Rok: 2019

Safi burgery nahrazujou za mě ne moc povedený burgery od Lukyho. Tentokrát je nevytvářel hlas lidu, ale interní hlas zaměstnanců. Hlavně jednoho, jistýho Safiho. Má Safi lepší burger než Luky?

Složení je v podstatě úplně stejný jako u Lukyho, liší se jen v omáčkách. A podle mýho skromnýho názoru i v množství syrové cibule. Tenhle burger by se neměl jmenovat Safi Cheese, ale Cibul Cheese a Cibul Chicken. Ale o tom později. Kromě cibule obsahuje ještě sýr, rajče, salát, omáčku 3 Peppers a Malty BBQ. Pak hovězí maso nebo obalovaný kuřecí.

Omáčky jsou celkem fajn. Teda alespoň samostatně. Pepřová omáčka má opravdu výraznou pepřovou chuť. Má parádní konzistenci a v takovým jednoduchým kuřecím burgeru se spoustou zeleniny by to byla naprostá pecka. Malty BBQ je silná, sladová a výrazná barbecue omáčka. Není pikantní. Je hodně do sladka a dost kouřová. Už jsem měl lepší barbecue omáčku, ale i horší. Dohromady omáčky k sobě bohužel vůbec nejdou. Sladová chuť pepřové nesluší a naopak pepř nesluší kouřové. Co můžu pochválit je množství omáček. Svůj burger suchej opravdu mít nebudete. Zeleniny je tam taky spousta. Rajče přes půlku burgeru, dost salátu a spousta cibule.

Opravdová spousta cibule. V podstatě ucítíte jen výrazný omáčky a cibuli. Jakmile začne cibule pořádně „psát“, tak převládne chuť cibule i nad omáčkama. Sýr, maso, salát ani rajče nemají šanci. Cibul burger ve své nejlepší podobě. Pokud kouříte třicet let pašovaný cigára a jediný jídlo, u kterýho něco cítíte, je vindaloo, tak tenhle burger vám možná zachutná. Nebo pokud máte opravdu rádi cibuli a máte nějakou úchylku na omáčkovej nesoulad. Mně osobně tyhle Safi burgery nezaujaly. Samozřejmě každej má jiný chutě a výhoda těchhle prcků je jejich cena. Vyzkoušet je může každej a peněženka to ani nepostřehne (39 korun samostatně). Já je ochutnal jednou, pak podruhé, jestli je tam té cibule opravdu tolik pokaždé, no a po třetí už si je nedám. Kombinace chutí mě nezaujala a množství syrové cibule je vyšší než moje cibulová komfortní hranice. Tasty Cheese je rozhodně neporažen.

PS: Kdyby mě někdo nutil si je dát znova, volil bych asi kuřecí variantu. Tam jde alespoň občas zacítit maso…

A pak s hrůzou zjistíte, že s novým, malým a plačícím rodinným elementem na čerstvou pizzu s chlazeným točeným můžete na pár měsíců v klidu zapomenout a začnete se zase po letech poohlížet po dovozech pro lenochy. Člověk by řekl, že v dnešní Ostravě najde provozovnu, která rozváží pizzu bez eidamu, bez dvanácti surovin a těstě silným jak předloktí Haliny. Ale ne. Jako hledat jehlu v kupce nastrouhanýho eidamu třicítky. Matně jsem vzpomínal na Forty’s, kteří alespoň začali dělat revoluční pizzu s plněnýma okrajema. Jako třeba tyhle v roce 2013. Bohužel pro nás si páni majitelé chtěli střihnout bohatej předčasnej důchod (přeju jim to) a řetězec prodali Španělům od Telepizza. Další generický koláče se naštěstí moc neuchytily a dost rychle začali vracet skoro původní Forty’s nabídku. A tak si po šesti letech střihneme jednu recenzi na dovoz pizzy v Ostravě. Původně to vůbec nebylo v plánu, ale tahle „pizza“ mě natolik zaujala, že do toho jdu.

