kavoniho žrádlo

Asie v Meká-chi!

Je na čase zkompletovat asijskou nabídku u McDonald’s. Po nevydařeným Kreveta-shi a celkem vydařeným Kuřecí-mo tu máme další názvovou ujetinu a sice Krava-shi. Mimochodem chtěl jsem ho zkusit i v kombinaci s extra sýrem a extra krevetama, ale nějaký mocipán ve vedení rozhodl, že krevety půjdou cpát jen do extrémně hnusné černé housky. Bohužel pro nás všechny. Místo bujaré duorecenze nás tak čeká obyčejná a nudná recenze jen na Krava-shi tak, jak byl zamýšlen a na promo fotky vyfocen. Škoda. Ale netřeba plakat nad rozpadlou růžičkou brokolice. Jdeme na to.

Krava-shi obsahuje hovězí maso, salátový okurky, salát s mrkví, bílou čerstvou cibuli, sezamovou omáčku a honey mustard omáčku. To všechno je v experimentální bíle housce.

Nejvíc čtenáře bude zajímat asi houska. Je to stejná hrůza jako ta černá? Není. Ta bílá je dost dobrá. Dokonce možná o něco lepší než jejich klasický housky. Nepřišla mi tak sladká a byla lehčí. Barvu docílili prý nižší teplotou při pečení. Co je na tom pravdy netuším a upřímně je mi to i celkem buřt. Hlavní je, že bílá je lepší než černá. Transparenci International, Romeu, ostatní osvětové organizace a paní Šabatovou, nepochybně věrnou čtenářku tohoto blogu, ujišťuju, že lepší hodnocení bílé od černé opravdu není založený na nějakých předsudcích. Předsudky mám jen a pouze k zelenině.

A naštěstí žádný z předsudků se tentokrát projevovat nemusel. Salát s mrkví, nebo jak ho vznešeně nazývá McDonald’s, „Mix salát“, je super. Svěží větší kousky zelenýho, něčeho fialovýho a občas zahlídnete oranžovou. Děti mají radost, ženy mají radost a tím pádem všichni, včetně mně, můžeme mít taky radost. Volbu salátu chválím. Z čeho budou mít ženy menší radost je bílá cibule, ale já bych se ji nevzdal. Celkem se tam hodí a společně se silným kombem omáček dodá sendviči potřebnej švih. Jen její množství by mohlo být větší. V mým sendviči byly tak dva kroužky cibule, což je škoda. Víc cibule prosím.

Co jsem ale pořád moc nepochopil jsou salátový okurky. V Krava-shi máte tentokrát rovnou tři opravdu tlustý kolečka, takže horní část sendviče se vám zaručeně zkusí podívat daleko od části spodní. Pokud jste v pobočce starýho střihu, tak máte papír, kterej vám to zachytí. Pokud jste v pobočce novýho střihu a svůj burger máte na tácku, tak se připravte na pořádnou jízdu vnitřností sendviče a následný znovuskládání. Být ty kolečka tenčí, tak se to možná nestane. Okurky jsem se snažil držet v sendviči, takže se i celkem dost prosazovaly v celkové chuti. Dodávaly, stejně jako v ostatních asijských sendvičích, jistou exotickou příchuť nádražního hladovýho okna. Přijal jsem je s respektem a pochopením, ale příště už prosím novinky bez salátových okurek…

Ještě jsem nepopsal ani maso. No jestli jsem mluvil o nudné recenzi, tak maso se k ní náramně hodí. Suchá placka krávy. Celkem dobrá, ale ta suchost je znát a nebýt tam tolik zeleniny a dvě omáčky, tak do stropu skákat nebudete. Nemůžu si pomoct, ale ještě tak rok zpátky mi maso od McDonald’s přišlo šťavnatější. Poslední kousky, co jsem u nich měl, šťávu neviděly snad ani před zmražením. Takže maso taková fast foodová klasika. Neurazí, ale ani nenadchne. V době vzrůstající konkurence (mrk mrk na Punk Food) to může být brzo dost málo.

A na konec to nejlepší. Omáčky. Sezamová omáčka od McDonald’s je naprosto boží. Alespoň mě opravdu sedí. Má silnou, nefalšovanou, intenzivní a exotickou chuť sezamu. Možná si ji budete pamatovat z krevetovýho McWrapu, kterej byl neméně boží a to i právě díky omáčce. Bohužel si do Krava-shi nemůžete krevety z Kreveta-shi přidat, což je vzhledem k tomu, že jsou v nabídce a stačilo by jen trochu upravit software objednávacích panelů, naprostá hereze. Samozřejmě si můžete koupit ty obalovaný finger food krevety a do Krava-shi si je narvat. Ale i tak je to zabitá příležitost. Trochu víc kreativity a volné ruky by neuškodilo. Zato si to Krava-shi můžete přidat třeba Jalapeno papričky… Kdo o tom rozhoduje?

No a další omáčka je Honey Mustard neboli miláček-medíček hořčice (taky umím vymýšlet blbý názvy McDonalde!) :). Tu fanoušci nezdravýho stravování znají, protože ji McDonald’s posledních pár let používá dost často. Je sladká a hořčicová a sama o sobě tak lehce nadprůměrná. Ale v kombinaci se sezamovou omáčkou se až nebezpečně doplňujou. Sladká a lehce pikantní chuť se k silné chuti sezamu opravdu hodí a kombinaci omáček hodnotím hodně dobře. A celkem závidím tomu, kdo má vymýšlení kombinací omáček na starosti. Takhle si s tím vyhrávat musí být super zábava a když se k tomu ještě povede výsledek, tak to musí být parádní šichta.

Celkově během pozřívání Krava-shi ucítíte hovězí maso, salátový okurky, kombinaci silných omáček a občas salát nebo housku. Pokud máte hodně cibule, tak nejspíš ucítíte i tu. Taková celkem vydařená kombinace, která vás ze židle určitě nevystřelí, ale dovolí vám si sendvič v klidu vychutnat. Z šedýho průměru tak Krava-shi dostane spíš povedená kombinace omáček než bílá houska. Za mě je to nadprůměrnej kousek a pokud máte chuť na krávu od zlatých oblouků, tak Krava-shi stojí za ochutnání. Cena je 119 korun samostatně a 159 korun v menu se skleničkou. Tuhle cenu obhájí snad jen ta sklenička, protože sendvič je to velikostí ne o moc větší než McRoyal, takže poměr cena výkon bohužel dost pokulhává. I tak ale za to ochutnání stojí.

PS: A jestli chcete můj osobní žebříček asijských týdnů, tak na prvním místě to bude Kuřeci-mo, pak Krava-shi, linoleum, výplň žíněnky na severočeské základní škole a pak Kreveta-shi. Ta houska je opravdu ryzí fail a zajímaly by mě statistiky, kolik lidí si na Kreveta-shi zašlo víc než jednou. Celkově se mě ale tyhle asijský týdny hodně líbí a návrat skleniček beru jako malou osobní výhru. Už jsem doma pomalu přestával mít z čeho pít a radši si k nové skleničce dám burger než švédský masový koule. Tak snad příští kolo skleniček neuvidíme za dalších sedm let nebo kolik to bylo… A finger food taky můžu jedině pochválit. Jen tak dál.

PPS: Taky jsem zkusil novej milk shake černý rybíz a ten je fajn. Chuť rybízu je opravdu silná a přesto díky spoustě cukru není kyselá. Dost svěží. Za mě povedená a na současný vedra jak dělaná příchuť. Taštičku jsem ještě neměl, ale to jejich černý těsto mě moc netáhne (opět bez předsudků, paní Šabatová)…

Kdyby si někdo mně cizí přečetl můj blog a pak mi měl položit jedinou otázku, byla by to nepochybně tahle: „Žereš někdy i něco jinýho než hamburgery?“. A odpověď by byla… ano. Ano, někdy si dám i věci, co jako hamburger jen vypadají, ale nejsou. Třeba jako tentokrát v Bageterii Boulevard. Zaujala mě jejich exkluzivní promo nabídka Salsiccia a lanýž. Poslední jejich exkluzivní promo, Opravdový master, bylo totální selhání. Bageterie Boulevard si pak musela na Facebooku nasypat popel na hlavu a přiznat, že to v kuchyních prostě nezvládají. Bohužel jsem to odnesl i já a tak rozhodnutí, jestli vůbec Salsiccia a lanýže ochutnat, bylo dost těžký. Ještě u pokladny sem si tím nebyl úplně jistej, takže na otázku „Co si dáte?“ sem pár sekund jen blbě čuměl. No nakonec jsem do toho šel…

A důvod? Miluju kvalitní italský potraviny. V Ostravě a ostatních megapolích rostou italský obchůdky jak lanýže po lehkým dešti a věci, který v nich seženete, jsou neuvěřitelný. Jedno ochutnání originální Salsiccie, kvalitního Pecorina, domácí Mozzarelly nebo božskýho Guanciale a člověk hned začne litovat, že žije v kotlině libových párků a eidamů. Nechápejte mě špatně. I já si moc rád dopřeju slovenskej točenej opečenej na pánvi. Žil jsem na kolejích dost dlouho na to, abych na podobný věci nikdy nezanevřel. Ale takový Guanciale je prostě to nejlepší, co lze udělat z prasete. Jedna z těch věcí, kvůli kterým prostě nikdy nebudete vegetarián nebo militantní vegan. Problém těchhle italských dobrůtek je ale jejich cena. Návštěva zmíněnýho italskýho obchůdku člověka vyjde na celodenní výplatu a to si odnese pár věcí, který za tři dny už v ledničce nepotká. Ale ta chuť, ta chuť za to stojí.

Kuchař Tomáš Juřík vzal tyhle vynikající italský dobrůtky a proměnil je v sendvič. No sendvič. Slovo sendvič v případě takových surovin trochu zní jako urážka. Takže znova a lépe. Vzal Focaccinu, nacpal do ní Salsiccii, Pecorino, vařený brambory, baby špenát a lanýžovou majonézu. Celkem jednoduchá kombinace, která by mohla fungovat.

