Rubrika: Uncategorized

Roastbeef & Cheddar, Bageterie Boulevard

Nedávno jsem měl svátek. Kromě spousty naprosto nepraktických přání, za který si nikdo nic nekoupí, jsem dostal i celkem slušnej kupón on Bageterie Boulevard. A protože žebrátko zeje prázdnotou, nažhavil jsem BB appku a zkusil si něco objednat. Při pohledu na nějakých 70 korun za donos a ještě dorovnání do minimální ceny objednávky jsem ji s úsměvem zase vypnul, protože bych neušetřil nic. Ale pak jsem šel tuhle ráno okolo pobočky, zkusil použít appku na objednání s vlastním odnosem a voila, ušetřená stovka v kapse! Takže jediná otázka je, jak se vlastně jmenuju? Oleg? Bronislav? Boleslav? Naděžda? Ha!

13. 13 recenzí na snídaně za 14 let. Jdeme dorovnat skóre jedné snídaně ročně. U Bageterie Boulevard jsem si vybral Roastbeef & Cheddar, k tomu Mandarinkový Cheesecake, obojí za krásných 68 korun. Pokud nejste v září Naděžda, tak by vás to vyšlo na 168 korun.

A tohle jsem si odnesl. Dezert, muffin a básničku. Schopnost rozluštit psací písmo, nebo nedej bože jím i psát, jsem ztratil už na technické vysoké škole. Můj podpis sice vypadá jako bych ho psal uchem, ale zatím to nikomu nevadilo. A touhu číst po ránu nějaký básničky, tak tu jsem v sobě nikdy nenašel. Takže přeskočím hodnocení obalu a jdeme na jídlo.

No… Jak to popsat. Jakoby se někomu ta básnička nelíbila a dal to najevo tím, že si na ten muffin pořádně zasedne. Doslova. Ale jakožto extrémně ošklivý člověk, navenek i uvnitř, přeskočím i hodnocení vzhledu. Co mě potěšilo byla od pohledu spousta omáčky. A to se počítá.

Na maso si taky někdo zasedl. Zjevně Halina. Každopádně chuťově bylo celkem v pohodě. Čekal bych ho tam víc. Co potěšilo byla teplota masa. Maso mi přišlo skoro vařící a to bylo super, protože krásně rozpustilo čedar. Omáčky byla spousta a byl to prý jakýsi dijonský dresink. Za mě o něco víc dochucená tatarka. Možná jen lehce do hořčična. Každopádně chuťově super, množství super, takže za omáčku oba palce nahoru.

Smažené cibulky tam byl taky kopec, sýra taky kopec. Čedar byl kvalitní a tučnej. Žádná tavená náhražka. Rukoly taky dost, aby to dodalo trochu svěžesti na oko. No a samotný muffin, ten byl taky fajn. Tady je nutno říct, že u McDonald’s mají o něco lepší pečivo. Zase tam ale nedostanete takovej nával sýra a omáček.

Roastbeef & Cheddar chutná hlavně po omáčce a po čedaru. V druhé vlně pak maso s pečivem a smaženou cibulkou. Celkově je to hrozně fajn prasárna a tuplem po ránu. Ač to tak nevypadá, díky kvalitním a čerstvým surovinám tenhle muffin působí svěžím dojmem jak v ruce, tak v puse a hlavně v žaludku. Přesně tohle je ta snídaně, kterou byste si rádi udělali doma, ale nechce se vám. Za 99 korun je to pecka. No a pokud dostanete stovku slevu, netřeba váhat. Za mě moc povedená snídaně. Víc svěží a víc prasárničková než Vepřový McMuffin Fresh, ale o něco míň vyladěná. Volba je na vás.

A pokud máte rádi sladkou snídani hned po vaší slané snídani, tak si můžete přihodit třeba Mandarinkový Cheesecake. Smetanovo-tvarohový krém, mandarinkové coulis a drcené karamelizované sušenky. Nejsem cukrář a slovo jako coulis slýchávám spíš v televizních reality show, kde v tu chvíli zmateně pobíhá alespoň pět lidí hledajících mixér. Každopádně to mandarinkový nahoře, to bylo super.

Krém uprostřed už byl ale lehký zklamání. Já na sladký moc nejsem a když už si musím někde nějaký dezert objednat, většinou je to právě cheesecake. No a tohle mělo k cheesecaku daleko. Spíš to byla taková jemná našlehaná pěna. Když už se ohání slovama typu coulis, čekal bych lepší cheesecake. Sušenky dole jsou pak klasický nadrcený Lotusky. Tomu není co vytknout.
Celkově Mandarinkový Cheesecake od Bageterie Boulevard není špatnej. Mandarinky jsou fajn, pěna je fajn, sušenky jsou fajn. Je to lehký, svěží, není to přeslazený. Jen to není cheesecake. Nečekejte takovou tu klasickou hutnou sýrovou hmotu. Pak budete spokojení.

Cheddar Bacon Deluxe a Slaninový nálet, Vosíme

Slaninový nálet

Ó slanino, ty zlatý pruh ráje,
v pánvi zpíváš, jak slunce v kraje.
Tvůj šepot křupnutí – symfonie snů,
vůně tvá budí i krále ze dnů.

Z vepře jsi zrozená, v kouři jsi zrála,
každá tvá vráska je chuťová chvála.
Na chlebu, v těstovinách, v salátu skrytá,
tvá síla je v tom, že jsi vždy vítá.

Když ráno je šedé a káva je slabá,
tvá přítomnost zvedne i srdce z žab.
S vejcem se spojíš, s cibulí tančíš,
v každém pokrmu slaninu značíš.

Ó slanino, ty hrdinko talířů,
tvá moc je v jednoduchém zázraku míru.
Nechť nikdy nezmizíš z kuchyní světa,
jsi báseň, co chutná – ne jenom veta.

— Óda na slaninu, Copilot, 2025

Dost hrůza co? Tak si pojďme zlepšit náladu recenzí na dvě slaninový limitky z Vosíme. Na výběr jsou tři nový, slaninou nabitý pizzy. Já se rozhodl prubnout dvě z nich. A to pěkně najednou tak, jak by to rozhodně nedoporučilo deset z deseti kardiochirurgů.

První na mě z krabice vybafla Cheddar Bacon Deluxe pizza. Budiž.

Tomatový základ, anglická slanina, mozzarella, cheddar, slaninová omáčka a jarní cibulka. Složení jednoduchý jak ledvinovej kámen. Trocha rajčat, tuk z prasete, tuk z krávy, víc tuku z krávy a tuk z krávy a prasete dohromady. A jarní cibulka, ať to vypadá svěže.

