Rok: 2022

TATABAZAR 

Co dělat, když je někomu Babica málo? Přidáme přiměřeně oleje, džbánek šlehačky, trochu sole a přejdeme na vyšší váhovou kategorii, na mistra Sapíka. Člověk, kterej má víc metálů než nadprůměrný sovětský praporčík a víc zkušeností v jednom tlustým prstě než Halina v celým předloktí. Člověk, jehož respektuje i Pohlreich a dal mu devět bodů z deseti ve VIP Prostřenu. Člověk, kterej se nebojí dekorovat jako nikdo před ním. V jeho talíři nemůže chybět dubový listí, meč a nebo rovnou portál pro vyvolávání démonů. Prostě kádr v jedné osobě. A pokud máte to štěstí a zavítáte do jeho restaurace U Sapíků na Klokočné, tak můžete ochutnat některý z jeho skvostů, který vařil třeba Jelcinovi nebo královně Alžbětě. Já si projel jejich menu a zaujal mně kaťák za 545 korun. Teda pardón. Šašlík dle hraběte Palffyo z vepřové panenky s pikantní zeleninovou směsí a bramborovými lupínky za 545 korun. A jakožto vlastník spousty knih od samotného mistra jsem identifikoval i recept v jedné knížce. Jmenuje se maličko jinak a sice Klokočenský vepřový špíz s pikantní zeleninovou směsí a bramborovými lupínky, ale podle fotek od gastrovýletníků, kteří se nebojí ničeho, je to to samý. Takže je libo recept na kaťák za 545 korun?

1 vepřová panenka (cca 600 gramů)

200 gramů špeku

3 cibule

sůl, pepř

olej

olej

3 cibule

2 kapie

2 rajčata

4 stroužky česneku

3 lžíce protlaku

chilli pasta (sambal oelek)

mletá paprika

cukr

bramborové lupínky

sůl, pepř

Postup je jednoduchej, ale protivně pracnej. Prve si připravte špíz. Panenku očistěte, nakrájejte na tenčí špalíčky, cibuli nakrájejte na měsíčky a špek na kostičky. Napichujte to na špíz. Prve maso, cibule, špek a zase maso. Jakmile máte špízy hotový, tak to pořádně osolte a opepřete.

Na kaťák si nakrájejte cibuli na měsíčky, kapie na větší kousky, rajčata na čtvrtiny nebo osminy a česnek na plátky.

Na bramborový lupínky si oškrábejte pár brambor, vytáhněte v-kráječ od babičky a nadělejte si tenký plátky brambor.

A teď to všechno rozjeďte. Na jedné pánvičce postupně smažte bramborový lupínky. Hotový si můžete odkládat do rozehřáté trouby, ať to máte všechno teplý. Nezapomeňte je před podáváním osolit.

Na druhou pánvičku si nalijte olej a hoďte k němu cibuli a kapii na kaťák. Prosmažte, přihoďte česnek, krátce prosmažte, přihoďte protlak, mletou papriku, chilli pastu (já dal lžičku sambal oeleku). Trochu cukru a chvilku všechno spolu smažte dohromady. Zeleninu byste neměli dusit, ale jen osmahnout, aby byla pořád trochu tvrdá na zkus. Na konci přihoďte rajčata a dosolte a dopepřete. Velký mistr na konci smíchá lupínky a kaťák dohromady. Já si to nechal bokem, ať to pěkně křupe.

Během toho všeho bokem rozpalte gril a udělejte na něm špízy. Pěkně na rychlo, děláte panenku.

Navršte na talíř, posypte něčím zeleným a máte to. Nejluxusnější kaťák, kterej jste kdy jedli. A musím uznat, že chutnal výtečně. Opravdu. Kaťák akorát pikantní, křupavá zelenina. Maso se mi povedlo udělat akorát. Šťavnatý, měkký. Špek krásně povolil a dodal jídlu chuť slané many. Do toho ty lupínky. Prostě v pohodě jídlo. Ale jestli bych za něj chtěl dát 545 korun? To asi ne. Pořád je to jen špíz s kaťákem. I za polovinu bych se asi cukal. Každopádně za cenu okolo té dvoustovky si to dokážu představit. Vysokou cenu může ospravedlnit jedině ten bordel v kuchyni, kterej je pak třeba uklidit. Dvě pánve, gril, kopec prkýnek a nožů. Ale tak, stálo to za to. Vřele doporučuju a na rozdíl od ostatních vynikajících receptů z rubriky Tatabazar, na tomhle kaťáku si nejspíš i pochutnáte.

