Rok: 2024

Americana a Mexicana, Amici

Pizza! Jó! Pizza pizza! Všichni mají rádi pizzu. Tam kde není kebab, tam je pizza. Pizza pizza, pizza! A přesto je na mým blogu míň recenzí na pizzu než přístupů na unikátní a podpultovou doménu Tatabazar. S tím je třeba něco udělat. Po dlouhé době jsem si nechal domů dovízt dva italsko americko české koláče, někdy též nazývané jako pizza a jal se degustovat. 

Protože jsem chtěl být světovej, ale zase ne až moc rozlítanej, tak jsem si vybral pizzu Americana a pizzu Mexicana. Mexicana jakožto pikantní, Americana jakožto ta na smetanovým základě a protože syn nejí kukuřici, tak ta je na obou, ať zbyde víc pro mně. Tak.
Mexicana na sobě měla rajčatovou omáčku, jalapenos, červenou cibuli, chorizo, kukuřici a mozzarellu. Taková celkem klasická kombinace surovin slibující pikantní zážitek. Ale pěkně postupně. Těsto mají v Amici krásně tenký, ale nekřupe. Takovej ten klasickej dovozovej syndrom. Těsto ale chutná docela dobře a k pizze si můžete nechat přiobjednat omáčku, což je v případě Amici bomba, protože třeba jejich Level 10 omáčka je prostě famózní. Pak máte dvojitou zábavu. Z obsahu na pizze a z okrajů. A to se cení.

Chorizo bylo opravdový chorizo. Pikantní salám s masem namletým na hodně hrubý kousky, který dělá krásnou mozaiku. Akorát upečenej, kdy začne zvedat okraje, začíná pouštět tuk, ale přitom ho tam ještě většina zůstává. Červená cibulka pizze dodala lehce sladkej nádech. Kukuřice to samý, plus trochu exotickýho šmrncu. A papričky jalapenos, to je kapitola sama o sobě. Byly nakrájený na malý kousky a posypaný snad po celým povrchu pizzy. Takže pikantní jízdu jste zažili od začátku do konce. Mozzarelly bylo akorát. Žádnej sýrovej šourek o průměru celé pizzy se (naštěstí) nekoná. Rajčatovej základ ničím neurazí, ale ani extrémně nenadchne.
Mexicana je za mě dobrá pizza, ale taková lehce obyčejná. Dostanete to, co čekáte a pokud milujete jalapeno, tak budete odvaření. Já osobně mám spíš radši, když pálí jen jedno sousto za čas a zbytek ne. Takovou pikantní střídačku. Což je ovšem jen můj subjektivní problém. 
Mexicana má na webu dvě papričky ze tří, takže opravdu dostanete, co si objednáte. Pikantní pizzu s kvalitním salámem a lehkým náznakem sladkosti z cibule a kukuřice. Kdo má podobný kombinace rád, nemůže být zklamanej. Cena v Ostravě je 239 korun i s dovozem. To je za mě na pizzu z dovozu dost. Ale tak každej chce nějak vydělat a tady máte alespoň chorizo. Plus někdo zjevně hodinu krájel nakládaný jalapenos a to se taky musí zaplatit…

Mojí první osobní volbou byla Americana. Podle webu na ni najdete krémovou omáčku, kukuřici, mozzarellu, šunku a žampiony. Taky relativně klasická kombinace, ale tahle mi sedla mnohem víc. Smetanovej základ je ohromně tučnej, nasládlej a prostě božskej. Kam se hrabe nějaký nakyslý rajče, když můžete mít rozteklej zvířecí tuk. Mňam. Šunka a žampiony se pak k tomu základu hodí tak dokonale, že být to ještě dokonalejší, tak už není prostor na zlepšení. A on tady prostor na zlepšení je. Malej prostůrek. Taková malá zlepšovací komůrka. A tuhle komůrku zaplnila kukuřice.