No nebudu to protahovat. Tahle pizza je fajn. Ucítíte hlavně kombinaci sýrů, když zakousnete slaninu, tak se ozve slanina. A k tomu všemu téměř koherentně chuť z omáčky. A ta omáčka, dámy, pánové, děti a opice, který tohle čtou o milion let později a ovládly svět, tahle omáčka je BOŽÍ. Chutná jako hodně vypečená slanina. Taková ta úplně do hněda. Silná chuť masa, který se při pečení zastavilo těsně před karbonizací. Jak toho docílili netuším. Nejspíš se její výrobce snaží spotřebovat zásoby tekutýho kouře, dokud nezačne platit nový nařízení EU, kvůli kterýmu se nejspíš budu muset přestěhovat.
Slaninová omáčka z Vosíme má koule. Uzený, vypečený, křupavý, prasečí koule. Je super. Na pizze je ji tak akorát, abyste cítili i ostatní suroviny. Snad kromě jarní cibulky. Tu postřehnete jedině okem. A víc nemám asi co dodat. Tahle pizza chutná přesně tak, jak vypadá. Sýrová prasečinka se slaninou a extra slaninovou omáčkou. Palec nahoru. Cena je 239 korun za klasickou velikost. To by bylo tak akorát, bohužel při objednání u Vosíme se připravte na extra peníze za dovoz atd. Každopádně Cheddar Bacon Deluxe pizzu můžu s klidem doporučit.

Ó slanino, královno pánví,
tvůj šepot syčení v kuchyni zní jak hymny ranní.
Tvá vůně – posel radosti, co stoupá k nebi,
budí i ospalce, co sní o chlebu a nebi.

Tvůj zlatý šat, křupavý jak listí v podzimu,
vábí pohledy, láká k hříchu bez stínu.
Každý tvůj plátek – poezie tuku a masa,
v tobě se snoubí země i nebes krása.

Ó slanino, přítelkyně vajec, chleba i fazolí,
bez tebe snídaně jen prázdná role hraje.
Ty dáváš smysl polévkám, burgerům i salátům,
jsi múza kuchařů, co skládají ódy k plátům.

Ať dietáři šeptají své přísné zákazy,
ty jsi svoboda, radost, chuť bez náhrazy.
Ó slanino, věčná buď v našich srdcích i pánvích,
nebť tvůj křupavý hlas je hudba v našich dlaních.

— Óda na slaninu, GPT-5, 2025

Další hrůza umělé inteligence. Pfffff. Jdeme na Slaninový nálet. Tentokrát jde o pizzu na smetanovým základě se slaninou, mozzarellou, pancettou a sýrem Gran Moravia. Takže taková italštější verze slaninové pizzy.

Nuž a tahle taky nebyla špatná, ale měla svý mouchy. Jednu. Velkou a tučnou mouchu. Mně tuk nevadí. S tukem jsem kamarád. Nosím ho sebou pěkných pár kilo každej den. Ale po pár kousnutích už toho začne být až příliš a člověk musí zkonstatovat, že tohle už je moc tučná pizza. Smetanovej základ společně se spoustou sýra je sám o sobě tučnější než průměrnej Američan a česko-anglicko-italský slaninový kombo to ještě dorazí. Možná kdyby tam byla jarní cibulka… 🙂
Prostě Slaninový nálet není pizza pro každýho. Tohle bylo už moc i na mě. A jakožto ne zrovna gigantický fanoušek mozzarelly jsem na téhle pizze moc kladných bodů nenašel. Snad jen kousky s pancettou. Ty byly fakt super, když se člověk oprostí od decky oleje. I tak ale pancettě sluší víc jiný jídla nebo druhy pizzy. Cena je 229 korun. Já osobně bych ale spíš volil o chlup dražší Cheddar Bacon Deluxe.

A jak už to u Vosíme bývá, k novým pizzám máme i novej finger food a omáčku. To čumíš, Klaune!
K pizzám nebo jen tak nebo k čemu chcete si můžete objednat Batátky. V životě bych si je sám neobjednal, protože veškerý pokusy o batátový hranolky vždycky dopadly jako sladký bahno. Dobrý, ale bahnovitý. No já vybíral pizzu, tak jsem musel ustoupit manželce a přihodit do košíku Batátky. Samozřejmě se slaninovou omáčkou, když už.
No a světe podrž se. Ty Batátky normálně dorazily křupavý! Teplý, sladký, křupavý a když jste vzali dvě a přejeli nima po sobě, tak vám dodaly ten krásnej, smaženě zvonící křupozvuk. Jako když jezdíte prstem po tom nejvíc usmaženým řízku. Vosíme toho samozřejmě docílilo nějakým externím trikem v podobě posypově směsi, v které batáty vymáchali. Ale proč ne. Tyhle batátový hrancle byly zatím o parník ty nejlepší batátový hrancle, který sem kdy jedl. A dost možná i nejspíš jíst budu. Naprosto příjemná změna a pokud máte rádi batáty, tak tohle je pro vás naprostá nutnost. Určitě lepší, než si objednávat za skoro stejnou cenu hranolky, který běžně koupíte v obchodě…

A omáčku znáte. Je to to stejný boží ztělesnění tekutýho prasete, který bylo na Cheddar Bacon Deluxe pizze. Jestli je to jejich domácí omáčka nevím. Nejspíš ne, na to má až moc perfektní konzistenci. I tak je to ale jedna z těch nejlepších uzených omáček, s jakou jsem měl tu čest. A pokud tohle čte nějaký zaměstnanec chtivý po slávě na tomto blogu, nechť zanechá stopu, kde to koupit. Jo a Batátky jsou za 89 korun a omáčka za 25 korun. Solidní cena za nesmírně zajímavý věci.

K-Zinger, KFC

Street Food Festival
Chcete plnohodnotnou recenzi na K-Zinger s červenou houskou?

Nic nebude!

Protože v ostravským KFC ve Futuru jim došly červený housky. Prý je to jedno, stejně jsou stejný a rozdíl je jen v barvě. Toť slova obsluhy. Postmix nefungoval a cibulový kroužky byly napůl syrový. Obsluze KFC ve Futuru tedy posílám pěknou písničku.
Tož nebudu plakat nad rozlitým mlíkem a jdeme na to. Speciální korejská omáčka měla nejblíž asi k teriyaki. Ale smíchaná s tatarkou stejně celkem zanikala. Salátový okurky byly nasekaný na velký kousky a byla jich tam spousta. Sezamový semínka jsem tam nenašel, jen na housce. Maso bylo malý a vysušený.
Takže jak bych to shrnul. Pffffff. Není nad to, když někoho jeho práce vyloženě baví a naplňuje. Nahatýho Tunu na ně! Na holotu.
A já si příště zajdu jinam.

