Rok: 2019

Ještě mě tuk a sůl nedostaly, ještě jsem tady! Jako důkaz přihodím rychlorecenzi na bagetu! Bohužel mě zastihl akutní nedostatek času. Ale nebojte, svítá na lepší časy. Časy plný krásných slovíček, břitkýho humoru a nálože junk foodu se časem vrátí. Již brzy na vašich monitorech! Zatím si ale musíme vystačit s výplodkem o bagetě.

Mysleli jste si, že recenze na půlnoční kebab ze Stodolní je ta nejvíc junk fast food recenze tady na blogu? Tak to musím přihodit konkurenci. Jídlo z asijskýho bistra Ngochan by mělo stačit.

Ngochan je taková trochu víc autentická odnož řetězce Guty. Z Guty mi kdysi psali, jestli nechci jezdit po republice, baštit jejich jídlo zdarma a radit, co kde zlepšit. Ale protože nejsem zaprodaný Youtuber a mám rád svoji pouze lehce obtloustlou postavu, tak jsem slušně odmítl. Přecejen baštit v asijských bistrech víckrát jak jednou týdně může být dost o zdraví. No a i možná proto vznikl Ngochan. Už při pohledu na jejich menu je jasný, že tady se snaží o o něco zdravější kousky. A protože v Nové Karolině jsou přesně uprostřed food courtu, je nemožný kolem jejich cedulí chodit a nehodit po nich očkem. Po několika letech koukání jsem se odhodlal, zastavil a objednal si. Objednal jsem si jejich plněnou vietnamskou placku plněnou krevetama.

V reálu to vypadalo takhle. Takový žlutý naplněný sloní šourek. Vedle ležel salátek, kterej v reálu vypadal víc 2D než na fotce a zálivka. Dech mi vyrazila velikost. Pokud tu mluvím o sloním šourku, tak opravdu o moc nepřeháním. Placka byla větší než celej můj sporák a naplněná byla taky celkem slušně. V tomhle směru si opravdu není na co stěžovat.

Co už je horší je porovnání surovin z obrázku a v reálu. Na obrázku vidím klíčky, mrkev a hlavně spoustu bylinek včetně máty nebo čeho. Autentická Banh Xeo placka je podle všeho dost tradiční a patří tam spousta věcí, v každým regionu jiných, ale ta máta se opakuje všude. No v Ngochan na nějakou mátu nebo čerstvý bylinky zapomeňte. Dostanete placku plnou salátu, košťálu ze salátu, cibule, cibule, košťálu ze salátu a cibule. Mrkve a krevet tam je tak akorát. Klíčky a bylinky nikde. Takže to není jako na obrázku, ale i tak je to celkem fajn. Pokud vám nevadí cibule a salát, tak jste za vodou. A hlavně všechna zelenina je udělaná tak akorát na skus. Krásně křupe, je svěží, přesto udělaná a chutná přesně tak, jak má. Za mě teda super. Cibule ztratí palčivost, získá trochu na sladkosti a přesto krásně křupe. Velký kusy košťálu ze salátu jsou hrozně osvěžující, jen lehce dochucený. Krevet je tam dost, dobře udělaných a výborných. Dokonce to nejsou ty nejmenší krevety, ale takový ty střední. Za mě teda super. Náplň placky je sice dost fádní, zato ale dovedená k dokonalosti tak, jak to u cibule se salátem jen jde. Taky se šetřilo glutamátem, což je v asijských bistrech malej zázrak.

Škoda absence těch čerstvých bylinek, ty by se tam hodily hodně. Placka jako taková je v podstatě omeleta s kurkumou. Dost vajíčková. Celkově ale fádní a nudná. Na druhou stranu co víc čekat od sloního šourku. U Banh Xeo v podání Ngochanu jde teda spíš o náplň než placku samotnou.

A pokud vás fádnost náplně a placky začne nudit, je na čase zkusit zálivku. Zálivka trochu smrdí. Nepochybně po ústřicové a/nebo rybí omáčce. Taky je krásně nakyslá. Tyhlety zálivky já rád, takže jsem ji zvalil celou. Prve jsem do ní namáčel sousta a pak si ji rovnou vylil do placky. To placku dost rozmočilo, ale dodalo to náplni ten exotickej švih, kterej ji jinak chyběl. Salátek vedle placky byl totálně neochucenej, takže ten to taky schytal zálivkou a pak byl vynikající. K rybí zálivce se mimochodem perfektně hodily i krevety.

Ngochan absolutně nezklamal. Nečekal jsem opravdu autentický vietnamský jídlo jako v Happy Banh Mi u Stodolní. Čekal jsem klasický asijský junk food bistro líznutý trochou vietnamské autentičnosti a přesně to jsem dostal. Dobrou placku s fádní, ale dokonale připravenou náplní, výbornou zálivkou a nudným salátem. Množství a kvalita krevet příjemně překvapila. Plastový příbory překvapily nemile. Ty používám nerad. Porce, z jaké se nají snad každej. Odpovídající cena 106 korun… Jo. Za mě je to příjemná změna od burgerů. Pokud nebudete mít přehnaný očekávání, dobře se najíte. Zatím jen v Ostravě a v Žilině. Zbytek se zatím musí smířit jen s Guty. Nebo s lokálním asijským bistrem, kterých je v ČR asi pět na každých dvacet obyvatel…

PS: Co se ostravských klasických asijských bister týče, tak u mě zatím vede Hanoi.

Big Tasty Bacon. Burger, kterej jsem hrdě nosil na tričku dřív, než se většina současných PR specialistů pracujících pro McDonald’s vůbec narodila. Nejlepší burger ze všech fast foodů. Král nezdravé výživy. Prezident dělené stravy (půl tuk, půl sůl). A tenhle burger se změnil. Měl jsem spoustu možností, jak se s tím vyrovnat. Skočit z okna, založit protestní hnutí NE 2019, dostat se do politiky, znárodnit McDonald’s a vrátit ho zpátky, pindat na Facebooku (kterej ještě pořád nemám) a nebo nad tím prostě mávnout rukou, protože na blbosti a skákání jsem starej a mám lepší věci na práci. A tak jsem nad tím mávl rukou, počkal až se „vrátí“, zkusil ho a udělal si vlastní názor. A pokud vás zajímá, tak čtěte dál.

Prve si rýpnu do oficiálního názvu Single Big Tasty Bacon. Spojení slov single a big je podle mě oxymóron jako prase. Pak si rýpnu do oficiálních důvodů. Sjednocení postupů? Jinde to jde, proč by těch pár postupů navíc nešlo přežít dál? Prý to umožní víc inovací do budoucna. Pokud někdo sleduje dění v McDonald’s v Německu, tak tam jsou králové inovací a nepotřebujou k tomu omezovat nabídku (viz McRib). Mimochodem to byl taky důvod vyřazení McCountryho (aby si uvolnili gril) a jediná inovace byly roky strávený s Maestrem. Tak snad tou další inovací nebude další sezóna s Maestrem. Jediný reálný plus zatím vidím možnost bezlepkové housky. No a pokud máte hlad, máte si dát většího Double Big Tasty Bacona. Ale velikost není jen o váze. Když ženská chce velkýho chlapa, určitě tím nemyslí těžkýho. Big Tasty Bacon byl prostě kotouč masa s úctyhodnou houskou, geniální omáčkou, kombinací surovin a na rozdíl od Big Macu byl opravdu Big. Už není. Spadl do střední kategorie a všechny obědový burgery, který McDonald’s od teď nabízí ve stálé nabídce, mají jen jednu velikost. To je za mě krok vedle, ale třeba přijde nějaká ta slibovaná inovace a zase se to změní. Naštěstí nám alespoň zůstala ta kombinace surovin, tak jedeme dál.

Svýho Single Big Tasty Bacona jsem dostal v krabičce a sáčku, což je za mě plus. Lepší než ten tácek. Krásně se tak roztekl sýr, prohřál vnitřek sendviče a to já rád. Takže tuhle „inovaci“ nebo spíš krok zpět chválím. Další pochvala je za množství surovin. Klidně bych i věřil, že zůstalo veškerý množství omáčky, cibule, sýru a slaniny jako v původní verzi, protože v téhle zmenšené byla všeho opravdu hojnost. Takže v tomhle směru si není na co stěžovat. Ze surovin (kromě housky a masa) se tak žádná opravdu nezměnila. Omáčka je pořád krásně kouřová, trochu pepřová, dost tučná, má super konzistenci a nechybí ji švih, kterej je prostě nezaměnitelnej. Osobně podezřívám McDonald’s (nebo spíš výrobce Develey), že tak dva nebo tři roky zpátky tu omáčku trochu změnili. Ne moc, ale trochu jo. Ale současná omáčka je taky super a je to ta, co tu byla před dočasným zrušením Tastyho. A já tu omáčku mám moc rád. Opravdu moc rád. A Single Big Tasty Bacon se v ní přímo utápí, takže z toho jsem přímo nadšenej.