Áno. Smetanovej základ, šunka, žampiony a kukuřice. Přímo božská kombinace, která si notuje někde v oblacích a mozzarella jim k tomu hraje na harfu. Tahle kombinace mě dostala. Slaná, sladká, tučná kombinace… SlaSlaTuč. SlaSlaTuč na hrad! Cena je taky 239 korun, ale Americana stála za každou korunu. A když už máte dost SlaSlaTuče, tak není nic jednoduššího, než si vzít okraj pizzy, namočit ho do Level 10 omáčky a máte přesně tu občasnou pikantnost, kterou miluju.
Jó Americana a Level 10 omáčka je pro mě jedna z nejlepších věcí, co jsem za poslední měsíc až dva zažil. Samozřejmě každýmu chutná něco jinýho a někoho zase víc nadchne třeba Mexicana, ale jedno je jasný. Z Amici vám dovezou prima americko italsko čekej koláč, kterej je radost degustovat. A jako vedlejší produkt z té degustace máte večeři a plný břicho a to je to, proč se vyplatí bojovat za svobodu a demokracii. Právo volby. Volby vlastní pizzy.
PS: Pizzerie v Ostravě jdou tak trochu mimo mě a každou chvilku vidím, že někde nějaká zkrachovala a jinde se otevřela nová. Pokud máte nějakej tip na dobrou pizzu, která vozí do centra, dejte vědět, rád vyzkouším.

Frankfurtská, Bageterie Boulevard

LIBOVEJ FRA… …NKFURTER!
Tady se někdo snaží dělat blbý fóry za mě? Libovej fra… …nkfurter. Fra… To jako frantík? Libovej frantík? No hahahaha. No nic no. Jdeme si střihnout recenzi na limitku od Bageterie Boulevard.

Bageta s opečeným párkem, plátkovým sýrem, slaninou, opečenou cibulkou, beranními rohy a pikantní omáčkou. Od pohledu, posedu a počtu docela dobrá kombinace, na které nejde snad nic zkazit. Nebo jde?

No nejde. Sice po rozbalení bageta vypadala trochu jak výsledek inkluze na základní škole, případně jako by ji nějaký takový výsledek skládal, ale po pár kousnutí se normalizovala a už se na to dalo dívat. Jako první věc se k prozkoumání nabídla „pikantní omáčka“, jak ji vznešeně představuje web BB. Já bych to trochu poupravil. Jedná se o lehce pikantní ajvar s majonézou. Ale kombinace je to slušná a překvapivě to spolu hraje, takže vlastně proč ne.

Pak sem měl tu možnost ochutnat sýr. Sýr je to plátkovej, v bagetě se pěkně rozteče při zapíkání a dá se říct, že byl po celé délce bagety. Tomu nejde co vytknout. Sýr je to buď eidam nebo gouda, taková ta obyčejnější. Chuťově celkem v pohodě.

A jdeme na samotný párky. Frankfurtský párky jsou podle Wikipedie praotcové všech párků. Takovej prapárek. Při čtení uzenářskýho článku na Wikipedii jsem nevěřícně kroutil hlavou, jakou dlouhou a krásnou historií tenhle prapárek má. Já teda frankfurtský vždycky považoval za ty horší a Wikipedie ví proč: „Jejich kvalita se v Česku držela až do počátku 90. let 20. století. Zrušení norem jakosti potravin v roce 1993 uvolnilo sice výrobcům ruce, ale vedlo k destabilizaci jakosti masných výrobků, tedy i frankfurtských párků. V Česku je kvalita těchto párků na nižší úrovni. Lze koupit frankfurtské párky, které obsahují 85 % masa, ale existují i výrobky, kde podíl masa je minimální.“

Jak je na tom Bageterie? Má párek destabilizované jakosti nebo originál vepřovej? Já bych to viděl tak někde uprostřed. Když zajdete do Kauflandu a koupíte si párky vídeňský, tak dostanete zrhuba to stejný, co vám Bageterie nacpe do bagety. Teda prve to rozřízne, pak ogriluje a pak nacpe do bagety. Jsou místa, kde párek skutečně chytne chuť grilu a přidá tak do bagety krásnou kouřovou složku. To je za mě určitě super. Párek najdete po celé délce bagety.

