kavoniho žrádlo

Čekali jste recenzi na nějakou novinku od McDonald’s? Ha! Nic nebude. Dáme si recenzi na Nuda Wrap, teda Nugget Wrap. Nedávno se v ČR objevila ptačí chřipka a muselo se vybít spousta drůbežích chovů. Spousta slepičích životů přišlo nazmar. Nebo ne? Zhruba ve stejnou dobu Burger King přišel s megaslevou na kuřecí nugety. Podivný načasování? Konspirace? Chřipkový nugety? Třetí oko? Čtyřprdelní opice? Pravdu se nikdy nedozvíme. Jako investigativně investiční novinář jsem však pojal za povinnost přijít tomu na kloub. Vybral jsem si Nugget Wrap.

Na obrázku vypadá takhle. Nudně. Nugety, rajčata, salát, majonéza, tortilla.

Ve skutečnosti vypadá takhle. Nudně. Nugety, rajčata, salát, majonéza, tortilla. Co mě potěšilo byl fakt, že celej wrap byl zapečenej na grilu. Tím pádem tortilla byla krásně křupavá a nahřátá. Trochu to schytal salát, kterej teplo moc nemusí, ale celkově zapečení chválím a „už nikdy žádný novinky“ konkurence by si mohla vzít příklad. Velikostí byl wrap naprosto standardní, jakej dostanete ve všech fast foodech.

Po zakousnutí do nugety byla jasná jedna věc. Není to čistý kuře. Už konzistence naznačí, že je to lehce nastavený nějakou chemickou mňamkou. Je to špatně? Jak se to vezme. Kvůli zdravé výživě do fast foodu asi nechodíte. Konkurence dělá nugety z čistýho kuřecího masa a jsou nudný až hanba. Bez omáčky se nedají pomalu vychutnat a ve wrapu by to byl propadák. Burger King má nugety víc fast foodovský a hodně mi připomínají léta, kdy oběd pro mě představoval rozpálenej friťák a pytel čehosi z mrazáku. Taková ta správná nezdravá kuřecí příchuť. Ano kuřecí. V nugetách od Burger Kinga jde cítit kuře. Až podezřele moc. Kuře společně s těstíčkem, který je chuťově celkem fajn a neruší.

Zbytek wrapu je pak klasika nad všechny klasiky. Trocha salátu, trocha rajčat a majonéza. Složení jednoduchý jak šlapka a funguje prvotřídně. Tenhle wrap jsem překřtil na Nuda Wrap v úvodníku, ale nikdy jsem si nudu tak dobře nevychutnal, jako u téhle tortilly.

Wrapu vládne fast foodová kuřecí chuť nuget. Těch je tam dostatek. Tři nebo čtyři. Chtěl jsem to počítat, ale nakonec jsem se nechal unášet jednoduchostí a na počty nezbyla mozková kapacita. Každopádně nuget je tam dost na to, aby byly ve většině kousnutí. Kromě nuget jde krásně cítit i zelenina. Salát i rajčata. Rajčata mně překvapily svoji celkem silnou rajčatovou chutí. Všechno to krásně dokresluje majonéza. I tu tortillu ucítíte.

Recenze působí celkem kladně. Aby ne. Dostanete přesně to, co čekáte. A vlastně ještě víc, protože těch pár surovin k sobě až neuvěřitelně pasuje a chuť nuget umí příjemně překvapit. Problém je, jak už to u BK bývá, cena. Já koupil dva Nugget Wrapy za 120 korun díky kupónu v aplikaci. Ale jakmile dojdou zásoby nuceně pobitých kuřat a cena se dostane na standardních 100 korun za kus, tak bude zle. 60 korun za jeden je cena slušná a když sníte dva, tak se celkem slušně naobědváte. A troufnu si tvrdit, že v rámci možností i celkem zdravě (určitě pak na fast foodový poměry). Pokud bych ale měl za tenhle wrap dát stovku, tak to ne. Za ty peníze nestojí ni náhodou. Ale pokud Nugget Wrap najdete v kupónech, nebojte se je použít. Třeba vás příjemně překvapí. Jako mě.

Pizza Hawaii?

Hawaii pizza.

Pizza Hawaii!

Pizza Hawaii.

Hawaii, Pizza Hut.

Čau lidi. Tak že prý o mně Fridrichová chystá reportáž. Že prý jsem si poslední dobou oblíbil jalapeno papričky a pikantní jídlo obecně. Tak abych to uvedl na pravou míru. Jsou to samozřejmě lži a pomluvy. Nic jinýho než kampaň a účelovka proti mojí o sobě. A od toho já nikdy neodstoupím! Nikdy! A teď si pojďme zrecenzovat Spicy Queen s jalapenos od Pizza Hut.

Pizza Hut Express dělá pokroky a nově si můžete vybrat z více druhů pizz. Momentálně tam totiž mají dvě speciálky místo jedné jako před dávnými dny minulého prosince a současného ledna. V našem případě teď máte na výběr z pizz Farmer s kuřecím masem a Spicy Queen. K tomu akce jako šunková za 99 korun, jedna plus druhá za půlku nebo teď dokonce rozdávají kupóny na 1+1 zdarma ze základní nabídky. Jde vidět, že se v Ostravě snaží nalákat co nejvíc lidí. A nejspíš to i vychází, protože o zákazníky tam nouze opravdu není. Já si za měsíc tímhle blogem vydělám někdy až dvě stě korun, takže jsem se mohl slevy a kupóny hodit za hlavu a dát malou Spicy Queen za plnou cenu 139 korun českých.

A musím ostravskou pobočku Pizza Hut zase pochválit. Dostal jsem krásně obloženou pizzu, kterou bylo radost vyfotit a ochutnat. Složení není nikterak přehnaný. Salám, jalapenos, červená cibule, kukuřice, mozzarella a rajčatový základ. Sýrový okraj jsem slušně odmítl. Představa větších okrajů na úkor menšího středu mě moc neláká. Jó kdyby nabízeli hot dog okraje, jako to kdysi dělala Forty’s pizza, tak to bych nad tím uvažoval. Ale suchá mozzarella v suchým těstě se dá zbaštit leda pomocí omáčky a ani tak se to nevyrovná surovinám ze středu pizzy. Takže tak.

Po prvních pár soustech je zřejmý, že nad Spicy Queen někdo přemýšlel. Červená cibule společně s kukuřicí tvoří sladkou chuťovou linii, salám se sýrem slanou linii a jalapenos to celý dokreslujou krásně ovocnou pikantností, která neruší, ale zvedá celek na vyšší chuťovej level. Rajčatovej základ krásně sedí jak ke sladké, slané, tak i pikantní vlně. Těsto bylo celkem tenký, křupavý a chuťově dobrý. Spíš neutrální a absolutně neruší zbytek.