Na obrázku mají dva plátky sýra, ale já bych přísahal, že jsem tam měl tři. Dole dva a nahoře jeden. Sýr je taky super. Ementál od McDonald’s má krásnou smetanovou a ničím nerušivou chuť. V tomhle množství se dokázal prosadit a hlavně s masem se parádně kombinoval. Pecka. Rajčata jsem dostal krásný plátky. Jako z plakátu. A byly všude. Pokud máte rádi rajčata a ještě radši je vidíte mezi masem a houskou, tak budete velmi potěšeni. Další palec nahoru.

Salátu tam zrovna moc nebylo, ale tak o salátu Big Tasty Bacon nebyl nikdy, takže není ani teď. Naprosto v pořádku. A slanina. Té slaniny přátelé. Té tam bylo požehnaně (viz poslední fotka). Tipuju to na minimálně tři plátky krásně uzenýho vepřovýho, pro který se vyplatí žít. Společně s omáčkou, sýrem, rajčatama, cibulí a masem tvoří srdce Big Tastyho, který tak zůstalo zachováno. Samozřejmě ta cibule je tam taky hodně důležitá. Tam, kde končí švih omáčky, tak tam to ještě o kus dál nakopne cibule. Pro někoho by ji na tak malej prostor mohlo být hodně, ale mě se trefili do vkusu. Dává o sobě znát a to je dobře.

Kombinace surovin se nemění, množství taky ne, jen se shluklo na menší prostor a dává tak víc vyniknout geniální kombinaci. Potud všechno v pohodě. Ale mám trochu problém s masem. Zdá se mi, že se chuťově už tak moc neprosadí oproti zbytku. A není to jen o dost změněným poměru surovin, ale podle mě je to maso i z jiné linky nebo jak to říct. Není to ono. Je o dost sušší a není z něho tak moc cítit kráva. Naštěstí za kvalitním masem do McDonald’s asi moc lidí opravdu nechodí. Medium s krásně růžovým vnitřkem tak, jak se burgery mají dělat, ho tam stejně nikdy nedostanete a o kvalitě vstupních surovin si nějak přehnaný ideály taky nedělám. O to víc neberu argument dvojitýho masa na velkej hlad jako argument pádnej. Plátek suchýho masa navíc vás možná víc zaplácne, ale není to ta správná cesta. A už vůbec ne za extra třicet korun. Jestli si McDonald’s potřebuje vydělat, měl radši nechat původní velikost a trochu zdražit. Takže maso v Single Big Tasty Bacon můžu ohodnotit přinejlepším slovíčkem průměr.

Single Big Tasty Bacon stojí 95 korun samostatně a 135 korun ve velkým menu. O 60 gramů větší původní Tasty stál o 5 korun víc. No… Vzhledem k tomu, že cena Tastyho se neměnila opravdu dlouho a pokud chodíte nakupovat suroviny do obchodu, tak víte, že za posledních pár let opravdu vehementně rostou ceny potravin, tak to zdražení dokážu akceptovat. Vzhledem k množství surovin za ten peníz asi stojí. Ale! Ale už to není ten exkluzivní burger, na kterej se tak moc těšíte ve tři hodiny odpoledne z práce, kdy jste nestihli oběd a máte hlad jako prase. Protože jakmile ho vezmete do ruky (ano, do jedné ruky), tak vám bude smutno. Je malej. Suroviny fajn, kombinace boží, ale velkej hlad nezažene jako dřív. Už to není burger, kvůli kterýmu jste se do McDonald’s chodili zprasit, ucpat si tepny a utišit nezdolný volání někde zezadu mozku.

A to je škoda. To jsem dělal často a rád. McDonald’s mi tak na tenhle zážitek už nemá ze stálé nabídky co nabídnout a budu se muset poohlídnout jinde na ukojení mých zprasovacích fast foodových choutek. Škoda. Single Big Tasty Bacon je dobrej burger, ba přímo výbornej burger, ale už to není TEN Big Tasty Bacon. Není to facelift, je to nový produkt. Produkt v segmentu, kterej spoustě lidem nebude stačit. Na velkej hlad a řízenou sebevraždu tak budeme muset jinam. Já si to asi pojistím kyblíkem kuřat… Škoda. Nebo ne?

Sýrové prázdniny (nebo tak nějak)

Ač mám k McDonaldu spoustu výhrad a od pondělka s jejich zmenšeným Big (Medium) Tasty Baconem asi přibude další, tak jedno se jim musí nechat. Jejich web, Facebook i aplikace jsou aktualizovaný v podstatě okamžitě od začátku nové akce. O jednotlivých cenících pro každou pobočku zvlášť ani nemluvě. Tohle mají zmáknutý na jedničku. No a pak je tu Burger King, kterej má novou akci několik dní, ale dozvíte se to jen na živo nebo z polskýho webu. Online servis kvalitou připomínající kvalitu jejich pobočky na hlavním nádraží v Praze. Kdo tam kdy byl, pochopí. No takže mi musíte věřit, že Burger King přišel s novou akcí. Jakási sýrová sezóna, jejíž název si přesně nevybavím (v Polsku jsou to Cheese Summer Vibes). Součástí téhle nové akce je hovězí a kuřecí se spoustou čedaru. Tož proč ne, jdeme na to.

Double Cheddar Beef má dost jednoduchý složení. Dva plátky z kravské mrtvoly (ano milí vegani, víme že baštíme mrtvoly a chutnají nám, nemusíte to psát křídou po parcích), spoustu plátků čedaru, pár plátků slaniny, dva plátky rajčete, salát a sýrovou omáčku. Všechno je to v kukuřičné housce, kterou znáte z jejich Anguse. Složení na první pohled nenásilný a celkem povedený.

Začnu houskou. Burger King naštěstí zvolil housku z Anguse, která patří k těm jeho kvalitnějším houskám a hlavně k houskám s větším poločasem rozpadu. Pamatujete na Double Bacon King? Ten v podstatě nešel ani sníst a pro lidi s nižší stresovou toleranční hranicí to byla přímo rozbuška. Houska z Anguse je ale pevnější a ač se v půlce tvářila, že to hodlá vzdát, tak poctivě držela až do konce. Chuťově je to taky jedno z těch lepších pečivovitých pečiv. Má nenásilnou chuť, která neruší zbytek sendviče. Jedno minus bych ale našel. Nějakou záhadou do sebe vcucnula veškerou omáčku.

A teď starší občanko raď. Je to chyba housky nebo použité omáčky? Já bych v tomhle případě obvinil omáčku. Je hrozně řídká a jemná. Ideální kandidátka na procházku v porézní housce. A je to škoda. Škoda škoda veleškoda. Ta omáčka má totiž opravdu extrémně zajímavou chuť. Jestli si někdo kdy stěžoval na chemii v sýrových omáčkách, tak z téhle mu vypadne oko. Je supersýrová a zároveň s obřím taveným dozvukem. Ale tak taveným, že člověk chvilku neví, jestli v puse válí tavící soli nebo rychlosůl z uzenin. Prostě zase něco, co tu ještě nebylo. Nějak takhle budou chutnat ty slavný sýry ve sprejích v USA, bez kterýho si tamní texaský obézní obyvatelstvo neumí představit ranní toust.

Což je fajn možnost a zážitek ochutnat. Bohužel se vám všechna tahle omáčka vsákne do housky a od rozbalení máte tak třicet sekund na to nějakou odchytit a ochutnat samostatně, abyste svoje zážitky mohli předat dál pomocí blogu moderního vzhledu s vtipnými články od experta na dělenou stravu a zdravé stravování. Pak už totiž o omáčce neuslyšíte. Z housky cítit není, na mase cítit není, prostě ji najednou není. A to i přes její opravdu silnou, steroidama nahnanou chuť. Takže omáčka dobrá, ale tak na postříkání hranolek. Do burgeru moc ne. Nebo možná kdyby ji bylo třikrát, čtyřikrát víc, tak by to byla pecka. Taková pecka, že by se ten burger mohl po čedaru třeba i jmenovat. Moment…

Zbytek nic extra. Salát ušel, ale bylo ho málo. Dva plátky starýho rajčete, který svoji vláhu nechalo někde jinde, nenadchnou. Slaniny bylo dost. Dodávala krásnou uzenou chuť. Ale taky tak nějak umělou. Spousta čedaru na mase a mezi masama se popravdě taky trochu ztrácela. Což je vzhledem k jeho velkýmu množství opravdu husarský kousek. A maso má za mě dva body z deseti. Bylo hrozně suchý. Jako sníst pytel písku. Jestli ho dělali dvě hodiny dopředu nevím, ale rozhodně tak chutnalo. Takže kromě zajímavé omáčky mě vlastně nic nepotěšilo. A vzhledem k množství omáčky vlastně ani ta ne. Celkovou chuť tvoří suchý maso, trocha sýra a nic jinýho. Slabota.