Slovo „pizza“ dávám do uvozovek schválně, protože nechci rozzlobit početnou italskou mafii. My novináři z východu to u nich máme zjevně trochu nahnutý. Ale zpátky k „pizze“ a sice k BBQ Beef. Je dost jednoduchá. Rajčatová omáčka, mozzarella, hovězí maso, cibulka a jejich tajná barbecue omáčka.

Jako u všech dovozů to má k pizze opravdu daleko. Bylo to trochu chladnější a vypadalo to jako z komedie od Účetního. Ale nic jinýho jsem po pravdě od dovozu ani nečekal, takže v pohodě. Ale jakmile jsem se zakousl, tak jsem se zamiloval. Ta vyladěnost chutí byla dokonalá. Lehce kyselkavá rajčatová omáčka s bylinkama, malý množství mozzarelly, který tomu dalo trochu tučnosti, sem tam hovězí masíčko, který chutnalo krásně po kravičce, žádný vedlejší chutě a hlavně ta barbecue omáčka. Píšou, že je jejich tajná. V dnešní době, kdy si můžete i domů objednat kbelík chemie na omáčky včetně umělýho kouře, tak si opravdu můžete vyrobit omáčku k nerozeznání od těch nejlepších světových. Takže těžko soudit, jestli je to jejich tajemství v domácí receptuře a výrobě nebo tajemství spočívá v dovozci kdesi ze zahraničí. Já osobně to tipuju na dovoz z Ameriky. Ale to vůbec nevadí. Ta omáčka je boží! Přesně tak by měla chutnat barbecue omáčka podle mých náročných a léty žraním vytříbených kritérií. Je lehce kyselá, trochu víc sladká než kyselá a středně těžce kouřová. Vyladěnost těchhle tří složek je na stejné úrovni jako vyladěnost všech surovin na „pizze“. A jako třešnička na dortu je tam zapečená cibulka. Mňam.

Těsto bylo dost obyčejný a asi jediný trochu minus téhle „pizzy“. Ale to bude tou moji rozežraností z klasických křupavých pizz z pece. Těsto od Telepizzy pořád patří mezi to lepší, co si můžete objednat domů. Rozhodně pak když to srovnám třeba s kdysi tak slavným Chacharem, kterej dodnes peče spíš slaný koláče než pizzu. Těsto od Telepizzy bylo trochu pružný a tahací. Chuťově dobrý. Jen mouka a trochu soli, žádný vedlejší pachutě. Jako základna pro vytříbenej vršek fungovalo těsto výborně. Bylo i akorát tenký, aby drželo a „pizza“ šla pohodlně sníst.

Cena je 169 korun za 32 centimetrů v průměru. Pro lenivější matematiky 16 centimetrů v poloměru, 100 centimetrů v obvodu a skoro 804 centimetrů čtverečních obsahu. Nebijte mě, pokud je tam chyba. Je sobota ráno. Takže míry má celkem pěkný. Najíte se za celkem dobrou cenu a dovoz máte zdarma (od určité částky, kterou pohodlně pokryjou dvě pizzy). Samozřejmě za tu cenu dostanete i krásně rozpečenou, křupavou a čerstvou italskou pizzu (chorvatskou v případě Opatije) v kamenné pizzerii. Ale když už zůstanete přikotvení doma, BBQ Beef od Telepizzy můžu milovníkům burgerů, „pizzy“ a pizzy směle doporučit. A osobně si ji objednám určitě znova. Brzo. Možná až moc brzo…

PS: Co říkáte na ostravskou pizzovou situaci vy? Máte nějakej tip na dobrej rozvoz bez eidamu? Jestli jo, do komentářů s ním!

U starších recenzí na bagety ze Subway jsem se snažil, co se složení týče, držet promo obrázku. Pak jsem to vzdal a upustil uzdu fantazii. Přecejen to vymýšlení kombinací je skoro tak zábavný jako to pak baštit. Ale v případě vajíčka jsem měl trochu obavy o jeho místo na žebříčku výsledných chutí. Přecejen vajco není zrovna karneval indických chutí a rozhodně se neprosadí všude. A tak jsem si tentokrát zase po dlouhé době nechal poradit obrázkem od mistra šéfbagetáře a držel se při zemi.