Celkově tak v puse ucítíte všechny suroviny, který si rozumí a díky jalapenos jedou ovocně pikantní bomby. Cibulka je propečená akorát. Salám je opečenej akorát. Sýr se na začátku táhl jako v každým správným americkým filmu z devadesátek. Všeho dostatek. Těžko hledat negativa. Snad jen ten salám by mohl být o dva chlupy víc pepperoni a o jeden chlup míň vysočina. Velikost samotné pizzy je menší a malá pizza bude stačit lidem, kteří jsou zvyklí na lehčí obědy. Pokud v pizzerii bez problému sníte celou 32 cm pizzu, pak volte tu větší variantu. Mně naštěstí stačí ta menší a musím se přiznat, že jsem Pizza Hut přišel na chuť. Pokud máte rádi americkej styl pizzy a šíří se o vás pomluvy, že máte rádi jalapenos, tak Spicy Queen můžu s klidným svědomím doporučit.

CHEESE WEEKS

V Číně řádí smrtící virus, v Austrálii smrtící požáry, v Rusku smrtící režim a u nás řádí sýr. Všude sýr. U konkurence sýr, u pseudo konkurence sýr, prostě všude. Laktointoleranti nemají kam uniknout a musí se uchýlit do nejhorších, nejtemnější a nejosamělejších koutů republiky, do veganských bister. Pro vás ostatní tu mám novou recenzi z Burger Kingu, kde představili další sýrový promo.

Výběr až tak složitej nebyl. Dvojitý Cheddar Whopper je v podstatě vylepšená kopie Double Cheddar Beef z léta. Ten mě absolutně nezaujal. Zato Ementál Whopper mě zaujal hned. Dva plátky ementálu, hovězí maso, salát, rajčata a hlavně Big King omáčka a jalapenos papričky. Big King omáčku mám rád a něco mi říkalo, že se k jalapenos bude výtečně hodit. Takže volba byla jasná.

Po rozbalení mě jako obvykle překvapila veliká velikost Whopperu. Asi musím přestat chodit ke konkurenci, aby mě přestaly udivovat normálně veliký burgery. Jako první věc jsem odloupl kus odchlípnutýho sýra a ochutnal. Ementál to nebyl špatnej, ale na konkurenci neměl. Chutnal víc po tavících solích než po smetaně. Další jsem ochutnal omáčku. Že je to ta z Big Kinga bylo jasný už od pohledu, ale tak jistota je jistota. V puse se mě rozvinula krásně kyselkavá omáčka s lehoučkým sýrovým nádechem. Byla to ona!

Po kousnutí jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Big King omáčka v kombinaci s jalapenos nezklamala. Kyselkavá chuť říznutá ovocně pikantní chutí papriček je super. Lehce nevyvážená, přesto super. Co mě trochu zarazilo byl fakt, že větším původcem sýrově chutě v burgeru byla Big King omáčka než dva plátky samotnýho ementálu. Celkově byl burger tak trochu nevyladěnej. Nápad spojit Big King omáčku s jalapenos se povedl na jedničku, ale možná by to chtělo šťastnější volbu při výběru sýra. Celkem nevýraznej ementál moc šancí neměl.

Zbytek je klasika. Dva plátky rajčat, z nichž jeden byl začátek rajčete. Naštěstí s vyříznutým bubákem, takže v pohodě. Salát byl nasekanej na větší kousky. To mám rád. „Sýrová“ houska posypaná ementálem byla přinejlepším průměrná. V houskách Burger King pořád trochu plave. Maso bylo tenký, dost suchý a s klasickou chutí grilu tak, jak od Burger Kinga čekáte. Celkovou chuť tvoří hlavně omáčka s jalapenos a masem. Občas rajče. Ementál až ve vyjímečným případě.

Celkově je Ementál Whopper docela fajn. Není to žádná pamětihodná pecka, ale bez problému jsem si pochutnal. Šla by vyladit lepším sýrem, možná by se tam hodila i slanina, ale jinak celkem OK. Cena je 129 korun samostatně, v menu 189 korun a pokud chcete jejich promo hranolky místo obyčejných, tak si připravte 209 korun. Je to hodně. 129 korun za burger ze surovin běžně skladem a tenkým suchým masem je dost, to se na mě Burger King nemůže zlobit. Na druhou stranu cenu mají vylepenou a buď vám za to stojí nebo ne. Já byl natěšenej na kombinaci Big King omáčky a jalapenos, takže mi to za to stálo. Ale dám si ho znovu? Nejspíš ne. Nechám si přidat jalapenos do Big Kinga XXL, až tam půjdu příště? Nejspíš ano.

Jo a když už jsem zmínil promo hranolky, tak bude fér o nich něco napsat. Taky si můžeme střihnout srovnání s konkurencí, který se přímo nabízí.

Bod jedna, název. King Fries slanina & sýr vs. Pikantní McFlavor Fries. Bez debat vede Burger King. Pořád se mi nedaří vyslovit nahlas McFlavor aniž bych u toho vypadal jak sloní ocas.

Bod dva. Omáčka. Burger King má klasickou chemickou, lehce pikantní sýrovou omáčku, jejíž vůni znáte z kina (i když jste si ji třeba zrovna vy nikdy nedávali). Je dobrá a v podstatě chutná přesně tak, jak očekáváte z obrázku. McDonald’s měl snahu o chemickou nechemickou chuť s podivnou konzistencí. BK má zase bod a velký plus za množství. Omáčky byl kotel a díky její speciální konzistenci ani moc nerozmočila hranolky.

Bod tři, slanina. BK má slaninu snad namletou, ale celkem chutnou. Množství obrovský. McDonald’s měl slaninu na větší (lepší) kousky, ale divně smrděla a bylo ji málo. Já bych radši normální kusy slaniny. Bod nemá nikdo.

Bod čtyři, hranolky. Tam je jasný vítěz McDonald’s. Jejich tenký hranolky patří k tomu nejlepšímu, čím si můžete zanýst cévy. Burger King má klasický tlustý ARO hranolky, který jsou průměrnější než aritmetickej průměr.

Bonusový bod pět, vidlička. Malá plastová pidi vidlička vs. pořádná Poseidonova lopata. Bod pro BK, najíte se jako člověk.