Slanina byla vypečená, chuťově taková klasika, ale v bagetovým celku se lehce ztrácela. Mohlo by ji tam být o chlup nebo dva víc. Stejně tak kozích rohů. Byly nakrájený na malý kousky a tam kde byly, tam bagetě dodaly nečekaně nakyslej říz a totálně ozvláštnily daný sousto. Bohužel jich tam bylo dost málo a tak po většinu času Frankfurtská bageta chutnala „jen“ jako vytuněnej hot dog.

A co si budeme povídat. To není špatně. Frankfurtská bageta se taky o nic jinýho, než být takovým velkým bráchou hot dogu, ani nesnaží. Prostě párek, slanina, smažená cibulka, sýr, lehce pikantní omáčka a sem tam kozí roh. Povedená kombinace, slušná kvalita surovin, příjemná pikantnost a povětšinou dostatečný množství surovin dělají z Frankfurtské bagety povedenej kousek, kterej se určitě neztratí.

Ani cena není kupodivu nikterak přepálená. Za samostatnou bagetu dáte 99 korun. V menu nevím. K bagetě si většinou brambory nedávám. Jako větší svačina je Frankfurtská bageta ideální a pokud milujete klasický chutě hot dogu a nevadí vám lehká pikantnost (taková dvojka z desíti), tak je tahle bageta přesně pro vás. Nutno podotknout, že je to limitovaná edice, takže tady nebude pořád. Ač podobnou bagetu už nabízeli třeba v roce 2012. Ano, i z doby legendární prohibice si tady na blogu můžete přečíst recenze… Třeba při jedení Frankfurtské bagety. Je dobrá a stojí za ty peníze.

Bramborová pizza

TATABAZAR 
Dobrý den. Rubrika Tatabazar není jen o dobrém jídle a vytříbeném vkusu na literární hyperboly všeho druhu. Je to i rubrika naučná. A dnes si jeden takový naučný článek spojíme s vynikajícím receptem, o který by bylo škoda ochudit nejen vás, ale i celý internet. Pojďme si uvařit bramborovou pizzu.
Recept je z pořadu Babicovy dobroty, kdy se v druhé řadě tohoto skvostu objevila přední odbornice, vědkyně na brambory světového formátu, paní inženýrka Marie Rasochová, kandidátka věd. Ta mistrovi ukázala recept na bramborou pizzu od jejího manžela, pana docenta Rasocha.
Suroviny:
brambory (nejlépe odrůdy Dali, já Dali nesehnal a použil jsem odrůdu Agáta, kalibr 40-60 mm)
uzeniny, co máte doma, alespoň 4 druhy, může být i ryba
tvrdý sýr, dobrý
2 cibule
mléko
vajíčka
olej
sůl a pepř
Vymažete kulatý plech olejem. Bude to pizza, proto kulatý, jak správně připomíná paní inženýrka, kandidátka věd. Na plech položte na plátky nakrájené a omyté brambory i se slupkou. Slupka odrůdy Dali není hořká, Agáta taky neměla hořkou slupku. Brambory osolíme. Solíme dle videa cca tři až čtyři světelné roky. Opepříme. Brambory dáme zapéct do trouby rozpálené na dvě stě stupňů patnáct minut.
Po vytažení na brambory dáme dostatečné množství najemno nakrájené cibulky. Pak začneme dávat uzeniny, co máme doma. Například šunku na kostičky, gothaj, klobásku a šunkový salám. Posypeme dobrým tvrdým strouhaným sýrem, například eidamem. Celé to rovnoměrně zalijeme vajíčky rozmíchanými v mléce. A hurá do trouby na dalších 15 minut.

A to je všechno! Nezapomeňte na oblohu. Ač tohle jídlo vypadá všelijak, chuťově to špatný není. A když tohle baští i ta nejvzdělanější elita našeho národa, bude tenhle čtyřuzeninový skvost dobrý i pro obyčejný plebs jen s jedním titulem. Dobré chutnání!