PS: Přiznaná urvaná sprcha v kuchyni nesmí chybět!

Ochutnal jsem něco, co by si nejspíš většina dětí neobjednala a nejspíš ani nikdo z kapely Mirai. Vosí Špizzu. Smetanovej základ, mozzarella, listový špenát, anglická slanina, vejce a česnek. Kombinace, co se pizz týče, asi zvláštní, ale z kuchařskýho hlediska docela v pohodě. Smetana, špenát, česnek a vajíčko, to je klasická kombinace. A slanina k tomu? No proč ne.

Dovezená pizza dokonce vypadala skoro jako na promo obrázku. Vyblitých barev na mojí fotce z čínskýho šmejdofonu si nevšímejte. Halt ne každej pere v Perwollu, jako členové kapely Mirai. Pizza měla všechno a hlavně všeho akorát. Slaniny akorát, špenátu akorát, česneku akorát, sýru akorát. A to jsem moc rád. Třeba množství česneku je celkem těžký odhadnout. Ve Vosíme se jim to povedlo. Česnek jste občas ucítili a přesto nepřebíjel zbytek. Špenátu bylo taky akorát tak, aby to zvládli i jedinci, pro který je špenát až moc zelenej. Špenát byl listovej, lehce spařenej, žádná mražená kejda. Čiže ta nejlepší variace špenátu. Vajíčko bylo udělaný tak akorát, abyste se nemuseli bát druhýho dne. Slaniny akorát, byla dobrá, vypečená, dodávala pizze ten správnej šmrnc. Sýr byla mozzarella, jak má být a bylo ji akorát tak, abyste nejedli sýrovej šourek kalorickej jak Mirai menu. A nahoře oregáno. To by na dobré pizze nemělo chybět.

Samotný těsto je pak takový to spíš americký než italský těsto. Sice tenký, ale víc gumový než křupavý. Těžko soudit, jak by vypadala pizza nebýt dovozu. Každopádně od pizzy z krabice bych lepší těsto ani nečekal. A ta největší pecka. Pecka, kterou jsem si pochvaloval už minule. Jejich česneková omáčka, kterou vám k pizze dají „zadarmo“. Krásně česneková omáčka s geniální konzistencí je přesně to pravý, co vás zbaví jindy nudných okrajů těsta. To dělá z pizzy dvojitý potěšení. Vynikající střed a snad ještě lepší okraje s omáčkou. Prostě pecka.

Tahle pizza mi sedla. Lehká kombinace, zajímavá, netradiční, dobře vyvedená a s omáčkou navrch. Cena trochu ustřelená. Asi žiju v minulosti, ale 199 za klasickou velikost pizzy bez nějakých vysoce exotických a zahraničních surovin mi přijde docela dost. Každopádně pokud máte na podobnou kombinaci chuť, asi tu cenu budete muset překousnout. Ony ty ceny ustřelily všude. Cena benzinu a základních surovin ve světě už padá, tak snad brzo svitne na lepší časy. Do té doby můžu Vosí Špizzu doporučit. Pokud máte rádi smetanový základy a špenát, asi těžko najdete nějakou lepší variantu.

Užíváte léto? Čekáte na novej článek? Den co den kontrolujete ten nejlepší blog pod rozpáleným sluncem a ozonovou dírou a pořád nic? Inu, věc se má tak, že sem měl spoustu plánů. Spoustu plánů na články, spousta snězenýho fast foodu, ale tak nějak jsem to nedotáhl do konce. Prostě je jednodušší výpláznout se na gauč, otevřít si chlazený pivko a koukat na zavalitý Halininy nohy na jejích Stories na Instagramu. Repríza skvostů jako Babicovy dobroty či Výměna manželek v televizi člověku volnýho času a kreativní nálady taky zrovna nepřidá. I tak jsem se rozhodl, že vám dám možnost nahlídnout do útrob mých plánů a análů mých SD karet a něco málo sem nahodit, ať se uprostřed léta nenudíte. Jsme totiž uprostřed cuketové sezóny a to je třeba lid zaměstnat, aby snad někoho nenapadlo ty cukety tahat ze země a v čvachtavým stavu a úsměvem na rtech někomu podávat na stůl jako tu největší delikatesu. Brrr. Jdeme na junk. Oběd z cukety mně čeká zítra…