Takže 2:1 pro Burger King plus bonusový bod za vidličku. Cena je zhruba stejná. V BK jsou za 59 samostatně, pokud se nepletu. Za tu cenu to samozřejmě nestojí. Za dvacku jako příplatek k menu už se o tom dá uvažovat. Ona je ta cena nejspíš stejná v obou případech, ale dvacka navíc přecejen tak moc nebolí jako hranolky za 59 korun a ještě k tomu přijdete o pití. Za extra dvacku King Fries se slaninou a sýrem stojí. Omáčka je celkem fajn, slanina taky, tlustý hranolky nejsou nic extra, ale alespoň vydrží tu nálož omáčky. Bramborový mřížky to nejsou, ale jako obměna finger foodu, proč ne.

Ne každej den se stane, že někdo z naší středně veliké země uspěje za mořem s vlastní pochutinou. Když vynechám pár šikovných vinařů, tak mě v moji přehluboké paměti napadá jen jistá paní s marmeládama, který prý baští i britská královna. Před paní samozřejmě klobouk dolů, ale marmelády jsou… no marmelády. Navíc to bylo před sedmi lety. Ale nedávno se jednomu Čechovi povedl minimálně stejně tak dobrej, ne-li lepší zářez. Třetí místo v americké soutěži The World Hot Sauce Awards v kategorii Mild Hot Sauce. Tím Čechem nebyl nikdo jiný než místní moravskoslezský chilli nadšenec Gaston. Tuhle ochutnávku jsem si nemohl nechat ujít…

A to je ona. Omáčka, která zaujala jako jedna z mála z neuvěřitelných 640 chilli vzorků. Já sám plechovou hubu nemám a při představě 640-ti vzorků, z nichž minimálně polovina by mě zkrátila tenký střevo o dva metry, jsem rád, že mi někdo poradí, co si koupit. Tím tuplem jsem rád, že Gaston uspěl zrovna v kategorii Mild, u které dokážu rozeznat i nějakou tu chuť. A že je co poznávat. Posuďte sami ze složení.

Žádná chemie, na prvním místě ananas, spousta koření. To zní slibně už od pohledu. Pálivost dvě papričky z pěti měla už minule recenzovaná Rozpálená švestka, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. A stejně mě vždycky ta pálivost dokáže překvapit. Ale pěkně od začátku.

Jako první ucítíte ananas. Svěží ovocnou chuť ananasu. Následuje vlna zajímavýho koření, kterou hned začne překrývat pikantní přílivová vlna, která postupně zaplaví zbytek. Po chvíli se vlna rozplyne a zůstane zajímavá exotická dochuť s pikantním mravenčením na jazyku. Jako u všeho pikantního i tady záleží na vaši toleranci. Jestli dostanete vlnu pálivosti, tsunami ohně nebo jemnou pikantní pusu.

Já mám toleranci hodně nízko. Pro mě jasná devítka (nedávný Vindaloo), kdy jsem dva dny pomalu nemohl nic jíst kvůli díře v žaludku, je pro Gastona příjemná pětka. Takže dvě papričky z pěti pro Gastona můžou pro dost lidí znamenat hranici toho, co jsou schopni ještě sníst. Ale pokud máte pikantní alespoň trochu rádi, tak Rozpálenej ananas určitě zvládnete. Pro mě je to taková šestka z desíti. O malý chlup silnější než Tabasco, zhruba stejný jako takový ty chilli česnekový směsi v asijských bistrech. Rozpálenej ananas pálí celkem dost, ale pořád rozeznáte i ostatní chutě a dochuť je krásně hřejivá. Není to taková ta nepříjemná pálivost z chilli koření, které se nejde zbavit. Je to ta příjemná ovocná pálivost, která vám na jazyku udělá dobře. Ale pálí celkem dost.

Rozpálenej ananas ale není jen o ananasu a chilli papričkách. V pozadí toho všeho se odehrává malá symfonie koření. Vzhledem k ne moc vysoké toleranci chilli nemůžu machrovat, že tam cítím všechny vypsaný druhy koření, ale kromě ananasu tam lze postřehnout ještě jednu exotickou linku a já bych to viděl na neotřelou kombinaci kardamonu a jalovce. K ananasu tahle kombinace sedí až nečekaně dobře. Kam Gaston na kombinace chutí chodí netuším, ale jedno je jasný. Z popisu jeho BBQ omáčky jde vidět, že je to srdcař, kterej se nevzdá dokud nenajde dokonalost. Vám ji stačí pak jen protřepat a vyklepat.

Kdybych měl být hnidopich a hledat chyby, tak jediná by byla konzistence. Spíš než omáčku to občas připomíná chutney a pokud se nechá dýl na talíři, tak z ní vyteče šťáva. Absence chemie se halt musí nějak projevit. Tuhle nevýhodu lze ovšem krásně proměnit ve výhodu. Už jste někdy měli opravdu pikantní kořeněnej ananasovej džus?

Schválně jsem nechal kousek omáčky bokem dvě hodiny a výsledkem byla tahle perfektní šťáva. Stejně tak exotická, pikantní a kořeněná jako omáčka sama. Je mi jasný, že milovníci chilli by po vysrknutí tohodle už jinej džus nechtěli. Zahřeje víc než kdejaká slivovice.

Taky jste si určitě všimli, že tady všude na fotkách nacházíte různý použití omáčky. Zkoušel jsem ji k velké spoustě věcí. Opravdu výborně se hodí k vepřovýmu masu. Vepřovej burger s bylinkama, nivou a avokádem Rozpálenej ananas povýšil na nejvyšší level. Kuřeti od KFC dodal exotickej švih a pořádnou pálivost, po které tolik lidí touží. K párkům mi omáčka moc neseděla. Pokud si kupujete kvalitní párky a těšíte se na jejich jemnou uzenou chuť z bukovýho dřeva, tak vám ji omáčka totálně přebije. Dodá exotiku, ale u párků chcete spíš klasiku kečup nebo hořčici. No ale k čemu se omáčka hodí nejvíc? K whisky a chlebu.

Asi to zní jako úplná kravina, ale je to tak. Dáte si trochu Rozpálenýho ananasu, skrnete si whisky a kousnete do chleba. V puse se odehraje následující. Ananas, koření, pálivost, pálivost, koření, kouř, alkohol, pálivost, chleba, zjemnění, souhra alkoholu a pálivosti. Je to jako když lezete do vagónu metra, naproti vám projde exotická brazilská tanečnice v minioblečku, metro se rozjede, vy na zemi najdete dvoustovku, usmějete se a máte krásnej den. Taková pěkná souhra událostí v pozadí obyčejnýho dne.