No výsledek moc přízemně nevypadá, ale je to dle obrázku. Světlý pečivo, šunka, vajíčko, plátkovej sýr, salát, rajče, paprika, červená cibule a mimo obrázek už jen bylinkový ranch dressing a maličko soli a pepře. Když si dáváte hodně zeleniny, trocha soli a pepře ji pozvedne na úplně jinou úroveň a ranch dressing mi přišel jako dobrá a nenásilná volba jak k vajíčku, tak k zelenině.

A začneme tím hlavním. Vajíčkem. Subway dává svoje vajca na trh a nebojí se hodnocení, tak jedem. Na začátek ještě podotknu, že jsem žloutkysta a nevolený vůdce fiktivní ligy „Žloutky v ČR nechceme!“. KFCčku jsem jejich vajca strhal jak starý tapety a McDonald’s ze strachu radši jejich vajíčka nabízí míchaný. A co Subway? Za mě dobrý. Přišli s prazvláštním kompromisem. Jejich vajíčka mají ve vaničce předpřipravený společně s ostatníma surovinama. Od pohledu jsou trochu oslizlý a vypadají dost vtipně. Jakmile se ale naloží do bagety se zbytkem surovin, tak vypadají celkem normálně. A hlavně nejsou vůbec vysušený. Žloutek je udělanej, ale pořád je spíš mazlavej než drobivej. Nejspíš ho pošírujou ve vodě (vaření těsně pod bodem varu) ve formičce a pak zchladí tak, aby vydrželo. Nebo něco podobnýho. Ale rozhodně konzistence splnila moje očekávání dobrýho vajíčka. Chuťově taky není co vytknout. Chutná jako vajíčko. Okořenění buď mojí solí s pepřem od zeleniny nebo už od výroby, ale okořeněný bylo taky akorát. A ještě ke všemu se Subway halasí volným chovem, takže ve vajíčku máte i nějakej ten pořádnej slepičí zážitek šťastné slepice.

Co už nebylo úplně podle mýho gusta byla teplota vajec. A vlastně všech surovin. Vajíčko bylo uprostřed vyloženě studený a zelenina skoro ledová. Zelenina mi studená nevadí. Alespoň působí svěžím dojmem. Ale plátek vajíčka bych uvítal teplejší. Alespoň o pokojové teplotě. Teď je otázkou, jestli si sendvič pohověl v zapíkací troubě míň než měl, jestli nebyla lednička na suroviny nastavená na moc nízkou teplotu, jestli vajíčka do pultu zrovna nedali z mrazáku… Netuším. Ale teplotu vajec by to chtělo doladit. Samozřejmě co mě se týče. Každej má rád svoje vajca jinak. Já radši teplejší.

Kromě vajíčka bych ze surovin ještě vypíchnul šunku. Ač dostanete dva plátky šunky, tak jsou dost velký a dost tlustý na to, aby se dokázaly prosadit v přehršli ostatních surovin a nemusím snad ani podotýkat, že kombinace chutí vajec s chutí šunky je naprosto královská. Dál se můžeme mrknout
na plátkovej sýr. Ten silnou chutí zrovna dvakrát neoplýval a spíš byl vidět než cítit. Samozřejmě vzhledem k ostatním surovinám to až tak špatná věc nebyla. Víc prostoru pro vajíčka a šunku. Ale pokud chcete ve svým sendviči cítit plnou chuť tučnýho sýra, doporučuju spíš jejich strouhanou variantu. Ta je chuťově výraznější. Zeleninu asi nemusím popisovat. Všechna byla krásně čerstvá, lehce podchlazená a bylinkovej ranch dressing k ní perfektně padnul.