Langoš (HUN) podle kanálu toho nejvostřejšího Youtubera, mistra Babici. Ve videu na vás bude křičet, že stejnej dostanete na Balatonu nebo tak nějak. Nechce se mi na to dívat znova, protože sem z toho měl opravdu pocit, že jsem dostal online sprda. Kouzlo receptu spočívá v přidání vařené brambory. Bohužel samotnej langoš mě dost zklamal. Byl fajn, ale nebyla to taková ta nadýchaná klasika, na kterou máme ty nejkrásnější vzpomínky od bazénu.

Hned, co jsem se oklepal ze sprda z Langoš videa od Babici, tak jsem si jako správný stockholmák přiklusal pro nášup. Tentokrát řízek mnoha názvů. Někde ho najdete jako Babicův výborný plněný řízek, jinde jako řízek – jalapenos – čedar. A teda tady musím smeknout před genialitou mistra. Asi by mě nenapadlo naplnit řízek z mletýho masa směsí ze smažené cibulky, jalapenos a čedaru, ale výslednej výsledek byl opravdu fajn. Příjemně pikantní, šťavnatej a klidně bych se ho nebál nazvat holandským řízkem 2.0 nebo tak nějak. Za mě pecka a pokud nevíte co s nakládanýma jalapenos, tak tenhle recept můžu jedině doporučit. Správná prasárna. 

Další článek, co vás měl dorazit v případě, že by se to nepovedlo dvěma výtvorům od Babici, měl být článek o sekané z Lidlu. Článek plnej německýho nekorektního humoru ošperkovanýho starým dobrým antisemitismem. Nakonec vám musí stačit pár fotek a informace, že ta sekaná s kouskama šunky byla vynikající, ta jemnější byla dobrá, ale taková obyčejná. Upřímně jsem od německýho řetězce čekal lepší Leberkäse.

Po pořádným šoku a vystřízlivění, co že to vlastně čtete za strašný věci na internetu, jsem se chtěl vrátit ke klasice a udělat pár starých dobrých recenzí na jídlo, z kterýho mají dietáři osypky a špatný spaní. Tak třeba langoš z ostravské Loděnice.

Ten mně vystřelil z gatí a to v dobrým slova smyslu. Domácí těsto, nadýchaný, křupavý, langošový těstíčko. Božská mana každýho tlusťocha. Na tom kečup, domácí česneková majonéza, sýr a filcky (flancky?). Prve sem si říkal, že 109 korun za langoš se vším je hodně, ale za tuhle domácí krasavici ty prachy dám s přehledem pokaždé, když půjdu okolo. Vratný zálohovaný kelímky s sebou, protože jednorázový už nefrčí.

Taky měla přijít jedna „exotika“. Tenhle burger jsem dostal v polské vesnici Osiek a MUMU Foodtrucku. Je to jakási frančíza, takže MUMU Foodtruck můžete najít i na více místech plus mají i kamenný pobočky. Tohle je maly Serowy. Wolowina, cheddar, pomidor, salaty, pikle, cebula, prazona cebula, ketchup, remulada. V podstatě klasika s nějakým předpřipraveným hovězím plátkem. Každopádně maso medium, houska luxusní, jen lehce okoralá a kombinace, která prostě nezklame. Palec nahoru si zaslouží i poměr cena výkon. 

