámky, takže jakoby žádná pauza nebyla. Jdeme na to.

Z poznámek: „Pálí hodně, opravdu to není úplný mainstream. Cca sedmička z deseti a to mám pálivý rád. Začátek hodně do kyselosladka a pak ovocný chilli s dlouhou pálivostí. K nugetám sedí skvěle, hranolky dost přebíjí.“

Takhle ze staré hlavy si ještě vzpomenu na naprosto neskutečnou cenu toho Minecraft menu, kde jste mohli sbírat skiny do Playstation nebo tabletové verze Minecraftu. Já stihnul sehnat jen fialový lejno (který má teďkom vlastní shake). Vzhledem k ceně mně to ale ani tak netrápí. V samotné hře fialový lejno potěšilo víc než nová pálivá omáčka. Jako promo ale celkem zklamání, protože většina světa jela větší bomby a náš specifickej trh zase ostrouhal.

Z poznámek: „Hodně krutónů, méně omáčky, vyšší suchost. Kombo pořád dobrý, jen díky menšímu množství omáčky vede spíš pikantní kuře. Trochu se ztrácí vyladěnost, kterou měl bagel.

Je to větší jak Twister, nacenění tak dává větší smysl (mimo poznámky – cena byla o dost větší jak u Twistera), smysl dává i jinej obrázek, ač nešikovnej a nikde se člověk nedozví, co si vlastně objednává. Tentokrát jsem se zaměřil na slaninu. V celkové chuti se ztrácí, samostatně nemá moc silnou chuť, spíš jako uzený maso, ale možná za to může jen silná omáčka. Akorát omáčky bylo až dole, zbytek sušší.“

Tolik k poznámkám. Z hlavy se mi tenhle Wrap vykouřil celkem rychle a na rozdíl od bagelu mi nijak neučaroval.

Jedna z mála věcí z téhle multirecenze, kterou ještě pořád můžete ochutnat. A rozhodně jedna z věcí, která mi v hlavně zůstala a bohužel ne kvůli pozitivnímu dojmu.

Jedná se rychlovku od Bageterie, takže o malou bagetku na menší svačinu. Omáčka byla fajn. Dokonce moc dobrá. Luxusně sladkokyselá a lehounce pikantní s kouskama papriček. Vytvářela výborný kombo se salátem a majonézou.

Kámen, balvan, hora kamení, plnej kamenolom kameního úrazu byly samotný sýrový nugety. Tak nějak jsem v nich totiž nenašel sýr. Všechen sýr zůstal někde ve friťáku nebo ve fabrice a v bagetě byly dva nebo tři dutý kousky strouhanky. No a tomu prostě nepomůže sebelepší omáčka. K tomu nugety nekřupaly, ale byly gumový a žvýkací.

Za 59 korun českých tak dostanete zklamání v bagetě. Dutý jak fronta u pracáku. Tohle by si znova dal jen ten největší lobotom.

Tohle je spíš pro zajímavost, co všechno do sebe můžete natlačit v ZOO. Tohle byla jakási staročeská sekaná v housce se zelím. Samotná sekaná byla celkem dost nastavovaná, ale chuťově naprosto v pohodě. Jen se dost rozpadala. V kombinaci se zelím to bylo fajn, ale dost suchý. Chtělo by to tam nějak zakomponovat omáčku. Samotná houska taky patřila k těm lepším.

Nejde o žádnej gastrozážitek, ale pokud si to porovnáte s místní konkurencí, tak se nad průměr určitě dostanete. Takže pokud zrovna na tohle máte chuť, klidně do ní jděte. Poměr cena/výkon mají U Hrocha asi nejlepší z celé ZOO. I když pořádnou konkurenci by tam všechny podniky potřebovaly jako sůl.