Vajíčkovej sendvič od Subway mě příjemně překvapil. Od vařených vajec jsem moc nečekal, ale dostal jsem chutný vajca, uvařený akorát, v dobré kombinaci se šunkou, se spoustou čerstvé zeleniny a dobrou omáčkou. Až na sýr byly všechny suroviny cítit a i to vajíčko jste si mohli vychutnat. Jen to na můj vkus bylo všechno moc studený. Hlavně to vajíčko bylo víc chlazený než teplý. To bylo jediný mínus. Chuťově tomu ale nebylo co vytknout a vajíčkovej sendvič můžu s klidným svědomím doporučit. Rozhodně pak milovníkům vajec, baštičům proteinů, paleo dietářům a podobně. Cena je 65 korun českých. Za ty peníze stojí. A pokud jsem to dobře pochopil, tak vajíčko si za příplatek můžete přidat do jakýhokoliv sendviče. Tím se kombinace možností u Subway zase rozšířila o dalších pár stovek možných variací.

Když konkurence ustrne v jakési inovační křeči, tak není těžký vyčnívat s kdejakou blbostí. KFC o tom ví svoje. Už pár let nedělá nic jinýho, než že si hraje s tortilama a přináší nám buď variace Twisterů a nebo výtvory, nad kterýma zůstane občas rozum stát. A vychází jim to, protože vždycky se najde pár bláznů, kteří to ochutnají. Do kategorie bláznivých tortilových výtvorů by mohly spadnout třeba Duetos nebo nechvalně vyhlášená Chizza, která to mimochodem dotáhla až do Blesku. Tentokrát tu máme další pokus v podání Cheezitos. Stojí za pozornost? Bude taky v Blesku?

Podle webu KFC jsou Cheezitos křupavé tortilly s kuřecími Bites, Nacho Cheese omáčkou a toskánským kořením zapečené s tím nejlepším sýrem čedar. Pominu-li dost krkolomnou formu věty „zapečené s tím nejlepším sýrem čedar“, tak mě celkem pobavilo spojení dvou slov „nejlepší“ a „čedar“ v podání KFC. KFC nikdy neoplývalo tím nejlepším sýrem ve světě fast foodů. Spíš naopak. Ty jejich směsi strouhaných sýrů mě nikdy nechutnaly. Třeba v Qurritu mi vyloženě nesedly. Ale každá záminka pro cestu do KFC se hodí, takže jsem se jal ověřit tvrzení o nejlepším čedaru.

A ne. Není to nejlepší sýr čedar. Ale pěkně od začátku. Cheezitos vypadají jako takový mastnější a chutnější růžičky. Během prvotního ohledání jsem v nose bezpečně rozpoznal toskánský koření a’la KFC. To samý koření KFC použilo i na jejich slovutnou Chizzu. Tehdy jsem ho popsal takto: „Bude to nějaká italská směs typu sušený rajčata, oregano a tak. Od pohledu. Po chuti prázdno jak na severokorejské dálnici. Jako když vytáhnete tu nejstarší pixlu koření z té nejstarší skříně v té nejstarší putyce ve Starým městě.“ A na tom se nezměnilo vůbec nic. Snad jen to, že ta piksla je o další rok starší. Takže koření postřehnete očima, nosem, ale chuti nepřidá ani zrnko.

Navrchu vaší mastné růžičky je zapečenej čedar. Tentokrát se naštěstí opravdu nejedná o jejich směs strouhaných sýrů, ale jen o samotnej čedar. To je sice ten nejlepší sýr z těch jejich směsí sýrů, ale pořád mě nijak neuchvátil. Hlavně jsem ho teda dostal dost tvrdej. Fest zapečenej. Stejně jako koření odváděl svoji práci víc v nose než v puse. Trochu šel cítit i na jazyku, ale dost snadno se nechal zválcovat zbytkem. Takže „nejlepší sýr čedar“ je za mě tak na šest set padesát osm bodů z tisíce sto dvaceti možných. Těsně nad průměrem.