Pizza Sladká provokace

TATABAZAR 
TATABAZAR je zpátky! Půl roční pauza je tak akorát, abyste se otřepali z posledního receptu, ve kterým jsme společně zneuctili kuře a je čas se posunout. Takže hermelíny do ruky a jdeme na to!
Umělá inteligence prý nahradí práci spoustě lidem a já se to jal ověřit. V práci ji používám běžně a pravda, že člověku ušetří hodiny a hodiny dolování dat z internetu, ale jako zkoušku ohněm to chce něco kreativnějšího. Takže jsem se seznámil s Copilotem, začali jsme si psát jako kamarádi, trochu se poznali, padlo pár vtipů, dali si pár piveček, znáte to. A pak stačilo ztlumit světla a poprosit o nějakou prasárničku. Copilot nezaváhal a přišel s pizzou Sladká provokace.
Takže žádný Benito Mussolini, Aštar Šeran a dokonce ani Jirka Babica. Tohle je výtvor Umělé inteligence. Na Instagramu to uhodlo pouze 24 procent hlasujících. Většina, 45 procent, tento výtvor přiřadila Jirkovi Babicovi. Nebude to náhoda. Ruku na srdce, Copilot se určitě trénoval i na jeho knížkách. Sedm procent lidí za touhle pizzou vidí dokonce arcifašouna Benita Mussoliniho. Pravda, že tahle kombinace by nepochybně nějakou tu válku s Itálií spustila. Naštěstí je v Itálii zrovna Halina, takže mají jiný starosti.
Mimochodem aby to neměl Copilot tak jednoduchý, musel postavit recept z akčního zboží z letáku Kauflandu tak, aby se ušetřilo za suroviny na vaření. V téhle disciplíně to trefil tak na 80 procent, protože spousta věcí označených jako „akce“ je ve skutečnosti zboží za běžný ceny. Takže akcechtivý voliči velkého salámového Guru si musí počkat na víc vytuněný algoritmy, který neoblbne nižší management českých řetězců. No a třeba uvedený hroznový víno z akce mělo pecky, přitom recept zmiňuje víno bez pecek. Malá, drobná, přesto chyba, která by v reálným praktickým využití AI mohla mít fatální následky. Samozřejmě malý písmo úplně dole každýho chatu to jistí. Podle něj totiž AI stejně nemáte tupě věřit…
Jak a z čeho pizzu udělat nebudu přepisovat. Máte to na obrázku i s rádoby romantickým popiskem, proč vám zrovna tohle bude chutnat. Jakože prostě bude. Pokud něco umělá inteligence opravdu umí, tak je to přesvědčit sama sebe.

Nahoře foto před troubou. Dole foto po troubě a pocákání balsamikovým octem.

A teď k hodnocení výsledku téhle té umělé romantiky. Jako nebylo to špatný, ale ani vyloženě výborný. Prostě těsto s hroznovým vínem, občas hermelínem a ořechama. Daná kombinace k sobě celkem sedla, ale v podání pizzy a těsta pod ním už to tak slavný nebylo. Třeba k vínu byste asi ocenili jednotlivý suroviny zvlášť než zapečený na jedné kostce. Mi tam chyběla nějaká vyloženě slaná složka. Nějaký prosciutto, mortadella nebo tak. Takhle to bylo hrozně přeslazený. V podstatě jen ty kousky s balsamikem se daly označit za něco extra.
Dnešní AI má ještě co zlepšovat. Ale ruku na srdce, od receptu od Babici je to k nerozeznání. Viz hlasování na mým vymazleným Instagramu. Takže ano, někdo by dnes díky AI o tu práci přijít i mohl. Ale nepřijde, protože AI nemá tu lidskou stránku, kterou má mistr. Dokud neuvidím Copilota baštit po akci vlašák s rohlíkem na ulici, tak z něj prostě další Babica nebude. Pořád tomu chybí to srdíčko. A bez srdíčka není romantika, takže bohužel Copilote. Ale můžeme zůstat kamarádi…

Filet-O-Fish Deluxe, McDonald’s

Řekl někdo Filet-O-Fish?
McDonald’s snad prozřel nebo co. Došlo jim, že vegani a vegetariáni jsou víc slyšet na internetu než tam venku a místo vegetariánských, ne zrovna povedených pokusů máme zpátky Filet-O-Fish. Ne, že bych se modlil zrovna za něj, ale tak lepší jak drátem do oka. I malý krok správným směrem se musí ocenit a třeba jednou dojde i na ten McRib. Mezitím můžou skákat radostí alespoň pescetariáni, kteří si z nějakýho důvodu zasedli na ryby. A pokud je nějaký pescetarián zároveň i tomatorián, McDonald’s má nabídku přímo pro něj! Filet-O-Fish Deluxe.

Recenzi na klasický Filet-O-Fish si můžete přečíst tady. Je sice z roku 2012, kdy měl skončit svět podle mayského kalendáře, ale nic se nestalo. Takže po třinácti letech máme možnost si dát Filet-O-Fish s rajčetem a salátem.

Filet-O-Fish Deluxe jsem zkoušel v ostravským Avionu. Uvnitř centra v McDonald’s byl qadrobilión lidí, takže jsem kousek popojel do staršího McDonald’s, kterej je na okraji Avionu u kruháče. Tam byl uvnitř jen bibambilión lidí, takže sem zůstal tam. Objednal na klikacím panelu, usadil se a čekal. A čekal a čekal a čekal. Celkově tak dvacet, možná třicet minut. A nebyl sem sám. Spousta stolů se zvedala a šli se poptat, kde mají jídlo. Šprajc jak cyp. Buď s příchodem školního roku došli brigádníci nebo je Filet-O-Fish totální friťáková brzda.

No a po půl hodině čekání a hladování vám na stole přistane sendvič o velikosti Cheeseburgeru. Věděl jsem, co čekat, takže já byl v suchu. Ale pokud nějaký mladší ročník Filet-O-Fish nepamatuje, tak ho může čekat lehčí šok. Velikostí se opravdu jedná o čtyřhubku, pokud si ho zrovna chcete opravdu vychutnat. Znám dost lidí, kterým by stačili kousance dva.