Hood Bistro v Hrabůvce. TOPka dámy a pánové. Hned, jak se někde provalí, že přes deset let kdesi v análech internetu hodnotím burgery, tak následuje okamžitá otázka. „Kde mají v Ostravě nejlepší?“ Těžká otázka, protože každýmu přece jen sedne něco jinýho. Někdo jede na objem, někdo rád ujetý kombinace a někdo nesnese jiný než medium maso. Plus třeba taková Poruba šla gastrem nahoru ohnivým tempem a netroufnu si tvrdit, že jsem tam momentálně ochutnal byť polovinu burgerů. I tak si ale troufnu s kamenným klidem ve tváři tvrdit, že Hood Bistro v Hrabůvce rozhodně patří do toho nejlepšího, co můžete v Ostravě a širším okolí ochutnat. A pokud milujete smash burgery tak jako já, tak už ani dál nečtěte. Mrkněte na otvíračku a tady dule máte menu:

Zavírají bohužel celkem brzo, takže je třeba se tam stavit před cestou na pivko a ne po ni. To je ale tak jediný negativum, který jsem našel. Smash maso dělají tenoučký, smashnutý jaksepatří. Dobrá houska, hodně omáčky, čerstvá zelenina, lambáda na entou.

Na fotkách je mini burger za 80 korun. Doslova chuťovka a kdykoliv si na něj vzpomenu, slintám. Slintám a slintám. Za stejnou cenu si koupíte Big Mac, ale ruku na srdce. Kdybych bydlel na jihu Ostravy, tak mě v McDonald’s už neuvidí. Na další návštěvu jsem nenechal nic náhodě a dal si velikostně plnotučnej Smashburger Oklahoma s nivou a to byla taky pecka. Prostě tohle jsou burgery. Tohle je přesně to, proč burgery znají a dělají po celým světě. Místní už asi znají, nemístní musí poznat. Spousta lidí se teďkom asi mlátí hlavou do stolu, že byli na Colours a tohle by rádi ochutnali. No smůlu máte. Zachránil jsem Ostravu Jih před dopravním kolapsem. Pro mně osobně momentální ostravský top. Mama’s, Eatmeat, atd. nejsou špatný, ale tyhlety šťavnatý smashe prostě miluju. Plus člověk ušetří dobrou stovku a burger je tím, čím má být. Větší sváčou do ruky.

Další naprosto tuctová věc, ke které musím využít poznámek, protože se mi nezaryla do paměti. Takže cituju poznámky: „Šunka hrozně studená, ale chuťově výborná. Kvalitní maso, ne taková ta česká pizza šunka. Sýrová omáčka taky studená, ale dobrá. Tentokrát mi přišla o chlup míň chemická, ale to může být díky kombinaci s kečupem a celkem pěkným množstvím rajčat. Houby fajn.

S přivřenýma očima opravdu připomíná pizzu s pikantním kuřetem, který se prosazuje asi na šedesát procent. Slušná obměna Twisteru za slušnou cenu. Palec nahoru.“

Tož v poznámkách palec nahoru, ale v mozku mám jen stín a živej pocit studené šunky. Jinak šlo o naprostej průměr, kterej sem ochutnal jen proto, abych zkompletoval sérii Pizza Twisterů z let minulých. Pokud vás minul, plakat nemusíte.

Na Burger Fest se vždycky rád zastavím, i když mi je vyloženě proti srsti strategie hranolkovýho monopolu, která stále trvá. Letos jsem ale narazil na stánek s pivem od lidí kdesi od Brna a to je fajn. Brněnský okolí není zrovna místo profláklý pivovarnictvím a tím větší a příjemnější bylo překvapení vynikajícího pivka z Líšně. Na stánek jsem ten den narazil ještě několikrát a burger tak byla letos spíš třešnička na dortu, než cíl celé akce. Ale vybral jsem si výtečně.

Bacon Boy od Goodies from the brothers. Kombinace naprostá klasika, houska měkká jak sny po uplavaných patnácti kilometrech, rozteklej sýr, opečená slaninka no a to hlavní. Medium maso. Ale medium tak medium, že v dokumentu Medium by tohle maso byla na začátku, uprostřed i na konci. Kluci z tohodle podniku by ten dokument mohli i natočit. Perfektní medium a i když si lidi chodili a libovali v jiných stáncích, já sem věděl. Věděl jsem, že jsem si vybral dobře a nemohl jsem udělat líp. Mňam.

Pokud se chcete zabít nebo alespoň znehybnit a připoutat na lůžko pomocí obezity, těžké cukrovky nebo mrtvice, jednu dobu k tomu byla v Drinkeat skvělá příležitost. Na snídani tam měli Peanut butter toast.