Pokud vás omáčka zaujala. můžete si ji koupit na eshopu za 179 korun. To je za poctivou omáčku slušná cena. Pokud bydlíte na Ostravsku, tak máte víc možností. A to hlavní. Pokud vás výroba chilli omáček zaujala, tak můžete přímo ke zdroji na den otevřených dveří a koupit i speciální, běžně neprodejný omáčky jako třeba parádní mangovou pro Punk Food. Taková příležitost se často nenaskýtá…

Chcete další recenzi? Máte ji mít! Pokud jste měli tu odvahu kolem Vánoc chodit po ostravské Nové Karolině, tak jste si určitě všimli nově otevřené provozovny Pizza Hut. Ono si nejde nevšimnout. Je totiž šikovně umístěná na hlavním a úzkým koridoru mezi MHD a multikinem, takže buď vrazíte do někoho, kdo čeká na pizzu nebo do vás vrazí někdo, když vy zrovna čekáte na pizzu. Další menší vada na kráse je fakt, že se jedná o Pizza Hut Express, čiže máte na výběr z neuvěřitelných pěti druhů pizz plus (naštěstí) jedné akční novinky. Jako úplně první pizzu z Pizza Hut ve svým cholesterolem nabitým životem jsem si vybral Grande Pepperoni.

Pizza Hut je původně americkej koncept a pepperoni pizza bude jedna z nejprodávanějších variant za oceánem, ne-li vůbec na nejprodávanější. Jakožto člověku, co si oblíbil pizzu italskou, mi bylo jasný, že na nějaký tenký těsto a kvalitní čerstvý suroviny se tady hrát nebude. A to mi ale vůbec nevadí. Levná mražená pizza dost dlouho patřila do mýho stálýho studentskýho jídelníčku. Kdo neobsadil kolejní sdílenou mikrovlnku (jedinou na patře) na celých dvacet minut, než se mu mražená pizza ohřeje do gumovýho poživatelnýho stavu, ten neví, co je to hlad. Je Pizza Hut o kousek dál? Přecejen ostatní fast foody se mražáku taky nebojí…

V tomhle směru Pizza Hut naštěstí překvapil a pizzu dělají čerstvou z těsta, který si tam sami „uválí“. Suroviny na placku mají nachystaný dopředu kdoví odkud, ale u těch už je to celkem jedno. Snad jen zmíním ještě jedno moudro. Pizza Hut Express má dvě velikosti. Malou a střední pizzu. Klasická Pizza Hut provozovna má taky dvě velikosti. Střední a velkou. To jen abyste nebyli zmatení z cen jako já, když jsem pak v Praze narazil na klasický Pizza Hut a viděl cifry začínající trojkou…

A to hlavní, pizza. Pepperoni je taková americká margherita. Jen místo bazalky tam máte salám. Takže salám, mozzarella a rajčatový základ. Dost na to, aby člověk poznal, s kým že má tu čest. A dostal jsem to, co jsem přesně očekával. Těsto bylo tlustší, kynutý a chuťově celkem neutrální. Za mě celkem v pohodě. Pokud nečekáte křupavý italský tenký těstíčko nasáklý atmosférou kamenné pece na dřevo v malé italské přímořské vesničce, tak zklamaní asi nebudete. Salám mě ale trochu zklamal. Jakožto největší hvězda programu moc nezazářil. V podstatě to byla o chlup pikantnější vysočina. Co se salámů týče, tam je třeba Subway o dva kroky dál. Na druhou stranu se pořád bavíme o salámu na pizzu, takže to beru. Strouhaná mozzarella od Pizza Hut taky nebude ta nejkvalitnější na trhu. Takový průměr.

Rajčatovej základ pak překvapil celkem mile. Naředěný rajčatový protlak s trochou oregana. Trochu nakyslý, trochu nasládlý. Za mě super. Samozřejmě zase nečekejte vymazlený italský Sugo. Což je ale taky trochu škoda. Pepperoni od Pizza Hut je taková spíš průměrná pizza z průměrných surovin, kdy je výsledek celkem fajn v rámci fast foodových kritérií. Bohužel za cenu, za kterou dostanete hned vedle v Coloseu italskou pizzu z prvotřídních surovin, kde je vyšší cena naprosto pochopitelná.

Cena malé salámové pizzy u Pizza Hut, kterou zažene malý hlad jeden menší člověk, je 109 korun a u normální třiceticentimetrové klasiky je cena 169 korun. Za průměrný těsto, průměrnej salám, průměrnej sýr a celkem slušnej rajčatový základ je to moc. Ceny jsou z webu, protože lístek se mi kdesi zatoulal. Ale mám pocit, že ty ceny byly ještě o chlup vyšší. To jen ať nejste v šoku, až tam zajdete. Co je velký plus jsou různě dochucený oleje u pokladny, kterýma si můžete dochutit pizzu. Tomu dávám palec nahoru a alespoň trochu si tím můžou ospravedlnit dost agresivní cenovky. I tak ale Pepperoni moc doporučit nemůžu a já se jejím pravidelným vlastníkem stávat nebudu. Samozřejmě pokud někdo ujíždí na jednoduché salámové pizze, ten si stěžovat nebude.

Jedna průměrná lehce předražená pizza mě od celýho konceptu neodradí, takže jsem tam zašel brzo znova a tentokrát si všiml i levé stěny, na které je vždycky jedna dočasná speciální pizza. Ještě nedávno to byla Vegemania, když jsem šel naposledy okolo, tak tam byla jiná. Ale Vegemanii mají na webu pořád, tak třeba to nějak točí nebo něco. I bez mrtvých zvířat se dá pár hodin přežít, tak proč občas nezkusit něco bezmasýho.

U Vegemanie mě zaujalo naprosto nabušený složení. Když už si člověk nehraje na Itálii, tak proč to pořádně neosolit, že jo. Takže Vegemanie obsahuje sýr Corregio, cherry rajčata, barevnou papriku, žampiony, červenou cibuli, rukolu, čerstvou mozzarellu a rajčatový základ. Sami musíte uznat, že tady maso člověku opravdu nechybí. A jak jsem byl z celýho konceptu Pizza Hut Express lehce rozladěnej, tak pomocí Vegemanie mě posadili na zadek. Posuďte sami.

Takovouhle krasavici jsem si odnesl ke stolku. Nabušená pizza, krásně udělaná na oko a ještě líp na jazyk. Tohle je malá verze, která stála nějakých sto čtyřicet korun. V podstatě cena, za kterou dostanete burger ze zmraženýho polotovaru u konkurence. Za mě rozhodně super změna a už od pohledu jsem byl rád, že v Ostravě zase někdo trochu bude vířit vodu ve fast foodovým moři.