A funguje! Funguje dokonale. A ne jen díky geniální kombinaci, ale i díky opravdu vynikajícím surovinám. Třeba Focaccina. Italská houstička byla celkem hutná, krásně rozehřátá dokřupava a chutnala po olivovým oleji a soli. Někdo by mohl namítnout, že byla docela mastná. Byla. Ale byla prostě boží. Držela tvar až do konce a nedokážu si představit lepší volbu pečiva. Největší peckou ale nebyla Focaccina. Byla to Salsiccia. Italská klobáska z vepřovýho masa a koření. Cítíte jen vynikající chuť čerstvýho masa a lehký koření. Tahle Salsiccia je úžasná a geniální. Takhle dobrýho vepříka v českých uzeninách opravdu nenajdete. Ledaže si uděláte domácí zabíjačku. A ani pak nevychytáte to správný koření tak, jak to umí Italové v Salsicii. Dostala mě do kolen, nebudu lhát. Množství bylo na jeden sendvič víc než dostačující. Skoro v každým soustu jsem měl krásnej kus téhle italské klobásky.

Další výraznou chutí bylo Pecorino. Pecorino je tvrdej ovčí sýr a jako takovej je hodně aromatickej a výraznej. Je to takovej parmazán na steroidech. Kdyby Pecorino ochutnal někdo, kdo celej život baští jen český eidamy a goudu, tak mu z něho praskne hlava. Na Wikipedii píšou, že je hodně podobný Nivě. To je kravina. Pecorino nemá s nivou společnýho vůbec nic. Ale sýr je to opravdu výraznej a neztratí se nikde, kam ho vrznete. Kdo nezná, musí napravit.

No a protože se ekonomika, platy a ministerstvo práce a sociálních věcí řítí neřízeně kupředu, tak je třeba za něco utrácet ty milióny, o který si všichni polepšíme. A co je na to lepší než lanýže? Nic. KFC už to ví a teď to zkouší i Bageterie Boulevard. Takže můžeme přímo srovnávat s lanýžovou majonézou ze Zinger Truffle. A hned na začátek pochválím BB, která tenhle boj vyhrála. O míli. KFC mělo jejich lanýžovou majonézu výraznější spíš po čuchu než po chuti a měla takovej trochu moc plynovej odér. Majonéza od BB byla taky cítit nosem po lanýžích, ale měla vůni vyladěnější. Nebyla tak vtíravá a byla o to víc příjemná. Chuť byla jemnější a přitom lanýžovatější. Nevím, jestli BB omáčku dělalo z kvalitnějších lanýžů nebo se ji jen povedlo líp dochutit, ale byla opravdu o dost lepší. Dokonce by mohla sednout i lidem, kteří s lanýžema ještě tu čest neměli. Nemusím asi podotýkat, že v kombinaci s italskou Salsicciou a Pecorinem to byla jízda králů. Co králů… Jízda samotnýho císaře. Parádní jízda plná fanfár aktivující i ty nejzadnější neuronový spoje slasti.

A proč ty vařený brambory, ptáte se? Ty tomu celku dodaly zajímavou texturu a hlavně zjemnily silný chutě ostatních surovin a tím jim dovolily se spojit v krásnej orchestr chutí. Přímo geniální tah. Pan kuchař Tomáš Juřík si u mě získal respekt jako málokdo a to jsem o tom člověku ještě včera neslyšel. Zelenej baby špenát je pak taková třešnička pro oko. V celkové chuti nevynikne. Ale i oko si zaslouží občas potěšit, takže i ten baby špenát beru jako dobrou věc.

Takže si to shrňme. Máme tady naprosto famózní kombinaci exkluzivních surovin a tentokrát si dali i v kuchyni opravdu záležet, takže naprostá spokojenost. Houstička byla otoustovaná, klobáska opečená, sýr rozteklej, brambory nahřátý, lanýžová majonéza měla pokojovou teplotu a všechno spolu ladilo v nezapomenutelnej zážitek. Že to moc chválím? Já říkal, že miluju kvalitní italský potraviny. A Salsiccia a lanýž od Bageterie Boulevard se u mě trefil do černýho. Samozřejmě cena italských surovin se zákonitě musela promítnout i v ceně, která činí neuvěřitelných 139 korun  samostatně a 209 korun v menu. Ale za tohle já ty peníze rád zaplatil a rád zaplatím znova. Jen se hrozně bojím, že to v kuchyni někdo podělá… To je bohužel loterie, která k fast foodům k naší smůle patří. Ale pokud nepodělá, tak se znova vydám na další nezapomenutelnou jízdu. A pokud nemáte hluboko do kapsy a nepohrdnete pozvánkou do Itálie, tak si zajděte taky. Bageterie Boulevard by měla Tomášovi dobře zaplatit, protože Bageterii doslova zachránil reputaci… Jen těch 70 korun za pár amerických brambor a ledovej čaj mi přijde pořád celkem dost.

Asie v Meká-chi!

To se tak toulám kolem oběda po jedné z ostravských bašt konzumního kapitalismu a dostanu chuť na mrtvou nedospělou slepici. Automaticky to namířím ke KFCčku a už se vidím, jak do sebe tlačím Mega Pocket nebo Hot Wings. Pak mi zacinká telefon, že našel Wi-Fi a chce se připojit. Wi-Fi od KFCčka. Proč ne. Hned jak najede, tak na mě vyskočí ikonka McDonald’s. Kliknu na ni a vidím obrázek krásných skleniček. McChicken taky ujde… A už si to mířím do McDonald’s. Tak se dělá byznys! No a hned, jak sem se přiblížil k pokladnám, tak se na mě začal z velké fotky usmívat Kuřeci-mo. Neodolal jsem.

Opravdu podivným a nedobrým Kreveta-shi jsem se jako velkomožný profesionál nenechal odradit a protože máme doma až nepřirozeně velkou spotřebu skleniček, tak nebylo nad čím zrovna dvakrát přemýšlet. A kdy jsem měl vůbec naposledy kuřecí promo sendvič od McDonald’s? Napadá mě jen CBO minulý léto a ten musel soupeřit s 1955kou, takže to chudák neměl jednoduchý. V tomhle má Kuřeci-mo zatím navrch. Tak jdeme zjistit, jestli alespoň tenhle Asiat stojí za ty prachy.

Měl jsem ho v provozovně, kde mají starý dobrý krabičky místo tácků, takže jsem dostal krásně prohřátej sendvič s rozteklým sýrem. Plus. Ale všechna zelenina byla na jedné straně a spousta omáčky ztracená v zadní straně papíru. Minus. No zeleninu jsem si přeskládal a šlo se na věc.

Jako první věc mě zaujala houska. Žádný východoněmecký stalinistický pokusy. Obyčejná houska posypaná trochou hrubé kukuřičné mouky a nějakým, asi paprikovým nebo lehkým chilli, kořením. Chuťově spíš do sladka. Konzistence lehce tužší, ale dobrá. Jen byla taková trochu oschlejší. Asi si chvíli poležela, protože Kuřeci-mo zjevně není hvězda večera a netočí se tak často jako jeho barevní bratři. Nebo sestry? Shi-? Mi-? No názvy přenechám japanologům, kterých je v ČR víc než dost, a my jdeme zpátky k jídlu. Takže houska naprosto v pohodě. Ke kuřeti se hodila na jedničku.

Další mě zaujalo maso. Radši v tichosti přejdu, že podle oficiálních dokumentů se to maso jmenuje „plátek Premier“ a jdeme rovnou na chuť. Cítit bylo kuře a trochu mastnej obal. Mělo to i konzistenci kuřete. Jestli je to přesně plátek z McChicken nevím, ale je mu sakra blízko. Prostě nasekaný kuřecí prso na kousky, slepený, obalený a osmažený. Nečekejte ohňostroj chutí, ale označení kuřecí si obstojně obhájí. A jak jsem měl chuť na kuře, tak jsem si na tom plátku pochutnal. Za mě do promo sendvičů dobrá volba. Mám u McDonald’s radši to jejich obalovaný kuře než ty jejich suchý přírodní placky.

Po pár prvních soustech, kdy jsem nedokázal rozeznat jednu jemnou chuť, jsem ochutnal samostatně sýr a čekalo na mě moc příjemný překvapení. Sýr byl krásně smetanovej a náramně si rozuměl s kuřetem. Podle všeho to měl být pikantní Pepper Jack sýr, ale popravdě jsem cítil jen jeho jemnou smetanovou chuť, která příjemně dokreslovala zbytek surovin ve chvíli, kdy člověk zrovna neměl v puse hodně omáčky.

Omáček jsem tam obecně zrovna moc neměl. Nevím, jestli to byl záměr nebo ne, ale bylo to celkem dobře. Alespoň vynikla chuť masa a chuť sýra. A když už jsem ty omáčky v puse měl, tak to byla taky pecka. Chili lemon omáčku už jsem popisoval v minulé recenzi u Money Bags. „Lemon chili je přesně to, co byste od omáčky se jménem lemon chili čekali. Jako první na vás vybafne silná citrónová chuť. Ne kyselá, ale sladká. Hodně sladká a silně citrónová chuť. Pak se dostaví jemná pikantnost a’la klasická sladká pikantní asijská chili omáčka. Za mě pecka.“ Na tomhle se nic nemění. A jak se omáčka hodila k Money Bags, tak ke kuřecímu se hodí ještě stokrát tolik. Svěží citronová a lehce pikantní chuť pozdvihne chuť kuřete na vyšší svěží level a díky tomu, že ji tam nebylo zase až tolik, tak ani nepřebije ostatní chutě. Druhou omáčkou je sendvič omáčka. To je ta z McChickena. V podstatě jemná majonéza. Sendviči dodala hlavně kluznost, do vláčku chutí se moc nezapojila. Kombinace omáček je to divoká a od pohledu nevyvážená, ale k tomu kuřeti celkem sedla. No a od pohledu není kombinace jen nevyvážená, ale ještě se sendvič omáčka v lemon chili omáčce tak nějak zdrcla a opravdu to nevypadalo moc hezky. Nebudu ani expresivně popisovat, jako co to vypadá, to přenechám mladší generaci v komentářích na Youtube, ale doporučuju to moc nezkoumat.