Jo a cena? 159 samostatně a 209 v menu se středníma hranolkama a pidi bezedným kelímkem (0,35l). To abyste z těch hranolek náhodou neztloustli a malej kelímek vám pomohl v pohybu při běhání sem a tam pro pití. Double Cheddar Beef je propadák, poměr cena/výkon je propadák, padesát korun za pár hranolek a pidi kelímek je propadák. Tímhle si u mě Burger King plusový body nezískal. Kdyby tam bylo několikrát, a to doslova několikrát víc omáčky. Tolik omáčky, že by z toho tekla a byla všude, tak by ten burger byla pecka. Pecka, jaká tu dlouho nebyla a která by možná smázla sýrovku u konkurence. Takhle je to jen krádež peněz za bílého dne.

A pokud už jste si Double Cheddar Beef náhodou koupili a v půlce vás začala ta suchost obtěžovat, zabalte si ho, doneste domů, ohřejte v mikrovlnce a nakydejte na něj svoji oblíbenou omáčku. Já si na něj nakydal Street Spirit od Gastona, kterou jsem poprvé baštil u stánku Punk Food v Kompotu. Mangovo-švestková pikantní chuť si s masem rozumí a najednou se ten burger dal sníst. Po pravdě mám chuť se na Burger King příště vyprdnout úplně a rovnou si zajít na čerstvýho burgera. Cena bude stejná a zážitek mnohem lepší. Je sice fajn, že Burger King nabízí ve čtvrtky 1+1 Whopper zdarma, ale začíná to být jediná chvíle, kdy se tam člověku vyplatí zajít. Ale tak třeba mě Cheddar Chicken přesvědčí o opaku…

No ale aby nebyla tahle recenze jen negativní slepenina, tak Burger Kingu se jedna věc povedla. Jsou to ty jejich nový Kuleczki Mozzarella z pomidorami. Jedna kulička vás vyjde na desetikorunu, ale na rozdíl od Double Cheddar Beefu za ty peníze, alespoň na ochutnání, stojí. Není to totiž jen Mozzarella v trojobale z friťáku, ale jsou to komplet Arancini. Arancini jsou smažený plněný kuličky z rýže. Takový opravdu vytuněný rizoto vyfiltrovaný přes friťák. Do teď jsem měl Arancini jednou v životě ve fine diningovým Bamboo v Ostravě a žádná pecka to nebyla. Ale nikdy by mě nenapadlo, že je příště potkám ve fast foodu. Takže za tohle má u mě Burger King plus, díky kterýmu na něj ještě úplně nezanevřu.

Arancini v podání Burger Kinga jsou z rýže ochucené rajčatama a nějakým asi oregánem, uvnitř kus mozzarelly a celý je to obalený v bylinkovým trojobalu a osmažený. Chuťově je to dost silný a dobrý. Pořád je to jen rýže s rajčatama, bylinkama a sýrem, ale mě to sedlo. Sedlo mi to víc než několikanásobně dražší Arancini v klasické restauraci. Takovej finger food si nechám líbit a klidně těch pár extra peněz za jeho vyzkoušení uvalím. Ale za suchý maso bez omáčky ne. Takže Double Cheddar Beef za zkoušku nestojí (ledaže by jste si řekli o čtyřnásobnou porci omáčky a obsluha s tím neměla problém), ale ty jejich mozzarellový koule klidně zkuste. Ty za ten zážitek stojí. Jen je berte jako něco opravdu extra. Pokud máte hluboko do kapsy, tak si za těch padesát korun radši zajděte na velkej b-smart. To je asi momentálně nejlepší poměr cena/výkon ve fast foodech…

Asie v Meká-chi!

Je na čase zkompletovat asijskou nabídku u McDonald’s. Po nevydařeným Kreveta-shi a celkem vydařeným Kuřecí-mo tu máme další názvovou ujetinu a sice Krava-shi. Mimochodem chtěl jsem ho zkusit i v kombinaci s extra sýrem a extra krevetama, ale nějaký mocipán ve vedení rozhodl, že krevety půjdou cpát jen do extrémně hnusné černé housky. Bohužel pro nás všechny. Místo bujaré duorecenze nás tak čeká obyčejná a nudná recenze jen na Krava-shi tak, jak byl zamýšlen a na promo fotky vyfocen. Škoda. Ale netřeba plakat nad rozpadlou růžičkou brokolice. Jdeme na to.

Krava-shi obsahuje hovězí maso, salátový okurky, salát s mrkví, bílou čerstvou cibuli, sezamovou omáčku a honey mustard omáčku. To všechno je v experimentální bíle housce.

Nejvíc čtenáře bude zajímat asi houska. Je to stejná hrůza jako ta černá? Není. Ta bílá je dost dobrá. Dokonce možná o něco lepší než jejich klasický housky. Nepřišla mi tak sladká a byla lehčí. Barvu docílili prý nižší teplotou při pečení. Co je na tom pravdy netuším a upřímně je mi to i celkem buřt. Hlavní je, že bílá je lepší než černá. Transparenci International, Romeu, ostatní osvětové organizace a paní Šabatovou, nepochybně věrnou čtenářku tohoto blogu, ujišťuju, že lepší hodnocení bílé od černé opravdu není založený na nějakých předsudcích. Předsudky mám jen a pouze k zelenině.

A naštěstí žádný z předsudků se tentokrát projevovat nemusel. Salát s mrkví, nebo jak ho vznešeně nazývá McDonald’s, „Mix salát“, je super. Svěží větší kousky zelenýho, něčeho fialovýho a občas zahlídnete oranžovou. Děti mají radost, ženy mají radost a tím pádem všichni, včetně mně, můžeme mít taky radost. Volbu salátu chválím. Z čeho budou mít ženy menší radost je bílá cibule, ale já bych se ji nevzdal. Celkem se tam hodí a společně se silným kombem omáček dodá sendviči potřebnej švih. Jen její množství by mohlo být větší. V mým sendviči byly tak dva kroužky cibule, což je škoda. Víc cibule prosím.

Co jsem ale pořád moc nepochopil jsou salátový okurky. V Krava-shi máte tentokrát rovnou tři opravdu tlustý kolečka, takže horní část sendviče se vám zaručeně zkusí podívat daleko od části spodní. Pokud jste v pobočce starýho střihu, tak máte papír, kterej vám to zachytí. Pokud jste v pobočce novýho střihu a svůj burger máte na tácku, tak se připravte na pořádnou jízdu vnitřností sendviče a následný znovuskládání. Být ty kolečka tenčí, tak se to možná nestane. Okurky jsem se snažil držet v sendviči, takže se i celkem dost prosazovaly v celkové chuti. Dodávaly, stejně jako v ostatních asijských sendvičích, jistou exotickou příchuť nádražního hladovýho okna. Přijal jsem je s respektem a pochopením, ale příště už prosím novinky bez salátových okurek…

Ještě jsem nepopsal ani maso. No jestli jsem mluvil o nudné recenzi, tak maso se k ní náramně hodí. Suchá placka krávy. Celkem dobrá, ale ta suchost je znát a nebýt tam tolik zeleniny a dvě omáčky, tak do stropu skákat nebudete. Nemůžu si pomoct, ale ještě tak rok zpátky mi maso od McDonald’s přišlo šťavnatější. Poslední kousky, co jsem u nich měl, šťávu neviděly snad ani před zmražením. Takže maso taková fast foodová klasika. Neurazí, ale ani nenadchne. V době vzrůstající konkurence (mrk mrk na Punk Food) to může být brzo dost málo.

A na konec to nejlepší. Omáčky. Sezamová omáčka od McDonald’s je naprosto boží. Alespoň mě opravdu sedí. Má silnou, nefalšovanou, intenzivní a exotickou chuť sezamu. Možná si ji budete pamatovat z krevetovýho McWrapu, kterej byl neméně boží a to i právě díky omáčce. Bohužel si do Krava-shi nemůžete krevety z Kreveta-shi přidat, což je vzhledem k tomu, že jsou v nabídce a stačilo by jen trochu upravit software objednávacích panelů, naprostá hereze. Samozřejmě si můžete koupit ty obalovaný finger food krevety a do Krava-shi si je narvat. Ale i tak je to zabitá příležitost. Trochu víc kreativity a volné ruky by neuškodilo. Zato si to Krava-shi můžete přidat třeba Jalapeno papričky… Kdo o tom rozhoduje?