Tenhle krasavec s menším masem vyšel na nějakých 80 korun. Ruku na srdce, za tyhle peníze jsem u nás takhle kvalitní burger ještě neměl. A to mají Poláci jen o chlup menší platy než my. Mimochodem hodně podobný pocity jsem měl snad při každé návštěvě tamních restaurací nebo obchodů. Pořád se snažíme dohnat západ, Německo nebo Rakousko, ale Polsko se nám začíná taky nepříjemně vzdalovat, co se kvality gastro-života týče. Pozor, to se týká toho, co seženete tam. Ne toho, co vozí oni k nám…

A pokud máte Polsko daleko, nejspíš máte blíž alespoň Litomyšl. A v Litomyšli je jeden krásnej a velkej sokolskej areál s obřím dětským hřištěm a hodně slušnou zahradní restaurací. Za grilem stojí týpek, u kterýho už od pohledu víte, že to umí. A umí. Třeba tenhle kuřecí gyros v housce s česnekovým dresinkem a coleslawem. Vypadá to obyčejně, ale kdo kdy zkoušel dělat gyros na grilu, tak ví, že to není žádná sranda. Maso je krásně křupavý, nasáklý chutí ohně na každým kousku a s česnekem k sobě padne dokonale. Houska perfektní, suprově opečená přesně tak, aby se nerozpadla ani po obří náloži šťávy z coleslawu. Prostě na pohled obyčejný jídlo, ale dotažený k dokonalosti lidským umem. Určitě stojí za vyzkoušení.

A tím končíme letní výcuc. Snad vás alespoň na chvilku zabavil a pokud ne, tak vám gratuluju k promarněným minutám života na internetu! Nemáte vůbec zač.

Ten vypadá takhle. Popis si půjčím z webu. Hovězí burger – hovězí mleté, cheddar, karamelizovaná cibule, dědkova slanina, trhané listy salátů, dýňové chutney se zázvorem, majonéza, naše pivní bulka, steakové hranolky s rozmarýnem a česnekem. No není to nádhera? Je to nádhera!

Po zakousnutí už to ale taková extra sláva nebyla. Jako první věc mě zaujaly dvě věci. Bylinky v masu. Maso bylo přechucený bylinkama. Někdo to určitě miluje, já sem masovej purista. Další masový minus byl stupeň propečení. Maso bylo upečený až moc. Žádný medium, ale šedý od začátku do konce. Šťavnatý bylo, ale k medium mělo tak dvě minuty daleko. Což je škoda. V Ostravě je kopec podniků, kde dostanete perfektní medium maso.

Další věc, co mě na burgeru trkla hned po prvním kousnutí, byla sladkost. Celej burger je spíš do sladka než do slana. Stejně jako u bylinek. Někoho to určitě nadchne, no já radši slaný než sladký. Největší podíl na tom měla karamelizovaná cibule. V případě Sbeerky bych se to nestyděl nazvat cibulovou marmeládou. Souvislá lepivá vrstva slazené cibule.

Když se člověk oprostil od bylinek a cukru, tak zbytek surovin byl fajn. Třeba dýňové chutney se zázvorem. To bylo super. Exotická chuť, která k masu sedla. Bohužel zase spíš do sladka než do slana. Směs trhaných salátů asi komentovat netřeba. Co se bez komentáře ale neobejde je slanina. Většinu času budete v puse cítit cukr a bylinky, ale raz za čas vám tohle duo ustřelí superuzená linka. To je jejich dědkova slanina. Nepředstavujte si ale klasickou anglickou slaninu. Jejich dědkova slanina je spíš na hrubší plátky nakrájený uzený, ale uzený vyuzený do uzenýho nebe. Víc než maso ucítíte kouř. Je to tak silná chuť, že pokud ji máte v puse, tak s chutí přemázne i tu sladkost s bylinkama.

Do toho ještě chuť kvalitního čedaru a na kluznost spoustu majonézy. To všechno v pivní bulce. Ta se povedla. Nadýchaná, držela tvar a konzistenci až do konce a byla i krásně opečená. Té není co vytknout. Hovězí burger ze Sbeerky je fajn. Pokud se připravíte na spíš sladší jízdu a nevadí vám bylinkový maso, tak budete nejspíš nadšení. Mně osobně to přišlo až moc sladký a ohledně masa jsem zmlsanej z Eatmeatu a Mama’s. Takže spíš preferuju chuť krávy a soli, udělané na medium. To jsem ve Sbeerce nedostal. Zato jsem dostal zvláštní experimentální kousek. Palec nahoru za to, že se někdo podobných experimentů nebojí. Bohužel s tím se pojí risk, že ne každýmu to sedne.