Co se zeleniny týče, tak čekejte míchanej salátek s mrkví a spoustu salátových okurek. Exotika přece nesmí chybět. Ale tak jako ke kuřeti proč ne. Změna je život a nemusí všude být pořád jen rajčata. Celkovou chuť sendviče tvoří hlavně lehká kuřecí chuť smaženýho plátku, silně citrónová a dost sladká omáčka, sladká houska, občas sýr a pokud máte v puse okurku, tak okurka. Mě okurky zase vypadaly, takže jsem většinu baštil bokem. A přiznám se bez mučení. Tenhle sendvič mi chutnal. Normálně jsem si pošmáknul tak, jako u McDonald’s dlouho ne. Dobrá omáčka, celkem slušný maso, normální houska, dobrej sýr, nevšední zelenina… Jako jo. Někdy je v jednoduchosti síla. Cena je 159 v McMenu. Cenu samostatně uvádět ani nebudu, protože skleničky. Cena za kuřecí sendvič střední velikosti je to dost vysoká, ale za mě za tu ochutnávku stojí. Po Kreveta-shi jsem si spravil chuť a začal se zase těšit na Krava-shi.

Asie v Meká-chi!

Kdo by to byl řekl. Po dlouhých měsících a letech nejen mýho stěžování si na (ne)novinky u McDonald’s se někdo nahoře chytnul za nos a McDonald’s přinesl akci, která si s ničím nezadá s jejich starýma dobrýma akcema, po kterých se nám, starým a nenažraným třicátníkům, tolik stýskalo. Nový burgery s novýma surovinama, akce zaměřená na nějaký téma, ne jen random Maestra, nový ujetý finger food a jako třešnička na dortu se vrátily i skleničky. Jsem snad v nebi? Mohlo to být lepší?

Jako jediný minus téhle akce jako takové bych viděl snad jen v názvech sendvičů, který mě osobně přijdou opravdu přitroublý. Ale jsou to jen názvy a když chce někdo vylákat půlku kapesnýho i z kapes puberťáků, tak to asi jinak nejde. Čert vem názvy. Nás nezajímá forma, ale obsah. Jako první v hledáčku gastroexperta a kvalitního veřejnoprávního novináře, mně, skončil Kreveta-shi.

Černá houska, hovězí maso, krevety, salátový okurky, rajčata, míchanej salát s rukolou a mrkví a omáčka Sahara. Zajímavá kombinace, která určitě zaujme na první pohled. A ne jen díky černé housce, kterou spíš beru jako takovej bonus. Tím hlavním v tomhle sendviči jsou nepochybně krevety. Nebo by alespoň měly být…

McDonald’s se vydal na území pro něj neprobádaný a zkouší barvit housky. Pár let s křížkem po funuse, ale přece. A bohužel selhal. A podle snad všech ohlasů, včetně mýho, celkem fatálně. Černá houska chutná skoro stejně tak hrozně jak vypadá. Podle McDonald’s jsou housky barvený kakaem a praženým ječným sladem. Jakožto milovník a milenec whisky nemám absolutně nic proti praženýmu ječmennýmu sladu. Ba naopak. A dokonce nepohrdnu ani ranním teplým kakaem. Ale téhle housce to vyloženě nesedlo. Houska je hořká jak výplatní páska po nemocenské. Chuťově mi hrozně připomíná takový ty chmelový granule, který vám dají ochutnat při prohlídce v pivovaru a budou vám u toho s úsměvem tvrdit, že ty čínský chmelový polotovarový granule jsou o bilión procent lepší než čerstvej hlávkovej chmel. Nejsou a nebudou.

Zpátky k černé housce. Její silná, hořká a podivná pachuť bohužel přebije všechno, čeho se dotkne. Takže budu sice popisovat i chuť ostatních surovin, ale ke všem si automaticky připočtěte nějakých krásných osmdesát procent hořkosti. Trochu mě zaráží, že se tohle dostalo mezi lidi. Určitě se najde někdo, komu hořká chuť sedne a bude spokojenej, ale i ten se musí zčásti rozloučit s ostatníma surovinama a to je vždycky škoda. Zvlášť, když hlavním lákadlem mají být krevety a ne houska. Není to Schwarze-shi, ale Kreveta-shi.

Hovězí maso je klasika. Celkem chutná kráva, dost suchá, dochucená jen solí a pepřem. Zlatý standard McDonald’s. Salát s mrkví a rukolou. Asi pokus o nějakou tu asijskou směs, ale proč ne. Množství bylo fajn, burger překypoval zeleným a salát byl nasekanej na akurátní větší kousky. Salátu asi nemám co vytknout. Rajčata jsem tam měl myslím dvě. Do burgeru se hodily perfektně a byla to jedná z mála věcí, která bojovala proti chuťové rozpínavosti housky. Trochu zklamáním byly salátový okurky. Byly nasekaný na hrozně tlustý kousky a vlastní vůlí se poroučely z burgeru hned, jak se poloha sendviče trochu zesvisnaltěla. Když si je tam člověk vrátil zpátky alespoň na zkoušku, tak sendviči dodaly vláhu a zajímavou exotickou chuťovou linku. Tím exotickou myslím to, že mi to připomnělo burgery z exotických hladových oken menších českých městeček, kde jsem měl to štěstí zkusit místní kuchyni. Snad všechny hladový okna salátový okurky z nějakýho, pro mě stále záhadnýho, důvodu používají. Tak proč ne McDonald’s…

Asi největší peckou pro mě v Kreveta-shi byla omáčka. Oficiálně Sahara, někde vedená jako Creamy Exotic, je ve své prosté exotické povaze kari omáčka. Ale taková lehká a svěží kari omáčka. Jako kari říznutý trochou zakysané smetany. Vynikající kombinace a McDonald’s zase jednou ukázal, že na omáčky je machr. Za mě je omáčka perfektní a klidně bych ji potkal znova. Nebo spíš rád ji potkám znova, protože v Kreveta-shi ji ubíjí hořkost housky a omáčka se tak nemůže projevit naplno. Škoda.

No a samozřejmě nesmíme zapomenout na krevety. Mořský potvory, který já moc rád. V kombinaci s červeným masem a’la Surf ‚n‘ Turf jakbysmet. I proto byl Kreveta-shi předem předurčen jako první na testovací jízdu. A bohužel mě krevety nepřesvědčily. Ač musely stát celkem balík peněz, protože jsou to jedny z těch větším krevet, tak jejich chuť byla slabá. I při ochutnání zvlášť jsem se musel snažit, abych tam tu mořskou korýší chuť našel. Nosem to nebylo těžký, ale jazyk měl co dělat. Možná kvůli náloži chmelových granulí z housky, možná kvůli kari, ale je to tak. Dost možná je někdo jen zapomněl dochutit. Ono žádný maso se neobejde bez soli. A taky ty krevety byly dost studený. Snad jen množství se dalo pochválit. Dvě velký krevety rozříznutý vejlpůl a položený na motýlka na hovězí maso zabraly větší část sendviče, takže tam problém nebyl. A kdyby se trochu přisolily a daly do jiné housky, tak budu sršet chválou.

Kreveta-shi je jako celek dost rozporuplnej. Ucítíte z osmdesáti procent hořkou pachuť housky, trochu hovězí maso, kari omáčku, salátový okurky a při velké snaze občas ucítíte tu krevetu. Až na tu housku celkem fajn, ale ta houska to kazí tak moc, že tenhle sendvič s klidným svědomím nemůžu doporučit nikomu, kdo se mě zeptá na můj názor. Bohužel tolik k největší novince za posledních několik let. Ohledně barvení housek by se gastroinženýři od McDonald’s měli zaučit u konkurence. Cena je 129 korun samostatně a 169 korun ve velkým menu. Za ty peníze se najíte určitě líp jak u McDonald’s, tak i jinde. Ale jen u McDonald’s k velkýmu menu dostanete krásnou skleničku a to se počítá! A kdyby to někoho zajímalo, tak barvy skleniček se prý střídají náhodně pokaždé, když daná barva dojde. Pro nasbírání všech barev to tak bude chtít chodit okolo McDonald’s každej den. Tomu říkám strategie!

Nejen sendviči je živa pořádná akce a McDonald’s to tentokrát rozjel i na poli finger foodu. A tak si můžete dát nejen obalovaný krevety (který jsou super), ale i novinku v podobě Money Bags. Jde v podstatě o variaci smažených jarních závitků, který znáte ze svýho lokálního neumím šesky bistra.

A nemají k nim daleko. Což je dobře. Money Bags jsou křupavý, šíleně mastný a mají zajímavou lehkou příchuť sladké sójovky. Obsahujou skleněný nudle, nějakou tu zeleninu a možná i houby. Moc jsem je nezkoumal, takže nic neslibuju. Ono nezkoumat jarní závitky se mi v praxi osvědčilo, takže jsem se svojí strategie automaticky držel i u McDonald’s. Chuťově jsou fajn, ale ten tvar mohl být lepší. Takhle máte půlku výrobku super s náplní a druhou baštíte mastný těsto. Takže doporučuju omáčku, do které tu těstovitovou část namočíte. Sám McDonald’s doporučuje kombinaci Money Bags s lemon chili omáčkou, takže jsem zkusil tu. A musím ji, stejně jako kari omáčku, pochválit. Lemon chili je přesně to, co byste od omáčky se jménem lemon chili čekali. Jako první na vás vybafne silná citrónová chuť. Ne kyselá, ale sladká. Hodně sladká a silně citrónová chuť. Pak se dostaví jemná pikantnost a’la klasická sladká pikantní asijská chili omáčka. Za mě pecka. A nejen k Money Bags. Cena Money Bags bez omáčky k menu je 39 korun. Ty za vyzkoušení stojí určitě. A ta omáčka za extra desetikorunu taky.