No a další omáčka je Honey Mustard neboli miláček-medíček hořčice (taky umím vymýšlet blbý názvy McDonalde!) :). Tu fanoušci nezdravýho stravování znají, protože ji McDonald’s posledních pár let používá dost často. Je sladká a hořčicová a sama o sobě tak lehce nadprůměrná. Ale v kombinaci se sezamovou omáčkou se až nebezpečně doplňujou. Sladká a lehce pikantní chuť se k silné chuti sezamu opravdu hodí a kombinaci omáček hodnotím hodně dobře. A celkem závidím tomu, kdo má vymýšlení kombinací omáček na starosti. Takhle si s tím vyhrávat musí být super zábava a když se k tomu ještě povede výsledek, tak to musí být parádní šichta.

Celkově během pozřívání Krava-shi ucítíte hovězí maso, salátový okurky, kombinaci silných omáček a občas salát nebo housku. Pokud máte hodně cibule, tak nejspíš ucítíte i tu. Taková celkem vydařená kombinace, která vás ze židle určitě nevystřelí, ale dovolí vám si sendvič v klidu vychutnat. Z šedýho průměru tak Krava-shi dostane spíš povedená kombinace omáček než bílá houska. Za mě je to nadprůměrnej kousek a pokud máte chuť na krávu od zlatých oblouků, tak Krava-shi stojí za ochutnání. Cena je 119 korun samostatně a 159 korun v menu se skleničkou. Tuhle cenu obhájí snad jen ta sklenička, protože sendvič je to velikostí ne o moc větší než McRoyal, takže poměr cena výkon bohužel dost pokulhává. I tak ale za to ochutnání stojí.

PS: A jestli chcete můj osobní žebříček asijských týdnů, tak na prvním místě to bude Kuřeci-mo, pak Krava-shi, linoleum, výplň žíněnky na severočeské základní škole a pak Kreveta-shi. Ta houska je opravdu ryzí fail a zajímaly by mě statistiky, kolik lidí si na Kreveta-shi zašlo víc než jednou. Celkově se mě ale tyhle asijský týdny hodně líbí a návrat skleniček beru jako malou osobní výhru. Už jsem doma pomalu přestával mít z čeho pít a radši si k nové skleničce dám burger než švédský masový koule. Tak snad příští kolo skleniček neuvidíme za dalších sedm let nebo kolik to bylo… A finger food taky můžu jedině pochválit. Jen tak dál.

PPS: Taky jsem zkusil novej milk shake černý rybíz a ten je fajn. Chuť rybízu je opravdu silná a přesto díky spoustě cukru není kyselá. Dost svěží. Za mě povedená a na současný vedra jak dělaná příchuť. Taštičku jsem ještě neměl, ale to jejich černý těsto mě moc netáhne (opět bez předsudků, paní Šabatová)…

Kdyby si někdo mně cizí přečetl můj blog a pak mi měl položit jedinou otázku, byla by to nepochybně tahle: „Žereš někdy i něco jinýho než hamburgery?“. A odpověď by byla… ano. Ano, někdy si dám i věci, co jako hamburger jen vypadají, ale nejsou. Třeba jako tentokrát v Bageterii Boulevard. Zaujala mě jejich exkluzivní promo nabídka Salsiccia a lanýž. Poslední jejich exkluzivní promo, Opravdový master, bylo totální selhání. Bageterie Boulevard si pak musela na Facebooku nasypat popel na hlavu a přiznat, že to v kuchyních prostě nezvládají. Bohužel jsem to odnesl i já a tak rozhodnutí, jestli vůbec Salsiccia a lanýže ochutnat, bylo dost těžký. Ještě u pokladny sem si tím nebyl úplně jistej, takže na otázku „Co si dáte?“ sem pár sekund jen blbě čuměl. No nakonec jsem do toho šel…

A důvod? Miluju kvalitní italský potraviny. V Ostravě a ostatních megapolích rostou italský obchůdky jak lanýže po lehkým dešti a věci, který v nich seženete, jsou neuvěřitelný. Jedno ochutnání originální Salsiccie, kvalitního Pecorina, domácí Mozzarelly nebo božskýho Guanciale a člověk hned začne litovat, že žije v kotlině libových párků a eidamů. Nechápejte mě špatně. I já si moc rád dopřeju slovenskej točenej opečenej na pánvi. Žil jsem na kolejích dost dlouho na to, abych na podobný věci nikdy nezanevřel. Ale takový Guanciale je prostě to nejlepší, co lze udělat z prasete. Jedna z těch věcí, kvůli kterým prostě nikdy nebudete vegetarián nebo militantní vegan. Problém těchhle italských dobrůtek je ale jejich cena. Návštěva zmíněnýho italskýho obchůdku člověka vyjde na celodenní výplatu a to si odnese pár věcí, který za tři dny už v ledničce nepotká. Ale ta chuť, ta chuť za to stojí.

Kuchař Tomáš Juřík vzal tyhle vynikající italský dobrůtky a proměnil je v sendvič. No sendvič. Slovo sendvič v případě takových surovin trochu zní jako urážka. Takže znova a lépe. Vzal Focaccinu, nacpal do ní Salsiccii, Pecorino, vařený brambory, baby špenát a lanýžovou majonézu. Celkem jednoduchá kombinace, která by mohla fungovat.

A funguje! Funguje dokonale. A ne jen díky geniální kombinaci, ale i díky opravdu vynikajícím surovinám. Třeba Focaccina. Italská houstička byla celkem hutná, krásně rozehřátá dokřupava a chutnala po olivovým oleji a soli. Někdo by mohl namítnout, že byla docela mastná. Byla. Ale byla prostě boží. Držela tvar až do konce a nedokážu si představit lepší volbu pečiva. Největší peckou ale nebyla Focaccina. Byla to Salsiccia. Italská klobáska z vepřovýho masa a koření. Cítíte jen vynikající chuť čerstvýho masa a lehký koření. Tahle Salsiccia je úžasná a geniální. Takhle dobrýho vepříka v českých uzeninách opravdu nenajdete. Ledaže si uděláte domácí zabíjačku. A ani pak nevychytáte to správný koření tak, jak to umí Italové v Salsicii. Dostala mě do kolen, nebudu lhát. Množství bylo na jeden sendvič víc než dostačující. Skoro v každým soustu jsem měl krásnej kus téhle italské klobásky.

Další výraznou chutí bylo Pecorino. Pecorino je tvrdej ovčí sýr a jako takovej je hodně aromatickej a výraznej. Je to takovej parmazán na steroidech. Kdyby Pecorino ochutnal někdo, kdo celej život baští jen český eidamy a goudu, tak mu z něho praskne hlava. Na Wikipedii píšou, že je hodně podobný Nivě. To je kravina. Pecorino nemá s nivou společnýho vůbec nic. Ale sýr je to opravdu výraznej a neztratí se nikde, kam ho vrznete. Kdo nezná, musí napravit.

No a protože se ekonomika, platy a ministerstvo práce a sociálních věcí řítí neřízeně kupředu, tak je třeba za něco utrácet ty milióny, o který si všichni polepšíme. A co je na to lepší než lanýže? Nic. KFC už to ví a teď to zkouší i Bageterie Boulevard. Takže můžeme přímo srovnávat s lanýžovou majonézou ze Zinger Truffle. A hned na začátek pochválím BB, která tenhle boj vyhrála. O míli. KFC mělo jejich lanýžovou majonézu výraznější spíš po čuchu než po chuti a měla takovej trochu moc plynovej odér. Majonéza od BB byla taky cítit nosem po lanýžích, ale měla vůni vyladěnější. Nebyla tak vtíravá a byla o to víc příjemná. Chuť byla jemnější a přitom lanýžovatější. Nevím, jestli BB omáčku dělalo z kvalitnějších lanýžů nebo se ji jen povedlo líp dochutit, ale byla opravdu o dost lepší. Dokonce by mohla sednout i lidem, kteří s lanýžema ještě tu čest neměli. Nemusím asi podotýkat, že v kombinaci s italskou Salsicciou a Pecorinem to byla jízda králů. Co králů… Jízda samotnýho císaře. Parádní jízda plná fanfár aktivující i ty nejzadnější neuronový spoje slasti.