Lady Brie, Burger King

King’s Collection
Pokloňte se. Přichází Dáma Plísňový Francouzský Sýr. Vážená paní od Krále Studená Omáčka z Petrželky a od Krále Destilát z Obilovin Venkovního Grilování. Burger King nám dělá radost a raz za čas nám přinese urozený burger, který stojí za to ochutnat. A zatímco dva roky zpátky byl za cenu tak přemrštěnou, že se člověku chtělo doslova plakat, tak letos je to vlastně jedno, protože člověk pláče u placení ve všech fast foodech. Takže kapesníčky do kapsy a jdeme se podívat urozené paní pod klobouk.

Lady Brie obsahuje 150 gramů hovězího masa, nakládanou cibuli (i když vám web bude lhát něco o karamelizované), rukolu, sýr Brie a hořčicovo-bylinkovou omáčku. To je celkem slušná kombinace. Není přeplácaná, ale pokud máte nějakou echt top surovinu, tak se musíte držet zkrátka, ať si ji nepřebijete.

Po rozbalení na mě vykouknul středně velkej burger s už rozpadlou houskou. Prasklina staré paní. Prezentace na jedničku asi nebude. Po zakousnutí už se mi názor na paní začal otáčet tím správným směrem. Maso, ač upečený do šeda, bylo krásně šťavnatý. Na profi burgrárny samozřejmě nemá, ale dlouho jsem neměl ve fast foodu takhle šťavnatý maso. Normálně si ho člověk mohl sem tam i vychutnávat a nepřemýšlet jen o tom, proč baští podrážky, jako je tomu u „prémiových“ sendvičů u konkurence. Pokud bych masu v Lady Brie měl něco vyčíst, tak bych možná přidal o něco málo víc soli.

Samotná houska byla lehce nadprůměrná. Ač nahoře naprasklá, tak se nerozpadla a poctivě držela celou dobu jedení. Byla o něco sušší, než bych rád, a i díky tomu do sebe nasála hodně vláhy z omáčky. Ale chuťově naprosto v pohodě. Na Burger King OK, v profi burgrárně samozřejmě nepoužitelná. Housky konkurence umí o chlup lepší. Ale i tam to šlo s kvalitou dolů.

Hodně fajnovou surovinu v burgeru tvoří nakládaná cibule. Web mluví o karamelizované cibuli, ale to si někdo někde něco špatně vyložil. Červená cibule rozhodně není karamelizovaná. Naopak je krásně naložená v octu a perfektně kyselkavá. Podobnou nebo dokonce stejnou použivá KFC do svých Mac&Cheese sendvičů a do Lady Brie se hodí dokonale. Kyselkavá chuť totiž hrozně dobře sedne k tučné chuti sýra. A není to taková ta prvoplánová kyselost nakládaných okurek, ale jedná se o jemnou a rafinovanou kyselkavost. Tahle cibule mi hodně sedla. Natolik, že se o něco podobnýho pokusím i doma.

A už sem nakousnul i sýr. Brie v podání Burger Kingu chutná jako náš starý dobrý Hermelín a troufnu si tvrdit, že při slepým testu by ho poznali jen opravdový milovníci plísní všeho druhu. Kdykoliv vidím ve fast foodu nějakej sendvič s rádoby exkluzivním sýrem, tak si vzpomenu na Francouzský týdny McDonald’s z roku 2013, kde se vystřídalo spousta různých více či méně smrdutých plátků sýra. Burger King šel tou víc lidovou cestou a zvolil Brie, kterej nikoho ze židle nezvedne, ale dokáže se perfektně prosadit a přesto nechá prostor ostatním surovinám. A množstevně ho bylo přesně akorát tolik, kolik je potřeba. Byl všude a přesto to nebylo jen o něm.

K omáčce se toho dá taky napsat spousta. Byla řídká, takže se její vláha vpila z velké části do housky, ale přesto svoji chuť zanechala. Na webu se píše o hořčicovo-bylinkové omáčce. Slovo bylinkové by mohli klidně vystřihnout, protože chuť bylinek byste tam hledali hůř než IQ bod v krajským zasedání SPD. Hořčicovou chuť tam ale najdete. A zase nejde o obyčejnou kyselost, ale spíš o kombinaci dijonské a francouzské hrubozrnné hořčice. No a napadlo by někoho míchat hořčici a Brie? Mě teda ne. A voilà, ona je to pecka.