Takže Money Bags fajn. Kreveta-shi spíš propadák. Sklenička pěkná. Celá recenze ve třech větách…

Za chvilu nás čeká velká fast foodová recenzová nálož, tak je třeba vyčistit paměťový karty a ohlídnout se za těma pár věcma, co jsem protlačil trávicím traktem za poslední měsíc. Tak snad vám přijde k chuti pár mini recenzí a maxi fotek.

Burger Festival – Nová Karolina Ostrava

Tady jsem samozřejmě nemohl chybět. Vůně grilovanýho masa, občas přeháňka, plno lidí, občas přeháňka, vůně grilovanýho masa a občas přeháňka. Festival jak má být. Jako první jsem neváhal a zamířil k Amici na jejich Level 10 burger, kterej mě naprosto uchvátil minulej rok ve Frýdku-Místku. Byl tak dobrej, že ani moje úchylná úchylka ochutnávat novinky mě nezastavila. A letos? Letos nic moc. Chlapci nevychytali umístění grilu a jak začalo trošku pršet, tak jim do něj pršelo, haprovala teplota a maso jsem dostal vyloženě rare. Kromě krusty to bylo syrový maso. Pojal jsem to jako tatarák s vynikající omáčkou, sýrem a houskou a pochutnal si. Ale pokud to mám hodnotit jako burger, tak to rozhodně nebylo top. Já tataráky rád, ale nepochybuju, že většina lidí by to šla vrátit. Kromě masa to ale top byl. Ta jejich omáčka je prostě boží. Kdybych si s ní pokydal kbelík bobků, nejspíš bych do sebe natlačil i ten. Fotku nemám. Na první letošní festivalovej burger byla větší chuť než ochota mávat s plackou nad stolem.

Další kousek byl na doporučení. Burger od skoro místní Frýdlantské restaurace Imrvére. Ochutnal jsem od nich burger se slaninou a nakládanou červenou cibulkou.

Byl výbornej. Fantastický medium maso, dobrej sýr, něco zelenýho… Příjemným překvapením byla nakyslá červená cibulka, která se rozplývala v puse a chuťově si rozuměla jak s kyselkavou majonézovou omáčkou dole, tak i s barbecue omáčkou. Vyladěná kombinace, která padne k masu jak přibitá. Jedinou výhradu bych měl k housce. Z devadesáti procent byla víc než dobrá, ale v nejtlustším místě byla dost suchá a drobivá. Pokud pojídáte burger stylem okolo dokola a prostředek nakonec, tak jste ty poslední sousta měly sušší. I přesto byl ale tenhle burger výbornej a pokud někdy budu ve Frýdlantu, rozhodně nebudu váhat.

Pak jsem měl tu možnost ochutnat pár soust z burgeru od Bob’s Burger. Ti nakonec skončili druzí a to naprosto zaslouženě. Kombinace byla dost klasická. Smažená cibulka, slanina, barbecue omáčka… Ale dovedený k dokonalosti. A houstičku měli krásně měkoučkou. Maso akorát. No prostě burger jak má být. Taky bych mohl jedině doporučit. Snad jen maso bych maličko přisolil.

Nejen burgerama živ je tlustý člověk a tak to chtělo změnu. Tou změnou byl Corn Dog. Bohužel jsem nějak přehlídl, že dělají vegetariánský verze a ta, kterou jsem si vybral, byla zrovna jednou z nich.

Krasavec s mangovým chutney, červenou cibulkou, myšíma bobkama (černým sezamem) a koriandrem měl uvnitř sýr místo masa. Jako nebylo to špatný, ale smažák na špejli je smažák na špejli. Chutney bylo fajn, ale… smažák na špejli je smažák na špejli. Jako dezert OK. Jako hlavní chod zklamání. Poměr cena výkon taky zklamání.

Celkově byl první letošní Burger Festival v Ostravě povedenej. Počasí neovlivní nikdo a spousta nových stánků je vždycky fajn. Už se těším na podzimní nálož. Kdybych měl najít nějaký minus, tak to bude obří reprák v podstatě mezi lidma a stánkama, z kterýho se valí hudba na plný koule a člověk neslyší vlastního slova. To na chuti nepřidá nikomu a starce s kočárama taky nepotěší. Zbytek byl pořešenej na jedničku a hodně mě potěšil stánek American Drinks. Možnost ochutnat exotický příchutě Fant a Dr. Pepperů nikdy neodmítnu.

Ostravský Kompot

Ostravský Kompot má za sebou teprve pár ročníků a vůbec to není poznat. Rodinný festival od Ostraváků pro Ostraváky se vším všudy. Ráno spíš pro rodiny, odpoledne koncerty, během toho spousta serepetiček okolo a samozřejmě nesmí chybět jídlo. Tenhle festival je jedna z mnoha věcí, kvůli kterým se vyplatí bydlet v centru Ostravy a která stojí za návštěvu. Hned na první procházce okolo food trucků jsem potkal místní pikantní legendu Gastona a dostal doporučení na burger z Punk Foodu. Nemusel jsem dlouho váhat.

Než burger připravili, tak jsem dostal slovní výčet původu snad všech surovin a musím smeknout. Punk Food v podstatě bere všechno od lokálních výrobců a i když nabídka ochutnat Halloumi z Moravskoslezskýho kraje byla dost zajímavá, maso je prostě maso. V kombinaci s exkluzivní omáčkou od Gastona vyrobenou přímo pro ně, to se pak nedá odmítnout. Recenze na pár Gastonových omáček se už chystá, tak se zaměřím spíš na samotnej burger. A tomu není co vytknout. Maso medium, chuťově perfektní. Houska měkká, drží tvar, chuťově neruší. Zelenina je zelenina. Řemeslně perfektně zpracovanej burger, kterej nemůže nikoho urazit. Nemá čím. Minusy bych hledal dlouho. Snad jen na vlákna z omáčky, která je z manga. Ale tak už to u manga bývá a neobvyklá ovocně pikantní chuť za těch pár vláken stála bez nejmenších pochyb. Navíc to byla omáčka na přání a vy si tam můžete dát jakou chcete. Co mě ale dostalo do kolen úplně byla cena a servis okolo burgeru. Nejen že za nějakých sto deset korun dostanete perfektní burger, ale dostanete k němu ještě domácí čerstvě připravený belgický hranolky, který si v ničem nezadají těm z Faency Fries. A další obří pecka pro mě byla jejich domácí tatarka a jejich barbecue omáčka. Ta barbecue omáčka byla tak kouřová, že se mi chtělo brečet štěstím a začít potají kouřit, abych si ji připomínal několikrát denně. Tatarka byla krásně kyselkavá a klidně bych si ji koupil na doma. Chlapci od Hellman’s by se měli stavit pro recept. Takže skvěle připravenej burger z lokálních surovin, perfektní domácí hranolky a omáčky za cenu menší, než za jakou nabízí svoje menu klasický fast foodový řetězce. Nechci nic říkat, ale pokud někdo nebo něco dokáže kdy ohrozit hegemony typu McDonald’s, tak to bude nepochybně Punk Food. Pokud tyhle dvě provozovny postavíte vedle sebe, volba je jasná bez váhání. A to říkám já, jeden z největších fanoušků klasických fast foodů.

Samozřejmě to bylo moje první setkání s Punk Foodem a neméně důležitá je kontinuita kvality. Tyhle pobočky tady rostou jako houby po dešti a tak je třeba sem tam nějakou tu návštěvu udělat a potvrdit moje slova nahoře. Ono když před váma stojí šéf, tak se zaměstnanci snaží jinak. Takže uvidíme. Už se moc těším na testování a určitě tady na blogu o Punk Foodu nečtete naposled. Trochu mě zaráží grafika a logo Chachara všude okolo Punk Foodu, ale to vysvětluje tu rychlou expanzi. Tak snad lokální a kvalitní suroviny budou pořád prioritou a nesklouzne to k něčemu, co se člověk bojí objednat (tím je pro mě bohužel momentálně i Chacharova pizza – možná kdyby se vrátil Radkův tvarůžkový speciál…:) ).

Dalším kouskem na Kompotu byla sázka na jistotu. Hot dog od Eat Meat. Podnik, od kterýho nebydlím daleko a blízkej mi je nejen polohou. Dělají perfektní hot dogy a burgery, u kterých se nemusíte bát, že si na konci řeknete, že za ty peníze nestojí.

Tohle je jejich Chipotle Hot Dog s ruským dresingem místo jejich Chipotle majonézy (rodinný omezení). A samozřejmě není co vytknout. Parádní páreček jen z masa a koření, čerstvá zelenina, spousta kvalitního zapečenýho čedaru, domácí dresing, jejich vlastní speciální barbecue slanina a vymazlený brioškový pečivo. Ten nejvyšší stupeň evoluce hot dogu a zaručuju vám, že lepší hot dog než od Eat Meat neexistuje. Pokud si myslíte něco jinýho, prosím o odkaz v komentářích, protože všechno, co vypadá byť jen z části tak dobře jako toto, rozhodně musí stát za ochutnání.

Ostravský Kompot byl pro mě ještě větší pecka než Burger Festival. Hlavně potěšila příjemná atmosféra bez rušivých zvukových elementů. Alespoň kolem poledne, kdy vyráží na projížďky spíš rodiny než houfy pivochtivých lidí, co ještě můžou v noci spát i víc jak tři hodiny v kuse. Bohužel (bohudík?) už přehlušený akce nemusím a nevyhledávám. Výběr lokálních stánkařů taky potěší a když se tak ohlídnu, tak nemám co vytknout. Povedená akce. Příště zas.

Co zaujalo letos vás? Kam se vydat příště? Pokud máte nějaký lokální tipy, sem s nima.