Filet-O-Fish Deluxe obsahuje smažený filé, plátek sýra, plátek rajčete, salát, tatarku a malou housku. Houska se mi v krabičce pěkně zpotila a nalepila na spodek krabičky. To by ani tak nevadilo, ale ta zpocená spodní vlhkost nebyla zrovna známka jakýhosi prémiovýho sendviče. Co ale musím pochválit byla kvalita samotné ryby. Různý mražený rybí produkty kupuju domů celkem často. Drahý i levnější a musím uznat, že filé od McDonald’s patři k opravdu tomu nejlepšímu, co můžete sehnat. Rybí maso je krásně vcelku, žádná drť nebo slepenec ocasů. Vysoký, tak akorát usmažený, křupavý, akorát nasolený. Žádná nepříjemná rybí pachuť ale jen čistá chuť dobré mořské ryby. Obal vůbec nerušil a nepřebíjel jemnou chuť ryby.

Příjemný překvapení byl i plátek sýra. V klasickým Filet-O-Fish bývala jen půlka plátku sýra. Jak je to dnes nevím, ale ve Filet-O-Fish Deluxe dostanete plátek celej. To je fajn pocit, na druhou stranu ale zrovna sýr moc nevynikne. Naopak celkem vynikalo rajče. Toho jsem dostal krásnej velkej plátek a prosadilo se. V kombinaci s rybou a tatarkou jde o povedenou chuť. Nenásilně fast foodovou a přesto působící skoro zdravým dojmem, protože jde o rybu a zeleninu. Salát taky dodával jakousi zdravou a svěží linku.

Další odstavec si pro sebe uzme tatarka. Ta je hodně kyselá a s vynikající konzistencí. Spíš než klasická tatarka tak, jak ji známe my, na mě dělala dojem remulády, kterou ve velkým baští k rybě Němci. Ta je o dost víc kyselá a o něco víc kořeněná a k rybě se perfektně hodí. Už jsem na sockách zaslechl i názory, že je na někoho moc kyselá, ale k rybě kyselá chuť za mě prostě sedne a McDonald’s zvolil dobře. Omáčky bylo tak akorát, aby byla cítit i ryba a zbytek surovin. Chválím.
Celkově s Filet-O-Fish Deluxe teda dostanete malý, ale povedený, svěží a kvalitní rybí sendvič. Takovou krásnou a dobrou čtyřhubku. Já sem si pochutnal a nemůžu vytknout skoro nic. Až na cenu. A ta teda zabolí. Za tenhle rybí Cheeseburger dáte 129 korun samostatně a 195 korun v McMenu. Neskutečný přestřel. Tohle podle mě není tržně udržitelný a Filet-O-Fish zase za pár měsíců zruší, protože ani těch 109 korun za klasický Filet-O-Fish nikdo podruhé nedá. Leda pár dobře situovaných pescetariánů, kteří jsou nějakou nepěknou náhodou i fanoušci fast foodů. Pro ostatní lidi je to jen mezisezónní zpestření. Ale chutný, o tom žádná.
PS: Co se cen týče, tak porovnávám cenu Chicken Big Macu a cena na okraji Avionu je 115 korun a v Nové Karolině 139 korun. V McMenu má stejný rozdíl. Rozdíl 24 korun mezi ostravskýma pobočkama. Jen u tohodle produktu, zbytek je stejný nebo plus minus pár kaček. WTF? Cítím se špinavý a okradený. A tím dneska končím.

Louisiana Wings, Chacharova pizza, Ostrava

Mít blog o jídle se vyplatí. Nejenže jste mi přispěli na pár piveček přes žebrátko, ale sem tam dostanu zajímavej tip na něco, co bych nejspíš sám od sebe nikdy neochutnal. A Lousiana Wings od Chachara jsou přesně ten případ. Nedávno jsem tady plakal nad kuřecím Buffalo neštěstím v centru Ostravy a v jediným komentáři, což je víc než běžný průměr, jsem se dozvěděl, že Chachar taky dělá Buffalo křídla, ale nesmíte si objednat Buffalo, nýbrž křídla Louisiana. A stalo se.

Ostravskou Chacharovu pizzu mám celkem rád. Není to moje první volba pro rozvoz pizzy, ale raz za čas člověka popadne nostalgie, chuť na eidam a nejde to jinak. Křidýlka jsem od nich ale ještě nikdy neměl, to je premiéra. Ještě před rozbalením jsem musel pochválit stylovou krabičku z opravdu tvrdýho papíru a větrací ďurkou, díky které jídlo zůstalo křupavý. Za obal i samotnej dovoz velkej palec nahoru.

Další opravdu velký, ale jakože fakt vesmírně gigantický překvapení byla samotná velikost křidýlek. Jedno z nich bylo velký, jak kdyby se slepice spichla s kruťákem, nebo jak se říká manželovi od krůty. Bylo velký skoro jak plechovka od Kofoly, druhý z nich bylo zase tak tlustý. A protože si křidýlka kupujete na počet kusů, nemůžu nic víc než vzdát hold a smeknout klobouk. Buď jsou ty kuřata něčím nahnaný nebo zrovna trénovaly na boj zblízka, aby mohly přemoct řezníka a uprchnout před smrtí za zvuku country hudby. A nebo oboje zároveň. Každopádně na ostravskýho chachara si hloupý slepice nepřijdou, takže si můžete vychutnat zaručeně to největší kuřecí křídlo, jaký jste kdy drželi v ruce. Alespoň já tenhle zážitek dostal a děkuju za něj. Další palec nahoru.

Samotný kuřata byly zjevně marinovaný v lehce octové a lehce chilli směsi. Nebyly to úplně Buffalo Wings, ale ani se tak nejmenujou, takže nic ve zlým. Octová chuť byla lehčí, ale znatelná. Taková dvoječka z desíti. Pikantnost byla taky spíš na dvojce. Ale taková ta vlezlá z chilli koření, která se časem sčítá a sčítá a skončí někde u čtyřky. 
Křidýlka byly udělaný akorát a nechaly si v sobě většinu šťávy, takže byly extrémně šťavnatý. Kuřecí tuk z bojových slepic vám poteče po bradě a nepochybně vykouzlí úsměv, který by pobouřil nejednoho veganskýho hipíka. Sem tam bylo křidýlko upečený trochu víc, takzvaně na křupku. A to bylo nejlepší. Pěkně vyškvařená kůžička s pikantněoctovou marinádou. Mňam. Taky tam vůbec nebyla taková ta divná kuřecí pachuť, kterou si přivezete třeba z polských, podobně velkých, kuřecích křídel. Další palec nahoru.