A pizza chutnala tak, jak vypadala. Čerstvě. V puse jste cítili to, do čeho jste zrovna kousli. Žádný vedlejší pachutě se nekonají. Máte v puse červenou cibuli? Ucítíte krásně nasládlou chuť akorát upečené červené cibulky. Máte v puse cherry rajčátko? Ucítíte krásnou chuť pečených rajčat. Pečených do toho momentu, kdy vám vydají nejvíc rajčatové chuti. Krásně velký kousky chutných žampionů to celý dokreslujou. Občas ucítíte dokonce chuť dobré mozzarelly. To bude z těch hrudek čerstvé mozzarelly, kterou dávají ještě na tu strouhanou. Rukola se trochu špatně jedla, ale chuťově se tam hodila. Papriku popisovat asi nemusím. Byla nakrájená na překvapivě velký kousky. A ještě překvapivěji to bylo jedině dobře. Paprika je chuťově dost silná a takhle ji tam bylo pár kousků, takže jste ji cítili, když jste do ní kousli, ale nepřebíjela zbytek. Dobře vymyšlený.

Jediný minus téhle pizzy byl sýr Corregio. To byl ten tvrdej sýr nastrouhanej nahoře. Podle názvu a vzhledu jsem čekal nějakou variaci na parmazán. Ochutnal jsem a… a nic. Vůbec. Znova, mnohem víc sýra a zase nic. Neměl žádnou, ale vůbec žádnou chuť. Dal jsem si tu práci a začal googlit a bylo jasný proč. Jedná se o sýr, kterej se vyrábí (a prodává) jen v Polsku a nikde jinde. Jmenuje se podle italské oblasti, ale s Itálií toho rozhodně víc společnýho nemá. Takovej krásnej polskej fejk. Příště bych prosil Gran Moravii, která má k Itálii taky daleko, ale chutí předčí i leckerej originální parmazán. Pokud už tam teda Pizza Hut nechce dávat rovnou parmazán…

Jako celek je ale Vegemania naprostá vegepecka a jedna z nejlepších pizz, který jsem měl. BBQ Beef od Telepizzy to není, ale na fast foody je to počin hodný smeknutí klobouku…

Jak se ale ukázalo, je to ale bohužel hodně i o štěstí. Tahle pizza mi tak chutnala, že jsem o ni doma básnil. Pak jsme se s rodinou ocitli v Praze (4) a shodou náhod jsme v době hladu stáli u velké Pizza Hut provozovny. Objednám vegemanii, donesu domů, otevřu a prd. Místnímu kuchtíkovi (ve věku, kdy si člověk tak tak uvaří párky) nikdo asi neřekl, že rukolu tam má dát až po dopečení. Takže půlka rukoly na uhel. Ta šla ještě vyndat. Ale zbytek taky nic moc. Šetřilo se na všem. Doslova pár kousků papriky, pár kousků rajčat. Všeho málo. A to na střední pizze, která stojí okolo 250 korun. Být tohle moje první setkání s Pizza Hut, tak to bude nejspíš první a poslední recenze. Takže chválím ostravskou pobočku, chválím Vegemanii a pokud ji budete chtít ochutnat, jděte na jisto někam, kde to umí.

PS: Mimochodem pokud si pizzu dáte v provozovně, dostanete ji na zajímavým papírovým talířku s kruhama. Podobnej způsob má patentovaná i jistá firma Apple. Tak schválně, kdo koho první zažaluje. 🙂

Merry Cheesemas

Máte novou holku a chcete ji ukázat, že nemáte hluboko do kapsy? Zároveň ji chcete ukázat, že nejste žádnej snob v drahým svetru, co chodí na degustační menu molekulární kuchyně do hotelových restaurací? A k tomu ji ještě ukázat, že vám záleží na přírodě a nemáte rádi plýtvání? Burger King má nabídku přesně pro vás! Vemte ji na Angus Snow Cheese!

Jeden Angus Snow Cheese v malým menu, k tomu jeden Angus Snow Cheese samostatně a jako třešnička na dortu cibulový kroužky. Snob nejste, vzali jste ji do fast foodu. Jedno menu napůl a jeden bezedný kelímek, žádný zbytečný plýtvání. No a snob taky nejste, protože za tuhle parádní večeři ve fast foodu jste nechali skromných 447 korun! Jestli tohle nezabere, tak už nevím…

Angus Snow Cheese je exkluzivní sendvič a co bych to byl za recenzujícího gastrojunkfoodsuperexperta, kdybych ho neochutnal. Očekávání i přes astronomickou cenu (179,- samostatně) nebyly nějak extra vysoký. Burger King je taková loterie. Jednou pecka, podruhé nuda. Vánoční akce obecně pak spíš spadaly do druhé kategorie. Bude to letos jinak?

Po rozbalení mně, jako vždy, překvapila velikost Angus masa. Je to macek. Na průměr, poloměr, tloušťku, výšku i šířku. Na fast foody opravdu poctivej kus masa. Mimo fast foody se samozřejmě nechytá. Chuťově (na fast foody) taky pecka. Poctivá a výrazná chuť krávy se nezapře. Co trochu chybělo byla šťáva. Maso bylo dost suchý. Měl jsem i mnohem sušší kousky, ale i mnohem šťavnatější.

Po odklopení deklu mě nemile překvapilo množství omáčky. První moje myšlenka byla, že by ji tam mohl být klidně dvojnásob. No po ochutnání mě tahle myšlenka opustila celkem rychle. Omáčka byla dost výrazná. Sice nebyla tak výrazná jako u Zinger Truffle od KFC, ale dvojnásob by ji zbytek sendviče rozhodně neunesl.

Omáčka byla jemná, neměla takovej ten typickej plynovej smrad z levnějších lanýžů, jako ta od KFC. Přesto v ní byly lanýže cítit dost. Dost na to, aby jejich chuť prostoupila celým sendvičem při každým kousnutí. Takže množství omáčky nakonec celkem sedělo. Bohužel ale díky suchýmu masu sendvič působil dost suše. Na kousek jsem zkoušel dát majonézu z hranolek, aby to líp klouzalo, ale kyselkavá chuť majonézy rušila celkem povedenou souhru surovin. Takže chuťově omáčky bylo akorát, ale kluznost sendviče byla hodně podprůměrná.

Zbytek surovin dobře ladil s lanýžovou chutí. Nejvíc asi překvapily okurky. Nejsem fanda salátových okurek v burgrech, ale semhle celkem padly. Nejenže dodaly tolik potřebnou vláhu, ale jejich obyčejně exotická chuť si až překvapivě dobře sedla s lanýžovou omáčkou. Cibule se trochu ztrácela, ale její občasná pikantnost se tam taky hodila. Salát chuťově nezavazel a mohlo ho tam být klidně o hodně víc.