A proč ty vařený brambory, ptáte se? Ty tomu celku dodaly zajímavou texturu a hlavně zjemnily silný chutě ostatních surovin a tím jim dovolily se spojit v krásnej orchestr chutí. Přímo geniální tah. Pan kuchař Tomáš Juřík si u mě získal respekt jako málokdo a to jsem o tom člověku ještě včera neslyšel. Zelenej baby špenát je pak taková třešnička pro oko. V celkové chuti nevynikne. Ale i oko si zaslouží občas potěšit, takže i ten baby špenát beru jako dobrou věc.

Takže si to shrňme. Máme tady naprosto famózní kombinaci exkluzivních surovin a tentokrát si dali i v kuchyni opravdu záležet, takže naprostá spokojenost. Houstička byla otoustovaná, klobáska opečená, sýr rozteklej, brambory nahřátý, lanýžová majonéza měla pokojovou teplotu a všechno spolu ladilo v nezapomenutelnej zážitek. Že to moc chválím? Já říkal, že miluju kvalitní italský potraviny. A Salsiccia a lanýž od Bageterie Boulevard se u mě trefil do černýho. Samozřejmě cena italských surovin se zákonitě musela promítnout i v ceně, která činí neuvěřitelných 139 korun  samostatně a 209 korun v menu. Ale za tohle já ty peníze rád zaplatil a rád zaplatím znova. Jen se hrozně bojím, že to v kuchyni někdo podělá… To je bohužel loterie, která k fast foodům k naší smůle patří. Ale pokud nepodělá, tak se znova vydám na další nezapomenutelnou jízdu. A pokud nemáte hluboko do kapsy a nepohrdnete pozvánkou do Itálie, tak si zajděte taky. Bageterie Boulevard by měla Tomášovi dobře zaplatit, protože Bageterii doslova zachránil reputaci… Jen těch 70 korun za pár amerických brambor a ledovej čaj mi přijde pořád celkem dost.

Asie v Meká-chi!

To se tak toulám kolem oběda po jedné z ostravských bašt konzumního kapitalismu a dostanu chuť na mrtvou nedospělou slepici. Automaticky to namířím ke KFCčku a už se vidím, jak do sebe tlačím Mega Pocket nebo Hot Wings. Pak mi zacinká telefon, že našel Wi-Fi a chce se připojit. Wi-Fi od KFCčka. Proč ne. Hned jak najede, tak na mě vyskočí ikonka McDonald’s. Kliknu na ni a vidím obrázek krásných skleniček. McChicken taky ujde… A už si to mířím do McDonald’s. Tak se dělá byznys! No a hned, jak sem se přiblížil k pokladnám, tak se na mě začal z velké fotky usmívat Kuřeci-mo. Neodolal jsem.

Opravdu podivným a nedobrým Kreveta-shi jsem se jako velkomožný profesionál nenechal odradit a protože máme doma až nepřirozeně velkou spotřebu skleniček, tak nebylo nad čím zrovna dvakrát přemýšlet. A kdy jsem měl vůbec naposledy kuřecí promo sendvič od McDonald’s? Napadá mě jen CBO minulý léto a ten musel soupeřit s 1955kou, takže to chudák neměl jednoduchý. V tomhle má Kuřeci-mo zatím navrch. Tak jdeme zjistit, jestli alespoň tenhle Asiat stojí za ty prachy.

Měl jsem ho v provozovně, kde mají starý dobrý krabičky místo tácků, takže jsem dostal krásně prohřátej sendvič s rozteklým sýrem. Plus. Ale všechna zelenina byla na jedné straně a spousta omáčky ztracená v zadní straně papíru. Minus. No zeleninu jsem si přeskládal a šlo se na věc.

Jako první věc mě zaujala houska. Žádný východoněmecký stalinistický pokusy. Obyčejná houska posypaná trochou hrubé kukuřičné mouky a nějakým, asi paprikovým nebo lehkým chilli, kořením. Chuťově spíš do sladka. Konzistence lehce tužší, ale dobrá. Jen byla taková trochu oschlejší. Asi si chvíli poležela, protože Kuřeci-mo zjevně není hvězda večera a netočí se tak často jako jeho barevní bratři. Nebo sestry? Shi-? Mi-? No názvy přenechám japanologům, kterých je v ČR víc než dost, a my jdeme zpátky k jídlu. Takže houska naprosto v pohodě. Ke kuřeti se hodila na jedničku.

Další mě zaujalo maso. Radši v tichosti přejdu, že podle oficiálních dokumentů se to maso jmenuje „plátek Premier“ a jdeme rovnou na chuť. Cítit bylo kuře a trochu mastnej obal. Mělo to i konzistenci kuřete. Jestli je to přesně plátek z McChicken nevím, ale je mu sakra blízko. Prostě nasekaný kuřecí prso na kousky, slepený, obalený a osmažený. Nečekejte ohňostroj chutí, ale označení kuřecí si obstojně obhájí. A jak jsem měl chuť na kuře, tak jsem si na tom plátku pochutnal. Za mě do promo sendvičů dobrá volba. Mám u McDonald’s radši to jejich obalovaný kuře než ty jejich suchý přírodní placky.

Po pár prvních soustech, kdy jsem nedokázal rozeznat jednu jemnou chuť, jsem ochutnal samostatně sýr a čekalo na mě moc příjemný překvapení. Sýr byl krásně smetanovej a náramně si rozuměl s kuřetem. Podle všeho to měl být pikantní Pepper Jack sýr, ale popravdě jsem cítil jen jeho jemnou smetanovou chuť, která příjemně dokreslovala zbytek surovin ve chvíli, kdy člověk zrovna neměl v puse hodně omáčky.

Omáček jsem tam obecně zrovna moc neměl. Nevím, jestli to byl záměr nebo ne, ale bylo to celkem dobře. Alespoň vynikla chuť masa a chuť sýra. A když už jsem ty omáčky v puse měl, tak to byla taky pecka. Chili lemon omáčku už jsem popisoval v minulé recenzi u Money Bags. „Lemon chili je přesně to, co byste od omáčky se jménem lemon chili čekali. Jako první na vás vybafne silná citrónová chuť. Ne kyselá, ale sladká. Hodně sladká a silně citrónová chuť. Pak se dostaví jemná pikantnost a’la klasická sladká pikantní asijská chili omáčka. Za mě pecka.“ Na tomhle se nic nemění. A jak se omáčka hodila k Money Bags, tak ke kuřecímu se hodí ještě stokrát tolik. Svěží citronová a lehce pikantní chuť pozdvihne chuť kuřete na vyšší svěží level a díky tomu, že ji tam nebylo zase až tolik, tak ani nepřebije ostatní chutě. Druhou omáčkou je sendvič omáčka. To je ta z McChickena. V podstatě jemná majonéza. Sendviči dodala hlavně kluznost, do vláčku chutí se moc nezapojila. Kombinace omáček je to divoká a od pohledu nevyvážená, ale k tomu kuřeti celkem sedla. No a od pohledu není kombinace jen nevyvážená, ale ještě se sendvič omáčka v lemon chili omáčce tak nějak zdrcla a opravdu to nevypadalo moc hezky. Nebudu ani expresivně popisovat, jako co to vypadá, to přenechám mladší generaci v komentářích na Youtube, ale doporučuju to moc nezkoumat.

Co se zeleniny týče, tak čekejte míchanej salátek s mrkví a spoustu salátových okurek. Exotika přece nesmí chybět. Ale tak jako ke kuřeti proč ne. Změna je život a nemusí všude být pořád jen rajčata. Celkovou chuť sendviče tvoří hlavně lehká kuřecí chuť smaženýho plátku, silně citrónová a dost sladká omáčka, sladká houska, občas sýr a pokud máte v puse okurku, tak okurka. Mě okurky zase vypadaly, takže jsem většinu baštil bokem. A přiznám se bez mučení. Tenhle sendvič mi chutnal. Normálně jsem si pošmáknul tak, jako u McDonald’s dlouho ne. Dobrá omáčka, celkem slušný maso, normální houska, dobrej sýr, nevšední zelenina… Jako jo. Někdy je v jednoduchosti síla. Cena je 159 v McMenu. Cenu samostatně uvádět ani nebudu, protože skleničky. Cena za kuřecí sendvič střední velikosti je to dost vysoká, ale za mě za tu ochutnávku stojí. Po Kreveta-shi jsem si spravil chuť a začal se zase těšit na Krava-shi.

Asie v Meká-chi!

Kdo by to byl řekl. Po dlouhých měsících a letech nejen mýho stěžování si na (ne)novinky u McDonald’s se někdo nahoře chytnul za nos a McDonald’s přinesl akci, která si s ničím nezadá s jejich starýma dobrýma akcema, po kterých se nám, starým a nenažraným třicátníkům, tolik stýskalo. Nový burgery s novýma surovinama, akce zaměřená na nějaký téma, ne jen random Maestra, nový ujetý finger food a jako třešnička na dortu se vrátily i skleničky. Jsem snad v nebi? Mohlo to být lepší?