Čucháte rádi zapalovače? Pustíte si jen tak ze srandy občas doma plyn? Tak zhruba tušíte, jak voní Zinger Truffle. Je to tak. Dneska to bude o lanýžích. KFC se urvalo ze řetězu a přineslo exkluzivně luxusní novinku s lanýžovou omáčkou. Kdy jsme měli možnost ochutnat něco podobně exkluzivního ve fast foodech? Vzpomínám si snad jen na řadu burgerů s francouzskýma sýrama u McDonald’s v roce 2013. Ale lanýže? To tu ještě nebylo. Teď to může trumfnout snad jen kaviár. Ale pěkně popořadě.

Zinger Truffle obsahuje pikantní kuřecí maso, lanýžovou omáčku, houby, karamelizovanou cibulku a špenát. Tolik k popisu z webu. Dost odvážná kombinace a přesto nikterak přeplácaná, jak má KFC kolikrát ve zvyku. A už od pohledu jde vidět, že při vymýšlení tohodle kousku si někdo dal opravdu záležet. No co si budeme povídat, očekávání jsou dost vysoko.

Po rozbalení přišlo menší zklamání pro oči, ale obří potěšení pro nos a mozek. Ta vůně. Opravdová vůně lanýžů. Nebudu tu machrovat, že baštím lanýže k snídani o sobotách, ale párkrát jsem už to potěšení měl. Rád si občas zajdu na fine dining a třeba takovej Grand Restaurant Festival považuju za jednu z nejlepších akcí v ČR, kdy si za lidovou cenu může každej na chvilku připadat jako zazobanej Pražák s bytem v novostavbě a ochutnat věci, který v Albertu nenajde. I když ani to už nebude tak žhavý. A tím nemyslím byty v novostavbách, ale ty lanýže. Nedávno měli v Lidlu mortadellu s lanýžema a i když v sobě měla jen procento lanýže, tak vůní o sobě dávala vědět pořádně. Lanýže totiž smrdí po plynu. Mají takovou extrémní zemitě kořeněnou chuť a rozhodně je to jedna z těch věcí, na kterou si člověk musí prve zvyknout. Asi jako olivy. A buď si na lanýže zvyknete, koupíte si sadu holí na golf a hnusnou bílou golfovou čepici a nebo si nezvyknete a budete si dál doma dělat smaženici na topinku s pivem. Já se přiznám, že jsem tak na půli cesty. Možná ještě pořád trošku blíž té smaženici. Lanýže mi nevadí a vždycky je rád ochutnám, ale taky se pak vždycky přesvědčím, že to není pro mě úplně to pravý ořechový. A když už mám chuť si někde trhnout kus luxusu, tak jdu radši do foie grais než do lanýžů. Lanýže jsou prostě hrozně specifický. Jejich chuť se nedá pořádně popsat a jejich vůně je něco, co napoprvé rozhodí každýho. Pokud znáte, víte. Pokud neznáte, KFC vám nabízí jedinečnou příležitost poznat.

Lanýžová omáčka v KFC je nosem po lanýžích cítit hodně. Jak už jsem psal, nejvíc vůně připomíná plyn ze sporáku. Zemní plyn sám o sobě nemá zápach žádnej, typická vůně je přidaná uměle, aby člověk poznal, že mu plyn uniká. A pokud si svůj Zinger Truffle rozbalíte u někoho cizího doma, tak vám můžu zaručit, se se začne ochomýtat kolem sporáku a čmuchat. Samozřejmě pokud ho rozbalíte u nějakých Pražáků v novostavbě, tak se začnou spíš oblizovat, protože lanýže poznají. Na rozdíl od vůně zemního plynu… Takže vůni omáčky máme. Plyn. A chuť? Ta už tak extrémně výrazná není, ale ani tak se v ní lanýže neschovají. Chuťově je to na devadesát pět procent majonéza a na pět procent lanýže. A to není špatně. Je větší šance, že to bude lidem chutnat. A mě osobně sedla. Její chuť jsem si dokázal užit i přes to, že lanýže pořád nejsou mým největším favoritem.

Další důležitou surovinou je ta horní omáčka. KFC se v popisku ohání karamelizovanou cibulkou, já bych to spíš označil za džem. A ani ne tak cibulový džem, jako prostě džem. Jedná se o totálně rozvařenou cibuli v podivné konzistenci. Bylo to hodně sladký a víc než cibule z toho vyčnívala ovocná chuť. Nejspíš jablek nebo jablečnýho octa. A tak, jak se KFCčku povedla lanýžová majonéza, tak ta horní cibulo-jabko-marmeláda se jim nepovedla. Sama o sobě to až taková hrůza nebyla, ale v tom zbytku byla taková zvláštní. Jako máme tam lanýže, houby a špenát, takže zvláštní marmeládová chuť by asi nikoho překvapovat neměla. Ale moc mi neseděla k pikantnímu kuřeti.

A že to kuře bylo tentokrát opravdu pikantní. V centru Ostravy mají kuře vždycky o něco víc pikantní než jinde. Ale taky nejčerstvější, takže za mě pecka. Kuře bylo krásně křupavý, okořeněný a množství bylo naprosto v pohodě. Co se kuřete týče, není si na co stěžovat. Snad jen, že ta pikantnost trochu utlačovala ostatní chutě. Možná by KFC mohlo začít experimentovat s plackou v klasickém obalu. Ten by sem asi seděl víc.

Další speciální surovinou je špenát. Dobrá volba. Špenát je lehce hořkej a na rozdíl od rukoly není tak výraznej. Hodně se hodí k lanýžové omáčce. Pak tam máme houby. Houby jsou chuťově jednou z nejsilnějších surovin sendviče. A v kombinaci s lanýžovou omáčkou tvoří parádní houbový duo. Duo tak silný, že pokud nejste fanoušci hub, tak vám Zinger Truffle chutnat rozhodně nebude. Je pouze pro milovníky hub. Ony ty samotný houby totiž nejsou nějaký obyčejný žampiony. Vzhledem k jejich silné chuti bych to spíš viděl na lesní hříbky. Takový polosušený, čímž se jejich chuť ještě zvýraznila. Já houby rád, takže za mě parádní houbový kombo.

A dalším příjemným plusem je houska. KFC, stejně jako Burger King, začíná vsázet na máslový briošky místo těch rozpadajících se světlých starých klasik. Obě firmy mají nejspíš stejný dodavatele, ale briošková houska od KFC mi sedla víc než ta, s kterou nedávno přišel BK. Je víc hutná a má o něco lepší chuť. Šla krásně zmáčknout a vrátila se do původního tvaru. A hlavně působila krásně čerstvě. Ne jak vytažená z minulýho dne. Pokud je to přecejen ta stejná, tak by se Burger King měl zamyslet nad rozmrazovacím procesem a hlavně časem uchovávání.

Po zakousnutí do Zinger Truffle na vás čeká pikantní chuť kuřete, plynově zemitá chuť lanýže, divně sladký džem na mase a pokud jste zrovna kously do hub, tak silná chuť hříbků. Chuťová kombinace je to dobrá, jen ta pikantní chuť trošku leze do houbovýho rajónu, kterej by si vystačil sám o sobě. Sladká chuť džemu by taky šla nějak doladit. To jsou ale menši mínusy. Lanýžová majonéza, houby nahoře, nová dobrá houska a padnoucí špenát jsou plus, který za tu jízdu stojí. Nebudu lhát. Zinger Truffle trefil to, co mi ve fast foodech dlouhý léta chybělo. Je to odvážná novinka, která snad rozvíří stojatý vody českých fast foodů. KFC má u mě velký významný plus a pokud jste blázni do nových chutí, tak Zinger Truffle je svatá povinnost. Takovouhle novinku tu nemusíme mít dalších pět let… Cena je 105 samostatně a 165 v menu. Za ty peníze a za tu zkušenost rozhodně stojí. Pokud nemáte nic proti houbám a zemnímu plynu. Taky se dopředu připravte na opravdu specifickej odér. Co víc dodat. Jen tak dál KFC!

Když chce člověk do fast foodu a jíst zdravě, má jen dvě možnosti. Salát nebo bagetu. A protože apríl už byl, mrkneme se na další bagetu. A není to ani tak kvůli tomu, že bych chtěl jíst zdravě (pffff), ale spíš kvůli marinovaným rajčatům. Už od té doby, co Subway zavedla pár novinek v čele s Kuře Mango Habanero, jsem ty rajčata nemohl dostat z hlavy. Rajčata mám tak moc rád jak nesnáším kopr. Hodně. Opravdu hodně. Bohužel už pár let bydlím uprostřed města a o domácích rajčatech si můžu nechat zdát. Takže jedinej způsob, jak z rajčat dostat tu úžasnou sladkokyselou chuť, která vám sevře krk, je rajčata nějak mučit a tu chuť z nich dostat. A Subway se to rozhodla udělat za nás a nabídla nám jejich verzi marinovaných rajčat. No a když už jsem byl v tom, tak jsem prubnul i nový chilli pečivo.

Co by se tak mohlo hodit k chilli bagetě a nakládaným rajčatům? Že by nějaký pikantní salám? Nějakej ten italskej šmrnc? Jó to by mohlo klapnout. Takže tady máte recenzi na můj italskej chilli výtvor. Spicy Italian v chilli pečivu, čerstvý sýr, zapéct, salát, olivy, nakládaný cherry rajčata, medová hořčice, zasypat parmazánem a hurá do sáčku.

Prve se mrkneme na pečivo, jakožto to, co bude zajímat asi nejvíc lidí. Chilli pečivo je… je pikantní. Celkem dost pikantní. Ale ne ovocně pikantní a’la Jalapenos nebo to jejich nový Kuře Mango Habanero. Je pikantní po chilli koření. Jsou tam i vidět sušený vločky chilli papriček. Zabarvení je taky dost výrazný. Já mám radši tu ovocnou pikantní chuť než tu agresivní z koření, takže mě nový pečivo až tak nezaujalo. Stupeň pálivosti je taková pětka z desíti. Žádná hrůza, přežije to každej, ale pokud pikantní rádi nemáte, nebude to pro vás. Co mě spíš trochu zamrzelo bylo stáří pečiva. Bagetka tam musela dobrých pár, nejspíš desítek, hodin ležet. Rozpadala se, drobila a celkově působila hodně suchým dojmem. Možná to bylo zapečením, který jsem si nemohl odpustit (sýru a rajčatům to prospělo). Tak jako tak to bylo rozhodně jedno z těch slabších pečiv, co jsem kdy od Subway měl. Příště vynechám.