Kladně mě překvapil sýr. Dva plátky mozzarelly ještě nikdy nikoho nevytrhly, ale tomuhle sendviči rozhodně pomohly. Všechny suroviny rozehrály takovou jemnou souhru, kde hrálo prim maso a lanýž. A zrovna mozzarella byla ta správná volba do téhle souhry. Její jemná smetanová chuť nic nenarušila, přesto byla cítit a pozvedla okolí. Popravdě si nedokážu představit sendvič, kam by se mozzarella hodila víc.

Jako celek mě Angus Snow Cheese moc mile překvapil. Kombinace Angus masa, mozzarelly, okurek, cibule, salátu a lanýžové omáčky byla moc dobře zvolená. Někdo nad tímhle sendvičem uvažoval a jde to z něho cítit. Bohužel o dost sušší maso než by byla potřeba a vysoká cenovka mu sráží trochu vaz. Ač v puse budete mít malý komorní koncert, tak vyšší suchost si vám ho nedovolí užít naplno. Asi jako ženská s pytlíkem buráků sedící vedle vás v divadle. Představení může být sebelepší, ale ta ženská tam pořád je. A šustí.

Možná kdyby omáčky bylo o 13 procent víc a sendvič byl o dvacet korun levnější. To bych vám ho doporučil všema deseti. Takhle ho všema deseti doporučím fandům lanýžů a fast foodů zároveň. Pokud nejste ani jedno z toho, tak važte. Stojí vám ty peníze za ochutnávku? Pokud ano, neváhejte. Takhle zajímavej sendvič ve vánoční akci od Burger Kinga tu dlouho nebyl. Na druhou stranu pokud si ho necháte ujít, tak se žádná katastrofa taky nekoná… Za dvě stovky najdete i lepší menu.

„To ale pikantní pane.“ „Nevadí!“. Asi to byla ta chyba…

Nedávno v ostravské Nové Karolině otevřeli indický bistro Golden Bird. Indických/nepálských bister a restaurací je poslední dobou plná Ostrava a já už mám svý oblíbený, takže Golden Bird mě nechával chladným. Zvlášť v obložení McDonald’s, Burger Kinga, KFC, Subway a podobně. No ale jednou to přijít muselo. A moc mi chutnalo. Proto to přišlo znova, a znova, no a pak jsem znovuobjevil svoje koule a objednal si Vindaloo.

Nebudu to natahovat. Chutnalo to jako peklo zalitý lávou s trochou rajčat. Pokud vezmeme stupnici, kde nula je kojenecká voda a desítka chilli pokrm, kterej je možný pozřít, aniž by se vám rozežral žaludek zevnitř, tak tohle kuřecí Vindaloo byla poctivá devět a půlka. Malilinko chybělo, abych to odhodil (mimo obydlenou oblast, nerad bych někoho poleptal), utekl a zbaběle doma dělal že nic s rohlíkem v ruce. No seděl jsem kousek před bistrem a oba Indové za pultem na mě koukali, tak jsem nemohl cuknout. A ani jsem nechtěl. Něco v tom Vindaloo mě nutilo jíst dál a dál. I když to bylo naprosto za mojí komfortní hranicí pikantnosti, tak mi to fakt chutnalo. Dali jste si lžíci do pusy a přišla chuť rajčat, koření, peklo Satan láva vybuchující protitanková mina. Pauza. Další lžíce. Chuť rajčat, koření, peklo Satan láva vybuchující protitanková mina. Trochu naanu. Pití. Další lžíce…

No a ve výsledku jsem si pochutnal. Karolinu jsem opouštěl i s myšlenkou, že si tuhle pekelnou jízdu časem zopakuju. Ale po tom, co následovalo, mě smích přešel. A nemyslím tím jen to ráno. Celej den jsem přesně věděl, kde se Vindaloo zrovna nachází v mým těle. Jak se sune od žaludku až dolů. Až do rána. Jízda ven byla ostrá, ale zažil jsem horší. Žádný překvapení. Co mě překvapilo byla dvoudenní permanentní bolest žaludku potom. Dostal bombu, na kterou rozhodně nebyl zvyklej a kvůli které si tohle jídlo znova dávat nemůžu. Bohužel, protože zážitek to byl excelentní.

Samozřejmě to celý berte z rezervou, protože na ostrý jídla jsem mainstreamovej amatér. Pikantní pro mě znamená lehce pálivý. Pokud si dáváte chilli papričky na chleba s máslem ke snídani a přes den si jima mícháte kávu, tohle Vindaloo je přesně pro vás. Možná vás bude trochu pálit, ale peklo nezažijete. Pokud ovšem chilli nestrkáte všude a pikantní si dáte raz za čas, můžete tohle Vindaloo s přehledem použít ke zjištění vašich hranic. Cena je pěkných 85 korun bez přílohy. Jeden naan vás pak vyjde na 35 korun, což už je celkem dost (jeden vám stačit nejspíš nebude). No a o velké potřebě tekutin snad psát ani nemusím…

Že se nechcete upálit za živa, ale jen naobědvat? I pro vás má Golden Bird řešení. Já tam zkusil zatím třeba Chicken Seekh Kabab. Jakási masovo těstová směs pečená na špejlích s parádní svěží zelenou omáčkou. Maso bylo hrozně zajímavý a exoticky okořeněný. Omáčka byla svěží, chuť máty se snoubila s bylinkama a byla tak super, že mi tam nevadil ani kopr. Celkově hrozně fajn zážitek. Bohužel těch kousků bylo dost málo. Jen tak hozených na salát s omáčkou a dál nic. Za 129 korun bych čekal víc. Ani ne chuťově. Chuťově to bylo perfektní. Ale nenajedl jsem se. Pár naanů by to spravilo, pak se ale snadno přehoupnete přes dvě stovky a to je na bistro cena dost vysoká.

Pak jsem měl tu čest s jejich Kormou. Krásně jemná s chutí kokosu a oříšků. Ochutnal jsem i Butter Chicken. To bylo trošku zklamáním. Chutnalo nejvíc asi po rajčatech. Vlastně taková trochu víc dochucená rajčatová pasta s vodou. Pokud máte chuť na něco nepikantního a exotickýho, tak zkuste tu Kormu. Cenově je to všechno dost v pohodě, jen za ty přílohy si připlatíte.