Co trochu zamrzí, je cena, která atakuje hranici 300 korun. O korunu. Takže za 299 korun dostanete burger do sladka s masem well done, kterej si užijete, ale že byste si na něj zašli znova, to spíš ne. Hranolky byly super, o tom žádná. Ostatní věci ze Sbeerky byly ale o dvě třídy výš než jejich burger. Piva netřeba komentovat, ty na Porubě lepší nenajdete. Ale třeba jejich Kokosový financiers, to byl beze srandy ten nejlepší dezert, co jsem kdy jedl. Takový vrstvený těsto s krémem a zdobením okolo. Nikterak nepřeslazený, lehký, krémový, spousta exotických chutí, prostě na jedničku. Takže do Sbeerky určitě, jen na burger si zajděte spíš do centra.

Haló! Kde jste kdo? Je tu někdo? Měsíc a nikde nic… A to jsem vám slíbil trio recenzí na nový Twistery. No věc se má takhle. Po zjištění, že blonďatá miss kočka z filmu Machete je jen obyčejná hnědka, jsem se stáhnul do ústraní mimo civilizaci a meditoval. Až po vyzkoušení dvou receptů od Babici (langoše a plněný sekaný řízek jalapeno a čedarem) jsem se vrátil do ráže a zpátky mezi lidi. Recenzi na ty dva skvosty (od Babici, ne ty od Amber) vám nepřinesu, protože jsem je sprostě sežral. Ale o recenzi na Twister Teriyaki vás připravit nechci.

Po rozbalení můžete jen doufat, že tam máte všechno. Já taky doufal. A hned na začátek zmíním, že neměl. Chyběla tam rukola. Zatlačíme slzu a jdeme dál.

První kousnutí se nesly ve znamení kuřete. Smažený, obalovaný a krásně pikantní kuře. To samozřejmě nemělo žádnou chybu. Málokdy má. Kuře KFC umí. KFC umí kuře. Umí KFC kuře? Umí. Kdo ho neumí? Všeci ostatní! Není to zase tak těžký pochopit. Pokud teda zrovna neřídíte řetězec, kterej by měl zůstat u hovězího… No jedeme dál.

Zbytek kousnutí se pak nesl ve znamení toho, co zrovna bylo okolo. Ať to byly omáčky nebo třeba sýr. A pokud toho bylo zrovna víc, tak se ta kombinace zase až tak nevydařila. Kuře v kombinaci s teriyaki omáčkou bylo super. Teriyaki omáčka je parádně sladkokyselá, silně ovocná, lepivé konzistence a ke kuřeti se hodí dokonale. Co se k ní ale extrémně nehodí je majonéza. Jakmile tahleta ovocná bomba dostala pecku od mastné a neutralizační majonézy, tak ztratila chlup svýho orientálního kouzla a stala se z ní jen ovocná voda. Takže majonéza tam ani být nemusela. Nepřinášela žádnou přidanou hodnotu.

Co se k teriyaki omáčce naopak hodí dokonale je ananas. Ananas je taky sladkej, taky kyselej a taky super. A stejně jako teriyaki omáčka, je super než narazí na majonézu. Ananas s majonézou. To je takový… divný. Divný i na mně. A to už je pořádnej kalibr.

Sýr byl celkem fajn. Čedar a kuře, to k sobě šlo. Ananasu a teriyaki omáčce sýr taky nijak neublížil. Chybějící rukola mně trochu mrzela, ale na druhou stranu by tam stejně nějakou velkou práci asi neodvedla. Roli výplně si s úctou střihnul salát. A stačil. Salát byla taky jediná věc, které neuškodila majonéza.

Celkově mě Twister Teriyaki lehce zklamal. Byl dobrej. Teriyaki omáčku miluju. Bohužel ale dostala o dost menší prostor, než by si zasloužila. Hlavně kvůli majonéze, která tam byla přebytečná jak lejno v posteli (a je to venku!). Zbytek surovin byl fajn a kuře samozřejmě zase na jedničku. Takže si pochutnáte. Určitě si pochutnáte. Jen nečekejte nějakou obří pecku, kterou si dáte s chutí znova.  Alespoň já to tak nemám. V srdci mi zůstává Twister Orient z roku 2017. Twister Teriyaki se mi do paměti asi moc nevyryje. O to rychleji se ale dostaneme k Twisteru Tahini! A možná i dřív jak za měsíc…