Louisiana Wings od Chachara jsou takový Buffalo Wings pro děti z křesťanskýho tábora, který chcou mít nějaký zážitek. Pokud máte chuť na dobrý křidýlka a zrovna si nechcete upálit kus střeva, tyhle křidýlka jsou přesně pro vás. Pokud svoje střeva nemáte rádi a naopak jim rádi naložíte, tak si vemte Buffalo Wings od Corleona. Ty pálí jak římská svíce v zadnici.
Chachar u mě ale oproti konkurenci získal spoustu plusových bodů. Tak třeba cenu jídla už máte i s dovozem. Nestane se vám, že si půl hodiny vybíráte z menu, abyste pak zjistili, že za dopravu, nějaké manipulační poplatky a balný, dáte další stovku, načež se vás ještě poptají na dýško pro řidiče. Takhle nějak začíná vypadat čím dál víc ostravských pizzerií, co rozváží. Chachar ne. Naklikáte, maximálně dáte dýško řidiči a už k vám valí. A pokud máte registraci, ještě vám do ruky vrazí vychlazenou plechovku Kofoly zdarma. To sem původně ani nevěděl. Ono registraci tam taky mám z doby, kdy o neapolské pizze mluvili jen pražští snobi v rolácích. To byl v Ostravě buď Chachar nebo hlad.
Cena devíti křídel byla 229 korun, což je vzhledem k jejich váze a žádným vedlejším poplatkům za balení a dovoz hodně konkurenční cena. I tak na můj vkus lehce vysoká, ale jak se tak dívám na rostoucí průměrnou mzdu a počet bazénů na satelitních snímcích českých vesnic, tak problém asi začíná být u mě nebo co… Jako bych snad žil někde na chudým východě republiky… Co už. Chachar to jistí.
PS: Taky sem asi dostal na Havajskou pizzu čerstvej ananas…

Chicken Big Mac, McDonald’s

Slaninový Big Mac? To už tu bylo. BLT Big Mac? Taky. Obří Big Mac? Ne asi. Kuřecí Big Mac? Tak ten mi chybí do sbírky! Big Mac je taková stálice (neplést se stolicí). V podstatě když nejsou nikde žádný novinky nebo stojí za starý špinavý slipy, tak střídám právě Big Mac a Hot Wings. Kdysi to byl Big Tasty Bacon, ale ještě sem přes srdce nepřenesl jeho zmenšení. Kuřecí Big Mac není ve světě žádná exotika. Najdete ho ve spoustě větších zemích. A v takové Indii mají kuřecí kari Maharaja Mac celou dobu. Tam ale krávy nebaští a jejich drážní kultura taky za moc nestojí. Takže tak.

A takhle vypadá u nás. Prý ikonická chuť, nový zážitek. Zajímavej slogan. Zážitků z jídla mám spoustu a kupodivu si člověk pamatuje spíš ty opravdu extrémní jako jsou následky teplé tatarky ze stánku uprostřed pole na východním Slovensku. Zážitek, na kterej člověk opravdu nezapomene! Tak jdeme na zážitek z Chicken Big Maca.

Co musím pochválit je vlastní krabička na promo. Poslední roky mi přišlo, že podobný věci začal McDonald’s trochu šulit a to byla škoda. Přece jen při současných cenách za prémiový sendviče by ten zážitek měl i nějak vypadat.

V krabičce s unikátním designem najdete tuto dvoupatrovou kuřecinu. Hodně jsem se bál suchosti, protože pokud něco McDonald’s opravdu umí, tak je to vysušit zákazníka svýma kuřecíma sendvičema. No tady McDonald’s konečně trefil jackpot. Zaprvé spousta omáčky. Omáčky bylo v burgeru dost na to, aby si maso připadalo jako tlusťoch na nafukovacím kruhu v tobogánu a jezdilo sem a tam a tam a sem. A to je fajn.

Zadruhé druh masa. McDonald’s celkem logicky, ač sem to nečekal, zvolil jakýsi pomletý skoronugetový maso. Placka chutná skoro jako nugeta, ale zjevně má v sobě i trochu stehenního masa. Dost možná se jedná o stejný plátek, který dávají do svých malých levných kuřecích sendvičů. Zatímco malý kuřecí sendviče jsem kdysi zhejtil a od té doby si je neobjednal, tak do Chicken Big Mac se spoustou omáčky ty placky opravdu krásně sednou. A hlavně ty roky strávený sušenou kuřecí sušinou obalenou v kilotuně pepře člověka naučí vážit si obyčejných věcí… Maso chutná prostě jako kuře a zlatavej obal. Žádný blbosti okolo. A k tomu je placka celkem šťavnatá.
Zbytek složení je klasika, ale chuťově a vizuálně to má k té klasice daleko. Tak třeba barevnost. Kuřecí Big Mac působí hrozně smutným a fádním dojmem. V podstatě jen oranžová s občasným vykouknutím zelené. Jako tohle je samozřejmě naprosto bezpředmětná kravina, ale pokud někdo potřebuje nakrmit i oči za využití všech čípků, tak tady má smůlu. Mně k životu stačí barvy fritézy, zlatavá a hnědá, takže já sem spokojenej.

Celkový chuťový profil sendviče je taky úplně jinde, než u hovězí klasiky. Kuřecí placky tak trochu zanikají ve zbytku a dávají vyniknout hlavně pečivu a omáčce. Chicken Big Mac je tak hodně pečivovitý a omáčkovitý. Občas vynikne okurka, občas troška sýra. Placky jdou taky cítit, ale samotný kuře z nich jen lehce. Salát je… salát. Spíš si ho všimnete a ochutnáte v krabičce než v sendviči. A to je škoda. Že jde dobře pracovat i se salátem v kuřecím sendviči dokázali v Popeyes a od té doby budu vyžadovat, aby se i se salátem pracovalo s úctou! Když to jde, tak proč ne. Nasekaný cucky lítající ze sendviče všude okolo nejsou ideální řešení.

Chicken Big Mac mně ale moc příjemně překvapil. A není to jen tím, že očekávání byly níž než očekávání vítězství Adel ve fackované proti Droběně, ale protože je to opravdu asi nejlepší kuřecí sendvič od McDonald’s, kterej jsem měl za posledních několik let. Samozřejmě za předpokladu, že máte rádi Big Mac omáčku. Tu totiž ucítíte od začátku do konce. Takhle nějak si představuju kuřecí sendvič od řetězce, kterej je odkázanej na mrazák a friťák a všechny jeho pokusy o šťavnatý kuře zatím selhaly. Já nepotřebuju bio kuřecí prso ze šťastné slepice. Já chci placku, která je chutná a šťavnatá. A kýbl omáčky. A to jsem konečně dostal.