Tohle mě mrzí, že jsem nereferoval dřív. Bohužel v Drinkeat mění menu častěji než většina restaurací ručníky na záchodech, takže bych to nejspíš nestihl sepsat ani bez mé superalkoholové pauzy. Teda kreativní. Kreativní pauzy. Prostě zajdete si na bombovní snídani a za dva týdny je fuč. Stejně jako úsměv vaši doktorky po krevním obrazu. Pořádně hutný sladký pečivo, osmažený na másle. Máslem nejspíš infuzovaný, pokapaný a v tlakáčí mučený. Prostě pečivo po pořádným butterboardingu. Na tom několik plátků rozteklýho čedaru. Všudypřítomná chuť arašídů. K tomu takzavaná rána pro jistotu do srdce, ještě sýrová omáčka. Na tom opečený kopeček ze slaniny a něco zelenýho, aby jste neoslepli na jedno oko ještě dřív, než zaříznete. A že to je zářez. A druhej, třetí, čtvrtej. Tohle by měli lidem dávat až po předložení smlouvy na životní pojistku. Já mám jen jedno finální slovo. Lahůdka. Kombinace sladkýho a slanýho vás pošle do nebe. Buď obrazně nebo ne. Ale vám to bude během jedení jedno, to vám zaručuju. Tak snad se s Peanut butter toastem ještě potkám. A snad tohle nečte moje doktorka.

V roce 2021 jsem v Bulharsku obrážel fast foody křížem krážem a letos přišlo na řadu repete. Bohužel jsem mezitím spi(y)chnul manželku. Obrazně i fakticky. Takže s dalším děckem na krku jsem tentokrát obrážel spíš předražený plážový restaurace a baštil krevety, risotta, lopal fancy míchaný drinky a na fast foody tolik prostoru nebylo. Samozřejmě jsem jich pár obrazil, ale nepotkal jsem nic, co by stálo za větší zmínku. Dokonce ani tu teplou tatarku na pizzu mi tentokrát nestrkali na každým rohu.

Ale jedna zmínka by se našla. Stánek Piter Pane s hodnocením 4,9 na Googlu, to už je něco. Zkusil jsem od nich klasiku Cheese Burger. Cena na Bulharsko vyšší, ale stálo to za to. V podstatě už se blíží tomu, co si člověk představí pod světovým pojmem burger. Pořád to není TOP kvalita typu Hood Bistra (viz výše), ale určitě jde o nejlepší burger, jakej jsem zatím měl na jih od České republiky. Kvalitní a čerstvý suroviny, rozteklej sýr. Nešlo o čedar, ale o nějakou místní napodobeninu. Houska byla fajn. U nás bych řekl průměr, ale v Bulharsku podobný pečivo moc nevedou, takže pro ně to musí být něco extra. Omáčka fajn. Dostat podobnou někde u nás, nepoznám rozdíl. Co mě ale dostalo bylo maso. Balkánci se prostě nezapřou. Chutnalo to jako mix mezi hovězím a nějakou jejich směskou na kebabčety s čubricou. Hlavně ta konzistence byla pružná a pevná a úplně jinačí, než najdete v burgrech u nás. Kdyby si dal Balkánec maso bez čubrici, tak mu asi upadne noha nebo co. Maso bylo ale medium a chuťově opravdu zajímavý.

Každopádně pro mě to byla vynikající fúze bulharské a americké kuchyně, která mi vykouzlila úsměv na rtech a zpříjemnila dovolenou. Pokud se náhodou vyskytujete okolo a máte chuť na burger, rozhodně doporučuju. Už jenom kvůli tomu, že okolo je sice stánků kopec, ale tenhle opravdu vyniká. Hodnocení na Googlu obstálo.

No a to je všechno. Pár měsíců bez recenzí jste přežili a jedeme dál. A šetřit vás nebudu.

Znáte to. Jdete v noci parkem, všude tma, lampy nikde, ptáčci už spinkají, měsíc těsně před úplňkem, slyšíte jen vítr pohrávající si větvemi stromů a v tom hroznej, srdcevroucí křik. Otočíte se vlevo a vidíte chlápka s nožem v zádech, jak se potácí zpoza stromu, padá na zem a s bublavým chraptěním umírá. Hahaha! Klasickej Caesar! KFC má pro všechny milovníky historie, černýho humoru a klasické architektury perfektní akci. Dát si můžete Koloseum (salát), Hipodrom (bagel) nebo Šikmou věž (wrap). Já vyzkoušel klasický cézarův hipodrom.