Všechno ostatní ale byla klasicky pecka. Hodně jsem se bál, že nepůjde cítit salám. Přecejen pár koleček salámu versus nadupanej zbytek. Opak byl ale pravdou. Salámek, jak pikantní tak ten druhej, byl cítit celou dobu a společně se ve zbytku sendviče prosazovaly jak levičácký pokusy na pražské radnici. Oba spojovala krásná, silná, mocná a jazyk potěšující vepřová chuť. Na salámech Subway nešetří a to je dobře. Když už chce takový peníze za kus bagety, tak to musí být znát a u Spicy Italian to znát jde. Nemám co víc dodat. Jdeme na sýr. Čerstvej sýr jsem měl u Subway minule a natolik mi zachutnal, že bylo těžký vyslovit nějakej jinej. Původně jsem chtěl strouhanej, ale prostě ne. Nešlo to. Takže zase čerstvej a zase bomba. Krásně osvěží bagetu a dodá jak vláhu, tak parádní mléčnou chuť s náznakem sýra. Tenhle sýr se vždycky parádně hodí k zelenině. A já ho mám rád i k salámu. Pokud jste ten typ lidí, co si dává pomazánkový máslo i na rohlík s vysočinou, tak kombinace Spicy Italian a čerstvýho sýra je to pravý pro vás.

Kromě kombinace masa a sýra byla hodně cítit ještě jedna věc. Rajčata. Přesněji marinovaný cherry rajčata. Jedno to rajče jsem vytáhnul a ochutnal vůbec jako první věc. Aby ne, nejvíc jsem se na ni těšil. A objevil se mě úsměv na rtech. Rajčata jsou mimo jiný marinovaný ve spoustě oregana. To je to koření, co většině z vás bude po vůni evokovat pizzu. Takže sázka na italskou kombinaci se ukázala jako přímo geniální tah. Geniální tah geniálního gastrogénia. Kromě oregana měly rajčata silnou chuť… rajčat. Přesně tu, na kterou jsem se tak těšil. Takže marinovaný rajčata mají za mě velkej palec nahoru a pokud máte rádi chuť rajčat, tak je můžu jedině doporučit. Dostanete jich dost do celé bagety, nešetří se.

Rajčata si perfektně padly do noty se zbytkem. Hlavně s olivama, který do téhle kombinace zapadly jako poslední dílek do obřího puzzle. Salát byl taky super. Čerstvej, křupavej, množství dobrý. Co se mi nepovedlo úplně na sto procent byla volba omáčky. Medovou hořčici jsem volil kvůli zjemnění pikantního salámu a chilli bagetě. Taky jsem si myslel, jak se med nebude hodit k rajčatům. Nakonec se očekávání nenaplnila. Omáčka sama o sobě byla super, jen bych příště volil asi Caesar sýrovou nebo Bylinkovou ranch. Ta medová hořčice se dost ztrácela a nedala bagetě nic, co by vyloženě potřebovala. K salámu se hodila hodně, ke zbytku už míň.

Naopak jako další geniální tah geniálního gastrogénia se ukázala volba parmazánu na konci místo soli a pepře. Sůl a pepř je super na zeleninu, pokud ji máte hodně a takové, který si dochucení zaslouží. V mým případě salátu, oliv a marinovaných rajčat nebylo soli a pepře třeba. Takže parmazán byla jasná volba. K olivám a rajčatům trefa do šedýho (musíme být politicky korektní!).

Celkovou chuť tvořila hlavně vepřová chuť ze salámu, pikantnost z bagety a salámu, čerstvej sýr, rajčata a olivy. Kombinace chutí to byla fajná. Jen bych příště zvolil bagetu sýr a oregáno a jinou omáčku. Jinak to byla pecka a marinovaný rajčata můžu jedině doporučit. V kombinaci s olivama a trochou parmazánu dostanete klasickou kombinaci, kterou si vyplatí narvat do pusy. Chilli bageta mě nezaujala. Ale to je čistě kvůli mým chutím. Sušený chilli moc nemusím. Pokud to máte jinak, rozhodně ji zkuste. Třeba se stane vašim favoritem. Jen doufejte, že ji dostanete čerstvější. Účtenku jsem někde zatoulal, ale za bagetu to byla myslím pětikoruna navíc a za rajčata o něco víc. Pár drobných, který nemá cenu řešit.

Chodíte hrát deskový nebo karetní hry typu Magic, Pokémon a tak? Pak určitě víte, že pořádnej pytlík na kostky a žetony je to, co dělá chlapa chlapem. A pokud chcete mít ten nejlepší a nejstylovější pytel ze všech nerdů okolo, tak si musíte koupit jednu známou kanadskou whisky, která se v jednom krásným a velkým pytlíku prodává.

Je to tak! Párování z minulé recenze vyhrála Crown Royal. Teda spíš Crown Royal Fine De Luxe, jak zní její celý název. Kdo neví, o čem je řeč, ať si projde minulou recenzi. Hledal jsem nejlepší whisky k Bourbon BBQ Granderu. A vlastně není až takový překvapení, že vyhrála právě kanadská whisky. Všichni ostatní soupeři byli totiž rodilí Skoti. A kanadská whisky má k bourbonům mnohem, mnohem blíž než skotská, jak se dneska přesvědčíme.

Prve trochu faktů ohledně Crown Royal, ať tahle recenze zní správně nabubřele a snobsky tak, jak by recenze na whisky měla znít. Je to míchaná whisky, pálí se v palírně Gimli na břehu jezera Winnipeg a pak se míchá kdesi v Ontariu. Stvořená byla na počest návštěvy krále blá blá blá… Příběh prodává, ale nás zajímá chuť. Konec snobských faktů a jdeme na to hlavní.

Tahle whisky je jedna z těch obyčejných, který seženete v každým lepším obchodě s chlastem a nedáte za ní celodenní mzdu. Takový obyčejný pití pro obyčejný poddaný lid. Na zahraničních velkých whisky webech ji chválí do nebes, čeští samozvaní odborníci (něco jako já), v čele s legendou Netharem, ji strhali jako zájezd důchodců čtvrteční Kaufland. Ono když si zvyknete na to nejlepší, tak si horko těžko vychutnáte průměr. Já ale vypiju všechno, takže si rád čas od času koupím i něco obyčejnýho, u čeho se dobře žehlí (asi mi právě upadla koule).

Prve jsem si ji dal čistou. Tak, jak to výrobce určitě nezamýšlel, ale když už ostrý a tvrdý, tak ostrý a tvrdý. Takže moje poznámky k vůni. Alkohol, dřevo, voda, trocha vanilky, pečený lískový oříšky, stará buková skříň dědy alkoholika. Drsná vůně, ale i přes to všechno přímo vybízí k napití. Pak vás čeká chuť. Tvrdý dřevo, vanilka, karamel. Je to taková ostrá a přímá chuť, jako skalpel. Lehce nevyvážená, taková tvrdá. Pak chvilku počkáte a dostaví se dochuť, neboli ocas. Dřevitý cukr, mořidlo na dveře a čistý alkohol.

Není to žádný pitíčko pro slečinky. Hodně dřevitá whisky s nevkusně sladkým pozadím a všudypřítomnou chutí alkoholu. Pro milovníky dobré staré skotské to opravdu není. Spíš potěší milovníky bourbonů. A ona se vlastně i míchá z různých whisky, který se vyrábějí ze sladu s podílem kukuřice, stejně jako bourbony. Jen díky kanadským zákonům se to může jmenovat whisky. Ve Skotsku by takový složení neprošlo. Takže tak. Je to něco mezi Four Roses a Tullamore Dew. Já bourbonem nepohrdnu. Jak už jsem psal, vypiju všechno. A třeba ten Four Roses mám i celkem rád. Takže Crown Royal mě taky neurazil. Taková lepší míchaná whisky. Na skotský nemá, ale pořád lepší než většina produkce ze zámoří.

Pokud si ji nedáte čistou, ale šoupnete do ní trochu vody nebo kostku ledu, tak se Crown Royal krásně zjemní, vystoupí víc sladký tóny a naopak se zahladí chuť alkoholu. Rozhodně tak doporučuju tuhle whisky spíš s ledem než bez. Ale i tak je ta sladkost pořád taková nepřirozená. Crown Royal je samozřejmě dobarvovaná karamelem, jako všechny whisky ze stejnýho cenovýho segmentu, ale zrovna tady u této možná někdo s karamelem maličko ujel. Taky ji dost nejspíš staří v čerstvě vypálených sudech, jak bývá za mořem zvykem.

Tahle whisky má jedno nesporný plus. Pokud hrajete deskovky, tak pytlíček. Pokud ne, tak je to cena. Tuhle krasavici seženete za dobrých čtyř sta korun. Za cenu, kterou si rozhodně dokáže obhájit a pokud ji prominete trochu toho dřeva, neumětelé sladkosti a ostrýho alkoholu, tak nebudete zklamaní. Já si tuhle láhev vychutnal víc jak většinu věci za podobný peníz a kdybych ji někdy dostal znova darem, zlobit se nebudu. Vychutnám si ji i podruhé. A když si do ní šoupnete led, bude o chlup lepší a vzhledem k ceně jednoho panáku nad tím nemusíte ani sáhodlouze přemýšlet.