Jako jediný minus téhle akce jako takové bych viděl snad jen v názvech sendvičů, který mě osobně přijdou opravdu přitroublý. Ale jsou to jen názvy a když chce někdo vylákat půlku kapesnýho i z kapes puberťáků, tak to asi jinak nejde. Čert vem názvy. Nás nezajímá forma, ale obsah. Jako první v hledáčku gastroexperta a kvalitního veřejnoprávního novináře, mně, skončil Kreveta-shi.

Černá houska, hovězí maso, krevety, salátový okurky, rajčata, míchanej salát s rukolou a mrkví a omáčka Sahara. Zajímavá kombinace, která určitě zaujme na první pohled. A ne jen díky černé housce, kterou spíš beru jako takovej bonus. Tím hlavním v tomhle sendviči jsou nepochybně krevety. Nebo by alespoň měly být…

McDonald’s se vydal na území pro něj neprobádaný a zkouší barvit housky. Pár let s křížkem po funuse, ale přece. A bohužel selhal. A podle snad všech ohlasů, včetně mýho, celkem fatálně. Černá houska chutná skoro stejně tak hrozně jak vypadá. Podle McDonald’s jsou housky barvený kakaem a praženým ječným sladem. Jakožto milovník a milenec whisky nemám absolutně nic proti praženýmu ječmennýmu sladu. Ba naopak. A dokonce nepohrdnu ani ranním teplým kakaem. Ale téhle housce to vyloženě nesedlo. Houska je hořká jak výplatní páska po nemocenské. Chuťově mi hrozně připomíná takový ty chmelový granule, který vám dají ochutnat při prohlídce v pivovaru a budou vám u toho s úsměvem tvrdit, že ty čínský chmelový polotovarový granule jsou o bilión procent lepší než čerstvej hlávkovej chmel. Nejsou a nebudou.

Zpátky k černé housce. Její silná, hořká a podivná pachuť bohužel přebije všechno, čeho se dotkne. Takže budu sice popisovat i chuť ostatních surovin, ale ke všem si automaticky připočtěte nějakých krásných osmdesát procent hořkosti. Trochu mě zaráží, že se tohle dostalo mezi lidi. Určitě se najde někdo, komu hořká chuť sedne a bude spokojenej, ale i ten se musí zčásti rozloučit s ostatníma surovinama a to je vždycky škoda. Zvlášť, když hlavním lákadlem mají být krevety a ne houska. Není to Schwarze-shi, ale Kreveta-shi.

Hovězí maso je klasika. Celkem chutná kráva, dost suchá, dochucená jen solí a pepřem. Zlatý standard McDonald’s. Salát s mrkví a rukolou. Asi pokus o nějakou tu asijskou směs, ale proč ne. Množství bylo fajn, burger překypoval zeleným a salát byl nasekanej na akurátní větší kousky. Salátu asi nemám co vytknout. Rajčata jsem tam měl myslím dvě. Do burgeru se hodily perfektně a byla to jedná z mála věcí, která bojovala proti chuťové rozpínavosti housky. Trochu zklamáním byly salátový okurky. Byly nasekaný na hrozně tlustý kousky a vlastní vůlí se poroučely z burgeru hned, jak se poloha sendviče trochu zesvisnaltěla. Když si je tam člověk vrátil zpátky alespoň na zkoušku, tak sendviči dodaly vláhu a zajímavou exotickou chuťovou linku. Tím exotickou myslím to, že mi to připomnělo burgery z exotických hladových oken menších českých městeček, kde jsem měl to štěstí zkusit místní kuchyni. Snad všechny hladový okna salátový okurky z nějakýho, pro mě stále záhadnýho, důvodu používají. Tak proč ne McDonald’s…

Asi největší peckou pro mě v Kreveta-shi byla omáčka. Oficiálně Sahara, někde vedená jako Creamy Exotic, je ve své prosté exotické povaze kari omáčka. Ale taková lehká a svěží kari omáčka. Jako kari říznutý trochou zakysané smetany. Vynikající kombinace a McDonald’s zase jednou ukázal, že na omáčky je machr. Za mě je omáčka perfektní a klidně bych ji potkal znova. Nebo spíš rád ji potkám znova, protože v Kreveta-shi ji ubíjí hořkost housky a omáčka se tak nemůže projevit naplno. Škoda.

No a samozřejmě nesmíme zapomenout na krevety. Mořský potvory, který já moc rád. V kombinaci s červeným masem a’la Surf ‚n‘ Turf jakbysmet. I proto byl Kreveta-shi předem předurčen jako první na testovací jízdu. A bohužel mě krevety nepřesvědčily. Ač musely stát celkem balík peněz, protože jsou to jedny z těch větším krevet, tak jejich chuť byla slabá. I při ochutnání zvlášť jsem se musel snažit, abych tam tu mořskou korýší chuť našel. Nosem to nebylo těžký, ale jazyk měl co dělat. Možná kvůli náloži chmelových granulí z housky, možná kvůli kari, ale je to tak. Dost možná je někdo jen zapomněl dochutit. Ono žádný maso se neobejde bez soli. A taky ty krevety byly dost studený. Snad jen množství se dalo pochválit. Dvě velký krevety rozříznutý vejlpůl a položený na motýlka na hovězí maso zabraly větší část sendviče, takže tam problém nebyl. A kdyby se trochu přisolily a daly do jiné housky, tak budu sršet chválou.

Kreveta-shi je jako celek dost rozporuplnej. Ucítíte z osmdesáti procent hořkou pachuť housky, trochu hovězí maso, kari omáčku, salátový okurky a při velké snaze občas ucítíte tu krevetu. Až na tu housku celkem fajn, ale ta houska to kazí tak moc, že tenhle sendvič s klidným svědomím nemůžu doporučit nikomu, kdo se mě zeptá na můj názor. Bohužel tolik k největší novince za posledních několik let. Ohledně barvení housek by se gastroinženýři od McDonald’s měli zaučit u konkurence. Cena je 129 korun samostatně a 169 korun ve velkým menu. Za ty peníze se najíte určitě líp jak u McDonald’s, tak i jinde. Ale jen u McDonald’s k velkýmu menu dostanete krásnou skleničku a to se počítá! A kdyby to někoho zajímalo, tak barvy skleniček se prý střídají náhodně pokaždé, když daná barva dojde. Pro nasbírání všech barev to tak bude chtít chodit okolo McDonald’s každej den. Tomu říkám strategie!

Nejen sendviči je živa pořádná akce a McDonald’s to tentokrát rozjel i na poli finger foodu. A tak si můžete dát nejen obalovaný krevety (který jsou super), ale i novinku v podobě Money Bags. Jde v podstatě o variaci smažených jarních závitků, který znáte ze svýho lokálního neumím šesky bistra.

A nemají k nim daleko. Což je dobře. Money Bags jsou křupavý, šíleně mastný a mají zajímavou lehkou příchuť sladké sójovky. Obsahujou skleněný nudle, nějakou tu zeleninu a možná i houby. Moc jsem je nezkoumal, takže nic neslibuju. Ono nezkoumat jarní závitky se mi v praxi osvědčilo, takže jsem se svojí strategie automaticky držel i u McDonald’s. Chuťově jsou fajn, ale ten tvar mohl být lepší. Takhle máte půlku výrobku super s náplní a druhou baštíte mastný těsto. Takže doporučuju omáčku, do které tu těstovitovou část namočíte. Sám McDonald’s doporučuje kombinaci Money Bags s lemon chili omáčkou, takže jsem zkusil tu. A musím ji, stejně jako kari omáčku, pochválit. Lemon chili je přesně to, co byste od omáčky se jménem lemon chili čekali. Jako první na vás vybafne silná citrónová chuť. Ne kyselá, ale sladká. Hodně sladká a silně citrónová chuť. Pak se dostaví jemná pikantnost a’la klasická sladká pikantní asijská chili omáčka. Za mě pecka. A nejen k Money Bags. Cena Money Bags bez omáčky k menu je 39 korun. Ty za vyzkoušení stojí určitě. A ta omáčka za extra desetikorunu taky.

Takže Money Bags fajn. Kreveta-shi spíš propadák. Sklenička pěkná. Celá recenze ve třech větách…

Za chvilu nás čeká velká fast foodová recenzová nálož, tak je třeba vyčistit paměťový karty a ohlídnout se za těma pár věcma, co jsem protlačil trávicím traktem za poslední měsíc. Tak snad vám přijde k chuti pár mini recenzí a maxi fotek.