To nejlepší a to, kvůli čemu jsou Cheezitos opravdu cheesy, se ale skrývá až pod čedarovou krustou. A to jsou Bites (bite) utopený v Nacho Cheese omáčce. A kombinace těchhle dvou surovin stojí za to. Nacho Cheese omáčka je nejspíš totálně umělá a pravej sýr viděla tak z vlaku v tunelu, ale nemá žádnou umělou pachuť a dokonale splňuje to, co splňovat má. Přináší silnou sýrovou chuť. Nic víc, nic míň. A to se cení. A když v téhle sýrové chuti utopíte vynikající pikantní kousek smaženýho kuřete, dostanete přesně to, kvůli čemu váš mozek začne vibrovat při pomyšlení na fast food. Kombinace tuku a soli v té nejvyšší formě. Mňam. Nutno podotknout, že omáčky jsem měl v Cheezitos požehnaně a Bites se opravdu koupaly.

Za zmínku stojí taky samotná tortilla. KFC si nechalo na Cheezitos vyrobit zvláštní prťavý tortilky. Zvláštní jsou opravdu ale jen svoji velikostí. Chuťově je to naprostá moučná klasika, která neurazí nikoho, koho neurazí slovo tortilla. Opečený byly akorát. Alespoň u mě. Tady KFC trochu naráží na jejich standardy/nestandardy. Na webu můžete vidět spoustu fotek, kdy zákaznici dostali Cheezitos s připálenou tortilou, nedostatkem omáčky nebo kouskem kuřete, kterej by neuspěl ani v muzeu miniatur. Takže je to i o štěstí na provozovnu.

Závěr? Cheezitos u mě zabodovaly. Dostal jsem tři krásně nabitý růžičky. Krásně propečený. Se spoustou omáčky. Bites jak mají být. Pořád je to v podstatě jen kuře se sýrovou omáčkou v malé tortille, ale Cheezitos si na víc nehrajou, moc nestojí a já byl spokojenej. Snad jen to koření by mohlo něco trochu i okořenit, ale vem to čert. Za 85 korun jsem dostal výbornou svačinu (3 Cheezitos), která dobře posloužila jako menší oběd a přes moje totální překvapení jsem si Cheezitos i vychutnal. Po Chizze a podobných experimentech jsem opravdu moc nečekal a o to příjemněji jsem byl překvapenej. Vyzkoušení Cheezitos můžu jedině doporučit. Pokud máte rádi sýrový omáčky a pikantní kuře, tak je to produkt přesně pro vás. Jen vám ho nesmí zmrvit v kuchyni.

McDonald’s to umí roztočit. Úplně se utrhl ze řetězu. Jako fakt. Jak jinak si vysvětlit tu naprostou bombu, kterou nám připravil na velkolepý padesátiletý výročí nejslavnějšího sendviče Big Mac! Tak slavnýho, že se podle něj dá porovnávat kupní síla jednotlivých světových ekonomik. Sendviče, kterej na světě zná víc lidí než jméno jakýhokoliv Čecha. Prostě legenda. A McDonald’s tuhle legendu oslavil opravdu výsostně. A teď nemyslím tu naprosto fantastickou kolekci oblečení! Ale fakt, že do něj přidali slaninu! Slaninu! Je to tak! Po padesáti letech si můžete dát Big Mac se slaninou! Pecka!

A teď bez ironie. McDonald’s nám připravil na výročí Big Maca naprosto otřesnou a zbytečnou sadu hader (hipsteři prominou, nemám vkus na hadry) a korunku tomu všemu nasadí velkolepou variací, kdy přidají slaninu. Chápu, že na Big Mac se prostě nesahá a už ta extra slanina musela stát půl zdraví nějakýho manažera, ale tohle je opravdu dost bída. Zvlášť jako vrchol kulatýho výročí. Grand Big Mac, leč povedenej, to nezachrání. Navíc to není žádná novinka (recenze z roku 2016). No ale nejsme v tom sami. UK má taky podobně velkolepou akci. Asi aby nezastínili Brexit. No tak teď jen doufat, že tohle není všechno a že nás letos nečeká už jen bambilion variací Maestra… Možná zním dost nespokojeně, ale tak to je. Dřív McDonald’s udával směr akčníma nabídkama, novinkama a podobně. Teď řeší kraviny okolo, ale na samotný jídlo se nějak zapomíná…