Do vší té rafinované kyselosti z cibulky a omáčky kombinované s tučným a chuťově hutným sýrem si ještě přidejte hořkou rukolu a máte z toho opravdu exkluzivní kombinaci. Kombinaci, kterou Burger King buď někde odkoukal nebo pro ně začal pracovat někdo, kdo má jazyk a chuťový pohárky na správným místě a dokáže vytvořit něco, co si člověk může opravdu vychutnat. Jasně, pořád se tady bavíme o fast foodu. Takže maso není kdejaká hitparáda a za housku by se měli trochu stydět, ale ten zbytek surovin a jejich kombinace dělá z Lady Brie opravdovou dámu, kterou by měli okusit všichni milovníci neobvyklých chutí ve fast foodu. Podobnou paletu chutí bych čekal spíš v profi burgrárně než ve fast foodu. Příjemný překvapení a palec nahoru pro Burger King. Doba pořádných novinek ještě není definitivně u konce a Lady Brie je toho krásným důkazem.
A cena? Samozřejmě se tady bavíme o exkluzivním burgeru z nejdražšího fast foodu rozlezlýho mimo Prahu, takže při placení si musíte dát do pusy roubík a zavázat si oči. Za samotnej burger dáte 209 korun, za menu pak 289 korun. A kdybyste to menu náhodou chtěli s bramborovýma mřížkama, tak si nachystejte dokonce 309 korun. To už je… je to hodně. Asi není jiných slov. Samozřejmě jsem mřížky oželil a post mix s nejhoršíma hranolkama za 80 korun taky. Za 209 korun jsem si dal menší oběd s naprasklou houskou. Ale i tak jsem si pochutnal a stálo to za to. Brie v kombinaci s kyselkavou omáčkou a cibulkou je fajn. Doporučit tenhle sendvič můžu s klidným svědomím. Jenom pozor, ať vám pak zbydou peníze i na jiný pochutiny, třeba rohlíky…

Tvarůžková pomazánka

Zabodovali jste s Loštickým lečem, chystáte se na další domácí rande a pořád vám úporně smrdí nohy? Nebojte se ničeho, další recept, kterej veškerý smrad přebije libou tvarůžkovou vůni je tady. Zase je ze zdroje kategorie „zadarmo“. A sice z webu Koření od Antonína. Dost jsem si upravil poměr surovin a i občas něco přidal, takže se recept už jmenuje jinak. Odkaz na originální recept sem dávám, protože něco ukrást je jedna věc, ale ještě se do očí vysmívat okradenýmu, to je teprv kumšt. Jdeme na to.
Suroviny:
70 g másla
160 g žervé
1 dcl piva
3/4 kapie
1 cibule
1 lžička drcenýho kmína
trochu koření na sýry (třeba grilovaný sýr nebo to od Antonína)
200 g tvarůžků
pár nachos nebo chipsů, co máte po ruce
sůl, pepř
Tvorba je relativně komplikovaná. Vemte si mixér nebo kutr. Dejte do něj máslo, žervé, trochu soli, decku piva a trochu vyšlehejte. Pivo bude pěnit, bacha na to. 
Přidejte nakrájený tvarůžky, lžičku drcenýho kmínu, koření na sýry, nakrájenou cibuli a kapii. Zase mixujte, až je z toho taková divná, až nečekaně řídká hmota. 
Na zhuštění přidejte nějaký ty nachos nebo brambůrky, co zrovna baštíte při dopíjení zbylých 4 deci piva. Zase pomixujte. Hmota bude taková lehce hrudkovitá a pořád tekutější, než byste rádi. Ale to nevadí. Pomazánku dochuťe solí a pepřem a šoupněte do ledničky. Za pár hodin krásně zhoustne a bude z toho jedna z nejlepších tvarůžkových pomazánek, co jste kdy ochutnali. Opravdu. Na opečené bagetě je famózní. Na topince bude taky super. Hlavně si k ní nezapomeňte otevřít krásně vychlazený ležáček. Ideální recept na mokrej a smradlavej únor.