Složení. Makový bagel, Caesar omáčka, stripsy, slanina, krutóny, sýr Corregio a salát. Takže v podstatě variace na Caesar salát, jen v bagelu. Nečekaně. Ehm. No začnu prvním šokem. Velikost! A cena. Takže vlastně dva šoky. Vynikající poměr cena/velikost? Takže jeden šok. První šok. Nečekaně vynikající poměr cena/velikost. Caesar Bagel stojí samostatně 145 korun. Cena Caesar Wrapu je 172 korun. A teď to hlavní. Bagel mi přišel teda o hodně větší a o dost nabušenější, než jsem kdy dostal kdejaký Wrap nebo Twister od KFC. Cenu Wrapu bych pochopil, kdyby šlo o Wrapper, Mega Pocket nebo tak. Mimochodem Kentucky Gold Wrapper stojí 164 korun. Tady si KFC podle mně trochu nakakalo do hnízda, ale což. Pro nás, co jsme se rozhodli pro bagel, je to jedině dobře.

No podívejte se na něho. Hipodrom jak vyšitej. A po odkrytí deklu se taky nemá za co stydět.

Úplnej Rambo mezi bagelama. A začneme tím bagelem. Makovej bagel byl úplně jako bych ho koupil někde v pekárně. Prostě klasický, sladší a trochu hutnější pečivo s mákem. Od loupáku nebo makovky k nepoznání. Bagely u nás ve fast foodech nejsou poprvé. Dokonce i KFC už mělo nějaký ranní pokusy s bagelama, ale dobrý vzpomínky na něj nemám. McDonald’s má jeden ve stálé ranní nabídce a sice Vepřový Bagel. Bagel od McDonald’s je ale extrémně hutný pečivo. Úplně jiný, než jaký se rozhodlo použít KFC.

Takže KFC se rozhodlo potěšit zarytě český publikum a přineslo bagel a’la loupák s kuřetem. A já sem pro. Pečivo drželo tvar až do konce, svoji chutí hrdě přispívalo ke zbytku a mák byl taky všude. Takže bagel na dvojku s hvězdičkou. Na jedničku to není, protože pořád je to jen houskodíroloupák a ne máslová brioška, kterou mám prostě radši. Každopádně housky KFC neumí a tenhle bagel se celkem povedl. Takže jak tu psal jeden z vás, jedno z nejlepších pečiv v KFC.

Kuřecí stripsy od KFC popisovat nemá už cenu. Pikantní byly tentokrát akorát. Jejich chuť se prosadila celkem dost. Ale oproti Twisteru, nebo jiným klasikám, tentokrát se stripsama držel krok i zbytek surovin. Třeba sýr Corregio. Náhražka parmazánu z Pizza Hut, která není vyloženě špatná. Takovej low end parmazán, ale nějaká ta chuť parmazánu tam je. Sýra byla opravdová spousta. Byl nastrouhanej na velejemno a sypal se všude, takže si nemám na co stěžovat. Samozřejmě hobliny Parmiggiana Reggiana nebo Gran Moravie by byly lepší, ale zase bych pak nechtěl vidět tu cenovku. Takže za mě super. Mimochodem i kuřete tam byla spousta. Snad tři stripsy, pokud dobře počítám.

Caesar omáčka v podání KFC nemá s klasickým Caesar dresingem až tolik společnýho. Když si někde objednáte Caesar salát, tak čekáte silnou chuť ančoviček sladěnou s česnekem a parmezánem. V omáčce od KFC jsem cítil hlavně bylinky, majonézu a možná trochu worcesterové omáčky v pozadí. Je to dobrá omáčka. Silná, krásně krémová, dost slaná, bylinková, dokáže se sladit jak s kuřetem, tak se zeleninou. Ale Caesar dresing to za mě prostě není. Takže těžko hodnotit. Omáčka je to fajn, skalní příznivci Caesear salátů ale můžou zažít lehčí zklamání. Já mám Caesar salát rád, v podstatě je to snad jedinej salát, kterej si sem tam v restauraci i objednám, ale osobně jsem zklamanej nebyl. Omáčka od KFC mi prostě taky sedla.