A teď krátký vysvětlení, proč že to vlastně tahle whisky vyhrála párování z minulé recenze. Není to samozřejmě jen o tom, že má nejblíž k bourbonům a Bourbon BBQ Grander má bourbon přímo v názvu. Ne. Je to o tom, že Crown Royal svojí nevyvážeností nemá nikterak dlouhou dochuť a celkem dobře se páruje s jídlem. A taky nemá přehnaný množství kouře, který by vám vynulovalo jazyk na dalších patnáct minut. Je to celkem nenáročná whisky a ve spojení s Bourbon BBQ Granderem se krásně doplní. Kousnutím do burgeru do pusy dostanete kouřovou a sladkou chuť z omáčky, trochu tučnosti ze sýra a dávku pikantnosti z kuřete. Napijete se whisky a spláchnete si pusu nenáročným alkoholem bez postranních pachutí. Dobře si rozumí s kouřem z burgeru. Celý jazyk vás příjemně pálí z pikantního kuřete, ale uprostřed jazyka se udělá jakási dálnice, kde vám chuťový pohárky pročistí a prohřeje alkohol. Trochu jako skalpel, o kterým jsem psal v chuti. Pak si znova kousnete a tuhle alkoholem pročištěnou dálnici zase zanesete tukem a cukrem. Zbytek jazyka pálí příjemně dál. Napijete se znova, zase příjemný vyčištění pouze prostředku jazyka a tak dál a tak dál. Ani jedna z chutí nemá vyloženě navrch, že by vám rušila příští sousto/douško a přesto vás příjemně pálí v puse. Tahle kombinace je fajn. Vyhrála právem. Teď jen vymyslet další výmluvu, abych si doma mohl souběžně nalít dalších pět panáků… 🙂

Za poslední měsíc po nás fast foody střílí jednu novinku za druhou. Některý jsou slabší, některý jsou lepší, ale nic, z čeho by se člověk vyloženě posadil na zadek. A co KFC? To celou dobu nabízelo jako promo nějaký boxy. Obyčejný menu s pár křidýlkama navíc ve slušivé krabičce. Nuda. A pak, jako Blesk z čisté trafiky, přišly dvě krásný novinky. No novinky… Dvě krásný obměny klasických burgerů. Nejvíc mě zaujala lanýžová omáčka. Bylo jasný, že burger s lanýžovou omáčkou bude na řadě jako první. Ale… Ale Bourbon… Bourbon BBQ Grander. Krásný název. Krásný složení. Cibulový kroužky. Žádná zelenina! Jó lanýže musí počkat.

Hned na úvod se přiznám. Tenhle burger jsem si donesl domů a vychutnával si ho krásně vlhký a vlažný. Jaký byl důvod této hereze? Dozvíte se pod recenzí. Ale ještě než tam začnete ze zvědavosti rolovat, přečtěte si samotnou recenzi. Zase tak daleko od KFC nebydlím, takže třeba vám k něčemu bude.

Bourbon BBQ Grander ze skutečnosti celkem těžko snese srovnání s Bourbon BBQ Granderem z promo obrázku. Jestli je to výsledek těch pár set metrů v sáčku těžko říct, ale trochu vypadá, jako by si na něj někdo sedl. A pokud si dobře pamatuju, tak po cestě jsem si na něj nesedal. Což o to. Sedl nesedl, ale poskládanej byl zvláštně. Třeba cibulový kroužky se topily v majonéze pod masem místo toho, aby si hověly nahoře mezi kuřetem a prasetem. Zbytek byl taky tak nějak naopak. Ale množství v pohodě. Pěknej kus masa, pěkný kousky slaniny, sýr, BBQ omáčka, majonéza a to všechno v housce od Granderu.

První věc, kterou jsem ochutnal, byly cibulový kroužky. Kousek jsem odrýpnul, vložil do pusy a zůstal neohromen. Obyčejný fabrikovaný cibulový kroužek. Hodně podobnej těm od Burger Kinga. Že nekřupal v potaz neberu. Přecejen se válel v majonéze dýl jak minutu. To by nezvládl žádnej kroužek. Ale chuťově to žádná pecka nebyla. Těžkej průměr. Pak jsem ochutnal slaninu. Ta už byla lepší. Na webu o ni píšou „křupavá slanina s třtinovým cukrem“. Že bych z ní cítil nějak moc cukru se říct nedá, ale rozhodně mě zaujala víc než kroužky. Byla dost tlustá na řezu a měla takovou opravdovou chuť. Opravdovější než slanina od jakékoliv konkurence. KFC nikdy nemělo tu nejlepší slaninu, ale s touhle trefili hřebíkem prase mezi oči. Byla masitá, měla zajímavou chuť a byla dost výrazná na to, aby šla občas zacítit i vedle pikantního kuřete. Za mě rozhodně palec nahoru.

Další položkou je kuře. Kuře od KFC mně vždycky chutnalo. Teď to nebyla žádná výjimka, ale musím se přiznat, že po rozříznutí jejich placky mě gastrofanfáry v mozku zrovna nehrály. Že se placka na Grandera nějaký ten pátek dělá ze stehenního masa už vím dlouho, ale pohled na pořádný šťavnatý kuřecí prso bych viděl asi radši. Nejsmutnější na tom bylo, že placka z, ač teoreticky šťavnatějšího, stehenního masa, byla suchá až hanba. Samozřejmě to zase mohlo být způsobený delší prodlevou mezi výrobou a mezi jedením. A já souhlasím. Jen mám dojem, že větší část téhle prodlevy kuře leželo někde na ohřívacím pultíku v provozovně. Chuťově maso bylo v pořádku. Akurátně pikantní. No ale jestli stejnou placku dávají teď na Grandera, tak už je mi jasný, proč jsem pár let zpátky přešel z Grandera na Hot Wings…

Pak tam byl sýr. Samostatně celkem výrazný a chutný jakýsi polotavený cheddar, v celku se až tak neprosadil, ale nepochybně v celkové kombinaci kus svojí smetanovosti zanechal. Stejně jako majonéza. Majonéza není zrovna věc, která se nějak často prosazuje, ale já ji tentokrát cítil skoro furt. Proč? Viděli jste ten obrázek navrchu? Když jsem mluvil o cibulových kroužcích topících se v majonéze, tak jsem si nedělal srandu. Majonézy jsem tam měl víc, než by doporučilo jedenáct z desíti kardiochirurgů. A to není špatně. Já rád majonézu. A suchý kuře taky rádo majonézu. Takže pohoda.

Jako skoro poslední jsem si nechal novou Bourbon BBQ omáčku. Na webu o ní mluví jako o Tenessee Jack omáčce (to „n“ tam chybí jim, ne mně). Tak jako tak název jasně odkazuje na chlast. A to my, dospělí, máme rádi. Já třeba radši zrovna skotskou whisky než nějakou rádoby whiskey z Tennessee nebo rovnou bourbon, ale vychutnat si dokážu všechno. A ruku na srdce. V omáčce je to stejně úplně buřt. A navíc dost pochybuju, že ta omáčka opravdovej bourbon kdy viděla. Ale musí se nechat, že po whiskey trochu cítit jde. Má takovou krásně sladovou chuť, k tomu spousta kouře, trocha štiplavosti. Jako jo. Povedla se. Hodně mi připomíná chuť omáčky od McDonald’s, která byla v Cibul burgerech. Je to jedna z těch omáček, který by se vám doma v láhvi určitě neztratily. Taky je dost odlišná od jejich klasické BBQ omáčky, kterou jsem si koupil bokem, abych se přesvědčil na vlastní jazyk, že se jedná opravdu o novinku.

Co musím ještě pochválit je houska. Zažila si spoustu omáčky, zažila si spoustu minut chůze, spoustu vlhnutí a přes to všechno si dokázala udržet svůj tvar a nerozpadnout se. Věc, která se u dua KFC-BK nevidí zrovna často a o to víc ji musím vyzdvihnout.

Celkový verdikt? Dost dobrý burger. Žádná otravná zelenina. Taková chlapská záležitost v tom nejvíc sexisticky šovinistickým vyznění. A mě chutnal. Chutnal mi hodně. Ač ingredience samy o sobě nejsou žádnej jackpot, tak jejich spojení je dobrý, kupodivu hodně vyvážený a nemůže urazit žádnýho jedlíka pikantního kuřete. Dobrá BBQ omáčka, spousta majonézy, pikantní kuře, obyčejný cibulový kroužky, výborná slanina, dobrej sýr, pevná houska. Za mě ano. Proč ne. Víc takových novinek. Cena 125 samostatně. V menu nevím, ale určitě to bude dost. Je to rozhodně jeden z těch dražších kousků, ale za to ochutnání, si myslím, stojí.

PS: KFC má taky novou omáčku (k hranolkům atd.) a sice Kentucky GOLD. Ochutnal jsem ji díky tipu tady na blogu a jsem za to rád, protože ta omáčka je PECKA! Vynikající lehce hořčično, těžce majonézová a ultrahustě kouřová omáčka. Jako olíznout komín zapatlanej od majonézy. Fakt špica a dokud ji KFC bude nabízet, tak od nich nechci žádnou jinou… Dost mi připomíná omáčku z Royal Bacon a ta byla jedním slovem legendární.

PPS: A proč že jsem to tenhle burger nesl domů místo toho, abych si ho za tepla a za křupava vychutnal na místě? Odpověď je párování. Ano. Párování. Když jsem viděl název Bourbon BBQ/Tenessee Jack omáčka, tak mě napadlo jediný. To bude super s nějakou whisky. Dozatím (kavoniho neologismus) jsem při psaní recenze na whisky hledal nejlepšího parťáka z fast foodu k dané whisky. A protože mám teďkom děcko a jako každý slušný rodič chlastám hlavně doma, tak jsem toto párování otočil. Donesl domů jídlo z fast foodu, nalil od každé z lahví whisky, co jsem doma našel a jal se párovat. Že jsem se chtěl jen líznout a mít k tomu nějakou výmluvu? Ale kdeže. Tak to nebylo. Jen lži a pomluvy!