Loštické lečo

Smrdí vám nohy a přesto chcete domů pozvat slečnu na rande? Udělejte loštické lečo! Smrdět vám bude celej byt. Třeba zabodujete a ještě se dobře najíte. Tenhle recept jsem našel v letáčku, kterej zadarmo rozdávají v tvarůžkových prodejnách. Asi jste si všimli, že vařím zásadně z deset a více let starých kuchařek za dvacetikorunu nebo z časopisů, který jsou zadarmo. Šetřit se musí, žejo. No a tohle lečo mi tak chutnalo, že si ho chci uložit na blog pro budoucí generace a pro lidi z Čech, kteří ten luxus v podobě oficiálních tvarůžkových prodejen nemají.
Suroviny:
250g rajčat
250g paprik
200g Olomouckých tvarůžků
2 vejce
1 cibule
olej
sůl
pepř
pažitka
Velkou cibuli oloupejte a nakrájejte najemno. Dejte smažit na oleji. Jakmile zezlátne, přihoďte na kostičky nakrájený papriky. Chvilku prosmažte. Pak přihoďte na kostičky nakrájený rajčata. Trochu osolte, dost opepřete a nechte dusit. Jakmile je paprika měkká, přidejte na kostičky nakrájený tvarůžky. Až povolí, přidejte dvě rozkvedlaný vejca a míchejte, dokud se všechno krásně nespojí. Podávat můžete s pažitkou nebo jen tak. Je to fakt super a pro milovníky tvarůžků naprostá bomba. S pivem to chutná samozřejmě ještě o třídu líp!

Halinina haše

TATABAZAR 
Kdo jiný? Kdo jiný než největší žena české gastronomie by se měla připojit do našeho špičkového gastroklubu? Kdo jiný než samotná Halina Pawlowská?! Pokud sledujete můj Instagram, tak už to víte. Letos to nebude jen o klobásách pana Babici a Sapíka, ale budeme vařit i s Halinou. Rubriku Tatabazar tak čeká renesance inteligentního humoru. Bonmoty, rýmy, říkanky, říkadla atd. Žádná žumpa typu TMBK, kterej si splete slovo koláče s kolážema a pak si tím vydělává. To u mě najdete pořádný koláče. Nebo dorty. Halina ráda dorty. Ale začněme něčím o chlup jednodušším. Masem.
Znáte to. Jako každej pořádnej chlap ráno vstanete, oholíte se břitvou od Wilkinson Sword, žádný přiteplený Gillete, a jdete rozehřát troubu. Do té šoupnete několik kilo dobře naloženýho vepřovýho bůčku a pak si jdete hledět svýho. Otevřít pivo, vypít lahev tuzemáku, křičet na lidi honící kulatej balón, střílet holuby, mávat pravačkou na náměstí, leštit kapotu auta nebo tak. Prostě normální chlapský věci. No a jakmile přijdete domů nebo zlehka vystřízlivíte, máte hotovej bůček. Nakrmíte celou rodinu a stejně vám prostě vždycky zbyde maso. Co s ním? Halině samozřejmě nikdy od oběda nezbylo, ale v knížce Až se mě dcera zeptá popisuje situaci, kdy podobnej problém měla její dcera. A Halina? Dala ji recept na Halininu haši. No a mě taky zbylo pečený maso. Takže jdeme na to.

Suroviny:
0,5 kg pečenýho vepřovýho masa (tučnější)
3 rohlíky
2,5 dl vývaru
majoránka
česnek
sůl
pepř
Maso rozkutrujte na kaši. To se dá udělat takovým tím mixérem na smoothies nebo ponorným mixérem. Nejlíp, pokud k tomu máte přímo kutrovou násadu. Rozmixovaný maso dejte do mísy, přidejte nakrájený rohlíky rozmočený ve vývaru, majoránku, pepř, trochu soli a 5 stroužků česneku. Promíchejte. Směs naplácejte do olejem vymazané formy (já použil formu na biskupský chlebíček) a dejte zapíct do trouby. Pečte nějakých 30 minut na 180 stupňů nebo tak, až vám to zezlátne. Během pečení se můžete radovat, že kvůli vám nejen že umřelo prase, ale ještě jste ho upekli, dvakrát! Hegemonie nad přírodou! Páni tvorstva! Ano. Je to dobrá haše. Nejlepší je trochu překvapivě s křenem.