Dost vtipným a neotřelým komponentem jsou krutony. Úplně jsem na ně zapomněl, až mi tuhle v puse tak křuplo, že sem si myslel, že se mi zlomil zub. Pak jsem si na ty křupance zyknul a celkem si je užíval. Rozhodně palec nahoru. Podobnu věc si v sendviči ve fast foodu nevybavuju. A to se mi teda opravdu nestává často. Krutonů bylo v bagelu celkem dost.

Jednou z nejslabších chuťových vložek byla paradoxně slanina. Samostatně dobrá, ale v bagelu se ne a ne prosadit. Válcovalo ji kuře s omáčkou, sýrem a samotným bagelem. Salátový mix s mrkví dělal přesně to, co se od něj v podobným sendviči očekává. Křoví. Ale solidní křoví. A tím končíme. Hlavní linku teda tvoří kuře, omáčka, pečivo, sýr, zelenina, slanina, krutony. V tomhle pořadí. Pokud se dobře soustředíte, tak jste ale schopni ucítit všechno, co zrovna máte v puse. A to se taky nestává často. Caesar Bagel je jedno z nejvyladěnějších jídel, který si v KFC můžete dát.

A nejen vyladěnost a super poměr cena/velikost z tohodle sendviče dělají nadprůměr. Je to i ten pocit, kterýho jsem se při jedení nemohl zbavit. Sedím někde v lepším bistru nebo ve fast foodu? Chvílema fakt těžko říct. Obyčejný, v dobrým slova smyslu, pečivo. K tomu čerstvý kuře, dobrá omáčka, čerstvá zelenina, spousta sýra… Caesar Bagel naprosto setřel rozdíl mezi klasickým bistrem, kam si zajdete na menší oběd s kafem a fast foodem. Přesně takhle si myslím, že by fast foody budoucnosti mohly vypadat, až lidi (nedejbože) přestanou bavit hamburgery a morbidní obezita.

Cenu už znáte, verdikt asi taky. Caesar Bagel se povedl. Je to svěží vítr do stojatých kuřecích vod. Jediný minus bych našel a sice že omáčky mohlo být ke konci víc. Ale jinak za mě super nápad, super akce, super novinka, super obměna nabídky a prostě tak. Můžu doporučit, pokud nemáte nic proti loupákům a pikantnímu kuřeti. Konkurenci bych na tohle taky poslal, aby viděla, jak má vypadat fresh kuřecí sendvič. Tenhle by chutnal i Přemkovi a tentokrát je to opravdu fresh.

A protože vedení KFC nechodí s hlavou v zardeli, můžete si nově objednat i Caesar hranolky. A za pouhou desetikačku vyměnit za klasický hranolky v menu. Jde o hranolky s kopou KFC Caesar omáčky a usmažené slaniny. Bohužel se pořád jedná o KFC tlustý hrancle, z kterých jde cítit ARO na dva kilometry. Caesar hranolky jsou určitě lepší jak jejich klasický hranolky a určitě dobře utracená desetikoruna, ale já ty KFC hranolky prostě nemám rád. Osobně spíš volím cibulový kroužky, ty jdou taky vyměnit za hranolky a bez příplatku. No a ještě radši bych byl, kdyby se vrátila bramborová kaše. Ale nebudu remcat. Caesar hranolky jsou taky krok tím správným směrem a můžu je s klidným svědomím doporučit.

TATABAZAR 

Dámy, pánové a hormonálně zmatené osoby, je to tady! V minulém díle nekonečného seriálu Tatabazar jsme se seznámili s dámami Markétou a Jaruškou. Sympatické paní, které se bujónu nebojí a nestydí se za něj. A jako bonus pro tvrdý jádro tohodle blogu, sledující můj Instagram, jsem připravil anketu. Anketu, kde jste si mohli vybrat, co chcete zažít na vlastní oči příště. A výsledek mně překvapil. Přes všechny exoticky znějící recepty jako „Rolky s překvapením“, „Pudinková bomba“ nebo „Babiččina červená polévka“ jste si zvolili „Hermelínové kuře s hruškami“. A to pomocí celých 45ti procent hlasů. Buď jste chtěli ušetřit moji rodinu nebo jste čuli, že za obyčejným názvem bude něco extra. A samozřejmě jste měli pravdu! Pojďme teda spolu zneuctít kuře a donutit ho porodit plesnivej sýr do hruškové vaničky. Že to zní divně? Ale kdeže. Úplná normálka.