Která whisky to vyhrála? Na kterou to budu psát recenzi? Kolik kilotun má Halina? Na odpovědi si budete muset ještě chvíli počkat…

Je spousta způsobů, jak se dozvědět o novinkách ve fast foodu. Většinou je prozradí insideři (zaměstnanci) tady na blogu, občas se o nich dozvím až díky billboardu na ulici, někdy z reklamy v televizi a sem tam na ně narazím na webu. No a naprosto nejlepší servis má PR od Subway. To vám tak přijde email do elektronické schránky s výčtem novinek a doporučenou omáčkou a ve schránce fyzické najdete dva kupóny na bagety. To se prostě nedá odmítnout. Takže další nezaplacená recenze na zaplacený bagety je tady. A tentokrát to bude ostrá jízda! A dvojitá!

Po netradičním vajíčkovým sendviči Subway střílí na jistotu a v podstatě upravilo svůj nejprodávanější sendvič Kuře Teriyaki. Na mase máme ale tentokrát marinádu z manga a papriček habanero. Z těch mám celkem respekt, takže jsem byl zvědavej na výsledek. Když jsem si bagetu dával poprvé, tak jsem se snažil jakž takž držet obrázku a chtěl jsem kuře vyzkoušet i s doporučenou sladkou cibulovou omáčkou.

Výsledek? Sezamový pečivo, kuře mango habanero, plátkový sýr, salát, rajče, cibule, paprika, sladká cibulová omáčka a troška soli a pepře. Taková dejme tomu normálka.

Poskládaná byla bageta trochu chaoticky. Většina surovin na straně první a druhá strana byla trochu sušší. Ale celkově bageta jako taková byla nadupaná, takže naprostá spokojenost. Zelenina byla čerstvá, křupavá a tentokrát nebyla ani ledová. Měla příjemnou teplotu. Vypíchnout musím nádherně vyskládaný rajčata. Jak z obrázku.

Chuťově zeleninu asi popisovat nemá cenu. Snad jen, že díky troše soli a pepře je zelenina o chlup lepší než bez toho. Takže když ke konci skládání řeknete, že chcete trochu osolit a opepřit zeleninu, nikdy neřeknou ne a vždycky si o chlup polepšíte. Ze zeleniny se nejvíc prosadila cibule, ale cítit byl i salát, paprika a rajčata. Dvakrát jsem ucítil i plátkovej sýr. To samozřejmě není moc, ale důvod je nasnadě. Maso.

Masíčko má chuťovou sílu obřího kamennýho beranidla. Jakmile se do něj zakousnete, všechno jde stranou a nastoupí ovocnej průvod mangových tónů. Průvod si to celkem rychle profičí kolem vás a ještě když cítíte jeho konec, tak v tu chvíli dostanete pálivou pecku. A jakože dost pálivou. Habanero mají pálivost asi čtyřiceti násobnou oproti oblíbeným Jalapenos. Naštěstí v Subway nejsou masochisti a pálivost je snesitelná i pro všední smrtelníky. Samozřejmě pod podmínkou, že máte rádi pikantní. Pro dráždivý tračnikáře a děcka tohle opravdu není. Taková příjemná osmička z desíti, kde jedenáctku už bych si nevychutnal.

A jak rychle pikantnost nastoupí, tak stejně rychle odezní a začnou se zase ozývat ovocný tóny manga. Tóny jsou tak nějak prázdně ovocný. Nečekejte v mase přehršel cukru. Mango dodává jen exotickou vlnu, cukr naštěstí nechalo doma. Což je super volba, protože se můžete vyřádit na omáčkách. Takže maso je super ovocná exotika, pak pálivá facka, znova trocha exotiky a jemná pálivost zůstává. Cítit jde tím víc, čím blíž jste konci. Super kombinace, která člověka chytne a nepustí. Další nezdolný pozitivum je konzistence masa. Je křehký jak kostka másla. Ale ne takovým tím nechutným průmyslově křehčeným způsobem, jak to některý fast foody dělají se svým kuřecím. V Subway je masíčko křehoučký díky marinování. Byly sousta, kde marináda (a že ji díky barvě opravdu poznáte) dosahovala až doprostřed kuřecího kousku. Nevím, jestli je to dlouhou dobou marinování nebo nějakým speciálním marinovacím způsobem, ale v Subway jim marinády a marinování jde, o tom žádná. Takže maso je perfektní po všech stránkách. Chuť, vůně, vzhled, konzistence a i množství bylo excelentní.

Doporučená sladká cibulová omáčka dodala sendviči cukr, kterej by člověk čekal od manga. Ale jestli mu dodala něco na chuti? Po pravdě ani ne. Sladká cibulová omáčka není až tak výrazná, aby se dokázala prosadit. To naplno dokázala snad jen červená cibulka. Takže volbu omáčky v podobě sladké cibulové za nějaký terno nepovažuju. A ani toho plátkovýho sýra. Bageta byla celkově super. Super maso, super zelenina, pochutnal jsem si, ale pořád mi něco chybělo. Chyběla mi duše sendviče. Ta, která váš dobrej sendvič posune o dva levely výš na zážitek nezapomenutelnej. Hodiny (doslova) jsem přemýšlel o ideální kombinaci (dle mých chutí), pak se do Subway vrátil a zrealizoval výplod mojí fantazie.

Představuju vám Kuře Mango Habanero a’la kavoni. Flat bread, kuře mango habanero, čerstvý (roztíratelný) sýr, avokádo, salát, cibule, rajčata, kečup a trocha soli a pepře. Záměr byla vyladěná směs exotických chutí tak trochu do Mexika. Volba flat breadu byla celkem jasná. Už od jeho ochutnání v BBQ Pulled Pork jsem se těšil, až si ho dám znova. A ta chvíle přišla právě teď. Avokádo taky byla jedna z primárních voleb, podle které jsem řídil zbytek. Pokud něco chybělo masu mango habanero, tak to byl nějaký neutralizér. Něco, co dokáže spojit super ovocnou a dost pikantní chuť a trochu je držet na uzdě. Původně byla cítit prve jedna a pak ji převálcovala druhá. Aby se pak vrátila první. Avokádo je ideální spojovací prvek všech silných chutí. Samo o sobě má lehkou oříškovou chuť, ale hrozně plnou a takovou tučnou. A tuk je přesně to, co chcete na přenos ostatních chutí. Avokádo tak dokáže krásně spojit obě chuťový složky masa a ke všemu dodá parádní konzistenci. Opravdu se za něj vyplatí připlatit.

Další loženou peckou byla volba sýra. Zatímco plátkovej sýr v minulé pečivovité bagetě dost zapadl, tak čerstvej mazací sýr vystrkoval růžky kde mohl. A hádajte co. Svěží čerstvá chuť sýra se krásně hodila ke všemu. K masu i k zelenině. Maso krásně zjemnila a zeleninu dochutila. Maso zjemnila úplně stejně jako avokádo. Díky podobné konzistenci si tyhle dvě suroviny rozuměly a odvedly v sendviči obří kus práce. Chuťově se vzájemně doplňovaly.

Volba zeleniny byla celkem jasná. Jen to nejlepší, co to nepokazí. Kopr z okurek by to pokazil, žádný okurky. Salátový okurky? Kdeže, nejsme u McDonald’s. Jalapenos papričky by se praly s habanero a bageta by byla pikantní už přes míru. Olivy by neseděly s exoticko ovocným záměrem. Takže klasický kombo v podobě salátu, rajčat a červené cibule to jistí. Cibulka už se osvědčila v první bagetě, takže její volba byla celkem jasná. Rajčatama a salátem nepokazíte nikdy nic.

Omáčka? Kečup. Je to tak. Obyčejný kečup. Vysvětlím. Máte silnou ovocnou chuť v mase, máte silnou pálivou chuť v mase, máte silný neutralizér v podobě avokáda, silnej sýr a naprosto ujetý pečivo. Co si tam dáte? Něco, co půjde cítit a doplní se s nějakou složkou, kterou už tam máte. Majonézový dresingy by neseděly k avokádu a ani moc k masu. Navíc by pohřbily čerstvej sýr. Sladká cibulová se neosvědčila minule. Chipotle by se prala s masem. Jakmile jsem vymýšlel tenhle sendvič a představil si tam kečup, byl mi ten nápad blíž a blíž, až jsem si tu bagetu v hlavě nedokázal představit s ničím jiným. A opravdu. Volba obyčejnýho kečupu se ukázala jako volba vynikající. Silná ovocná rajčatová chuť sedla jak k masu, tak k avokádu a i k sýru. Prostě pecka. Nenásilně šel kečup cítit v každým soustu a přesto nerušil ostatní chutě.

Na konci trochu soli a pepře a boží dílo je dokonáno. Z předchozí kombinace jsem se krásně najedl. Ale z téhle druhé kombinace jsem si ustříkl do prádla. Přesně tohle je ten důvod, proč člověk musí smeknout před kombinatorickýma možnostma Subway. Trocha choré a znuděné mysli může vytvořit něco, na čem si pochutná tak, že na to dlouho nezapomene. A Kuře Mango Habanero v mým podání je přesně tenhle případ. Ucítíte všechno. Pikantní maso, ovocný maso, avokádo, omáčku, sýr, zeleninu, chleba. Prostě všechno. A pochutnáte si. Teda pokud máte rádi silně ovocný tóny a na fast foody až nevšední pikantnost. Taky si vemte víc ubrousků. Budou potřeba. Cena samotné bagety Kuře Mango Habanero je 99 korun. Za avokádo jsem připlácel nějakých 16 korun, pokud si dobře pamatuju. Ale jestli někdy avokádo, tak právě k tomuhle masu.

Pokud máte stejně chorou mysl jaká já a ochutnáte můj pokus, dejte vědět do komentářů. A pokud máte mysl ještě temnější a choroboplnější, tak se pochlubte s vaší kombinací! Osobně si na tohle masíčko rád zajdu znova. Parádní obměna. Jen si to chce pohlídat sílu jednotlivých složek, aby šly cítit. Cena je vyšší, ale bagetu můžu s klidem doporučit. Taky jsem si všiml, že Big Beef Melt to dotáhl do stálé nabídky. To můžu taky jedině pochválit.