Dobrou chuť! Je to fakt dobrý. Halina se v jídle vyzná. To se pozná.

Snídaňová brioška, KFC

Poslouchali jste novoroční projev našeho pana prezidenta? Ne? Já taky ne. Hm, tož z čeho si budeme dělat letos srandu. Z filozofů chvilku ne. Halina začala hubnout… Tak letošní první recenze se halt bude muset obejít bez vtipnýho úvodníku. Hned ráno po svátkách jsem vyrazil do ulic a nemohl jsem minout pobočku KFCčka v centru Ostravy. Ač jsem nějak extrémně hlady netrpěl, nešlo to jinak. Nejsem příznivec bramborovýho salátu, takže po nějaké šesté porci to prostě chtělo změnu. A KFC byla jasná volba.

A když už tam člověk je, proč nevyzkoušet něco novýho. Tohle je Snídaňová brioška. Název jak z básničky od Máchy, ale ve skutečnosti jde o smažený kuře s vajíčkem, sýrem a majonézou. Plus nějaký to lupení na přilákání samic nesmí chybět, tentokrát jde o rukolu.

Složení je jednoduchý a vyloženě snídaňový. Chuť pak taky není nikterak komplikovaná. Ucítíte lehce pikantní kuře, který ale dostalo zespod bombu od majonézy a ze shora se na něj nalepil sýr. Takže takový to perfektní křupnutí smaženýho obalu se nekoná. Chuť ale naštěstí zůstává a nepřebíjí ji žádná ze surovin.

Kromě kuřete ucítíte už jen majonézu a vajíčko. Majonézy tam bylo dost. Na jedné straně až moc, druhá trochu sušší, ale celkově si asi není na co stěžovat. Sendvič má tu správnou kluznost a i po ránu do vás zapadne jak půlka prasete do Sapíkovýho divotvornýho hrnce.

Vajíčko bylo ve formě klasickýho volskýho oka. Bylo přes celou housku, takže to bylo fajn. Žloutek byl vychýlenej hodně do strany, ale to se u volskýho oka stává, to nemůžu nikomu vyčítat. Žloutek nebyl vysušenej, ani tekutej. Tak nějak mezi, jak asi očekáváte od fast foodu. Vajíčku nebylo moc co vytknout. Snad jen trochu víc soli a pepře by mu neuškodilo. Pak bych možná popřemýšlel nad rozložením sendviče. Kluzký volský oko má tendenci klouzat po majonéze a musíte si ho celkem často štelovat společně s kuřetem, ať se vám to nerozjede kamsi na sousední tácek. Po celou dobu jedení jsem si nemohl nevšimnout sníženej komfort ovladatelnosti snídaně ve srovnání třeba s avokádovým toastem.

Rukola vás bude spíš otravovat mezi zubama, než aby jste ji cítili v puse. Sýr vám přilepí kuře k horní housce. To je celá jeho práce. Chuťově se taky moc neprosadí. Celkovou chuť tak opravdu tvoří hlavně kuře s vajíčkem a majonézou. Ale to tak nějak očekáváte, pokud se na Snídaňovou briošku podíváte na obrázku a pokud si ji objednáte. Takže to beru jako plus.

Furt jsem se ale nemohl zbavit dojmu diskomfortu kvůli tomu, jak všude všechno jezdilo. Vajíčka, kuře a majonézu mám rád, ale od fast foodu bych čekal něco kapku rafinovanějšího. Snídaňová brioška si určitě svoje příznivce najde, já bych za sebe ale příště volil avokádovej toast, kde dostanete vyladěnější, zdravější, barevnější, o chlup chutnější a ještě k tomu levnější snídani. Snídaňová brioška stojí samostatně 65 korun. V menu s pitím a rösti pak 105 korun českých. Mimochodem rösti jsem dostal přímo z friťáku a moc jsem si je užil. Krásně křupavý a dokonale dochucený. Klidně bych si je objednal i na oběd místo hranolků. Určitě si za ně těch pár korun ke snídani připlaťte. A to je tak všechno.