Většině porodů předchází předehra. No většině. Polovině. No dobře, občas porod začne pár měsíců zpátky i předehrou. Naší předehrou budiž úvod k receptu z fantastické knihy Mlsná kuchařka:

Jdeme na to. Na tento upravený, vylepšený a zdokonalený recept na opravdu luxusní oběd budete potřebovat pět surovin včetně soli. Ano, pět! Stejně jako počet hvězdiček hotelu, jako v kterým Markéta a Jaruška podobný pokrm očekávají.

1 celé kuře

2 větší hermelíny

150 až 200 gramů másla

3 tvrdé hrušky

sůl

Předehra je za náma. Jdeme se podívat, co dělají pedikérky po práci. Celé kuře očistíme od peří, položíme na stůl do té správné polohy a lokalizujeme tu správnou dírku. Protože tento recept podle Markéty a Jarušky nepatří k těm jednoduchým a vyžaduje zručnost, přikládám i foto návod.

Pokud je dírka malá, zatnutou pěstí můžete díru trochu rozšířit. Trocha krve je napoprvé normální. Jakmile máte vyhovující velikost, kuře pořádně nasolíme. Začneme vnitřkem a pak vmasírujeme sůl i na kůži. U drůbeže se nemusíte bát použít větší množství soli, ono se to vsákne. Během masírování nedoporučuju jakkoliv zkoušet množství soli na kuřeti líbáním ani olizováním, přenáší spoustu hnusných nemocí. Jakmile máte kuře nasolený, nakrájejte si hermelíny na kousky tak, aby seděly s velikostí díry. Kousky hermelínu vemte a opatrně nacpěte do kuřete tak, aby zůstalo fyzicky neporušeno.

Jakmile je zneuctění dokonáno, dejte kůži zpátky a kuře sešijte pomocí párátek. Čím líp, tím míň hermelínu vám uteče během pečení. Nezapomeňte spíchnout i díru po krku na druhé straně. Troubu rozehřejte na 170 stupňů, dejte do vymazanýho pekáče s trochou vody, zakryjte a pečte asi 45 minut. Mezitím si podélně rozkrojte hrušky a zbavte je jádřinců.

Po 45ti minutách kuře vytáhněte a přidejte k němu hrušky s kousky másla. Všimněte si, že hermelín je na cestě.

Po přidání hrušek s máslem pečte kuře ještě dalších asi 30 minut. Ke konci odklopte pekáč a můžete troubu zesílit, ať máte kůrčičku. Kuřátko během těch posledních pár minut smyslně polívejte vypečenou šťávičkou.

Potom kuře vytáhněte a zkontrolujte, jestli je porod hotový a v hrušce máte plesnivou mňamku.

Pokud ano, máte hotovo. Hruštičku s hermelínem vyjměte, přestřihněte pupeční šňůru a můžete podávat.

Pokud jste kuře zašili opravdu dobře a většina hermelínu vám zůstane uvnitř, je možno hermelín chirurgicky vyjmout po odstranění stehen rodičky.

Kuře podáváme s hermelínem, hruškami a dle knihy třeba s gnocchi nebo s bramborovým knedlíkem.

Krom neobvyklého zážitku s nezletilou drůbeží dostanete i oběd, kterej… no úplně to nevoní a nechutná jako v pětihvězdičkovým hotelu. Prostě pečený kuře, rozpuštěnej hermelín a pečená hruška. Hruška se sýrem si docela rozumí, bramborovej knedlík pokapanej výpekem je taky jedlej. Kuře chutná jako kuře. Chuť hermelínu skeletem moc neprostoupí. Ale tož jo. Dalo se to sníst.

Tímto upřímně děkuji Markétě a Jarušce a gratuluji k výskytu v rubrice Tatabazar, která je vyhrazená jen pro ty největší legendy. A kdyby někoho mrzelo, že přišel o „Rolky s překvapením“, tak nezoufejte. Jde o krabí tyčinky zamotaný do eidamu se šunkou, obalený v trojobalu a osmažený. Vrchol každého večírku! Ale kuře je kuře, chápu. Tož ruce do toho a půl je hotovo!