Twister Hawaii, někde taky vedený jako Twister Hawaii Pizza. Trochu odvážný označení. Ne, že by na jménu až tak záleželo, ale Pizza Hawaii patří mezi nejvíc nenáviděný jídla. Je to taková Multipla gastroscény. Na druhou stranu v tortille najdete krom smaženýho kuřete ještě sýrovou omáčku, kečup, slaninu a ananas. Takže ona to vlastně je taková Multipla gastroscény. Věrní čtenáři nemohli pochybovat o tom, že si vyberu zrovna tenhle kousek jako první. Jdeme na to.

Po rozbalení papíru mi v hlavně blikla jedna věc. Jak vlastně můžu věřit tomu, co je tam zabalený? Jakože mám jen tak naslepo kousnout? Co kdyby tam bylo schovaný psí lejno? Hmm. No naštěstí tam bylo opravdu kuře.

Mimochodem velikost Twisteru se prý nemění, ale tortilla mi přišla dost malá od pohledu. Buď jsem prostě dlouho neměl Twister a Pockety mě svedly na temnou stranu síly nebo jsem vyrostl já. Což jsem vyrostl. Ale trošku chápu lidi, kteří si začínají stěžovat na velikost porcí. Twister opravdu není žádnej macek. Pokud jste zvyklí na kebab ze stánku, Twister vám nepochybně přijde jako hodně chudej příbuznej. Řekněme, že tortilla je tak střední velikosti. Při nejlepším.

Naštěstí je ale na fast foodový poměry celkem nabušená. V podstatě všechny kousnutí obsahovaly pikantní obalovaný kuřecí maso. Nejspíš krásný prsní masíčko. Akurátně pikantní, nevysušený a prostě KFC klasika. Klasika na smaženou jedničku. Konkurence po nás může házet plakátama s kuřetem a Forejtem jak chce, ale kuře prostě neumí. Čerstvýmu kuřátku z friťáku se mražák nikdy nevyrovná.

Jaká je teda celková chuť? Zvláštní mišmaš všehochutí. Kuře ucítíte furt a nejvíc. Do toho občas slabej ananas. Občas kečup, kterej tam ale moc nepasuje. Občas sýrová omáčka. Asi sem neměl kousnutí, ve kterým by bylo všechno zároveň. Za to může určitě i menší množství omáček, který jsem dostal. Kdyby to z toho kypalo, asi bych byl nadšenej víc. Ale takhle to prostě bylo jen kuře s občas ananasem a občas omáčkou. Slabší kousek, na kterej budu vzpomínat sice v dobrým, ale ne moc dlouho.

Dámy a pánové, milovníci masa všech pohlaví, zřete! Pravá makedonská Sabja, aneb šavle plná masa. Že mi je balkánská kuchyně blízká, to asi každej pochopil z moji gastrodovolené v Bulharsku, kde jsem místo jídel v pětihvězdičkovým hotelu chodil po stáncích a baštil bulharskej street food. A jak málo sem tušil, že v Ostravě existuje makedonská skororestaurace. Proč skoro? Musíte se předem nahlásit, protože jinak bude kuchař lítat po nějakých cateringách. Když tak mrkněte na jejich web, vy ostatní se pojďte kochat popisem mas.

V podstatě zbaštíte všechno, co se chová na maso. Mletý placky z hovězího nebo nějakýho mixnutýho masa, pljeskavice. Šťavnatá a pevná. Když doma děláte placky z mletýho masa, vždycky mají tendenci se po ugrilování lámat a rozpadat. Balkánci přišli na nějakej fígl, díky kterýmu maso fajně pruží a drží tvar, ať s ním děláte cokoliv. V Chorvatsku, Bulharsku a zjevně i v Makedonii to umí. Kéž bych na ten trik taky přišel. Oproti Bulharsku tam nebylo tolik čubrici, jestli vůbec nějaká. Maso bylo ochucený spíš do pikantních tónů než do bylinek.

Další byla klobáska. Taky krásně pikantní, šťavnatá. Jestli originální kdesi z Makedonie netuším, spíš byla místní, ale byla super. Kuřecí maso obalený ve slanině bylo sušší, ale po řádným potopení v pikantním ajvaru šlo i tak o nezapomenutelnej zážitek.