Burger Festival – Nová Karolina Ostrava

Tady jsem samozřejmě nemohl chybět. Vůně grilovanýho masa, občas přeháňka, plno lidí, občas přeháňka, vůně grilovanýho masa a občas přeháňka. Festival jak má být. Jako první jsem neváhal a zamířil k Amici na jejich Level 10 burger, kterej mě naprosto uchvátil minulej rok ve Frýdku-Místku. Byl tak dobrej, že ani moje úchylná úchylka ochutnávat novinky mě nezastavila. A letos? Letos nic moc. Chlapci nevychytali umístění grilu a jak začalo trošku pršet, tak jim do něj pršelo, haprovala teplota a maso jsem dostal vyloženě rare. Kromě krusty to bylo syrový maso. Pojal jsem to jako tatarák s vynikající omáčkou, sýrem a houskou a pochutnal si. Ale pokud to mám hodnotit jako burger, tak to rozhodně nebylo top. Já tataráky rád, ale nepochybuju, že většina lidí by to šla vrátit. Kromě masa to ale top byl. Ta jejich omáčka je prostě boží. Kdybych si s ní pokydal kbelík bobků, nejspíš bych do sebe natlačil i ten. Fotku nemám. Na první letošní festivalovej burger byla větší chuť než ochota mávat s plackou nad stolem.

Další kousek byl na doporučení. Burger od skoro místní Frýdlantské restaurace Imrvére. Ochutnal jsem od nich burger se slaninou a nakládanou červenou cibulkou.

Byl výbornej. Fantastický medium maso, dobrej sýr, něco zelenýho… Příjemným překvapením byla nakyslá červená cibulka, která se rozplývala v puse a chuťově si rozuměla jak s kyselkavou majonézovou omáčkou dole, tak i s barbecue omáčkou. Vyladěná kombinace, která padne k masu jak přibitá. Jedinou výhradu bych měl k housce. Z devadesáti procent byla víc než dobrá, ale v nejtlustším místě byla dost suchá a drobivá. Pokud pojídáte burger stylem okolo dokola a prostředek nakonec, tak jste ty poslední sousta měly sušší. I přesto byl ale tenhle burger výbornej a pokud někdy budu ve Frýdlantu, rozhodně nebudu váhat.

Pak jsem měl tu možnost ochutnat pár soust z burgeru od Bob’s Burger. Ti nakonec skončili druzí a to naprosto zaslouženě. Kombinace byla dost klasická. Smažená cibulka, slanina, barbecue omáčka… Ale dovedený k dokonalosti. A houstičku měli krásně měkoučkou. Maso akorát. No prostě burger jak má být. Taky bych mohl jedině doporučit. Snad jen maso bych maličko přisolil.

Nejen burgerama živ je tlustý člověk a tak to chtělo změnu. Tou změnou byl Corn Dog. Bohužel jsem nějak přehlídl, že dělají vegetariánský verze a ta, kterou jsem si vybral, byla zrovna jednou z nich.

Krasavec s mangovým chutney, červenou cibulkou, myšíma bobkama (černým sezamem) a koriandrem měl uvnitř sýr místo masa. Jako nebylo to špatný, ale smažák na špejli je smažák na špejli. Chutney bylo fajn, ale… smažák na špejli je smažák na špejli. Jako dezert OK. Jako hlavní chod zklamání. Poměr cena výkon taky zklamání.

Celkově byl první letošní Burger Festival v Ostravě povedenej. Počasí neovlivní nikdo a spousta nových stánků je vždycky fajn. Už se těším na podzimní nálož. Kdybych měl najít nějaký minus, tak to bude obří reprák v podstatě mezi lidma a stánkama, z kterýho se valí hudba na plný koule a člověk neslyší vlastního slova. To na chuti nepřidá nikomu a starce s kočárama taky nepotěší. Zbytek byl pořešenej na jedničku a hodně mě potěšil stánek American Drinks. Možnost ochutnat exotický příchutě Fant a Dr. Pepperů nikdy neodmítnu.

Ostravský Kompot

Ostravský Kompot má za sebou teprve pár ročníků a vůbec to není poznat. Rodinný festival od Ostraváků pro Ostraváky se vším všudy. Ráno spíš pro rodiny, odpoledne koncerty, během toho spousta serepetiček okolo a samozřejmě nesmí chybět jídlo. Tenhle festival je jedna z mnoha věcí, kvůli kterým se vyplatí bydlet v centru Ostravy a která stojí za návštěvu. Hned na první procházce okolo food trucků jsem potkal místní pikantní legendu Gastona a dostal doporučení na burger z Punk Foodu. Nemusel jsem dlouho váhat.

Než burger připravili, tak jsem dostal slovní výčet původu snad všech surovin a musím smeknout. Punk Food v podstatě bere všechno od lokálních výrobců a i když nabídka ochutnat Halloumi z Moravskoslezskýho kraje byla dost zajímavá, maso je prostě maso. V kombinaci s exkluzivní omáčkou od Gastona vyrobenou přímo pro ně, to se pak nedá odmítnout. Recenze na pár Gastonových omáček se už chystá, tak se zaměřím spíš na samotnej burger. A tomu není co vytknout. Maso medium, chuťově perfektní. Houska měkká, drží tvar, chuťově neruší. Zelenina je zelenina. Řemeslně perfektně zpracovanej burger, kterej nemůže nikoho urazit. Nemá čím. Minusy bych hledal dlouho. Snad jen na vlákna z omáčky, která je z manga. Ale tak už to u manga bývá a neobvyklá ovocně pikantní chuť za těch pár vláken stála bez nejmenších pochyb. Navíc to byla omáčka na přání a vy si tam můžete dát jakou chcete. Co mě ale dostalo do kolen úplně byla cena a servis okolo burgeru. Nejen že za nějakých sto deset korun dostanete perfektní burger, ale dostanete k němu ještě domácí čerstvě připravený belgický hranolky, který si v ničem nezadají těm z Faency Fries. A další obří pecka pro mě byla jejich domácí tatarka a jejich barbecue omáčka. Ta barbecue omáčka byla tak kouřová, že se mi chtělo brečet štěstím a začít potají kouřit, abych si ji připomínal několikrát denně. Tatarka byla krásně kyselkavá a klidně bych si ji koupil na doma. Chlapci od Hellman’s by se měli stavit pro recept. Takže skvěle připravenej burger z lokálních surovin, perfektní domácí hranolky a omáčky za cenu menší, než za jakou nabízí svoje menu klasický fast foodový řetězce. Nechci nic říkat, ale pokud někdo nebo něco dokáže kdy ohrozit hegemony typu McDonald’s, tak to bude nepochybně Punk Food. Pokud tyhle dvě provozovny postavíte vedle sebe, volba je jasná bez váhání. A to říkám já, jeden z největších fanoušků klasických fast foodů.

Samozřejmě to bylo moje první setkání s Punk Foodem a neméně důležitá je kontinuita kvality. Tyhle pobočky tady rostou jako houby po dešti a tak je třeba sem tam nějakou tu návštěvu udělat a potvrdit moje slova nahoře. Ono když před váma stojí šéf, tak se zaměstnanci snaží jinak. Takže uvidíme. Už se moc těším na testování a určitě tady na blogu o Punk Foodu nečtete naposled. Trochu mě zaráží grafika a logo Chachara všude okolo Punk Foodu, ale to vysvětluje tu rychlou expanzi. Tak snad lokální a kvalitní suroviny budou pořád prioritou a nesklouzne to k něčemu, co se člověk bojí objednat (tím je pro mě bohužel momentálně i Chacharova pizza – možná kdyby se vrátil Radkův tvarůžkový speciál…:) ).

Dalším kouskem na Kompotu byla sázka na jistotu. Hot dog od Eat Meat. Podnik, od kterýho nebydlím daleko a blízkej mi je nejen polohou. Dělají perfektní hot dogy a burgery, u kterých se nemusíte bát, že si na konci řeknete, že za ty peníze nestojí.

Tohle je jejich Chipotle Hot Dog s ruským dresingem místo jejich Chipotle majonézy (rodinný omezení). A samozřejmě není co vytknout. Parádní páreček jen z masa a koření, čerstvá zelenina, spousta kvalitního zapečenýho čedaru, domácí dresing, jejich vlastní speciální barbecue slanina a vymazlený brioškový pečivo. Ten nejvyšší stupeň evoluce hot dogu a zaručuju vám, že lepší hot dog než od Eat Meat neexistuje. Pokud si myslíte něco jinýho, prosím o odkaz v komentářích, protože všechno, co vypadá byť jen z části tak dobře jako toto, rozhodně musí stát za ochutnání.