Golden Bird je výborná volba, pokud se potulujete po fukušimě a už vás omrzely burgery a bagety. Snad tam zůstane delší dobu než předchozí stánky na stejným místě, který se tam střídaly rok co rok…

Sýrovka

Jak dělá kravička? Bůůůů. Jak dělá kuře? Píííp píííp… Nějak takhle jsme všichni začínali. Tahle fáze vývoje je neskutečne důležitá. Proč? No abyste někomu, kdo si objednal Swiss Chicken s extra ementálem a jalapenos nedali Swiss King s extra ementálem a jalapenos… Je to tak, dneska si dáme jednu opravdu neplánovanou recenzi!

A abych tu nehanil jen chudáky brigádníky chybující v tom největším frmolu, tak se přiznám, že taky nejsem z nejbystřejších. Po usednutí na snad to nejposlednější volný místo v celé pobočce jsem zvedl dekl a zkontroloval, jestli v sendviči opravdu mám navíc ten plátek sýra a jalapenos. Jo, bylo to tam. Pak jsem si kousl. Poprvé. Podruhé a až pak jsem se zarazil. Vždyť já chtěl vlastně kuře! Při pomyšlení na vrácení burgeru s dvouma kousancema a jeho následnou přímou cestou do koše se mi zželelo matky přírody (musím být hodnej, blíží se Vánoce) a tak jsem si ho nechal. Však minimálně půlka z nás jsme vlastně taky nehody a chodíme po světě. No a pak jsem si uvědomil, že jsem ještě k tomu ušetřil šest korun, o který je hovězí verze dražší než kuřecí. V tom se ve mně vzedmula vlna češství a svýho slevněnýho burgeru jsem se nechtěl za nic vzdát! Takže jak chutná ještě o něco sýrovější a pikantní Swiss King?

Nečekaně dobře, řekl bych. Že se jalapenos papričky hodí k sýru víme za ty léta ukládání tuků z fast foodu do svých tělesných schránek už dlouho. A je to zrovna tahle sýrová omáčka, která dokáže s ovocně pikantním nádechem papriček roztočit neskutečně vynikající kolotoč chutí. Kolotoč, kterej se točí tak rychle, že z něho vyletěla chuť bramborové placky a chutě masa se slaninou se jednoruč v křeči tak tak drží, aby nevyletěly taky. Trochu za to může i množství omáčky, který bylo naprosto enormní. Dostal jsem tolik omáčky, že jsem se v ní rochnil jako prase.

A to je špatně? Není! Parádní kyselkavá omáčka se sýrovo-atomovou náloží je prostě boží. Byla boží letos, je boží dnes, byla boží sedm let zpátky a bude boží i přespříští rok. Ač za těch několik let prošla pár faceliftama, tak je to pořád (skoro) to nejlepší, co McDonald’s nabízí. Lepší už je snad jen omáčka z Royal Baconu a Big Tastyho. No a tahle boží omáčka se ve spojení s jalapenos dostává na ještě vyšší level. Tuhle sýr, tuhle vás štípne pikantnost, tuhle ještě větší zasesýr, kyselkavost omáčky, kyselkavost jalapena, zasezasesýr. Škoda slov. To se musí zažít.

No a v záplavě těchhle zasesýrů a občasné pikantnosti občas ucítíte maso. Občas bůůůů a občas chro chro. Slaninu ucítíte hlavně v bočních kousnutích, kde přesahuje. Pokud tam budete mít i dost omáčky, tak jsou tyhle kousnutí naprostá mana. Taky v puse rozeznáte bramborovou placku, ale ne díky její chuti, ale díky tomu, že sendviči dodá zajímavou konzistenci. Takovou neobvykle mazlavou. Příjemnou. Málem bych zapomněl na extra plátek sýra. Byl tam, ale v záplavě chutí těžko soudit, na kolik odvedl nějakou práci. Ementál od McDonald’s patří obecně k těm lepším fast foodovým polotaveným sýrům, takže soudím, že nějakou práci odvedl a radši bych si ho tam nechal i pro příště. Ale jestli odvedl práci hodnou extra desetikoruny, to dost pochybuju. Takže to nechám na vás. Omáčka odvedla určitě víc práce, ale na tu člověk musí mít štěstí. Maso bylo zase sušší, než bych rád, ale zrovna v tomhle sendviči to opravdu nehrálo skoro žádnou roli.

Asi jste pochopili, že jsem si pochutnal. Ano, pochutnal. Pochutnal tak moc, že milovníkům sýrové sezóny, Swiss Kinga a pikantních jídel obecně můžu s naprostou vážností doporučit ty extra jalapenos. Nepokazíte si Swiss Kinga, ba naopak. Otázkou zůstává… dám si ho ještě někdy jinak? Odpovědí by mohl být týden před výplatou, protože za tenhle sendvič zaplatíte 145 korun a ve velkým menu dokonce 185 korun. A nebo budete mít štěstí a ušetříte celých šest korun objednávkou Swiss Chickena, kde vám dají špatný maso. Ale to je hodně tenkej led a nejspíš skončíte s kuřetem. No hlavní je jedno. Mít štěstí na pořádnou porci omáčky. Pak se jakýkoliv sendvič ze Sýrové sezóny stává tím oním, kvůli čemu si dobrovolně zanášíme cévy a ještě za to zaplatíme.

Ale tím tahle recenze nekončí. I přes odpor k umělým sladidlům a pachuti z nich, hlavně u limonád, jsem se odhodlal i k vyzkoušení skořicové Coca Coly Zero. A musím přiznat, že mě příjemně překvapila. Ve vůni je skořice celkem silná a stejně tak při prvotním napití. Vzápětí skořice ustoupí opravdu masivní sladké chuti, která je naštěstí bez pachutí sladidel. Pak sladkost zmizí, objeví se trochu skořice, zase zmizne a zůstane vodová chuť. Ze Zero limonád asi ta lepší varianta, ale cukr je cukr. A tím myslím cukr, ne glukózo-fruktózový sirup. A vzhledem k šíři limonád, jenž Coca Cola nabízí s opravdovým cukrem (snad nula), tak je asi jedno jestli si člověk dá tu skořicovou nebo klasickou Coca Colu. Obě jsou jen stín konkurence, která se nebojí použít normální pravej cukr.

No a když už sýrová sezóna, tak se vším všudy. Jak chutná sýrovej dresing od McDonald’s na zahradní salát? Jednoduchá odpověď. Trochu po nivě. On když se člověk dobře zadívá na obrázek na objednávacím pultíku, tak tam i uvidí nápis „blue cheese“. A co to znamená modrý sýr všichni smradožrouti moc dobře ví. Ale zrovna pro pravověrný sýraře dresing není. Modrým sýrem je dresing jen tak lehce říznutej a zbytek dělá jogurt. Takže je to vlastně takovej jogurtovej dresing lehce říznutej nivou. Zelenině dodá zajímavou chuť a přitom neruší hlavní hvězdy večera. Za mě palec nahoru, ale mají tam i lepší volby. Třeba Caesar dresing.