Pak tam byla třeba vepřová panenka. Udělaná s krásně růžovým vnitřkem. Různý variace všech těchhle mas obalený sýrem, slaninou a podobně. Za zmínku stojí určitě třeba ještě pljeskavice naplněná sýrovým dipem. Dip se z toho kydal všude. Takovej ten chemickej, šíleně sýrovej dip, kterým snad nejde nic zkazit. Určitě pak ne grilovaný maso. Pecka.

Všechny ty masa byly krásně okořeněný a všechny v sobě nesly krásnou chuť grilu, dotuněnou i takovým tím plynovým hořákem, kterej si všichni koupili kvůli Creme Brulee, ale na mase s tím uděláte větší slávu.

K masu dostanete misku salátu z balkánským sýrem, rajčatama a pečenýma paprikama. A pak jsme k tomu dostali misku fajně ochucených fazolí. Pod masem najdete kopec opečených brambor s mrkví. Salát i fazole byly super. Brambory s mrkví byly fajn. Ale ruku na srdce. Tohle jídlo se baští poměrem pět kousků masa a malej kousek brambory nebo tak. Prostě maso. Maso maso maso. MASO. Máte rádi maso? Pokud ano a bydlíte v Ostravě, asi nemusím nic dál dodávat. Mimochodem kdyby se vám to na fotkách zdálo málo, tak ta šavle je takhle velká:

Prostě MASO. Plus tam mají i dost dobrý makedonský víno. A pokud jsem se v Bulharsku něco naučil, tak že balkánský vína jsou nejlepší ty červený sladší. A s touhle poučkou neuděláte chybu ani v Culinary Angel. Asi zním až moc nadšeně a extrémně nekriticky. Ale pokud někde přijdu, dostanu půlku Noemovi archy na grilu připravené na jedničku a pak zbytek dne ležím a spokojeně trávím asi kilo masa, tak prostě nejde být přehnaně kritickej. Ani s odstupem. Naopak. Jsem čím dál víc natěšenej na další návštěvu… Berte to jako inspiraci. A pokud tohle čte nějaká sličná slečna, jejíž chlapec rád maso, tak s rezervačkou a objednanou Sabjou zabodujete. Jen na sex asi nedojde. Nejdřív až na druhej den. 🙂

TATABAZAR 

Pročetl jsem celou svoji knižní kuchařskou sbírku, kterou mám od Jirky Babici, a teda musím říct, že v nich všude řádí démon alkohol. Po přečtení desáté knížky jsem musel navštívit psychiatra a doporučil mi se vypsat z traumatu. Inu, jdu se vypsat a hodit vám sem jeden recept. Taky moc nechápu, proč se mi všichni smějou, že vařím podle Babicových kuchařek. Však co je špatnýho na tom smíchat tatarku, vodku a minerálku a naložit v tom maso? Vůbec nic. Pojďte to zkusit taky.

600 gramů krkovičky

2 bobkové listy

4 celé pepře

1 citron

půl sklenky minerálky

1 lžička soli

půl lžičky mletýho pepře

panák vodky

250 gramů cibule

tatarka nebo majonéza (Babica si dělal svoji, já sem línej)

Recept je podle nějakýho pana Honzy Důrase. Pána neznám, internet ho nezná a beztak ani neexistuje. A pokud jo, tak to musí být extratřída. Ne každej si může dovolit dávat recepty mistru Jirkovi a ještě k tomu nechat otisknout jeho recept v mistrově kuchařce. Klobouk dolů.

Samotný vaření je jednoduchý. Nakrájejte cibuli na větší kusy a dejte do mísy. Pak nakrájejte maso na kostky a dejte taky do mísy. Přidáme tatarku nebo majonézu. Nešetříme na sobě. A přidáme sůl, koření, šťávu z citronu, minerálku a nezapomene na panáka vodky. Jednoho do jídla, jednoho do sebe. A pak do druhé nohy, že jo. Všechno promícháme a necháme odležet v ledničce do druhýho dne.