Ostravský Kompot byl pro mě ještě větší pecka než Burger Festival. Hlavně potěšila příjemná atmosféra bez rušivých zvukových elementů. Alespoň kolem poledne, kdy vyráží na projížďky spíš rodiny než houfy pivochtivých lidí, co ještě můžou v noci spát i víc jak tři hodiny v kuse. Bohužel (bohudík?) už přehlušený akce nemusím a nevyhledávám. Výběr lokálních stánkařů taky potěší a když se tak ohlídnu, tak nemám co vytknout. Povedená akce. Příště zas.

Co zaujalo letos vás? Kam se vydat příště? Pokud máte nějaký lokální tipy, sem s nima.

Čucháte rádi zapalovače? Pustíte si jen tak ze srandy občas doma plyn? Tak zhruba tušíte, jak voní Zinger Truffle. Je to tak. Dneska to bude o lanýžích. KFC se urvalo ze řetězu a přineslo exkluzivně luxusní novinku s lanýžovou omáčkou. Kdy jsme měli možnost ochutnat něco podobně exkluzivního ve fast foodech? Vzpomínám si snad jen na řadu burgerů s francouzskýma sýrama u McDonald’s v roce 2013. Ale lanýže? To tu ještě nebylo. Teď to může trumfnout snad jen kaviár. Ale pěkně popořadě.

Zinger Truffle obsahuje pikantní kuřecí maso, lanýžovou omáčku, houby, karamelizovanou cibulku a špenát. Tolik k popisu z webu. Dost odvážná kombinace a přesto nikterak přeplácaná, jak má KFC kolikrát ve zvyku. A už od pohledu jde vidět, že při vymýšlení tohodle kousku si někdo dal opravdu záležet. No co si budeme povídat, očekávání jsou dost vysoko.

Po rozbalení přišlo menší zklamání pro oči, ale obří potěšení pro nos a mozek. Ta vůně. Opravdová vůně lanýžů. Nebudu tu machrovat, že baštím lanýže k snídani o sobotách, ale párkrát jsem už to potěšení měl. Rád si občas zajdu na fine dining a třeba takovej Grand Restaurant Festival považuju za jednu z nejlepších akcí v ČR, kdy si za lidovou cenu může každej na chvilku připadat jako zazobanej Pražák s bytem v novostavbě a ochutnat věci, který v Albertu nenajde. I když ani to už nebude tak žhavý. A tím nemyslím byty v novostavbách, ale ty lanýže. Nedávno měli v Lidlu mortadellu s lanýžema a i když v sobě měla jen procento lanýže, tak vůní o sobě dávala vědět pořádně. Lanýže totiž smrdí po plynu. Mají takovou extrémní zemitě kořeněnou chuť a rozhodně je to jedna z těch věcí, na kterou si člověk musí prve zvyknout. Asi jako olivy. A buď si na lanýže zvyknete, koupíte si sadu holí na golf a hnusnou bílou golfovou čepici a nebo si nezvyknete a budete si dál doma dělat smaženici na topinku s pivem. Já se přiznám, že jsem tak na půli cesty. Možná ještě pořád trošku blíž té smaženici. Lanýže mi nevadí a vždycky je rád ochutnám, ale taky se pak vždycky přesvědčím, že to není pro mě úplně to pravý ořechový. A když už mám chuť si někde trhnout kus luxusu, tak jdu radši do foie grais než do lanýžů. Lanýže jsou prostě hrozně specifický. Jejich chuť se nedá pořádně popsat a jejich vůně je něco, co napoprvé rozhodí každýho. Pokud znáte, víte. Pokud neznáte, KFC vám nabízí jedinečnou příležitost poznat.

Lanýžová omáčka v KFC je nosem po lanýžích cítit hodně. Jak už jsem psal, nejvíc vůně připomíná plyn ze sporáku. Zemní plyn sám o sobě nemá zápach žádnej, typická vůně je přidaná uměle, aby člověk poznal, že mu plyn uniká. A pokud si svůj Zinger Truffle rozbalíte u někoho cizího doma, tak vám můžu zaručit, se se začne ochomýtat kolem sporáku a čmuchat. Samozřejmě pokud ho rozbalíte u nějakých Pražáků v novostavbě, tak se začnou spíš oblizovat, protože lanýže poznají. Na rozdíl od vůně zemního plynu… Takže vůni omáčky máme. Plyn. A chuť? Ta už tak extrémně výrazná není, ale ani tak se v ní lanýže neschovají. Chuťově je to na devadesát pět procent majonéza a na pět procent lanýže. A to není špatně. Je větší šance, že to bude lidem chutnat. A mě osobně sedla. Její chuť jsem si dokázal užit i přes to, že lanýže pořád nejsou mým největším favoritem.

Další důležitou surovinou je ta horní omáčka. KFC se v popisku ohání karamelizovanou cibulkou, já bych to spíš označil za džem. A ani ne tak cibulový džem, jako prostě džem. Jedná se o totálně rozvařenou cibuli v podivné konzistenci. Bylo to hodně sladký a víc než cibule z toho vyčnívala ovocná chuť. Nejspíš jablek nebo jablečnýho octa. A tak, jak se KFCčku povedla lanýžová majonéza, tak ta horní cibulo-jabko-marmeláda se jim nepovedla. Sama o sobě to až taková hrůza nebyla, ale v tom zbytku byla taková zvláštní. Jako máme tam lanýže, houby a špenát, takže zvláštní marmeládová chuť by asi nikoho překvapovat neměla. Ale moc mi neseděla k pikantnímu kuřeti.

A že to kuře bylo tentokrát opravdu pikantní. V centru Ostravy mají kuře vždycky o něco víc pikantní než jinde. Ale taky nejčerstvější, takže za mě pecka. Kuře bylo krásně křupavý, okořeněný a množství bylo naprosto v pohodě. Co se kuřete týče, není si na co stěžovat. Snad jen, že ta pikantnost trochu utlačovala ostatní chutě. Možná by KFC mohlo začít experimentovat s plackou v klasickém obalu. Ten by sem asi seděl víc.

Další speciální surovinou je špenát. Dobrá volba. Špenát je lehce hořkej a na rozdíl od rukoly není tak výraznej. Hodně se hodí k lanýžové omáčce. Pak tam máme houby. Houby jsou chuťově jednou z nejsilnějších surovin sendviče. A v kombinaci s lanýžovou omáčkou tvoří parádní houbový duo. Duo tak silný, že pokud nejste fanoušci hub, tak vám Zinger Truffle chutnat rozhodně nebude. Je pouze pro milovníky hub. Ony ty samotný houby totiž nejsou nějaký obyčejný žampiony. Vzhledem k jejich silné chuti bych to spíš viděl na lesní hříbky. Takový polosušený, čímž se jejich chuť ještě zvýraznila. Já houby rád, takže za mě parádní houbový kombo.

A dalším příjemným plusem je houska. KFC, stejně jako Burger King, začíná vsázet na máslový briošky místo těch rozpadajících se světlých starých klasik. Obě firmy mají nejspíš stejný dodavatele, ale briošková houska od KFC mi sedla víc než ta, s kterou nedávno přišel BK. Je víc hutná a má o něco lepší chuť. Šla krásně zmáčknout a vrátila se do původního tvaru. A hlavně působila krásně čerstvě. Ne jak vytažená z minulýho dne. Pokud je to přecejen ta stejná, tak by se Burger King měl zamyslet nad rozmrazovacím procesem a hlavně časem uchovávání.

Po zakousnutí do Zinger Truffle na vás čeká pikantní chuť kuřete, plynově zemitá chuť lanýže, divně sladký džem na mase a pokud jste zrovna kously do hub, tak silná chuť hříbků. Chuťová kombinace je to dobrá, jen ta pikantní chuť trošku leze do houbovýho rajónu, kterej by si vystačil sám o sobě. Sladká chuť džemu by taky šla nějak doladit. To jsou ale menši mínusy. Lanýžová majonéza, houby nahoře, nová dobrá houska a padnoucí špenát jsou plus, který za tu jízdu stojí. Nebudu lhát. Zinger Truffle trefil to, co mi ve fast foodech dlouhý léta chybělo. Je to odvážná novinka, která snad rozvíří stojatý vody českých fast foodů. KFC má u mě velký významný plus a pokud jste blázni do nových chutí, tak Zinger Truffle je svatá povinnost. Takovouhle novinku tu nemusíme mít dalších pět let… Cena je 105 samostatně a 165 v menu. Za ty peníze a za tu zkušenost rozhodně stojí. Pokud nemáte nic proti houbám a zemnímu plynu. Taky se dopředu připravte na opravdu specifickej odér. Co víc dodat. Jen tak dál KFC!