Ani letos nechybí celkem ohraný hermelínky. S brusinkovým dipem se jedná o klasiku, která dneska nemá čím překvapit. Samotný hermelínky maličko postrádaly svoji typickou nahořklou chuť, kterou má vnitřek pravýho Hermelínu. Možná za to mohl fakt, že s pravým Hermelínem nesdílí obsah střev nebo prostě fakt, že už jsem měl na tácku tolik sýra, že chuťový pohárky si balily kufry na dovolenou. Tak jako tak k menu za těch 39 korun stojí.

McDonald’s dokázal, že ještě pořád se u něho člověk může celkem solidně najíst a vyblbnout se s objednávkou. Jen se musíte vyhnout jejich zvadlým předraženým hranolkám s chemickou omáčkou navrch.

PS: Teď srovnávám účtenku s menu vyvěšeným na webu a co nevidím. Plátek ementálu by měl stát 5 korun a mě zaúčtovali 10, takže na celým sendviči jsem díky hovězímu místo kuřecího ušetřil jen jednu korunu! Pffff. Socky… Takže pokud byla chyba v systému, počítejte v cenách nahoře minus 5 korun. Pokud v menu, nepočítejte nic.

A cenu za nejblbější název produktu za rok 2019 vyhrává… McFlavor Fries! Nebo ne? Máte lepší tip? Hurá s ním do komentářů. Ale u mě osobně McFlavor Fries vítězí na plné čáře. McFlavor Fries. Řekněte si to nahlas. McFlavor Fries… Že to nejde? Skoro jazykolam, ale hlavně u toho člověk vypadá jak idiot. No naštěstí máme objednávací panely, tak to nikdo vyslovovat nemusí. Jdeme na recenzi.

Předchozí verze Hranolek vytuněných jako nikdy a’k’a Cheese Fries (to je alespoň název!) se zjevně až tak dobře neprodávala, tak tu máme rovnou nový verze dvě. Na antisociálních sítích si dost lidí stěžovalo na předchozí sýrovou omáčku, respektive čekali sýr a dostali omáčku. Tuhle naprostou katastrofu a předzvěst apokalypsy samozřejmě nemohl nechat McDonald’s bez povšimnutí. Což je škoda. Mně ta minulá lehce smradlavá omáčka, z které byl cítit i pravej sýr, celkem chutnala. Za mě byla špatně jedna věc a to byla příšerná cena. A protože zjevně nemám takovej společenskej přesah jako Facebook (a to přesto, že vaše data bezostyšně prodávám Rusům za panáka vodky měsíčně už celých osm let), tak v McDonald’s udělali přesně to, co neměli. Změnili omáčku, ale cenu nechali stejnou a možnost dát si je k menu místo obyčejných hranolek za příplatek pořád chybí…

I přesto jsem se je jal ochutnat. A zklamaly. Cheese Fries jsem si párkrát dal, i když jsem si vždycky zanadával na cenu. Tyhlety Pikantní McFlavor Fries jsem si dal poprvé a naposled a nepikantní ani zkoušet nebudu. Proč? Tři důvody. Omáčka. Je to taková ta obyčejná chemická sýrová omáčka, kterou znáte z kina nebo od konkurence. McDonald’s se chtěl zavděčit stěžujícím si davům, ale vylezl z toho až děsivě strašidelnej průměr. Kromě chemosýra ucítíte i jistou pikantnost. Začne to na dvojce z deseti, skončí to tak na čtyřce po dojedení porce. Slovo pikantní tak celkem sedí pro obyčejný lid. Pikantnost tam je, ale nebude vám kazit hlavní chod. Rozhodně nic, kvůli čemu byste sáhli celkem hluboko do peněženky.

Druhej důvod se taky týká omáčky. Protože to není ta lehká jemná omáčka jako minule, ale těžká hutná lepivá hmota, tak vám zaručeně zabije křupavost hranolek. Každá hranolka, která to schytá omáčkou, zvadne a rozmočí se. Popisek na webu: „Vychutnej si vaničku křupavých hranolků se sýrovou omáčkou a se slaninou v klasické nebo nově v pikantní variantě.“ je tak lež hned na dvou frontách. Nevychutnáte si nic a už vůbec nic křupavýho.

Třetí důvod? Ta cena je prostě špatně. Dal jsem si Pikantní McFlavor Fries, Big Tastyho a taštičku a nechal jsem tam skoro dvě stovky. Za to jsem mohl mít čerstvej burger v klasické burgrárně. Jo kdyby šly ty hranolky za příplatek vyměnit v menu tak, jak to dělají všechny konkurenční podniky na celým světě, tak by to byla jiná. Ale jiná minule u Cheese Fries. Pikantní McFlavor Fries by nestály ani za desetikorunovej příplatek. Osobně mě zvadlý hranolky se sýrovou chemkou za srdce nevzaly. Za 59 korun už vůbec ne.

A slanina? Ta chutnala divně a voněla (smrděla) jako by ji bylo lepší sníst dva dny zpátky. Takovej ten nepřirozeně nakyslej zápach, kterej u uzenin nemá co dělat. Samozřejmě mohla načichnout od omáčky, tak jsem to nijak nehrotil. Ale nepřišla mi nejčerstvější. I když to byl ten nejmenší problém McFlavor Fries… Za mě osobně je můžete klidně vynechat. Nepřijdete o nic vyjímečnýho. Kupte si radši Big Mac navíc. Nebo momentálně Swiss King menu s obyč křupavýma hranolkama.

Višňová taštička nezklamala. Překvapila mě jak velikostí (jako vždy), tak i chutí. Višňovej vnitřek je vynikající. Tyhlety ovocný vnitřky McDonald’s umí. Co mě trochu zklamalo byla tvarohová část. Kdyby to byl čistej tvaroh, tak by to byla pecka, ale je to spíš taková ta slazená tvarohová náplň, kterou používají pekárny, aby ušetřily. Víc než po tvarohu chutnala bílá náplň po cukru.

K višňové části se ta pseudotvarohová hodila, ale po pravdě bych si ji příště dokázal představit i jen jako višňovou. Víc by vynikla ta parádní kyselkavo-sladká chuť višní, kvůli které si raz za čas člověk neodolá koupit višňovej kompot. Ale i tak je to za 29 dost dobrá koupě a pokud vám podobný věci chutnají, zklamaní asi nebudete.

Tolik k novinkám. Stejně to tu ale nikdo teď číst nebude, protože mají všichni mastnou hubu od Swiss Kinga…