Pak maso napícháme střídavě s cibulí na špejle a dáme buď na gril nebo do alobalu a do trouby. Pokud zbyde cibule, hodíme ji do alobalové mističky a opečeme taky. Po upečení s chutí sníme. Maso je celkem dobrý, ale na to, kolik je tam surovin, tak je chuťově celkem nudný a laciný. Ale je tam vodka a to se počítá!

TATABAZAR 

Jestli něco opravdu jsem, tak jsem muž, který umí plnit svoje slipy. Teda sliby. Třeba tuhle jsem v komentářích pod receptem na Zelný placky slíbil, že vyzkouším i verzi se škvarkama a kořením. Taky jsem slíbil, že recept sprostě ukradnu a vložím na blog. Inu, slipy se mají plnit nejen o Vánocích.

250 gramů hladké mouky

1 lžička soli

100 gramů namletých škvarků

300 gramů kysanýho zelí

1 lžička pepře

1 lžička drcenýho kmínu

1 lžička papriky

Škvarky pomelte nebo posekejte a dejte do mísy. Přidejte vymačkaný a nasekaný zelí, mouku a všechno koření. Pořádně hněťte rukama, dokud nezískáte kompaktní těsto. Z toho zrobte placky a dejte na plech vyloženej pečícím papírem. Pečte na nějakých 200 stupňů nějakých 20 – 25 minut dozlatova. Hodně záleží na troubě, takže doporučuju sedět u trouby, koukat na placky a oblažovat se chlazeným pivem.

Placky byly boží. Stejně jako první verze s máslem. Ta mi přišla o chlup víc návyková, ale škvarková verze je zase víc dochucená a pikantní. Prostě každá verze má něco do sebe. A obě rozhodně stojí za vyzkoušení. Taky to dokazuje jediný. K zelí a mouce můžete vlastně nacpat skoro cokoliv a bude to pecka. Asi upustím uzdu své fantazii a brzo vás trefí verze třetí!

Existuje jen jedna odpověď u stánku s langošema. Se vším! A když zrovna nejdete okolo stánku s langošema, ale okolo McDonald’s, proč to taky nezkusit. Vzal jsem asi to nejnudnější z nabídky, McChicken, a nechal si tam nacpat všechno, co si šlo připlatit. Jdeme na to.

Promo fotku se mi podařilo dostat z výzkumnýho střediska McDonald’s, který pracuje na všech Maestrech a ostatních nových novinkách (taky Maestrech). Je naprosto autentická, pravá a realistická.

A takhle už vypadá výsledek, prcek v papíru. Samozřejmě jsem čekal, že mě tam bude půlka věcí chybět. Po rozbalení papíru a odklopení deklu jsem nemohl být překvapenej příjemněji. Nejenže tam bylo všechno, ale omáčky jsem tam měl hodně, doslova přehršel. Oba palce nahoru pro porubskou pobočku v Ostravě.

Po zakousnutí sem měl pusu plnou husté bílé majonézy. Do toho kuře, sýr, trocha salátu. Chuťově celkem slušný, ale lehká nuda. Pak přišla na řadu slanina. O dost vyšší level. Chuť slaniny s přehledem upozadila chuť kuřete. Pak se přidalo jalapeno a to už se musela upozadit i slanina.

K tomu všemu se každou chvilku přidá svěží rajče. Nejen chutí, ale hlavně dodá super vláhu. Salátu jsem dostal taky kopec.

Tak nějak nemám moc co víc psát. Užívejte fotky.

Pěkně jednu po druhé.

McChicken s čedarem, slaninou, rajčetem a jalapenos byl super. Byl super, ale jen díky jedné jediné věci. Díky kolosálnímu množství omáčky. Ač sendvič byl naprosto přeplácanej, tak byl přeplácanej dobrýma surovinama. Dobrý jalapenos, dobrá slanina, dobrý rajčata a pokud vám k tomu z pusy kype omáčka po každým zakousnutí, tak si to prostě nejde neužít. Já byl moc spokojenej a bylo to asi poprvé, co jsem si pořádně vychutnal McChicken. Jen ta cena je samozřejmě vyšší. Normální cena je 135 korun samostatně, pokud si tam dáte všechno. McChicken se ale celkem často objevuje v kupónech v aplikaci, takže číhejte a můžete mít extra suroviny v podstatě zadarmo. Aneb jak rozbít nudu, když máte Maester už plnej klobouk…