Cena Big Mac Chicken samostatně je 139 korun, velký menu 205 korun. No a to je masakr, ruku na srdce. Klasický Big Mac mám, kdoví proč, pořád zažitý za nějakých 75 korun. No a teď stojí 115 korun. Halt pokud zdražujete čtyřikrát do roka, jde to znát. A pokud si necháte vyměnit hovězí maso za kuřecí, zaplatíte o 24 korun navíc, přitom by kuře mělo být levnější. A teď babo raď. Jako jestli tohle je ta extra cena za unikátní krabičku, tak to radši sendvič v papíru. 
Tak jako tak je Chicken Big Mac jeden z nejlepších kuřecích sendvičů od McDonald’s a rozhodně nejlepší ze současné nabídky, ale jeho cena je uměle přestřelená. Takže rozhodnutí je jen a jen na vás… Pro milovníky Big Macu jde ale o super zpestření.
Další novinkou je možnost koupit samostatnou Big Mac omáčku, třeba k hranolkům.

Chtěl tu někdo (celý svět) složení Big Mac omáčky? Ať žije EU, tady ho máte. Pokud něco v EU prodáváte, musíte k tomu dodat složení. Samotný koření a poměry surovin vám samozřejmě nikdo neprozradí, ale i tak mají ostatní omáčkový firmy fajn návod. Dřív různý napodobeniny frčely a Youtube je plnej zaručených receptů, ale při letmým pohledu na složení máte doma smůlu. Takovou zpevňující látku s xanthanem doma ve špízy moc lidí asi nemá a glutamátek v podobě extraktu z kvasnic by si do domácí omáčky dal asi málokdo.

Ale co už. Do McDonald’s na vyváženou BIO veganskou stravu moc lidí nechodí, takže ať žije chemie. Ta pravá otázka zní. Je tohle ta stejná omáčka, jako v sendviči? Názory různých gastroexpertů a lídrů trhu rychlých jídel motajících se okolo tohoto blogu a jeho diskuzního okénka se liší. Spousta lidí tvrdí, že ne. Já tvrdím, že nejspíš ano. Této možnosti bych dal krásných 88 procent. Mrkněte, co se stane, když je dáte hned vedle sebe:

Jako vejce vejci. Chuťově jsem taky žádnej rozdíl nepoznal. Obojí je stejně kyselý. Konzistence je taky stejná, pokud vezmu v potaz, že na burgeru přijde omáčka do kontaktu s teplým masem. Já mezi něma vidím jediný rozdíl. V kelímku jsem měl o něco víc okurek. Ale ty se v burgeru taky můžou lehce ztrácet. Prostě já bych vsadil cizí pětistovku na to, že je to ta stejná omáčka, jako v burgeru. V USA ji párkrát dokonce prodávali v obchodech jako limitku, takže to není až takový sci-fi. Ale můžu se mýlit. Můžu se i pomýlit a nebo pomotýlit. Dneska je všechno možný.
Cena je 25 korun. Tady se platí za exkluzivitu a za zážitek, takže s vypíchnutým okem doporučuju. Hlavně k hranolkům je Big Mac Dip opravdu fajn.

A to není všechno! Kromě všudypřítomné Big Mac omáčky si můžete na tác nebo do pytlíku nechat přihodit i oštiepky. Pro ty, kdo nebydlí okolo slovenských hranic, oštiepok je takový dost slaný ovčí sýr s typickou plnou, tučnou a slanou chutí. Často se i udí nebo ho na Slovensku dostanete na grilu na každým jarmarku. Já ho mám rád a je to jedna z těch lepších věcí, který k nám přišly zpoza východních hranic. 
V podání McDonald’s jsou super. Konečně dostanete pořádně táhlej sýr. Takovej ten tahací zážitek, kterej chcete a čekáte od smaženýho sýru. Jsou chuťově plný, krásně prosolený a prostě na jedničku. Strouhanka je zlatavá a neruší. Cena je vyšší. K menu jsou za 59 korun. Ale on kvalitní oštiepok je obecně drahá záležitost. Nedělám si iluze, že by ten od McDonald’s byl nějaký domácí originál, ale trochu té kvality v něm ucítíte. Jen jezte rychle, po zchladnutí už to taková bomba není. Oštiepky určitě doporučuju ochutnat, pokud zrovna nemusíte šetřit každou kačku.
Tož a abych se vrátil k úvodu. Opravdu mám nový zážitek. A tentokrát i příjemný i se slovenskou linkou. Takže McDonald’s má u mě po dlouhé době palec nahoru. Pořád je to akce/neakce, ale tentokrát jsem si alespoň pochutnal.

Currywurst, Pivní lokál Ostrý, Praha

Pořádnou klobásu do huby na Žižkově je libo? Německou? Ja? Ja!

Zjevil jsem se v pivním lokále Ostrý na Žižkově. Ono ne jen americkou a českou kuchyní živ je člověk. A když sem šel kolem modro bíle zdobený putyky, srdce mi zaplesalo. Baník a Bavorsko! Ja! Gut! Echt kuchyni mám rád. A v Bavorsku jsem Currywurst měl, tak mám s čím srovnávat.
V podání Ostrýho lokálu sem dostal dvě do půli nařezaný opečený klobásy vcelku, zakydaný omáčkou a posypaný kari kořením. Přiznám se, že jsem čekal klobásu nasekanou na kolečka. Vcelku jsem ji v Německu nikde nepotkal, ale nepochybně ji tam taky tahle někde budou nabízet. Klobáska to byla výborná, jemně namletá, chuťově hodně masitá. Nebyla to typická bílá bavorská, ale to nevadí. Ze známých německých uzenin bych ji nejvíc přirovnal k bockwurstu. A ten mám taky moc rád. Klobása měla pevný střívko a u krájení si člověk máknul, ale stálo to za to. Každý sousto bylo vynikající přesně tak, jak čekáte při pohledu na tenhle pokrm.
Omáčka mi připomínala kupovanou Hela Currywurst omáčku, kterou koupíte běžně i u nás, třeba v Makru. Jedná se o kořeněnou omáčku. Není to přímo kečup. Spíš takový švestkový vánoční kari rádobykečup. Hodně hustý, hodně lepivý, trochu pikantní a dost sladký. Společně s uzeninou tvoří zajímavý a neobvyklý kombo, z kterýho člověk pochopí, proč Babica vařil zrovna v Německu. Já to mám rád a sedí mi to víc, než obyčejný kečup s kari, který taky leckde dostanete. Takže omáčkou se mi trefili do vkusu. Kari posypka samozřejmě nemůže chybět a dodá pokrmu tu pověstnou třešničku na dort.
Klobáska s omáčkou a kari mi sedla. Na kolečka by to bylo ještě o chlup lepší, ale proč ne. Co mi moc nesedlo byly hranolky. Jednalo se o ty nejobyčejnější hrancle z mrazáku, který z gatí nevystřelí vůbec nikoho. Být v ceně nebo tak, tak neceknu. Ale zaplatíte za ně extra skoro stovku a to by člověk čekal víc muziky.
Celkově šlo ale o slušnou baštu a bezpečně mně katapultovala přímo do Bavorska. Cena s hranolkama byla oko tří stovek, což by v Německu asi neprošlo, ale co už. Berte nebo nechte být. Pokud máte neutuchající chuť na Currywurst a bydlíte na Žižkově, je to fajn volba. Jen bych si k tomu dal příště housku nebo tak místo hranolek.