No a teď k jádru věci. Je Big Mac se slaninou lepší než obyčejnej Big Mac? Neřeknu (nenapíšu) to hned. Budu vás trápit spoustou písmenek a slov, než se dostanete k závěru. Aby nebyla nuda. A nebo ne. Není.

Složení Big Maca by z hlavy dala do kupy asi většina z vás. Houska s prostředním patrem, dva plátky masa, dva plátky okurky, plátek sýra, salát, rehydrovaná cibule a parádní Big Mac omáčka (special sauce). V případě naší „variace“ ještě slanina navíc. Ač promo obrázek mluví o dvou plátcích, správnej počet jsou plátky tři. Na množství ale v tomhle případě až tak nesejde. Slanina dokáže vylepšit cokoliv byť plátkem jedním. Každý veganský jídlo, do kterýho přidáte slaninu, se hnedka stane poživatelným. Každej salát, do kterýho přidáte slaninu, se dá konečně s chutí sníst a vychutnat. A když si dáte plátek vypečené slaniny na další plátek vypečené slaniny, tak máte pocit, že jste právě podvedli samotnou matku přírodu. A já mám rád slaninu. Miluju slaninu. Moje nejkrásnější vzpomínka? Svatba? Narození syna? Asi. Ale objevení obchůdku s výbornou domácí uzenou slaninou k nim rozhodně nemá daleko. A přesto musím potupně uznat, že v Big Macu mi prostě neseděla.

Nejspíš za to mohla krásně vyladěná a kyselkavá chuť omáčky. Uzená chuť slaniny se s kyselkavou chutí omáčky ne a ne spojit. Možná byl blok v mojí hlavě, protože chuť Big Maca mám uloženou hodně hluboko, ale prostě ne. Kyselý okurky z Big Maca mi k jejich slanině taky dvakrát neseděly. Co sedlo ke slanině perfektně byl sýr. Bohužel slanina měla k sýru fyzicky hodně daleko a v puse dalo celkem práci suroviny zpřeházet a pocítit dohromady. Taky množství omáčky celkem solidně drželo chuť slaniny při zdi. Special sauce je hodně výrazná omáčka a cokoli se ji neplánovaně postaví do cesty, to je smeteno do hlubin zapomnění. Slaniny bylo dost, takže cítit šla, ale rozhodně si nezahrála první housle. Zbytek je klasika. Dvě tenký placky suchý kravky, nějakej ten salát, sladká houska a prostě Big Mac. Prostě Big Mac se slaninou.

Big Mac Bacon je dobrej sendvič. Určitě stojí za tu zkušenost. Už jen kvůli tomu, že takhle inovativně impotentní novinku (snad) dlouho neuvidíme. Ale až si příště zajdu na Big Mac, tak si ho dám bez slaniny. Big Mac není totiž ani tak o samotných surovinách (samotný maso z Big Maca stojí za starou Arabelu), ale o jejich vzájemné vyladěnosti k dokonalosti, kdy se všechny suroviny spojí a doplňují. Kyselost, sladkost, tučnost, slanost. A slanina tuhle rovnováhu narušila dost na to, aby to prostě bylo lepší bez ni. A to bude asi ta výjimka, která potvrzuje pravidlo, že se slaninou je všechno lepší. Cena v ostravské Nové Karolině je 95 samostatně a 135 ve velkým menu. V případě Big Mac Bacon platíte spíš za značku než za množství surovin, ale i tak se mi cena zdá celkem přiměřená. Na promo sendvič. Ve stálé nabídce by to žádný terno nebylo.