TATABAZAR
Už jste si mysleli, že je konec, že? Že když už tu přes půl roku nebyl článek z rubriky Tatabazar, tak už se nikdy nevrátí, že? HAHAHAHA! A vrátí se! Vrátí se tak, jak se vrátil Petr Novotný při bungee jumpingu v devadesátkách! Tak tak, ale vrátí povídám! A začneme pěkně zostra. Stejně jako Petr Novotný, kterej po skoro smrtícím zážitku sepsal knihu receptů. Knihu receptů tak hroznou, že vlastně ty recepty kolikrát sám ani nečetl. To na sebe mimochodem hrdě prásknul tady. „Když jsem do kuchařky vybíral recepty, a měl jsem jich tisíce, a byl jsem taky trochu línej a nechtěl jsem je všechny číst, poněvadž bych se zbláznil, tak jsem podvědomě vytahoval ty, kde bylo „Ham a Mňam.“
Takže se pojďme podívat na recept z knížky někoho, kdo zažil setkání se smrtí a hned jak se z toho vykřesal, tak sepsal knihu z receptů, který kolikrát ani neviděl. Musel jsem to napsat znova. Jó je to prostě frajer. A Tatabazar je rubrika přesně pro takovýhle frajery. Vybral jsem si sýrové placičky se špekáčkem.
Suroviny:
20 dkg taveňáku
2 vajíčka
2 lžíce hrubé mouky (já musel dát víc)
2 špekáčky
olej
Recept je jednoduchej jak leporelo. Ponechme stranou, že pro některé slovenské ministry je leporelo nejvyšší kulturní meta a jdeme míchat. Taveňák dejte do mísy, vajíčka vyklepněte do mísy, trochu hrubé mouky dejte do mísy a dva špekáčky nastrouhejte. A dejte do mísy. Míchejte a míchejte. Bude to lepit, bude to smrdět, ale mějte víru v Petra Novotného. Jakmile to lepí moc, klidně přidejte víc mouky. Ale bude to pořád hrozně lepit. Jakmile se smíříte s tím, že z téhle hmoty prostě placičky stejně nikdy neuplácáte, tak rozehřejte na pánvi olej a lžící přeneste trochu hmoty na pánev, rozprostřete do placky a smažte. Po chvíli opatrně otočte, znova osmažte a máte hotovo!
Nebudu vám lhát. Bylo to hnusný. Takový nakyslý, blemcavý a mastný. Chuť špekáčku bojovala s taveňákem. Nepochybně jsem trefil na jeden z těch receptů, který nikdo nezkoušel, ale do knížky Ham a Mňam se dostaly, protože špekáček. Fuj. No já to snědl, aby jste vy už nemuseli. A jdu mrknout na všechny pokračování této veleúspěšně knižní řady, protože cítím, že jsem blízko. Blízko něčemu, co nikdy nemělo vyjít na světlo světa. Blízko něčemu, na co lidstvo ještě nebylo připraveno. Blízko něčemu, co vyvřelo ze samotného záhrobí. Blízko svatográlovskému receptu, který dal jiskru samotnému mistrovi a který pak Halina zbaštila s tatarkou. Pravda je tam někde venku. Hledání nekončí.