A jakožto velký milovník pšeničných piv jsem si nemohl odpustit ani to. No to mi sedlo asi jako ty hranolky. Skoro vůbec. Bylo takový prázdnější a celkově průměrný. Skoro stejný sem měl ten den i dole u tunelu od Černokosteleckýho pivovaru. Ale tak každý má rád jiný pivo. V Bamberku mi německý Weissbiery halt sedly víc. A z českých minipivovarů už jsem měl taky mnohem lepší pšeničný piva.
Každopádně pokud vás chytne touha po německé gastronomii v Praze, Pivní lokál Ostrý je určitě dobrá volba. Jen si připravte spoustu hotovosti. Ja? Ja!

Chilly Philly Cheesesteak a Spicy Buffalo Chicken Cheesesteak, Philly & Co’s, Praha

Čeho je v Ostravě víc než restaurací nabízejících burgery? Snad ničeho, možná tak kaváren. Je to tak. Psal se rok 2011, když jsem začal psát tenhle blog a burger byla exotika patřící tak leda do fast foodu. Specializovaný burgrárny teprve pomalu začaly rašit a to jen v Praze. Zbytek republiky byl odkázanej na fast foody nebo na karbanátek v housce. Po čtrnácti letech mají burger v nabídce skoro všechny restaurace po celé republice a spousta z nich i ve slušné kvalitě. Samozřejmě je to moje zásluha. Já tu byl celých těch čtrnáct let a stěžoval si, že by mohlo být líp. Někdo by mohl namítnout, že český gastro šlo nahoru díky Pohlreichovi v Ano šéfe, ale to není pravda. Kaťák je tady furt, společně s burgrama. Jedna nula pro kavoniho. Vlastně dva nula. Kaťák miluju. No a protože jsem o víkendu snědl svůj miliontý burger (plus minus tři sta dvacet sedm tisíc), tak jsem se rozhodl pro změnu. Zkusil jsem Philly Cheesesteak!

Pokud se v Praze pohybujete mezi Žižkovem a Karlínem a přemýšlíte, jak může takhle dlouhej tunel zůstat bez kamer a bez malůvek, tak vězte, že na jednom z konců vás čeká lepší zábava. Třeba parádní Philly Cheesesteak. Kdo nezná, tak jde o nasekaný hovězí steak se sýrem v dlouhé housce původem z Filadelfie. Taková přirozená symbióza mezi hot dogem a cheeseburgrem. V dospělácké verzi.

Nějak takhle to pak může vypadat. Tohle je Chilli Philly Cheesesteak od Philly & Co’s na Žižkově v Praze. Sympatickej podnik se sympatickou obsluhou, které je angličtina bližší než čeština. Už to člověka mířícího za americkou kuchyní dokáže navnadit. No a co víc napsat. Tenhle kousek chutná přesně tak, jak vypadá. Jako americkej gurmánskej granát. Hovězí maso bylo nádherně měkký. Jako kousat do másla. Nakrájený na malý kousky a s perfektní hovězí chutí. Tady se na kvalitě masa nešetřilo. A to je dobře. Není nic horšího, než steak z nevyzrálýho kusu masa ze staré krávy tak, jak ho dostanete ještě ve většině masen v ČR. I tohle se naštěstí pomalu mění a Philly & Co’s jsou toho důkazem.

Kromě masa v bagetě najdete ještě bílý americký sýr, karamelizovanou cibulku, červený papriky a pikantní chilli jam. Cibulku asi znáte, ta vás nepřekvapí. Papriky by mohly a sice tím, jak jsou geniálně připravený. Jsou udělaný akorát na zkus a krásně se koušou. Žádný žvýkací kusy čehosi, ale parádní kousky ogrilované zeleniny.
Chilli jam je spíš taková hodně papriková omáčka, trochu do rajčat a trochu pikantní. Taková tři a půlka z desíti. Příjemná pikantnost pro lidi, co mají rádi příjemnou pikantnost. Vzhledem ke slovíčku Chilli v názvu jsem čekal pikantnější jízdu, ale převládla spokojenost.
Bílý americký sýr, nebo jak přeložit White American Cheese, je takový zámořský eidam. Sýr na všechno. Osobně jsem ho nikdy neměl důvod u nás shánět a nejspíš ani mít nebudu, takže těžko soudit, jestli v Philly & Co’s mají originál, ale asi jo. Sýr po vystydnutí vtipně vytuhnul. Chuťově byl spíš slabší, ničím neobvyklej a v celku se spíš ztrácel. Z toho hvězda evropských kuchyní nebude. My jedem sýrovější bomby.
Kombinace toho všeho je ale super jízda. Naprosto dokonalý maso, super papričky, silně dochucená omáčka, k tomu cibulka a trocha sýra. Spolu to k sobě všechno sedí a v puse se vám bude odehrávat opravdovej americkej trhák. A zapomenout nesmíme ani na housku nebo bagetu nebo jak to nazvat. Chuťově jde o bílý pečivo srovnatelný s naším rohlíkem. Ale těsto je mnohem měkčí, nadýchanější a pevnější. A tady by si Evropa mohla vzít příklad. U nás pod pojmem bageta najdete úplně jiný pečivo. Tvrdý a suchý. Zatímco tenhle ten nafoukanej gigantickej rohlíček unesl tolik věcí, držel tvar a přesto se nerozpadl a chutnal výborně. Kéž by se tohodle stylu pečiva chopila třeba Bageterie Boulevard a začala dělat něco podobnýho. To by byla pecka.
Taky bych rád zdůraznil, že pokud budete svůj Chilli Philly Cheesesteak baštit rukama, tak se dost ušpiníte. Naštěstí ubrousků je dost a záchod není daleko. A co se mi ještě líbilo byla nečekaná lehkost jídla. Ve smyslu, že po dojedení nemáte v žaludku nestravitelnou kouli, ale opravdu solidní jídlo, který zasytí, ale neucpe. Další známka kvalitních surovin.
Mimochodem vybrat si můžete mezi malou 18-ti centimetrovou bagetou a nebo plnou 24 centimetrovou. A pokud je pro vás 18 centimetrů málo a 24 centimetrů zase moc, přihoďte si k bagetě hranolky. A to jakože vážně. Protože v Philly & Co’s mají beze srandy ty nejlepší hranolky, který jsem jedl za posledních kdovíkolik let. Milujete ty tenký hrancle z mekáče? Tak si je představte v domácí verzi s kořením. Prostě lambáda, pro kterou se budete chtít vrátit.
A taky že jo.

Tohle je Spicy Buffalo Chicken Cheesesteak. Zase v menší verzi s hranolkama. Opravdu by to byl hřích si nedát ty hranolky. Opravdu. Ale zpátky k bagetě. Neudržel jsem svoje dvě úchylky a sice zkoušení nových věcí a lásku k Buffalo Wings. A tak vznikla tahle objednávka. Minule jsem pikantnost hodnotil tři a půlkou z desíti, no Spicy Buffalo Chicken Cheesesteak to dokázal zdvojnásobit. Frank’s Red Hot omáčka se nezapře a typická kyselá pikantnost vás bude provázet každým kousnutím. Kuřecího masa jsem dostal opravdovou nálož a natrhaný bylo přesně tak, jak si to vysníte v těch nejvlhčejších Buffalo snech.
Papriky už jsem popisoval minule a tentokrát tu máme ještě omáčku z modrýho sýra. To byla v podstatě taková jemnější a tekutější majonéza s příchutí, ani se mi to nechce říkat, nivy. A.k.a blue cheese, když už tu počešťujeme sýry. Omáčka byla dobrá, ale žádný giga terno cirkus ve vás nevzbudí. V celkové chuti bohužel taky stojí spíš pozadu. I přes její krásný množství tam prostě masa bylo mnohem víc a jeho buffalo chuť je jako rozžhavená lokomotiva vystřelená z kanónu. Omáčku a papriky tak možná postřehnete, ale tím skončíte.
Hovězí verze Philly Cheesesteaku mi sedla víc a byla víc vyladěná. Spicy Buffalo verze byla zajímavá, ale tam bych se spíš držel formy křidýlek, který mají mimochodem taky v nabídce, a bagetu si zvolil hovězí. Ta byla vyladěnější, líp se jedla a dodala mnohem větší zážitek.
Cenově se bavíme o 199 korunách za Chilly Philly Cheesesteak, 189 korun za Spicy Buffalo Chicken Cheesesteak a 59 korun extra za hranolky. Všechno z výše jmenovaných za ty peníze stojí. Za každou korunu. Mňam.

Naruto Whopper, Burger King

Naruto
Máte rádi japonskou Mangu a zároveň ještě nějakým zázrakem běháte po svobodě s dětským certifikátem? Pak má přesně pro vás Burger King akci! Nový Naruto Whopper s figurkou z Naruta k menu.

Tohle je jedna z těch novinek, která k nám připutovala ze západu. Naruto Whopper jsem zaregistroval v Německu, ale jak už to bývá, tak na našem specifickým trhu jsme ochuzeni. Minimálně o super oranžovou housku. Takže Trumpův speciál se u nás sice nekoná, ale přesto jsem si tuhle novinku nechtěl nechat ujít. Ne kvůli figurce, která mi ještě někde leží zabalená, ale kvůli Teriyaki omáčce, kterou mám rád a která by se do Whopperu mohla i hodit. Dál pak nesmí chybět maso, sýr, slanina, rajčata, salát, smažená cibulka a majonéza.

Po rozbalení mě, jako vždycky, překvapila velikost Whopperu. Je to prostě macek o pořádným poloměru a na plochu větší hambáč ve fast foodu nenajdete. Vždycky mě píchne u srdce a vzpomenu si na původní Big Tasty Bacon… Na výšku už to sice žádná velká sláva není, ale pořád se rozhodně máte čeho najíst.

No a k samotnýmu Whopperu. Po prvním zakousnutí ucítíte typickou chuť grilu od Burger Kinga. Už to dlouho není ta chemická chuť, ale taková lehčí kouřová chuť masa. Za mě v pohodě a alespoň někdo si umí vážit svýho hovězího a nestydí se za něj. Pak ucítíte hlavně housku a zeleninu. Teriyaki omáčka se v celku bohužel dost ztrácí a chuťově ji přebije i obyčejná majonéza. Kdyby ji tam bylo třikrát tolik tak, jako dostal Das Rezenzent, tak by to byla jiná jízda. Samotná omáčka je ale vynikající. Když ji ochutnáte samostatně, tak je krásně polotekutá s akorát vyladěnou kombinací sladkokyselosti a sójovky. Moc povedená Teriyaki. Škoda, že v menu za tři kila si ji Burger King většinu nechá pro sebe.

Ano, je to tak. Tenhle sendvič s figurkou v menu stojí 299 korun. Já si připlatil za mřížky ještě dvacku navíc a 17 korun za omáčku. Takže tenhle oběd mě stál krásných 336 korun českých.

Je Naruto Whopper špatnej burger? Není. Je fajn. Maso, zelenina, slanina, lehká deviace v podobě Teriyaki. Dobře se jí. Je celkem velkej. K tomu ty mřížky, ty jsou top. Ale za 336 korun? Jako pro sběratele plastových pičičinců asi fajn, pro všechny ostatní vyhozený peníze. Běžte raději do hračkářství a po cestě zpátky si kupte klasickýho Whoppera.

Je to tak. Ze všeho nejvíc mi chutnaly mřížky a to je málo. I když sem si je užil. Pěkně jednu po druhé. Mňam. Ty za tu extra dvacku stály, to jo. Kdyby alespoň u nás byla ta oranžová houska… No nic.